Kancelář Otokageho

"Dobre v poriadku ... "
Videl som teda že mám ešte počkať ja som zasa pozrel k tomu dievčaťu pozeral som upriamene k nej no stále rovnako ako doteraz .
"Myslím že teraz bude nanič ak budem prezrádzať svoje meno keď tu asi ostať nebudem môcť ."
Poviem a potom bezslova prejdem aj okolo nej a odídem za dvere .

"Sensei chan? Můžu jít za dveře?" nasadila jsem vysloveně andělský výraz. I roztomilá jsem uměla být, když jsem chtěla.

"Ne nemůžeš.Vím co by si tam dělala.A ještě jednou uslyším chan.Tak skončíš bez vlasů."nahodil jsem andělský úsměv.

Vlasy mi rozlobeně zavířily kolem hlavy.
"Sensei hime, můžu jít za tím chlapcem až to tu vyřídíme?" tvářila jsem se jako kdybych mu "Mistře princezno" říkala každý den.

Objevil jsem se za ní a chytl jí za vlasy.Z ruky mi vyjela ostrá čepel a já ji držel u jejich vlasů."Myslím že by ses měla naučit respektu a úctě."

Moje vlasy se v jeho rukou okamžitě začaly svíjet.
Nic jsem neříkala, jen jsem na něj nenávistně hleděla. Vlasy byly obtočené okolo ruky, kterou mě držel a pevně ji tiskly. Už mu dávno musela začít modrat. Sledovala jsem ho... A zatím nic nedělala. Ale kdyby se jen pokusil ustřihnout mi vlasy, druhou rukou by mu také spoutaly.

Aktivoval jsem si stříbrné brnění takže at mě ted její vlasy tiskly sebe víc nic mi to nedělalo."Takže místo toho aby ses poučila chceš vzdorovat?To nebyl dobrý nápad."Ustřihl jsem asi čtyři centimetry vlasů od konce a díval jsem se jestli se už poučila.

Všiml jsem si nově příchozích a také Tatsua.
"Zdravím Tatsuo už je to dlouho co jsem tě viděl"
Podíval jsem se na něj s úsměvem.
Sakra já se toho rozhovoru snad nedočkám
"Koukám, že jsi polepšil dokonce máš i studenta jo ?"

(Každej kašle na to že vypadám uplně jinak )

Ustřihl mi čtyři centimetry vlasů.
Šokovaně jsem to sledovala, pak se mi před očima objevila mlha. Vlasy byly výsledkem pokusů. Bolest, kterou jsem cítila se rovnala tomu, jako kdyby mi uřízl jen tak čtyři centimetry nějaké končetiny. Nic jsem neřekla, nevykřikla, jen jsem naprosto povolila a podlomila se mi kolena. Ve vzduchu jsem byla už jen proto, že mne držel za vlasy, což mi působilo další bolest. Omdlela jsem.

(Jé promiň vypadlo mi to )

Podíval jsem se na memphista."Ahoj no to víš musím něco dělat ležet v nemocnici mi moc dobře nešlo."usmál jsme se a pak jsem si uvědomil že držím Jin pořád za vlasy a ona jen tak vysela."Njn to máš z toho když neposloucháš."chytl jsem jí do náručí a čekal jsem až zareaguje Killunia.

Z konců vlasů mi začala téct krev. Pramínky rudé tekutiny mu stékaly po rukou a skapávaly na podlahu. Nejspíš to neviděl, nedíval se na mě. Z každého vlasu, který zkrátil vytékala kapka po kapce...

"Co to zase je?"řekl jsem si potichu pro sebe.Udělal jsem jí na vlasech uzel aby krev přestala téct a šel jsem s ní do nemocnice.Ještě jsem ale řekl Memphistovi."Řekni tady slečně prosím že má pak přijít do trénovací budovy."(Přesun i s Jin)

Krev pořád tekla. Nedalo se nic dělat, uzel na vlasech, zvlášť hebkých a žijíchc vlastním životem, dlouho nevydrží. Zůstávala za námi krvavá cestička a já celou dobu, co mne nesl, nevnímala. Jen jsem bledla čím dál víc.

(Přesun)

Sledovala jsem celé to "divadlo" pněkud... Udiveně. Nikdy jsem takové chování lidí neviděla. Ale alespoň jsem viděla svého senseie. Nemusel nic říkat Memphistovi, slyšela jsem to sama. Přikývla jsem k Otokage, poděkovala jsem a vyšla jsem z místnosti.
Zlobíš se na mě ještě? zeptala jsem se Killuniho. Neodpověděl. Pochopila jsem, že se ještě zlobí, tak jsemzamířila přímo do tréninkové budovy.

No tak, teď už bych mohl být na řadě já.
Otokage-sama, máte stále ještě čas?
Zeptal jsem se a přistoupil jsem ke stolu.

Kashike


Po chvíli pochopím, oběhnu budovu a příjdu ke dveřím. Opět zaklepu a čekám na vyzvání ke vstupu.

(Memhisto prosím pridi do treninkovej miestnosti)

"Ano povídej Memphisto."

"Ú to je moc těžké, ale z tvého klanu je ještě jeden ale nevím jestli se tu potlouká pravá Reina mu položila otázku před jeho odchodem a on jí slíbil že na ní odpoví až si to promyslí. Ale můžu ti zjistit pár informací a nebo si to vem jako misi a navrhni to svému senseiovi."

"Začni u toho co stojí za dveřmi, je také z tvého klanu." usměju se na něj

"Dobrá děkuji za čas a přeji pěkný den Otokage-sama"
Odešel jsem za dveře, kde jsem uviděl dotyčnou osobu.
"Zdravím"