Kancelář Otokageho

"Porkačujte to by mě velice zajímalo, co to o mě vypovídá, hm?" prohlížela jsem si jí a v tu chvíli mi bleskla myšlenka 'jste moc mladá na tohle postavení' pohrdal jí Amekage a ona je co tak yje mladá a je kage, pomyslím si
Bože další ženský to zas budou drby
Nikdo se tě o tvůj názor neprosil
jsi hnusná
ty taky
ne jsem upřímná
já taky a ty jsi drzá a sklapni

Konečne som sa vrátil a podal Tsukiko muffiny.
"Prosím, madam."
Výborne, dal som si pauzu, počas ktorej som vyčistil záchod a zabil tak dve muchy jednou ranou.

Pousmála jsem se, znovu si zvedla hrníček k ústům, chvilku ožužlávala okraj a pak se znovu napila. "Víte... jako Akatsuki leader by jste měla být nejspíš chladná, téměř bezcitná s jasným cílem, neohlížející se na ostatní... ovšem to, že jste vdaná svědčí o tom, že nějaké city máte,... udělala jste si skulinu v obraně." znovu jsem se napila.
To je vážně nuda...! Nezkusíme zaútočit?
Vypadám, že chci skončit jako kus krystalu?
Jsi k ničemu! Od čeho tu jsem?!
Od toho, abys mi dával tyhle rádoby rady tu rozhodně nejsi! To já jsem Bůh nového světa a ty budeš poslouchat! A te´d zmiz!!
Hele ty, já tě-
ZMIZ!
Zamračila jsem se a nepřítomně se napila.
"Děkuji..." zamumlala jsem směrem ke Kaguyovi a přistrčila talířek k Reině. "Prosím-"

Otočil som sa a dal na odchod.
Chcelo by to ešte niečo urobiť.

"Kaguyo moment! Ten dům chci dnes! Zaři´d to!" zavolala jsem za ním, než odešel.

"Samozrejme."
Uvedomil som si, že mám konečne čo robiť.
Stavím sa, že ho bude treba upratať.
/PRESUN/

Pousmála jsem se. Někdy bych k němu mohla zkusit být milá... zavrtěla jsem hlavou a stočila svůj pohled na Reinu.

"To je možná ten problém se kterým se už delší dobu potýkám ..... muži mi dělají problém, neodolají mi a bohužel ani já jim." nevinně se usměju a také se napiju čaje
"Hm docela dobrý." opřu se a dívám se kolem
Chudál holka takovejch keců má v sobě
Co tí myslíš
má v sobě asi dva démony
cítíš je?
Jo
"My si budeme možná rozumět, prý máte taky v hlavě 'chytrý démony'." ukážu rukama uvozovky a čekala jsem zpětnou vazbu

(jdu hajat zítra papa :-*)

Pousmála jsem se a vzala si muffin, který jsem začala elegantně ukusovat. "Věřím, to musí být obtížné..." pokývala jsem hlavou. "Bohužel... mám v sobě dva elementární kameny... o nich jste už jistě slyšela... jeden se prý údajně nalézá u vás!" přivřela jsem oči, aby mi neunikl ani vlásek změny její tváře.

Zaklopal som na dvere

"Hm slyšela, ale nijak po nich netoužím a říkáte že je u nás?" podívám se na ní vcelku i překvapeně.
"Já mám zcela jiný plán než nějaké kameny."
Hm tak to pěkně kecáš, jak to teď řekla chtěla si ho
Chtěla ale už ne.
Chtěla chtěla chtěla
Jsi otravná víš to?
Já? Jak bych mohla ušklíbla se
"Vím jak Vám je denně poslouchat blbí keci." usměju se

Pousmála jsem se. Očima jsem si prohlížela místnost.
Určitě lže!! Chce je, zabijeme ji, nevěříš jí!! (Jsem jak psychopat z Pána prstenů o.O xD)
Už jsem jednou řekla, že nevěřím nikomu kromě sebe. Zabít.. jak bláhové!
Ještě jsi nikdy nevyužila mou sílu úplně!
Ještě jsem s tebou nesplynula a navíc... je celkem zajímavá... zatím nemám důvod ji zabíjet!
Zatím?
Tihle vůdcové, ať dobří či zlý jsou vždy zaujatí, věrní své věci až do morku kostí, nepokořitelní! Sám jednou uvidíš...
Jednou, jednou! Chci to vidět hned!!
"Máte pravdu... někdy přemýšlím, že ty kameny roztříštím kladivem!" Usmála jsem se sladce.
Nany?!
"Slyšela jsem, že v Akatsuki jsou nukeniny z celého světa, ze všech vesnic... i z Kiri?" napřímila jsem se.

Pretiahnem sa a pozriem na tie dve. Zaujmavý rozhovor... Potichu sa zasmejem.

Jedna kopie se vrátila zpět a jedna se vnořila k tsukiko do kanceláře.
"Halóooo!!!"

Dívala jsem se na věc, co se vynořila z podlahy. "Chodí se dveřmi..." pronesla jsem klidně a usrkla čaje. "Mohu vám nějak pomoci?"

"Vtip ti nechybí." pohlédl jsem si všechny tváře v kanceláři.
"Přijďte na sraz, hlav druhé, temné strany. Myslím, že se vám to bude líbit." nepřítomně jsem se zasmál a zahleděl se do očí Tsukiko.

Práve som vošiel do kancelárie. Môj zrak spočinul na Zetsuovi.
Odkedy madam pestuje kaktusy?

Oklepala jsem lžičku, olízla ji a odložila i s hrníčkem. "K čemu by nám to bylo dobré?" opřela jsem si dlaněmi tvář.

"Myslím, že si dokážeme všichni navzájem pomoci, ty jdeš po kamenech. Můžu ti nabídnout, třeba ohnivý." jedním okem jsem pobaveně sledoval, její reakce.

Ten kaktus dokonca rozpráva! Kaktusy nemajú rozprávať. Možno mu chýba voda.
Nabral som trochu vody do hrnčeka, postavil som sa k Zetsuovi a pokúsil sa ho poliať.

"Kaguyo, nech toho!" zahromovala jsme přísně. Přivřela jsem oči. "Něco nabízíte, což znamená, že něco chcete... v čem bych vám já mohla pomoci?" opřela jsem se do křesla a pokynula na Kaguyu. "Čaj prosím... dáte si také?" stočila jsem pohled na Zetsua.

Zetsu to je von to je von, dělej máš příležitost
zamračila jsem se a pomalu si shromažďovala chakru a vražedně jsem se dívala na Zetsua

"On pije čaj? Tak to sa ospravedlňujem."
Vypláchol som hrnček a chystal sa poň zbehnúť.

pomalu vstávám
"Zetsu..... dlouho jsme se neviděli naposledy jsi nebyl zrovna zdvořilý." pousměju se

"I Akatsuki? Skvěléé, dvě mouchy jednou ranou.." Zasmál jsem se.
"Měli bychom spolupracovat, když už jednou máme společného nepřítele.. Ještě se ti ozveme.." Pomalu jsem se nořil do země.
Podle toho, co odpoví, tak aktivuju Hoshi no jutsu..