Kancelář Otokageho

Klon
"Vstupte."

Na vyžádání jsem vstoupil.
"Přeji pěkný den Otokage-sama."
Mile jsem pozdravil.
"Měl bych na vás pár otázek jestli máte čas"

Jak jsem se toulala městem, tak jsem si vzpomněla, že bych také mohla někam patřit. A to třeba do nějakého týmu.
Předstoupila jsem tedy před dveře do kanceláře a celkem nejistě jsem zaklepala. Pak jsem počkala na vyzvání.

klon
"Ano dále." podíval se klon na dveře a pak na Memphista "Povídej co máš na srdci." usmál se

Vešla jsem opatrně dovnitř. Zavřela jsem tiše dveře a stoupla jsem si vedle nic. Opřela jsem o zeď a čekala jsem, až na mě přijde řada, protože tu už někdo byl. Podívala jsem se na něj a vzpomněla jsem si, že byl v tréninkové hale.
Hm... Asi by nebylo slušné skákat někomu do rozhovoru... Takže budu muset čekat, až na mě přijde řada...

Kouknul jsem se na nově příchozí.
Sakra to se mi vůbec nehodí
Otokage-sama já počkám, rád bych si s váma poté promluvil sám.
Poté jsem poodešel stranou a naznačil nově příchozí, že může jít přede mnou.

"no dobře jak myslíš, tak co si přeješ děvče?"

Střelila jsem krátce pohledem po tom klukovi. To to bylo něco tak závažného, že jsem o tom nesměla slyšet? Nebo mi prostě nevěřil kvůli tomu, že jsem neměla čelenku Otogakure, a tak jsem vzbuzovala podezření? Každopádně jsem to pak nechala být a obrátila jsem se na Otokage.
"Chtěla jsem se jen zeptat, zda by pro mě nebylo místo v nějakém týmu...?" Vyslovila jsem to téměř potichu. Nevím proč, ale k nadřízeným nebo silnějším lidmi jsem neuměla mluvit hlasitě.

"Samozřejmě a jméno?" optal se klon a sledoval dívenku

"Killunia Akatatsu," odpověděla jsem jí. Netušila jsem, zda mě tu má zapsanou jako právoplatnou Kunoichi Otogakure. Ale alespoň jsem v to doufala. (Opravdu hodně nedávno jsem se totiž z Amegakure přestěhovala do Otogakure, tak proto.)

"hmm....." otevřela jsem knihu a začala listovat, vypadl mi z něj papír s jejími údaji...."Hm ...jistě... dobře, měla bych pro tebe jednoho jounina, ale momentálně je v nemocnici a trochu mimo, než se z toho dostane budeš přidělena k Everestovi-sensei. Má na starosti tady Memphista a moc si ho pochvaluje že?"

Zbystřil jsem, že je o mě zmínka a mile jsem se na Reinu usmál.
Hm takže další genin do vesnice.

"No jestli nemáš ještě něco na srdci tak bys mohla jít trénovat nebo se ubytovat. poslední tři domy v obytné oblasti jsou pro geniny."

Kashike

Přiskočil jsem na parapet okna a jako již tolikrát jsem zaklepal na rám. Počkám až mě má paní vyzve ke vstupu.

Dorazil som na toto miesto bol som tu prvý krát nevedel som čo mám čakať preto som možno bol trocha viac v strehu než bolo treba ruku som mal u svojho meča .
Zaklopal som na dvere ktoré boli predomnou .

klon se rozhlédl kolem najednou tu bylo nějak moc lidí. Kashikeho jsem hodlala ignorovat stejně jako ostatní, který nepřijdou dveřmi a stále se věnovala těm dvoum

Keďže na moje klopanie nikto nereagoval ja som si tam sadol na chodbe .
Vietor nepominul aj keď na chodbe je zrejmé že nejaký tam bude tu bol o niečo väčší.
Neodišiel som len preto lebo som mal tušenie že tam niekto je ale aj tak som tu dlho otáľať nechcel .
Kto vie či som spravil dobre že som sem šiel pri najhoršom už sa neukážem nikde ako to tak vidím no čo .....

Dorazil jsem do kanceláře a vešel jsem dovnitř bez toho aby jsme klepal jelikož mě sem poslala Reina.Podíval jsem se na dívku která tam stála."Ty jsi ta nová?"usmál jsem se.

Ako sa vyrútila tamtá osoba dobnútra dvere nechala otvorené tak som vošiel medzi dvere a zaťukal som na bok .
"Môžem vstúpiť ?"
Opýtal som sa smerom do miestnosti .

Kolem krku se chlapci přede mnou obmotaly mé fialkové vlasy.
Jen velmi jemně, abych si ho přitáhla blíž.
"Kdopak jsi?" zeptala jsem se ho zvědavě, zatímco mé vlasy jako kdyby napodobovaly hady ho mohly na krku pořád trochu lechtat.

Otočil jsem se na Jin."Pusť ho."řekl jsem s klidem a podíval jsem se na něj."Kdo jsi?"

Neochotně jsem ho pustila. Mé vlasy se vrátily ke mě jako kdyby byly bez života. Přesto jsem ho sledovala zvláštním jiskřivým pohledem. Dravým, chtivým...

Ja som od tamtej slečny poodstúpil .
"Ako to presne povedať že kto som ?
No som ninja ktorý teraz tak trocha opustil svoju dedinu a neviem ako to tu chodí ale ak by to bolo možné chcel by som sa pridať sem ale neviem či sa to dá ."

Zaujal mě, už se s tím nedalo nic dělat.
Jak poodstoupil, udělala jsem krok já k němu a hypnotizovala jsem ho pohledem.
"Jaké je tvé jméno?" v očích mi zvláštně zářilo. Byla jsem dravec. A dravec jde za svou věcí i přes mrtvoly.

"S tímhle počkej na Otokage.A nejlépe před kanceláří dokud tě nezavolá."Podíval jsem se na Jin a naznačil jí at až odejde ten kluk z kanceláře zavře dveře.