Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Usmála jsem se a pohladila Yuniiku po hladké srsti a poté ji podrbala za uchem.
,,Takového mazlíčka bych potřebovala.." usmála jsem se a Kitsu dotčeně zavrčela. ,,Promiň, promiň, já už mám tebe no." otočila jsem se na ni s úsměvem a narovnala se.
,Jsem ráda,že si to o mně myslíš, Ashi. Je to příjemné, když mne někdo pochválí. Takových lidí jako ty, si vážím. Milá a přesto je z tebe cítit síla." usmála jsem se. ,,A neotravovali jste, vůbec. Pokud jsem alespoň trochu pomohla, tak jsem opravdu ráda." opřela jsem se ostůl a pohladila Kitsu.

"Arigato, Mizukage-sama." další zářivý úsměv.
Ano... Kiri a Konoha jsou skvělé vesnice.
"V tom případě se loučíme. A přeji vše nejlepší." významně jsem se usmála.
A takhle to vypadá, když se prolnou vůně dvou lidí. Díky bohu za můj citlivý nos.
Yuniiku souhlasně zavrněla a já jí začala nepřítomně hladit.
Není nad mou společnici. I když pravda... V poslední době si začínám zvykat na společnost.

Po celou dobu jsem se usmívala a po jejím blahopřání jsem se zarazila. JAk to? Vždyť to zatím nikdo neví, krom doktorů a Yo v Suně.. Rozpačitě jsem se usmála.
,,Etto...děkuji, Ashi.." nenápadně jsem hodila pohledem po Daiovi, který se opíral o parapet. Znovu jsem se zaměřila na Ashi. Naklonila jsem hlavu na stranu a vrtalo mi hlavou, jak na to přišla.

Rozesmála jsem se.
"Tvoje vůně a má Yuniiku." zavrněla jsem.
"Mám lepší čich než ostatní a zrovna teď se soustředím, jestli nezachytím Nawakiho pach. Stejně tak Yuniiku. Ona má ale navíc ještě nějaký svůj šestý smysl. Vycítila to už dávno. A mě to došlo, když jsem si všimla vašich promíchaných vůní." Jednodušeji jsem to neuměla. Pak jsem se zarazila.
"Doufám, že jsem neřekla nic špatného."

,,Páni...Nenapadlo mě, že se to dá poznat i takto." podivila jsem se. ,,Ale v pořádku, nic špatného jsi neřekla. Stejně se to dlouho neutají." usmála jsem se

Škubnul jsem sebou a podíval se na Hitomi. Podrbal jsem se ve vlasech. Jako vždy jsem neměl páru, o čem se bavily a tak jsem její pohled jen nechápavě oplatil.
Jo, to kouření vážně zatemňuje mozek..
Zakroutil jsem hlavu a dál se věnoval parapetu, který mě opravdu bravurně ignoroval.
No bavit se s parapetem nedá. Bože vážně už myslím na blbosti.

"Dá se poznat víc věcí. Proto jsem na téhle misi já a proto k mému klanu patří pátrací mise." pousmála jsem se a pak se ušklíbla.
"Dokážu si představit, proč to ještě nechcete říct. Alespoň já bych to nedělala, pokud jsou všichni z Rootu stejní jako Manzou-san, jehož reakci si dokážu představit..." rozesmála jsem se. "V tomhle mi připomíná našeho nového Hokageho."

(Omlouvám se, trochu mě zlobí wi-fi. I když lepší výraz je: Vůbec mě neposlouchá počítač)

Přišel jsem před kancelář... ani neťukám jen jsem se tam posadil...

Usmála jsem se. ,,To ano, takový klan by se v Kiri hodil také." zasmála jsem se a zaměřila se na druhou část jejích slov. ,,Ano, přesně jsi se trefila. Jaksi se s Manzouem nemáme zrovna v lásce. Nebo spíš, on nemá rád mě, kdyby mi to nedával najevo, byla bych v pohodě. Takhle to ale vážně ignorovat nejde." zavrtěla jsem hlavou a zamyslela se. ,,Jestli je Danzou podobný Manzouovi, tak vás opravdu lituji. Něco málo jsem o něm slyšela, ale osobně ho neznám." přiložila jsem si palce ke rtu.

Rozesmála jsem se.
"Připomíná mi ho vyjadřováním i gesty, ale..." nasála jsem.
Jak ráda bych se teď mýlila.
"Ninja z Iwy už na nás čeká před vaší kanceláří." zatvářila jsem se značně kysele.
Teď ty nepříjemné povinnosti.

Zakřenila jsem se. ,,Dobře, pokud nemáte nic dalšího, tak doufám, že jsem vám byla alespoň trochu nápomocná a když budu něco vědět, dám vám vědět." usmála jsem se.

Uklonila jsem se.
"Arigato a zatím nashledanou, Mizukage-sama." s náznakem úsměvu jsem se vytratila ze dveří a ještě čekala na Ryuujiho.

,,Měj se hezky, Ashi." usmála jsem se a podívala se na Ryuujigo. ,,Ty taky Ryuuji. Doufám, že už budeš jen spokojený." věnovala jsem úsměv i jemu.

Stoupl jsem si při tom,když se začali otvýrat dveře... a jen čekám až vylezou z kanceláře...

Objavila som sa vedľa stola, asi tri kroky od Hitomi. Na tvári som mala masku ANBU a plášť. "Mizukage-sama...máte čas?" spýtala som sa, trochu iným hlasom.

Omluvně jsem se usmála na Ryuujiho a prohlédla si Anbu dívku před sebou.
,,No, ano. Teď už asi ano." pousmála jsem se. ,,Děje se něco?"

Pod maskou sa mi tvár zkrúti do bolestnej grimasy, zhodím zo seba plášť aj masku a vrhnem sa na Hitomi. "Hitomi-chan...HITOMI-CHAN!" začnem hlasno plakať. "Gomene...gomene!" ospravedlňujem sa jej a stále plačem.

Zkoprněla jsem a zůstala nehnutě stát. Roztřásly se mi ruce, když jsem opatrně modrovlásku pohladila po vlasech. Do očí se mi nalily slzy, které následně přetekly přes hráz a valily se jako povodeň po mé tváře a máčely Yuuki dlouhé vlasy.
,,Yuu...ki?" zaptala jsem se, jako bych nevěřila, že ji držím v náručí. ,,Proboha Yuuki..." přitiskla jsem si ji k tělu. Byla jsem skoro o hlavu vyšší než ona. Ležela mi na rameni a já si ji držela u sebe, jakoby se mi měla rozplynout. Třáslo se mi celé tělo, byl to šok ji znovu vidět, když jsem ji před pár dny viděla...mrtvou..
,,Daii...ona je živá.." šeptala jsem jí do vlasů.

Plakala som ako malá, akoby som mala zmiznúť a už nikdy sa nevrátiť. "Himi-chan, čo sa stalo? Prečo si nič nepamätám? Prečo som bola v tvojom sídle, prečo mám na hrudi jazvu?" zasypávala som ju otázkami než som si niečo uvedomila, v Himi som cítila...niečo...dieťa. Pozrela som sa na ňu a z otvorenými ústami som sa jej spýtala. "Ty si tehotná? Budeš mať maličké?" a čakala som nedočkavo na odpoveď.

Hladila jsem ji jemně po zádech a nepouštěla ji.
,,To je na dlouho Yuuki...Časem se to dozvíš a vzpomínky se ti také vrátí." podívala jsem se jí do očí a utřela jí slzy, přestože mně stále po tváři stékaly. Na její poslední otázku jsem přikývla.
,,Hai, čekáme s Daiem dítě." usmála jsem se přes slzy.

Prikývla som a povedala som jej, "Už to nikdy nikdy nechcem zažiť...pamätám si na svetlo..potom bolesť...a..a niečo o tom že ma musia znova nahodiť...alebo niečo také..." začala ma bolieť hlava. "Takže...kedy bude svadba? A vieš ako by sa Lady Yamada nahnevala že ste splodili dieťa pred svadbou?" zotrela som jej slzy a šťuchla som do nej.

,,Spomal, Yuuki...Zapomeň na to, je to pryč. Ode dneška tě budu mít na očích, nepůjdeš nikam, aniž bys mi to řekla, jasné?!" nakázala jsem přísně.
,,A na svatbě jsme se nedomlouvali ještě, ale bude." usmála jsem se a podívala se na Daie. ,,Mamka by se nezlobila, ale...s tátou by to bylo trochu horší." pousmála jsem se a sestřela si slzy.

Prikývla som a usmiala som sa. "Čo najrýchlejšie! A taktiež chcem aby bolo to dieťa čo najrýchlejšie na svete!" poviem hrdo a prikývnem. "Lorda Yamada som nepoznala až tak dobre ako Lady...ale ak si myslíš že by to tak bolo..tak ti verím ... mám ale pocit že mi niečo chýba...Haji so mnou nerozpráva...čím to je?" spýtam sa Hitomi.

Ušklíbla jsem se a stála i s Ryuujim před kanceláří.
"Co naplat..." povzdechla jsem.
Přivolala jsem velkého černého psa, který sem přinesl Ryuujiho.
"Hai?" zvedl tmavou tlapu a trochu se odtáhnul.
Zjevně mu náš přítel nevoněl.
Vrhla jsem na něj prosebný pohled.
"Nemůžeme jít bez něj."
Nějak se mi podařilo dostat Smortna na hřbet černého psa. Pak jsem kývla na Ryuujiho a vydali jsme se k bráně.

(Přesun)