Kancelář Otokageho

"Kdyby jsi mi řekl ten pravý důvod možná bych to i pochopila." řekla jsem ostřeji měl jediné štěstí že krystal v jeho těle není kurai jinak by byl už dávno mrtvý

Zastavil jsem se těsně před dveřmi a moje ruka, která se zvedala ke klice se v polovině cesty zastavila a zase spadl zpátky."A jak by si s tím nakládala co? Nic ze svých důvodů nechci odhalovat, protože vím, že by to nic dobrého nepřivedlo, hlavně ne, kdybych do toho zapletl, co dělám a hlavně co jsem dělal..." Řekl jsem potichu, ale nepohnul se ani o píď. Neměl jsem v plánu ji nic dobrovolně říct, protože jsem moc dobře věděl, jaký by to mohlo mít následky.

"Nedáváš mi jinou možnost Akihiro pokud bych neudělala možné opatření troufne si sem už každý a ty máš o mě až moc informací, které by mohli být použity proti mě a musím dostát aspoň trochu své povahy. Je mi to líto, odteď si přísně střeženým vězněm Otokageho." spojila jsem v mžiku ruce a Akihira obalil kurai shoton až po hlavu jako sochu, vyšla jsem ze sekretariátu a zavolala na ANBU
"Odveďte ho do severní části mé rezidence je tam obraz Tsukiko otevřete ho a vejděte dovnitř chodbou a v té místnosti která tam bude ho nechte. Pak tam přijdu a hlídejte ho." řekla jsem přísně ještě se na něj podívala a pak se vrátila do kanceláře za klukama....

Než jsem cokoliv zaregistroval, v mžiku mě obalil krystal. Nemohl jsem prostě nic dělat. Věděl jsem do čeho jdu a co v sobě mám a bylo jasné, že s tím se ji nemůžu postavit a také bych to neudělal. Do místnosti pak vešli nějací Anbu členové, vzali mě a odnesli někam pryč...
(přesun)

Malý jestřáb přiletěl k oknu kanceláře Otokage.
Zaťukal na sklo, přičemž doufal, aby se vrátil zpět do svého hnízda. Na nožičce měl přivázaný vzkaz, který byl označen pečetí. Mohla ho tudíž otevřít jedině Reina.
Ve vzkazu bylo napsáno ozdobným písmem.

Spoiler:

došla jsem k ptákovi vzala si od něj vzkaz a pustila ho pak jsem si to přečetla a zamračila četla jsem to ještě tak třikrát a nemohla jsem prijít na to kdo to je
Žádný podpis..... co má mého? ptala jsem se v duchu a podívala se na hodiny
Měla bych nebo neměla bych? podívala jsem se z okna bylo nebezpečný teď chodit mimo vesnici byla jsem si toho dobře vědoma
"Já ..... musím si něco zařídit, až se vrátím tak to dokončíme jasné?....Ruki? ten krystal co jsem ti dala na přívěsku kdyby.....kdyby začal zářit nebo tak s pomocí něho mě najdeš a nebo spíš řekneš Kagamimu ....." odmlčela jsem se a vyšla z kanceláře k budově z nebe sletěl Dag nasedla jsem na něj a vyrazili jsme (přesun)

Hm.."Konečně jsem si uvědomil na co mám ten krystal,ale taky jsem viděl že Reina má starosti,tak to trápilo aji mě.

jakmile mě se udělalo mdlo z té techniky vysátí začal Rukiho krystal slabě zářit

Přišel jsem před kancelář Reiny, ale vůbec se mi nechtělo čekat než otevře tak jsem jen zaklepal a vešel dovnitř "Otokage-hime? Jak jste to mys...." Nedořekl jsem to protože jsem si přestal hrát s tím

a všiml jsem si Rukiho. "Svítí ti krk. A kde je Otokage-hime?"

Podíval jsem se na nově příchozího."Kdo si?"Potom jsem se ale podíval na Rukiho a všiml jsem si že mu svítí krystal co dostal od Reiny."Ruky, Musíme rychle za reinou."vykřikl jsem.

Vbehol som do kancelárie čo sa deje môj kryštál začal čudne svietiť...!

Podíval jsem se na Everesta."Reina má nejspíš potíže musíme jí jít co nejdřív na pomoc."

"Zase jsem jedinej co nic neví...." Vzdichl jsem si. "Vysvětlete mi to prosím." Já kvůly té 'mamce' řekl prosím?! Udivil jsem se. A harl jsem si s tou paží co jsem měl v ruce.

Vie niekto kto ju uniesol?
Prehodil som si cez seba batoh...

"Tohle je mise stupně S takže ti nic vysvětlovat nebudu teď odejdi z kanceláře."řekl jsem mu naštvaným hlasem jelikož jsem neměl čas na nějakého Genina.

Naštvaně jsem odcházel, lusk jsem prsty a pomocí implantátů to zesílil takže vybuchlo vše ze skla. Zapálil jsem si před budovou a pozoroval jak je krásná bez oken.

"Dobrá myslím že vím koho máš na mysli."odvětil jsem Everestovi.Potom jsem se podíval na Rukiho."My půjdeme napřed a seženeme nám nějakou posilu ty jdi tam odkud krystal vydal ten signál.(Mám na mysli to Údolí )."Pojďme Evereste."jak jsem dto dořekl vyrazil jsem.(Přesun)

(Presun)

"Kuchiyose no jutsu! Kagetsu-goe no jutsu!" Zahlilo mě hejno netopýrů obrovské hejno, ti se se mnou vznesly do vzduchu a čekaly za kým budu chtít jít.

(Naposledy říkám že žádný Kuchiyose nemáš takže zmiz plus jsem Senzor takže jestli nás budeš sledovat jen tak když jsem ti řekl že snámi jít nemáš tak se připrav že umřeš.)

(Mám smlouvu i podepsanou ****, tebe nesleduju )
Poslal jsem 10 netopýrů do kanclu Otokage to tam prohledat. Vletěli oknem a začaly hledat cokoliv co by mohlo pomoct mi ji najít, pár jich létalo kolem Rukiho ale hned přestaly, prohledávaly hlavně hodní papíry dopisy a svitky.

Udělal jsem pika no tate takže všichni netopíři zemřeli a vydal se do údolí(přesun)

Vydal jsem se v obrovském oblaku co byl vysoko za ním. (přesun)

(V žádnem oblaku mě nemůžeš pronásledovat sice jsem Jounin jen chvíli,ale je jasný že mě nědokážeš stopovat natož semnou držet krok aji přes nějaký jutsu....)