Kancelář Otokageho

"Nič nič....možem nejako pomoct?"

"Já nepotřebuji pomoct!" vrčela jsem dál. Chtěl pomoct a zjevně to bylo milé, ale v téhle situaci akorát přiléval oleje do ohně. "Proč jsi přišel?!" vyštěkla jsem naštvaně a znovu začala rázovat po pokoji.

Vražebne som sa usmial
"Chcem misiu"

Opřela jsem o stůl tak prudce, že protestativně zavrzal. "Pokud vím, misi jsem ti dala, ovšem pak jsem tě VELICE dlouho neviděla a abych pravdu řekla, chtěla jsem tě nechat najít a zabít!" odsekla jsem příkře. "Ten čaj!"

"Zabit ma.."
zachychotal som sa
"Prečo...hladal som ten kamen a nenašiel som ho...a musel som zabit stráž Iwagakure aby som sa odtial dostal"

"Měl jsi to přijít nahlásit!" zahromovala jsem jako Bůh Pomsty. Pak jsem se ale částečně uklidnila. "Běž do Orochimarovi skrýše a přines mi svitek s technikou jagei jubaku!" promluvila jsem už celkem klidně.

Zvýšeným hlasom som povedal
"Nekrič po mne...klopal som na dvere a nikto neotváral tak som prišiel teraz!!"

"Zapomínáš s kým mluvíš!" odsekla jsem. "Stačilo by nechat vzkaz!"
Víš, že takhle rozčílená jsi daleko přijatelnější a nesnesitelnější než obvykle?
Ty už bu´d taky zticha!!
Začala jsem znovu přecházet po místnosti, myšlenkami úplně jinde a u někoho jiného.

Doniesol som Tsukiko čaj a pozoroval situáciu.
Madam je dnes príjemnejšia ako jedovatý had.

"Donesiem ti tu techniku...ale nechápem prečo tu na mna hučíš?"
Obzrel som si ju pohladom

Pohliadol som na Nawakiho.
"Ak ti je život milý, nehádaj sa s madam, keď je v takejto nálade."
Mohol by myslieť aj na iných. On o chvíľu odíde, ale ten, kto tu ostane s rozzúrenou anakondou, budem ja.

Napila jsem se čaje, ale opařila jsem si rty. Zmáčkla jsem hrnek v ruce tak prudce, že se rozletěl na několik kousíčku. Pořezanou dlań jsem nevnímala. "Děkuji!" stočila jsem pohled jak na Kaguyu, tak na Nawakiho. "Příště řekni Kaguyovi, že jsi tu byl!" vstala jsem z křesla a oblékal si nový, čistý plášť. "Jdu si něco zařídit..." zavířila jsem látkou a vyšla z kanceláře.

"Ja pojdem niekoho nájst..niečo potrebujem"

"Tak sa majte."
Moju pozornosť zaujali črepiny a rozliata čajová škvrna na podlahe.
Ide sa upratovať.

Rozpadol som sa na vrany a zmizol

-presun

Cez okno vketela jedna vrana ktora si sadla na stol.
Svitok si može zobrat iba Otokage nikomu inemu ho nedam

Vešla jsem do kanceláře a položila pláš´t na křeslo. Bylo krásně uklizeno, tak jako tomu bývalo pokaždé. Pousmála jsem se. Měla jsem docela dobrou náladu, myšlenkami jsem sice byla jinde, ale to nevadilo. Sedla jsem si do křesla a začala studovat techniku.

Tu flétnu jsem prostě na pokoji nenechala. Vzala jsem si ji mezi prsty a různě si s ní pohrávala. Se stálým nespokojeným rozhlížením kolem mířila před dveře Otokageho. Zadoufala jsem, ať tam není ten idiot, protože tentokrát bych mu něco udělala, a zaklepala jsem. Dala jsem si ruce za záda a snažila se nevypadat tak znuděně, spíše mile a roztomile.

"Dále..." odvětila jsem, s hlavou složenou v papírech, nevnímajíc nic okolo.

Vzala jsem za kliku a vešla dovnitř. Zavřela jsem za sebou a postavila se před stůl Otokage. Otokage je žena? Jak to, že tohle nevím?!
,,Zdravím, Lady Otokage. Je mi ctí, že vás konečně poznávám. Jsem princezna Oto no Tsuyu." usmála jsem se mile a udělala pukrle, jak jsem byla vždy zvyklá dělat před rodiči a Orochimarem.

Zvedla jsem oči a dlouze si ji prohlédla. "Vyrostla jsi Hime..." pousmála jsem se nostalgicky a ukázala na židli před sebou. "V čem můžu princezně vyhovět?"
Znáš jí?
Ano..

Trochu překvapeně jsem si ji prohlédla a posadila se na židli, na kterou mi ukázala. Ví, jak mi má říkat?
,,Vy..vy mě znáte?" zeptala jsem se nepříliš chytře, když to bylo jasné, podle její předchozí poznámce.

Pousmála jsem se a vstala. "Nezdá se to, ale já znám každého, kdo pracoval pro Orochimara..." došla jsem k poličce a začala vařit čaj. "Tolik let jsem vyčkávala ve stínech jako had, abych jej jednou nahradila... cukr?" položila jsem před ní hrníček. "Neznáš mě, ale já tebe ano! Pamatuji si tě, coby holčičku, kterou přivedli rodiče kvůli síle... holčičku, jíž dal speciální pečeť.. holčičku, která byla speciální ninja... ale vyrostla jsi, už nejsi holčička Hime.."

Přikývla jsem. ,,Děkuji..Víte toho o mně docela dost." usmála jsem se potěšeně. ,,No a protože jste Orochimara znala, tak znáte i mé rodiče..dle vašeho vyprávění..Není to tak dávno, co byla Oto no Kuni, přesněji můj otec napaden. Při boji zemřel, stejně jako má matka. To jistě víte." zamíchala jsem čaj. ,,Nikdy mě to netáhlo na post feudálního pána. Vždy jsem se před těmito věcmi snažila utíkat....Proto jsem vás chtěla poprosit, jestli byste mě přijala za vaši studentku." opatrně jsem se napila a hrníček opět položila na stůl. ,,Na oplátku je tu možnost vám předat Oto no Kuni. Mohla byste se stát feudálním pánem celé země. Mám pravomoc vám místo předat." pousmála jsem se a zahleděla se jí do očí.

Pousmála jsem se. "Tvůj otec tě dobře naučil pravidlu obchodu! Když něco chceš, něco nabídni... tvoje nabídka se mi vcelku líbí, ne že ne... ale několik let jsem tě neviděla.. byla jsi nadané dítě, ale to nestačí... právě se chystám na jednu misi, nebude to žádná lehárna, možná zemřu.. půjdeš se mnou, uvidím co v tobě je.. pokud nemáš strach!" přivřela jsem oči zabodnuté do těch jejích.