Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

,,Co to má být za otázku? Samozřejmě, že bych zachránila oba, i kdybych se měla obětovat! Řekla jsem to už mockrát a znovu to opakuji...Myslím především na ostatní, ne na sebe! Jsou mi přednější životy jiných lidí!..Nesnáším vidět umírat lidi!..Abych to odpověděla na otázku, koliik lidí kvůli mě umřelo?...Ano, už se tak stalo! Mám z toho výčitky, bolí mě to dodnes, Takashi!...Tak proč jsem sobecká?!" křičela jsem na něj a do očí se mi hrnuly slzy. Kosuke-san...

"Možno idealistka, ale stále sebecká. Sklamala si ma, správna odpoveď je len jedna a otázka bola položená jasne, o záchrane oboch reč nebola. A tým, že by ste umreli všetci traja, by sa toho veľa nezmenilo, že ? Ale zato ti skladám hold. Nehovoríš všeobecne, ale iba o ľuďoch. A tieto slzičky sú zasa čo ? Žeby strata milovaného ? Ten tvoj terajší prednes mi dokázal iba jedno. Si ako všetci ostatní a si aj rovnako sebecká. Tento rozhovor viac už nemá cenu. Nesprávna odpoveď."
Vytvoril som pečate a nite v mojom tele sa začali formovať do akéhosi tvaru.

,,Ty zřejmě nemáš nikoho blízkého Takashi, protože jinak bys reagoval stejně...Myslela jsem si o tobě něco jiného.." setřela jsem si slzy. Kousla jsem se do prstu a udělala pečetě.
,,Kuchiyose no Jutsu." šeptla jsem s v ruce mi objevila kosa.

"Prikrášliť si otázku tak, aby z toho nevyšiel ako sv*ňa, to vie každý d*bil. A odvolávať sa na blízkych tak isto. Je to naša typická ľudská vlastnosť a tiež jedna z vlastností, ktorá nás činí sebeckými."
Moja podoba vyzerala naozaj zvláštne. Vpredu na hrudi som mal jednu zo štyroch hláv aj so srdcom, dve som mal na rukách aj s vytŕčajúcimi niťami a štvrtú na chrbte. Navyše sa mi začala objavovať pečať.
"Tento boj nerozhodne ten, kto má pravdu, ani ten, koho zmýšľanie je správne. Jednotlivec VS Spoločnosť, alebo by som mal povedať Jednotlivec VS Jednotlivci ťahajúci za rovnaký povraz ? No, na tom asi už nezáleží. Ako som povedal, odpovedala si nesprávne, nemá zmysel to už ďalej rozoberať. Odteraz už iba boj..."

,,Jak myslíš..Ale pokud to bereš takhle, musel bys vyvraždit skoro celý svět..A pokud ti udělá radost zabít mě, tak do toho.." zamračila jsem se. Poskládala jsem pečetě.
,,Kirigakure no Jutsu!" v bariéře za pár sekund nebylo vidět. Objevila se hustá mlha, ve které jsem se hezky ztrácela. ,,Hyouton: Kokuryuu Boufuusetsu." šeptla jsem a vedle mě se vznášel ledový drak, který se v mlze skryl a čekal na mé pokyny.

Z mojej hrude začala vychádzať chakra a kopiť sa v guli.
"Fuuton, Atsugai."
Okolo mňa nastal veľký výbuch, ktorý hmlu rozplynul až k okrajom bariéry. Vzhľadom na ten výbuch v tej danej chvíli Hitomi nemohla útočiť, preto som ju ešte zastihol aj s drakom skôr, než ma napadla.
"Vystrelíš ho po mne ? Tak poď, ja čakám."

[i]Takže překvapení se nepovedlo..Nevadí..[i] Další pečetě.
,,Hyouton: Haryuu Mouko!" vedle draka se objevil ledový tygr. Tygr se rozeběhl proti Takashimu a tvrdě do něj narazil. Hned na to jsem dala pokyn drakovi. Ten se též rozletěl proti Takashimu. Ocasem ho vymrštil do vzduchu a vyletěl za ním, kde ho zase ocasem srazil k zemi. Takashi tvrdě dopadl.

,,Ksoo." zamračil jsem se, když jsem viděl, jak na tom Kiri je. Tohle sami nezvládnem.. Podíval jsem se na bariéru. Promiň Hitomi, ale nemáme na výběr. Napsal jsem vzkaz a pomocí Kuchiyose no Jutsu vyvolal jestřába, kterému jsem připevnil na nohu lísteček. Nastavil jsem ruku a jestřáb vzlétl.

Pousmial som sa. Jediné, čo dostalo skutočný zásah, boli moje nite, preto jediné zranenia na mojom tele boli modriny.
"Jedno ti ale sľúbiť môžem. Na konci nášho súboja ti dokážem, aká sebecká v skutočnosti si."
Vzhľadom na bariéru nebolo kam sa vyhýbať a ja som to vedel. Ruku som mal namierenú na Hitomi. Zo srdca na nej som obrovskou silou vystrelil katon, ktorý sa spojil s opätovne vystreleným fuutonom z mojej hrude. Vznikla obrovská kombinácia vetra a ohňa, ktorá sa valila rovno na Hitomi a úniku nebolo.
"Neexistuje katon, ktorý by dokázal roztopiť hyouton. Avšak, fuuton a katon v jednom to dokáže. Viem o tom svoje, narodil som sa predsa v yukigakure."

Ksoo, zná moje slabiny..
,,Suiton: Mizu no Tatsumaki!" okolo mě se utvořil vodní vír a přede mě postavili drak s tygrem, kteří útok trocho zarazili. Tygr s drakem zmizely a vír též. Uchopila jsem do rukou svou kosu a soustředila do ní i do nohou čakru. Rozeběhla jsem se na Takashiho a za běhhu jsem jednou rukou udělala pečetě.
,,Suiton: Sensatsu Suishou!" z vody, kterou jsem předtím utvořila, se zformovaly jehly, které mířily na Tahashiho. Rozmáchla jsem se.
,,Temeeee!" švihla jsem ho kosou do ruky. Ruka mu pomalu začala zamrzat. Rozmáchla jsem se podruhé a švihla ho do stejného místa. Led i s jeho rukou se roztříštil. Opět jsem od něj odskočila a vydýchávala se.

Prekvapivo, aj keď sa moja ruka roztrieštila, nite nezamrzli a srdce ostalo na mieste aj s nimi.
"Si naozaj hodná titulu mizukage. Avšak, ja som mal čas sa na náš súboj pripraviť. Môžeš zamraziť aj celé moje telo, kým mám jiongu, nič tým nezmôžeš."
Nite z mojej chýbajúcej končatiny sa aj so srdcom presunuli do mojej hrude a spojili v jednu hlavu. Začal som z nich páliť fuuton spojený s katonom a to znova, znova, znova a znova vo forme malých, no napriek tomu dostatočne vybuchujúcich guličiek.

Jehly, které jsem předtím vytvořila, Takashiho zasáhly na nělolika místech, protože na mě ale poslal Katon s Fuutonem, nezasáhly ho do srdce. Nemohla jsem je pořádně ovládat.
,,Suiton: Suishouha!" Poslala jsem obrovskou vodní vlnu na Takashiho, které navíc zastavila ohnivé koule. Připravila jsem si pečetě na další útok.

"Doteraz si bojovala dobre, ale toto si pokašlala. Tomuto sa už neubrániš."
Srdce na druhej ruke (so suitonom) použilo jej vlastnú vodu a obrátilo ju proti nej. Samozrejme v tom čase už srdce na chrbte vystrelilo Raiton Gian. Kawarimi použiť nešlo, pretože nebolo za čo sa zameniť, keďže sme boli v bariére, preto jediná možnosť ako sa tomu ubrániť bol hyouton. Samozrejme, že ja som na to bol už pripravený a chystal som si na hrudi oveľa väčšiu ka-fuuton guľu, ako predtým. Využíval som pritom totiž fialovú chakru z pečate.

,,Hyouton: Kouri Deisuku no Jutsu." Vlhké částečky vzduchu se spojily a zformovaly do tvaru disku. To ale Takashi nevěděl, protože byly neviditelné. Pomocí hyoutonu jsem vytvořila ledovou stěnu, za kterou jsem udělala ledovou místnost, ve které jsem se ukryla. Z mísnosti jsem ovládala disky, které útočily na Takashiho a způsobovaly mu velké řezné rány.

Začal som sa smiať.
"Ja nemôžem vykrvácať. Nezrovnávaj ma s ostatnými uživateľmi jiongu ! Ani mäso, ani kosti, ani koža, či pokožka. Nič nie je dôležitejšie, než moje jiongu a srdce."
Kombinácia dvoch B techník vytvorila A techniku a vzhľadom na posilnenie chakrou z prekliatej pečate, guľa, ktorú som teraz vypálil, mala útočnú a prieraznú silu úrovne S.
"Je koniec."

Má pravdu, musím mířit na srdce...Shimatta!" Na rychlo jsem poskládala pečetě.
,,Suiton: Mizu Rappa." mísnost, ve které jsem se ukrývala se zaplnila vodou, která útok zbrzdila. Bohužel tlak z Takashiho útoku mě odhodil do stěny místnosti, kterou jsem prorazila. Katon se ke mě dostal a popálil mě, voda ho ale zastavila, takže nic horšího, než popálená ruka to nebyla. Usykla jsem bolesti.
,,Hajzle." zavrčela jsem a pomocí Shunshin no jutsu se dostala na 10 metrů před něj.
,,Hyouton: Makyou Hyoushou!" Kolem něj se utvořila ledová zrcadla. Do nejdnoho z nicjh jsem si vlezla a do rukou vzala senbony. Můj odraz se objevil ve všech ostatních zrcadlech Fajn, tak uvidíme! Velkou rychlostí jsem se přemisťovala z jednoho do druhého, přičemž jsem po něm házela senbony. Díky mé znalosti lidské anatomie jsem věděla, kam házet. Snažila jsem se se zasáhnout srdce.

Táto technika vyzerá zaujímavo. Ovláda ju iba málo uživateľov hyoutonu, otec mi ju spomínal, ale jej slabinu až tak dokonalo nepoznám. No ak sa môže ľad roztopiť spojením fuutonu a katonu, potom to platí aj pre tieto zrkadlá.
Dostával som zásahy, ale napriek tomu nikdy nezasiahla srdce. Ako keby bola moja anatómia absolútne rozdielna od anatómie ostatných ľudí. Spôsobovalo to jiongu ? Na tom v tejto chvíli nezáležalo.
"Ak to chceš takto, potom ti veľmi rád vyhoviem."
Obetoval som jedno srdce, konkrétne to bolo srdce so suitonom. Nestrácal som čas, niečo sa so mnou začalo diať.
"Takáto technika mi neublíži, obzvlášť nie takto."
Poprvýkrát som prešiel do druhého stupňa prekliatej pečate. Narástli mi rohy a obrovské krídla, ktorými som sa chránil pred senbonmi. Ale to nebolo všetko, jiongu samozrejme reagovalo. Na miesto, kde mi chýbala ruka, sa dostali všetky nite z môjho tela a premiestnili všetky tri elementárne srdcia. Mal som obrovskú ruku a dokonalé brnenie pozostávajúce z jiongu. Chakra enormne narástla a v kombinácii s mojimi niťami sa mi podarilo znieškodniť všetky zrkadlá. Využil som veľmi krátku chvíľu a moja ruka z jiongu zaútočila na Hitomi, kým bola vo vzduchu. Vypálila všetky tri elementy naraz.

(Pre tých, ktorí si nevedia predstaviť, ako tá strela asi vyzerala, tak to majú na tomto videu: https://www.youtube.com/watch?v=iNbhPEtc2Jo )

,,Ksoo." křikla jsem a udělala pečetě.
,,Suiton: Suishouha!" vyslala jsem proti útoku vodní vlnu. Ta sice katon zastavila, ale dostala jsem přímý zásah raitonem. Vykřikla jsem bolestí a vyplivla krev. Neovládala jsem svůj pád a tvrdě jsem dopadla na zem. Krvácela jsem a nemohla popadnout dech. Mým tělem projížděly obrovské vlny bolesti. Zvedla jsem hlavu a podívala na Takashiho.
,,K-ksoo.." šeptla jsem a do oči mi vyhrkly slzy bolesti. ,,K če-mu..ti je..že..že mě zab-i-ješ?" vyplivla jsem další krev.

Podišiel som pomalým krokom k nej a ťahal som za sebou svoju dlhú ruku.
"To nespôsobila technika. Vyzerá to, že máš aj iné problémy. Vidno, že si nebojovala naplno ale nie preto, že by si nechcela, ale preto, lebo si nemohla. Ale máš pravdu, je mi to nanič. Nepotrebujem ťa zabiť. Prišiel čas, kedy dokážem, že si ešte sebeckejšia ako ja. Aplikujem moju otázku na prax. Ležíš tu predo mnou, vzhľadom na tvoj stav už nemôžeš viac bojovať, ale stále máš možnosť niekoho zachrániť. Kto to bude ? V prípade, že sa rozhodneš pre dedinu, tentokrát sa aj so svojimi priateľmi stiahneme, no ty umrieš a keď sem dorazím nabudúce dotiahnem pokojne aj celú Otogakure, dedina sa už naisto v prach obráti. Alebo potom je tu druhá možnosť. Môžeš zachrániť seba namiesto dediny. Pustím ťa a dokončím deštrukciu. Keď sa pozbieraš, budeš môcť začať nanovo. Existujú iba dve odpovede, ako vidíš. Žiadny idealizmus. Čo urobíš ?"

,,Máš..Máš pravdu..Nemohla jsem bojovat..naplno...Jsem smrtelně nemocná..a stále..stále osla-bená...horeč-kou..Tak-že..Buď umřu..pod tvou rukou nebo díky..nemoci..." ušklíbla jsem se a stiskla k sobě víčka pod další náporem bolesti.
,,A moje odpověď..ta je jasná..Nenechám vesnici..padnout..Raději zemřu já..než mí přátelé a obyvatelé..Kirigakure..!" křikla jsem a z posledních sil se pokusila alespoň posadit. Teď nebo nikdy! Natáhla jsem ruku a protože byl blízko mě, stáhla jsem ho za nohu na zem. Přes velké bolesti bolesti jsem si na něj obkročmo sedla. [i]Zemřu, Takashi,...ale..ty půjdeš..se mnou!"

"O čo sa to pokúšaš ?! Myslíš si, že ti to pomôže ?!"
Z môjho tela vystrelili nite a poprepichovali jej telo aj s niektorými orgánmi.
"Umrieš skôr, než stihneš zabiť mňa. Stretneme sa v pekle."
Jedným zo srdcí som zapálil nite a pokúsil som sa ju spáliť.
Nestihne to, nemôže to stihnúť, nech je to čokoľvek !

Pokusila jsem se o pečetě. ,,Hyouton: Hyourou no Jutsu." Jeho tělo zamrzalo, ale oheň mě stihl popálit. Opět jsem vykřikla bolestí. Díky krvi, kterou jsem měla na sobě, bylo jednoduché udělat KKuchiyose. V ruce jsem měla kosu. Ještě jsem počkala, i za cenu toho, že mě to popálí ještě více, než se led dostane až ke krku. Led ho dusil a já dvakrát sekla kosou a jeho tělo se rozpadlo. Zhroutila jsem se vedle kusů jeho těla a zavřela oči. Teď je to na vás, Kiirigakure no Shinobi...Snad jsem vám přinesla do vesnice alespoň něco...Yuuki, Tasu, omlouvám se, mám vás ráda...Assasine, miluji tě... Upadla jsem do bezvědomí a tep se mi začal nebezpečně zpomalovat.

Z ľadu vystrelila moja hlava aj s niťami obklopujúcimi moje skutočné srdce. Dopadla pár metrov od Hitomi.
Toto pre mňa nevyzerá práve najlepšie. Urobila to len preto, pretože vedela, že aj tak umrie. Možno menej, ale stále sebecká. No ja toho už asi takto veľa nezmôžem.
Privrel som oči a moje srdce sa zastavilo.
Mohla to byť lepšia smrť, než takáto.
Bol som mŕtvy.

Nukenini naďalej držali bariéru.
"Čo teraz, Santetsu-dono ?"
"Má niekto z vás nejaké nápady ?"
"To je hádam jasné, budeme vyjednávať. Ak k nej okamžite pustíte medikov, možno by ju ešte šlo zachrániť, ale cez bariéru sa nedostanete. Pusťte nás a my pustíme ju."