Kancelář Otokageho

Úžasná děcká zábava o ano to se raději budu dívat jak splachuju záchod kde je postel chcu jít spát je tu nuda."Srkl jsem si čokolády" A jo je dobrá díky emm nevím,jak se jmenuješ"

"To vieš, môj špeciálny extra rýchly recept. Hovor mi Kami-sama."
Priniesol som Tsukiko šálku čaju.
"Ráčte si vychutnať, lady."

"Pořád si hraješ na dospělého, tak si přestaň stěžovat!" ušklíbla jsem se. "Děkuji Kaguyo!" usmála jsem se a napila se. "Výborný jako vždycky!"

Já si nestěžuju jen konstatuji a v tom je rozdíl,tak kde je postel?

Ukázala jsem na starý gauč v rohu místnosti. "Sladké sny beruško!" chakrová vlákna zmizela a já si znovu vychutnávala svůj čaj.

Wtf?!No co už chudí lidi si nějak poradit musí lehl jsem si na gauč a usl.

"Zlatíčko, co myslíš?!" prohodila jsem ke Kaguyovi. "Nějaké věci ohledně vesnice?"

"Otravné decká."
Oprel som sa o stenu.
"Na žiadne problémy som nenatrafil. Ľud sa zdá byť viacmenej pokojný, žiadne povstania, alebo plány na vaše zosadenie. Akurát občas vás nejakí tí opilci spomínajú po baroch."

"Sladké!" usmála jsem se. "Ať jim do drinků nalejou trochu arzeniku, to pomáhá.." pousmála jsem se a otočila se na židli. Dívala jsem se na nebe.

"Zavolajte, keď ma budete potrebovať."
Dal som sa na odchod.

opřená o stěnu vedle okna jsem se docela dost bavila debatou co tam byla

"Teta Tsukiko je opravdu k nezaplacení. Za to co jsi předvedl sis tu čokoládu ale nezasloužil. Příště jen za odměnu" prohodila jsem a zkoumala své vlasy

"Reino... skoro bych na vás zapomněla, promińte tenhle čaj mě prostě dostává do extáze!" ušklíbla jsem se a vstala. "Vemte toho andílka, půjdeme do nového domova!" pousmála jsem se a vzala si pláš´t. "Kaguyo, odcházíme!" rozešla jsem se ke dveřím. "Prosím následujte mě!"

"Hai, hai."
Chystal som sa nasledovať Tsukiko.

"Pojď Ruki." vzala jsem ho kolem ramen a vyrazila za Tsukiko, moje ochranka stála za dveřma a vyšli za námi (přeusn)

Vešla jsem do kanceláře jako velká voda. S čajem a lžičkou v jedné a zprávou od svých špehů v druhé jsem se posadila do svého křesla. Četla jsem obsah zprávy a mračila se. "Hmmmm..." prohlásila jsem, zatím co jsem usrkla horký čaj.
Hrabou se ti v majetku!
Já vím...
Uděláš s tím něco?
Asi bych měla, že? Lehce jsem se usmála.
Hai, měla...
Fajn... Vstala jsem ze židle, odložila hrnek a rozešla se ven a ke skrýši Orochimara. (Přesun)

Přišla sem ke dveří Otokage a zaklepala.
"Asi tu nikdo není"pomyslela jsem si.
Ješče jednou sem zaklepala a pak si sedla na lavičku před kancelaři.
"Chvili počkam".

Vešla jsem do své kanceláře a usadila se za stůl. "Kaguyo, prosím čaj... mátový!" křikla jsem a propletla si prsty. Dívala jsem se před sebe. Jen mlčela, nijak nereagovala...

Ladným krokem, s flétničkou, kterou jsem si točila na prstě, jsem došla ke dveřím Tsuiny kanceláře. Zaklepala jsem a vyčkala na vyzvání.

Jej želanie som ako obvykle bez frflania vykonal.
Čo na to povedať. Niektoré veci dokonca ani čas samotný neovplyvní.

"Děkuji!" usmála jsem se na něj. "Prosím počkej tu, potřebuji ještě něco!" pak jsem se otočila ke dveřím. "Dále!" odvětila jsem mírným tónem a usrkla čaje. "Výtečný!"

Se stále stejným, nezaujatým výrazem jsem vzala za kliku a vstoupila dovnitř. Zase jsem za sebou zavřela a přistoupila ke stolu naší Otokage.
,,Dobrý den, Tsukiko-sama," poklonila jsem se a vyčkávala, co po mě vlastně bude chtít. Kaguyi jsem si moc nevšímala. Sice za ta léta už jsem ho strávila, ale..No pro jistotu jsem se k němu moc nehlásila.

"Tsuyu, jsem ráda, že jsi tu!" usmála jsem se na ní. "Takže... za ta léta, co u mě jsi jsem dospěla k názoru, že trénink myslíš naprosto vážně a tak.. jsem se rozhodla pro menší zkoušku tvých schopností. Pokud projdeš, naučím tě všechno co od Orochimara umím, to ti slibuji!" podívala jsem se jí do očí.

Ona sľubuje, pomyslel som si úsmevne.
Myslím si, že nie je nutné sa k tomu vyjadrovať.

Senseiovo jutsu? To myslí vážně? Mírně jsem se pousmála. ,,Jakou zkoušku máte na mysli?" zatočila jsem flétnou, chytila ji a znovu připevnila k pasu.

Vstala jsem. "Dva roky jsem dělala výzkumi na lidech, jejich reakce na mou pečeť, na schopnosti a ovládání a dospěla k názoru, že jsou VŠICHNI ovladatelní!" ušklíbla jsem se. "Tak půjdeme a rozdáme pár dárků! Chci vidět reakce určitých zajímavých lidí, hlavně s kekei genkai, jak budou reagovat!" pousmála jsem se. "Půjdeš se mnou! A ty také!" kývla jsem na Kaguyu.