Kancelář Otokageho

Makuto nadalej Otokage sledoval no v tom narazil do okna (možno bolo niečo počuť)

(proč mi tak nahráváš do noty? )

Zaslechla jsem nějaké zvuky. Otočila jsem se k oknu a podívala jsem se tam ale nic tam nebylo, šla jsem okno otevřít a nechtěně jsem tu opici schodila zakroutila jsem hlavou když jsem nic neviděla a pak šla zpátky
"Asi už opravdu stárnu." poznamenala jsem

(Sila zvyku )
V momente som Makuta odvolal aby si neublížil...

Máš nejaký nápad Memphisto?

(Nejdem už dalej písať počkám na Memphista)

"Děkuji vypadá velice pěkně."
Katanu jsem si vzal a prohlížel.
"Jeden by tu byl co dělat, jako že trénujem a nenápadně pozorovat?"

Dobrý nápad takže môžeš íst na to (úsmev)
Dával som pozor či niekto nieje naokolo...

"Jak já a vy ?"
Nechápavě jsem se podíval na senseie.

Ach áno samozrejme (zasmial som sa)
Myslím že nebude nápadné bojovať na streche povedal som pokojným hlasom...

Takže podme na to Memphisto!

Šel jsem si ven zapálit...., jak jsem šel zpět tak jsem zahlédl 2 opičáky (xD) na střeše. Přišel jsem před kancelář a zaklepal jsem.

"Dobrá"
Šel jsem na střechu.

"Vstupte."

"Dost často sám si viděl že mě našli i stebou a to jsme byli poměrně daleko od vesnice"

Vstoupil jsem "Brý den Otokage-hime, víte že máte na střeše nějaký lidi co tam určitě nejsou jen tak." Usmál jsem se.

S Memphistom som začal bojovať (tréning) a nenápadne som pozoroval situáciu v kancelárií...

(Opičiaci? XD)

"Hm slyšela jsem něco, kdo tam je? A co potřebuješ? NAruto minutku." usmála jsme se na něj a pak na Reie

"Jakýsi zrzaví lidi, no a já bych potřeboval nějakého senseie."

Uprostřed tréninku jsem se zeptal.
"Mohu znát detaily téhle mise?"

"Naruto....využiju tě a přiveĎ mi je sem a jakou máš představu Reii?"

"Noo.... vás. To by bylo nejlepší, jedinej kdo mě zvládne jsou snad jen holky." Usmál jsem se.

Nakoniec.. sa mi nejakým zázrakom podarilo trafiť do kanclu!!.. ľudia v oto boli taký... nepríjemný !! očividne som niekomu musela pripomenúť s kým má tu česť kým som sa sem vôbec dostala.. Nakoniec som len s takým veľkým "tresk" otvorila dvere, pochopiteľne oboma rukami. Pozrela som sa pred seba a obdarila som Reinu s takým veselým a zároveň "šťastným" úsmevom.

"To zní vážně."
Podíval jsem se přitom zaujatě na senseie.

Ja som mal na sebe stále sennin mód preto som aj vedel že kto tam vlastne je mal by to byť Everest a ešte niekto koho som nepoznal ale jeho chakra tam bola .
Preto som prikývol a zamieril som tam kde boli oni .
"Tak zdravím teraz to chce aby ste šli zamnou ... "

"Ano holky...nejsem jako ostatní holky nečekej se mnou flákačku a.....Atsuko! Ráda tě vidím." zářivě jsem se usmála