Kancelář Otokageho

"Bude mi potešením."
Uklonil som sa a chystal sa odniesť tácku.

"A ještě něco..." znovu jsme ho zastavila, chvíli se odmlčela, než jsem se znovu otočila. "K snídani chci jahody..." pousmála jsem se, než jsem se znovu vrátila k práci.

Prikývol som a vydal sa svojou cestou.

Pousmála jsem se malinko šíleným úsměvem.
Co se děje?
Našla jsem je!
Koho?
Protočila jsem oči. Co hledám celý život?! Další dva kameny!!
Ty jsi našla oba?!
Pousmála jsem se a ukázala na starou mapu a svitek popsaný téměř nečitelnými klikyháky. Tady! Zvedla jsem se od stolu.
"Myslím, že Mizukage-sama nebude nadšená!" pousmála jsem se úlisně a přehodila přes ramena plášť, pod kterým jsem skryla své rudé vlasy. "Tak blízko!!"
/Přesun Kiri/

Ako vždy som vyrazil po jej boku.
/PRESUN TIEŽ/

Pozrel som na Reinu keď odchádzala. Prosím!? Dva dni? A čo keď budem musieť čúrať?! Začnem s kryštálom na ruke búchať o stenu. Potom som začal búchať do zeme. Po 30 minutách som to vzdal a oprel som sa o stenu a pomaly som skĺzol na zem. Robí si zo mňa srandu!? Ja musím čúrať! Nenávidím Akatsuki, nenávidím tú ich blonďatú šéfku, nenávidím Kumo nenávidím Tento zasraný kryštáľ. Keď som to dopovedal kryštáľ začal pukať a opadol mi z rúk. Hurá! Môžem ísť šťať! Dobehnem na záchod a vyčúram sa. Potom vojdem do kanclu a rozhliadnem sa. Nikto nikde? Prídem pri stôl a všimnem si mapy a kníh. Uvidel som na mape Kiri označenú červeným krížikom. Tajomne som sa usmial a dal som si na hlavu kapucňu a na xicht ANBU masku. Idem vám pomôcť, Lady. Výdem z kanclu a strčím ruky do vačkov. Vyšiel som von a lenivo som sa kusol do prsta a poskladal som pečate. Kuchiyose no Jutsu!!! Predo mnou stál obrovský mohutný orol. Pozdravil som ho a ľahko som mu skočil na chrbát. Orol zaškriekal a vyletel na oblohu. Pomaly sme mizli z dohľadu.

Pristáli sme pred kanclom. Pohladil som orla a ten zmizol. Milo som sa usmial. Prepáč.. Povedal som nevinne Kaguyovi. Poškrabkal som sa na hlave a otočil som sa na Tsukiko. Lady, čo ste zistila? Pozrel som sa na oblohu. Prepáčte, Lady, ale nemohol by som vám tykať? Veď už sa poznáme nejaký ten čas. Milo sa usmejem. To vykanie mi už začína vadiť. Nerád vykám mladým ženám.

Pousmála jsem se. "Takže tykat.. když se známe delší čas.. no dobrá, pak si budeme tykat!" přikývla jsem a sundala si plášť, mířící do kanceláře, čekaje, že mě bude následovat. "Zajímavé věci... vím kde je uložen kámen země a vím, že kámen vody už byl předán... nevíš něco o tom klukovi, co se přidal k mé vesnici? O Nawakim? Kde je..? A kde je můj kámen ohně?!" odhodila jsem plášť na sedačku a sedla si k ohni.

Šiel som za ňou a stál som vedľa nej. Odkedy si mu dala tú misiu nájsť ten kameň, nevidel som ho. Mám ho ísť pohľadať?

Pousmála jsem se. "Nebylo by od věci se o něm poohlédnout! Přece jen... zná polohu kamene ohně! Pak bych byla ráda, kdyby ses mohl zastavit za Mizukage-sama a zjistit, zda nemá nějaké informace, které mi zapomněla říci... nenásilně samozřejmě!" pousmála jsem se a podala si skleničku s rudou tekutinou. "Uvidíme, kdo má můj kámen vody!" napila jsem se. "Dáš si také?"

Hai. Skontrolujem ho a ak sa mi to podarí, prinesiem ti tvoj kameň, Lady. Usmejem sa a pozriem na skleničku. Čo to je? Nevypadá to ako víno.

"Myslíš, že piju krev?" vycenila jsem upíři zoubky. "Bohužel, zklamu tě... je to opravdu jen červené víno! Velmi kvalitní ročník, trochu nahořklá chuť... vybíral mi jej Kaguya, začíná se u něj stávat odborník!" pousmála jsem se a znovu se napila. "Hai... budu ti vděčna... věřím ti a tvým schopnostem." skenovala jsem ho pohledem.

Usmial som sa. Tak trochu si dám. Nalial som si a pomaly som ho vypil. Ďakujem za dôveru, nesklamem ťa!

Pousmála jsem se. "Jistě, že ne... pak by přišel trest! Co víno? Chutná?" olízla jsem si rty.

Výborné! Ten Kaguya.. čo je on zač? Cítim z neho orbovské množstvo chakry. Sadnem si do kresla ktoré bolo vedľa toho Tsukikinho.

"Je jinchuurikim Gobiho... ale zjevně z toho není nadšený a jak jsem pochopila, vyhovuje mu být podřízeným u mě ve vesnici." pohodlněji jsem se usadila a hřála si bolavé nohy. "Achh... zrovna tu není a já bych si dala čaj... život je někdy tak nespravedlivý!" podmračeně jsem odložila sklenici. "Co tvá mise?"

Musel som sa zasmiať. Ano, život je nespravodlivý. Postavil som na čaj a znova som si sadol. Nejak sa mi d toho zaplietla tá Akatsuki leaderka.. mohol som ju tam nechať zomrieť! Mno.. ale Neura som bohužiaľ nenašiel.

Stočila jsem na něj pohled, jako hladová šelma na kořist. "Potkal jsi Akatsuki Leadra? Kdo je to, jak vypadá, co dělá, říkej?!" zasvítili mi oči jako malému dítěti. "A Assasin?"

Kto? Nie, nejaká blbá blondýna s ružovým melírom.. Neviem chcela ísť za tebou ale neotvárala si tak šla preč.. Zatvárim sa kyslo.

Zasmála jsem se. "Výborně... takže nás milý host je leadr Akatsuki... zajímavé..." olízla jsme si rty. "Právě tu jsem dneska zachránila před utonutím... vidím, že jsme dobře udělala... těším se na to setkání..." zasmála jsem se, což v mém podání znělo dost šíleně a temně.
Vidíte?
Měla jsi pravdu,... pro jednou!
Pousmála jsem se. Jsi náladový Kaze!
Csss...
Hlasy v mé hlavě utichly. "A Assasin? Dostal jsi se do Konohy?"

Najradšej by som ju zabil! Oni mi skryštalizovania ruky keď som musel čúrať! Zamračil som sa.

Zasmála jsem se, což bylo spíše unikum. "Copak jsi slečně udělal?"
Aaa... je mi z té tvé bezprostřednosti na zvracení!
Nemůžu být jednou veselá?
Člověk jako ty neumí být veselý!
To si jen myslíš,... jdi pryč nemám na tebe náladu!

Zachránil som jej život.. Zamyslím sa a vybavím si ten okamžik. Ano, a francuzák, ale keby jej ho nedám tak už na tomto svete není. Zasmial som sa.

Znovu jsem se zasmála. "Ach, tak to bude nejspíše ono... a já si říkala, že za ta léta co jsi mým studentem už jsi se naučil alespoň troše slušného chování!"