Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

V otevření svitku mi zabránil nový příchozí.
,,Chceš být originální a dovnitř vcházet oknem?" optala jsem se, aniž bych se otočila a položila svitek kousek dál na stůl.

"možná ano, možná ne, to ať skryté zůstane" řekl jsem vážným hlasem a z okna pomalu přešel za Himi
" jestlipak Mizukage-dono ví jak jí jeden z ANBU postrádá .." řekl jsem tiše a sundal si masku, kterou jsem odložil na stůl

,,Možná ano, možná ne.." odpověděla jsem stejně jako on aneotočila se. Stál za mnou, cítila jsem to.
,,Proč se ptáš?"

"protože jedno srdce křičí radostí a druhé krvácí ... ale i krvácející srdce se nevzdá milovaného člověka bez boje .. buďto uspěje nebo vykrvácí úplně" promluvil jsem opět tiše a odstoupil k oknu, pozorujíc oblohu

Otočila jsem se až teď a opřela se o stůl. Několikrát jsem otevřela pusu, že něco řeknu a zase ji nechala zavřít. Na chvilku jsem zavřela oči a zase je otevřela. Nakonec jsem i ticho zůstala, jen jsem ho sledovala. Posunula jsem se tak, že jsem na stole seděla a ruce měla opřené o hřbet stolu.

Pozoroval jsem hvězdy zářící na černé obloze mírně zahalené mlhou.
"závidím i hvězdám .. některé jsou tak osamocené a přesto dokáží zářit .. bylo by snadnější být hvězda než člověk .. vím, žy bych se netrápil.. a vím, že mám možnost vzdát svůj boj .. a jsem si jistý, že mi nakonec nic jiného nezbyde"
sebral jsem ze stolu svou masku a opět si ji nasadil a přes hlavu nasadil kapucu ANBU pláště

,,Hvězda nezáří navždy.." namítla jsem a zblízka na něj hleděla a to i přesto, že měl Anbu masku. ,,Hodláš někam jít nebo zůstaneš zde?" naklonila jsem mírně hlavu na stranu.

"ano .. může vyhasnout velmi rychle, nebo být pohlcena černou dírou, stejně jako neopětovaná láska .. a to jestli odejdu záleží jen na tobě .. jestli chceš abych odešel a ukončil v tichosti své trápení, nebo jestli zůstanu tady a pokusím se o opak, čímž raním nejedno srdce" posadil jsem se do okna připraven k odchodu

Povzdychla jsem si. ,,Víš moc dobře, že nechci, abys šel. To už jsem ti řekla mockrát. Ale taky jsem ti řekla, že ti nebudu bránit, ostatně, tak jako všem." zvedla jsem jeden kousek rtů do pokřiveného úsměvu. ,,Ale mýlíš se, záleží na tobě a tvých pocitech, jestli tu chceš zůstat a jestli to to bude za to stát. To musíš vědět ty sám." klimbala jsem nohama ve vzduchu sem a tam.

Zahleděl jsem se na ní a poté se podíval na její bříško
"Nehodlam kazit život malému Utsushimu"
vyskočil jsem z okna na střechu
"kdybys mě chtěla vidět, což pochybuju, budu tam kde je krvácejícím srdcím nejlépe"
odebral jsem se do ulic

Spoiler:

(To jen je v tom svitku,až budete tak hodná a přečtete si ho :-D )

(Hai hai^^ Na svitek jsem nezapomněla, nebojte se^^)
,,Baka!" vzdychla jsem. Sáhla jsem po svitku a konečně si ho přečetla. Při čtení obsahu jsem se mračila. Takže Midotsuchi-dono je mrtvý, to je milá zpráva, ušklíbla jsem se. Snad se vám povede dobře, Kyuudaime Tsuchikage.. SSlezla jsem ze stolu a svitek uklidila. Rozhodla jsem se odepsat až zítra. Okno jsem znovu zařela a odešla jsem z kanceláře. Místnost se zahalila mlhou a já si to zamířila ven.

Kočárek jsem nechal venku, vzal Niji do náruče a i s Pá-chan u nohy vyšel po schodech nahoru. Zaklepal jsem a dělal na Niji pššš... protože jí to vždycky hrozně rozesmálo, stejně jako na Pá-chan, která škrábala na dveře.

Od otravného papírování a prohrabování svitkami a dalšími věcmi mě vytrhlo zaklepání na dveře. Už podle zaškrábání na dveře jsem poznala, kdo tam stojí. Usmála jsem se a opřela se pohodlněji o židli.
,,Hai! Dózó!" křikla jsem.

Otevřel jsem dveře, pod nohama mi hned prosvištěla naše Psová a vyskočila Himi na klín. "Nevděčnice! Člověk se o ní dva roky stará víc jak o vlastní dítě a ona má pořád radši tebe!" našpulil jsem nespokojeně pusu, ale sotva mě Niji štípla do tváře, usmál jsem se. "Jasně Třešničko, vždyť mám tebe!" políbil jsem jí na tvář a došel k Himi. "Ahoj lásko!" políbil jsem jí. "Nenudí tě to už?!"

,,Jééch..Pá-chan.." zamrkala jsem, když si ke mně vyskočila. Pohladila jsem jsem ji, podrbala za ouškem a položila na židli místo sebe. Já jsem vstala a naklonila se nad mou milovanou holčičku.
,,Nudí a jak...Poslední dobou stále víc.." povzdychla jsem si a hned se začala pitvořit na Niji.
,,Má-ma..Niji, honem, řekni máma, no.." pobízela jsem ji. Chudinka se na mě dívala dost zmateně.
,,Shan!" vykřikla nakonec. Vzdychla jsem si znovu. ,,Asi to z tebe nevypáčím, co, Třešničko." dala jsem jí pusinku na tvář a hřbetem ruky otřela uslintanou pusinku.

"K čemu máma když máme rolničky, co?" usmál jsem se na dveru a cvrnkl do Pá-chaniny rolničky.
"Shan-Shan!" poskakovala mi dcera nadšeně na ruce.
"Tak proč nejdeš domů?!" otočil jsem se na Himi, ale hned zase na Niji, protože začala likvidovat a oslintávat a papat papíry na jejím stole xD.

,,Niji, to se nejí! To už jsem ti vysvětlovala." napomenula jsem dcerku a papíry jí uzmula.
,,Ráda bych šla..a dneska to už asi zabalím..Zítra ale musím do Suny." pousmála jsem se a zaměstnávala Nijiny ručičky hrou Paci, paci, pacičky, aby ji nezajímaly papíry na stole.

Pomalu jsem vyšla po schodech a všimla si, že jsou otevřené dveře. Nakoukla jsem dovnitř. Byla tam Mizukage-sama a ještě někdo.
Ehm, dobrý den Mizukage-sama, neruším?
Ty dva roky mě změnili k nepoznání. Geny mého otce očividně nadělaly pěknou paseku a já teď měla dokonce každé oko jinak barevné.

"Co v Suně?!" nechápal jsem a začal s Niji houpat, abych, taktéž, odvedl pozornost. Pak jsem se podíval na neznámou dívku.

,,Počkej, hned se ti budu věnovat." usmála jsem se na Daie a Niji naposledy pohladila po tvářičce.
,,V pořádku, nerušíš." usmála jsem se na fialovlásku. ,,Potřebuješ něco, Roko?" naklonila jsem hlavu na stranu.

' Vlastně nic moc důležitého, jen jsem se chtěla zeptat, jestli něco nepotřebujete,' usmála jsem se na ní a pak jsem se zamyšleně podrbala na hlavě.
A taky, jestli mě budete přidělovat do nějakého týmu.

Zakroutila jsem hlavou. ,,Děkuji, momentálně nic, Roko." usmála jsem se na ni. ,,S týmem to bude horší." zamyslela jsem se. ,,Momentálně se tu žádný nenachází. Senseie ti ale přidělit můžu. Brzy se budou konat chuuninské zkoušky. Když teď začneš trénovat, budu tě moci doporučit." rozšířila jsem úsměv. ,,Pokud souhlasíš, do zítra bych ti dala vědět, kterého senseie budeš mít." zapsala jsem si to pro jistotu hned, jinak bych zapomněla.

Chikako, která se mi do teď držela na zádech mi vyskočila na rameno a hlavou kývla Mizukage na pozdrav. Pak se otočila na mě.
Sensei z Kiri?
Přikývla jsem. Sensei z Kiri. Naruto-sensei by byl rád.
Pak jsem se obrátila k Mizukage.
Byla bych vám moc vděčná, ale teď nás prosím omluvte, musíme jít,
mírně jsem se uklonila, rychle jsem se obrátila a rozběhla se ze schodů.
(přesun)

Uááá kawaii zvířátko.. Usmála jsem se. Takže pro ni musím sehnat senseie. A asi vím koho, zašklebila jsem se v duchu. Otočila jsem se na své dvě lásky. V tom však Pá-chan zaštěkala. Dobře, tak tři, opravila jsem se v duchu.
,,Teď už snad můžeme domů..A co v Suně? Diplomatická mise vysokého stupně." odpověděla jsem na jeho předchozí otázku.