Kancelář Otokageho

Čo to nevidím, Oroksichtova zvrátená logika! V tomto prostredí sa tomu zjavne nedá vyhnúť, avšak...
Na malý moment som si predstavil Tsukiko v Orochimarovej hadej koži.
Nemožné!

Zvlnila jsem rty ve spokojený úsměv. ,,Hai, Tsukiko-sama.." prsty jsem si přejela po své pečeti. Všichni vybraní dostanou novou životní šanci, kterou jim kdekdo neposkytne. Měli by být poctění! ušklíbla jsem se.

"Fajn.... vyrážíme... okamžitě!!" ušklíbla jsem se. "Chci se stavit v Suně... slyšela jsem, že moje první ovečka je tam na návštěvě!" pousmála jsem se a prsty si přejela přes rudé rty. "Uvidíme, jestli má Suna na to mi vzdorovat!" zahihňala jsem se.
"Odcházíme!" (Přesun)

Přikývla jsem. Pohodila vlasy a vydala se za ní. (Přesun)

S ustráchaným výrazom v tvári som ju nasledoval.
Prečo mám ten odporný pocit, že táto akcia nedopadne dobre?
(presun)

V kanceláře se před Tsukiko objevila projekce.''Hmm..Měl bych poděkovat za vysvobození ale jak tě znám...Neudělala jsi to jen pro mě navíc až po dvou letech ses uráčila si na mě vzpomenout?No nic zkrátím to,jsem daleko od Sunagakure v poušti a mířím směrem domů,tedy pokud to ještě stále domovem mohu nazývat..Co nejdřív dorazím ohlásit se osobně..''Jen co to dořekl projekce zmizela.

Povzdechla jsem si a došla ke Kisukemu, kterého Kaguya položil na gauč. Přisedla jsem si k němu a prsty se dotkla jeho čela. Měl teplotu. "Kaguyo obklad prosím." otočila jsem se na svého kolegu a podepřela Kisukemu hlavu, abych mu mohla dát napít vody. "Tsuyu se o něj postará... mi půjdeme dál..." pousmála jsem se lehce.

Priniesol som samozrejme obklad.
Zájdeme ešte ďalej?

Vzala jsem si od něj s díky obklad a přiložila ho Uchihovi na čelo. "Vypadá to dobře.." přejela jsme prsty po pečeti. "Ano... zajdeme na výlet do Kiri... Mizukage je pryč... jsou slabí a zranitelní!" zasmála jsem se a vstala. "Doufám, že půjdeš se mnou!" usmála jsem se sladce.

"Tak... odcházíme!" usmála jsem se a vydala se ke dveřím. "Tsuyu postarej se o Uchihu!" kývla jsem na svou žačku a zmizela. (Přesun)

Nasledoval som ju.
(presun)

Po dlouhé cestě jsem konečně dorazil do vesnice a namířil si to hned k Tsukiko.Pootevřel jsem dveře a bez ohlášení vstoupil dovnitř.Konečně jsem došel do velké místnosti po které jsem se rozhlédl.Uviděl jsem nějakou holku,o které jsem usoudil že je z otogakure a nějakého ležícího kluka.Pomalu jsem přišel k nim a oba si je prohlédl.''Co je zač?''Sledoval jsem toho kluka.To je on?Ten za koho mě mají vyměnit?A má pečeť zajímavé..Podíval jsem se podezíravě na tu holku a čekal na odpovědi.

pomalu jsem se probral rameno strašně bolelo ale už míň než když mi dala tu pečeť...všiml jsem si spící Tsuyu neměl jsem sice moc sil ale nemohl jsem tu zůstat...postavil jsem se a pomalým krokem odcházel pryč

Prišiel som dnu a hľadal som tu Tsukiko.

Po menším bloudění po vesnici jsem se nakonec na místo dostala. Kápi jsem si ještě víc přitáhla do obličeje a s hlubokým nádechem a výdechem zaklepala na dveře. Nasadila jsem kamenný ANBU výraz a čekala na odezvu.

Oknem jsem zmizel někam pryč.Musím to najít je to můj cíl..Zamyšleně jsem se rozeběhl směrem k bráně a pak pryč..(přesun)

Přestalo mě bavit posedávat či postávat před kanceláří. Tsukiko se nevracela a uvnitř taky nebyla. Na opakující klepání neodpovídala. S kápí do obličeje, aby mě nebylo poznat, jsem se vydala ven.

došla jsem do kanceláře, bylo tu dost pusto ihne djsem otevřela okno a pak se rozhlédla kolem , byl tu Tsukiko styl jaký měla ráda sedla jsem si na křeslo u stolu

Scházíš mi drahá přítelkyně......zítra sem musím nahnat uklízeče a zařídit potřebné věci pro vesnici. Pomyslela jsem si a opřela se o opěradlo

Pricupkala som po dlhom blúdení do kanclu !! na sebe som mala jednoduché kimono čo bolo asi všetko páč som to našla povaľovať pri posteli.. Reina si mohla všimnúť že je to to, čo na sebe mala včera.. mne to však stačilo, pri mojich rituáloch som aj tak musela kresliť znaky po tele obeti ako aj po tom mojom. Onee-chan? zamumlala som rozospato pri čom som si takým ospalým spôsobom jednou rukou pretrela oči.. bolo vidieť že som viac menej unavená.. alebo skôr rozospatá..

"Copak?" optala jsem se překvapivě mile a zadívala se na ní, chtělo by to nové šaty a spánek, přemítala jsem

Len som sa pousmiala keď som ju konečne našla ! .. keď sa ozvala.. proste som pricupkala takým pomalším krokom až k nej a rozhodila som rukami po čom som ju objala.. Zase si nebola pri mne keď som sa zobudila.. zamumlala som až takým previnilým tónom hlasu.. hlavu som si pri tom zaborila niekde do jej oblečenia takže ma bolo sotva počuť.

"Nechtělo se mi tě budit, drahá, půjdeme spolu na nákupy a pak se pustíme do úklidu kanceláře a rezidence nebo nevíš jak na tom jsou sluhové v rezidenci?" pohladil ajsem jí po vlasech

Len som pokývala hlavou, cestou som niekoho videla.. ale keď som sa ho spýtala kde si tak si len odfrkol niečo v štýle že ho zbytočne zdržujú malé deti a odišiel preč.. zamumlala som no len som sa pousmiala.. Haaai nákupy ! zaškerila som sa a ešte tuhšie som ju objala.. keď ona tak pekne voňala a ja som bola stále viac menej prispatá.

(to co ti vonní je chanel číslo 8 )

"Dobrá tak pojďme." pobídla jsem jí a šla s ní ke dveřím