Kancelář Otokageho

Neunikla mi změna Reinina postoje, ani její sílící chakra. Pousmála jsem se. Maličko jsem se odšoupla, pro všechny případy a pozorovala nastalou situaci.
Nevypadají na dobré staré známé..
Třeba se nenávidí..
Ano, ano, ať se nenávidí!! Zabijeme je, oba oba!!
Ticho... zatím nic dělat nehodlám!
Chjooo jsi děsný suchar!
Dívala jsem se, jak pomalu mizí. "Kaguyo, ten čaj jen pro mě..."
Tohle bude zajímavé!

"Iste, iste."
Zmizol som v dverách.

Mohl jsem si pohrát, ale zatím, potřebuji, abych si získal její důvěru.
vnořil jsem se do země a byl pryč.

zatnu ruku v pěst a otočím se naštvaně na Tsukiko a vědom asi toho že si zlost budu zřejmě neoprávněně vylévat na ní mě mrzelo
"Jestli s ním hodláte spolupracovat, pak vás jen prosím až skončíte řeknětě mi, něco mi dluží a musí za to zemřít." a to už se opravdu hodně krotím abych do něčeho nebouchla.... bohužel stěny začali od země pomalu krystalizovat...

Čo to bolo za humus?! Spýtam sa a idem pomaly za Kaguyom urobiť si čaj.

V tom čase som sa už so zvyšným čajom vracal. Nalial som ho Tsukiko do hrnčeka a zasa niekam odišiel.

"Děkuji." pousmála jsem se na Kaguyu. "Nedáte si také? Tenhle je čínský, uklidňující, právě te´d by jste ho potřebovala..." mluvila jsem bez náznaku zájmu, či snad starosti, že polovina kanceláře je zkrystalizována. "Netuším, co mi může nabídnout, ovšem co je mezi vámi a ním není moje věc... pokud bude jeho nabídka výhodná, pak budu spolupracovat... pokud ne, nemá jeho život cenu a já vám ráda pomohu v jeho likvidaci... osobní vztahy mě nezajímají, zajímá mě můj cíl a jeho splnění.. nic jiného totiž moje věc!" napiji se. "Dobrá práce Kaguyo... pečlivě vylouhovaný." obrátím své oči na Kenjiho. "Připrav se, budeme mít misi..." postavila jsem se. "Jestli je to všechno..." otočila jsem se na Reinu.

Zase jako klidni se ale, dostaneš ho jindy kdybys mě poslouchala
"Sakra mlč už!!!!" zničehonic zařvu nahlas
Příště je to lepší v hlavě
Sklapni
stěny přestali krystalizovat a já se pomalu zase uklidňovala to co říkala Tsukiko jem v tu chvíli ani nevnímala jen jsem se otočila a nevědomky odcházela, pak jsem se ve dveřích zastavila
"O-omlouvám se, ale musím zpět. Budu ráda, když se ještě uvidíme a promiňte tu kancelář." luskla jsem prsty a krystal se proměnil v růžových prášek, usmála jsem se na ní i na Kenjiho s Kaguyou a odešla (přesun)

Šiel som s čajom znova na gauč a položil som si ho na malý stolík pred ním. Dobre.. a akú? Usmejem sa a napijem sa čaju.

"Hmmmm..." zamumlala jsem s pohledem upřeným na dveře. "Kaguyo ukliď to tu... Kenji, zaletíme se podívat do hor Ishi no Kuni. Podle tohohle-" ukázala jsem na mapu na stole. "Je tam kámen země!" odložila jsem hrníček a vzala si plášť.
Konečně nějaká zábava!

Dal som si na hlavu kapucňu a na xicht ANBU masku. Dobre, môžeme ísť... A ten Kaguya by si zaslúžil pauzu... celý deň je na nohách! Čo ak skolabuje? Pozriem na ňu

"Potom mi budeš čaj vařit ty!" pousměji se sladce a přetáhnu si přes hlavu kapuci. "Jdeme!" /Přesun Ishi no kuni/

Šiel som za ňou.
(presun)

Jediný, kto mal po ich odchode prístup do kancelárie, som bol ja. Vošiel som teda dovnútra a začal sa obzerať naokolo.
Takže, v prvom rade skontrolujeme...
Svižne som priskočil k skrini a s víťazoslávnym pokrikom ju dokorán otvoril.
"Heeee," skleslo som predniesol pozorujúc už upratané vnútro skrine. Nevzdával som to však. To isté som predvádzal po celej kancelárii, až kým som nezistil, že všetko je tak ako má byť. Vrátil som sa teda ku stolu a posadil sa na stoličku Tsukiko, keď tu zrazu už s poslednou štipkou nádeje čo nevidím! Pod stolom sa totiž rozpínala pavučina. Nahodil som perverzný úsmev a konečne schytil do rúk prostriedky na upratovanie.

Pomalu jsem došla ke kanceláři. Čekala jsem útulnější místo, ušklíbla jsem se b duchu. Líně jsem zaklepala na dveře, zívla jsem si a čekala, zda-li mi někdo otevře, nebo budu muset vejít sama. Nerada čekám, princeznu nemá nechávat čekat nikdo!

Kancelária bola čistejšia ako ktorýkoľvek prepichový zámok. Všetko bolo na svojom mieste ako má byť, smietka by v nej trvalo nájsť celú večnosť. Utrel som si pot z čela a odložil všetky čistiace prostriedky.
Vyzerá to, že sa madam vrátila. Aj keď, prekvapuje ma, že klope. Otvoril som dvere a so štipkou známky prekvapenia pozoroval osobu stojacu oproti mne.

Konečně!
S nedůvěřivým pohledem jsem si prohlížela muže přede mnou.
,,Vy jste Otokage?" zeptala jsem se se značnou mírou ironie.

"Otokage tu nie je," predniesol som bez štipky záujmu a zavrel jej dvere pred nosom.
Celé dni tadiaľ nikto nepremáva a ako náhle madam odíde, už sa to tu hemží špinonosičmi.

Co? Tak tohle jsi dělat neměl, chlapče! Snažila jsem se uklidnit. Sklonila jsem hlavu a zhluboka se nadechla. Ušklíbla jsem se. Otočila jsem se na podpatku, pohodila vlasy a odkráčela pryč. Právě jsi se dostal na seznam těch, co budou platit, že se na mě jen podívali. K princezně se takto nikdo chovat nebude, usmála jsem se.

Skoro by som zabudol.
Dvere sa znova otvorili...
"Ak máte požiadavky na otokageho, nechajte prosím odkaz na dverách." ...a zasa zavreli.

Ještě jsem ho zaslechla zavolat. Ignorovala jsem to. Potřebuji s Otokagem mluvit osobně. Vytáhla jsem si flétnu, kterou jsem měla připevněnou za pasem a cestou na ni hrála jemné, uklidňující melodie.

Zavrtel som hlavou.
Zasa mi zvoní v ušiach, bol som príliš dlho na nohách, je čas si oddýchnuť.
Posadil som sa do kresla, oprel sa a odpočíval.

Objevili jsem se s Kenjim v kanceláři. Prudce jsem otevřela dveře, odhodila pláš´t zamazaný od krve na křeslo a ráznými kroky došla do skříně. Rozevřela jsem ji jako velká voda, div z ní lahvičky a papíry nevylétali. Popadla jsem dva obvazy, nešikovně je osvobodila z obalů a začala si zcela nešetrně a nepřítomně obvazovat poraněné ruce. Zavázala jsem jeden, zuby si podržela konec a pak udělala uzel tak silně utažený, že jsem usykla bolestí. Celé jsem to zopakovala u druhé končetiny a pak si desinfekcí ošetřila rány na obličeji. Začala jsem chodit po pokoji, z jedné strany na stranu, něco neidentifikovatelného jsem plivala za slova, zamyšleně si mnula bradu a naštvaně dupala sem a tam.
Jak je to možní?! Jak to SAKRA udělal?!
Jsi totiž moc slabá!
Drž hubu!!
Znovu jsem se prudce rozešla. "Kaguyo čaj!" přikázala jsem naštvaně. Málo kdy se stávalo, že by mě něco vytočilo, ale když už se to stalo, bylo to většinou pořádně!

Vošiel som dovnútra
"Deje sa niečo?"

Stočila jsem na něj pohled, přivřené oči do tenkých, přísných štěrbin jsem zabodla do jeho očí, za´tala pěsti a zastavila své rázné kroky.
"Nic!" zasyčela jsem jako had a měřila si ho pohledem. "Co je?"