Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Radši si tu tiše a v klidu vykrvácím, než se dohadovat s těmi sadisty, že tento, či tamten zákrok odmítám podstoupit.
I přes tyto myšlenky jsem se na Shizune usmívala jako učiněný andílek.
Opět jsem se položila do postele, dala si ruce za hlavu a zírala do stropu.

Hmmm, tak kudypak uteču tentokrát?

Došla jsem před pokoj Hokageho a kývla na hlídky. Bez zbytečných řečí mě pustily dovnitř. Vstoupila jsem a porozhlédla jsem se. Všimla jsem si, že v místnosti jsou s Hokagem ještě další dvě osoby.
Pravděpodobně spí, no pro jistotu..
Došla jsem nejdřív k tomu spícímu na židli a přejela mu dlaní po čele.
Je pouze unavený. Přešla jsem k dalšímu, který ležel na vedlejší posteli.
V ruce mi zazářila chakra a já přejela po jeho povrchových zraněních. Je potlučený a vyčerpaný. Musela to být vážně těžká mise. Dobrá, takže povrchová zranění vyléčená, teď se jen potřebuje prospat.
Konečně jsem zamířila k Hokagemu. Všimla jsem si jizvičky na krku a vzala desky s papíry o jeho stavu do rukou. Mrkla jsem do nich.
Hmm, prodělal teď operaci, nevím jen, jaký protijed použil Allii-san. No, uvidíme, jak se to vyvine. O tom se s ním musím poradit..
Přemýšlela jsem a přešla Hokagemu zelenou chakrou po čele, po krku, kde se mu o zranění již někdo postaral. Pak jsem překontrolovala tep a tlak.
Jeho stav se prozatím nezlepšil, ale jedno je hlavní. Ani se tím včerejším únosem nezhoršil.
O krok jsem od postele ustoupila. "Uděláme pro Vás maximum Hokage-sama" Šeptla jsem, i když mě pravděpodobně neslyšel. Pak jsem vylša z místnosti.

Probudil jsem se a rozhlédl se po pokoji. Hm Shijin už šla, tak je snad v pohodě. Pak jsem se podíval na ty dva a chvíli se na ně díval. Co bych tak mohl udělat? Ptal jsem se sám sebe. Po chvíli jsem vstal a vyšel z pokoje na čerstvý vzduch.

S leknutím jsem se probudil.
"Co-co se..!?"
"Au Au au..moje hlava." chytl jsem se za hlavu. Moje popálená kůže dost bolela.
"Co se to stalo? Proč ležím v nemocnici?!"

Probrala jsem se a rychle jsem se posadila. Zamotala se mi hlava. Au! Opět jsem si lehla. Počkala jsem až se se mnou přestane točit svět.
Poté jsem se posadila. Proč jsem v nemocnici? Přistoupila jsem ke dveřím a otevřela je. Vyšla jsem z pokoje a pomalu jsem šla chodbou pryč z nemocnice.

Objevila jsem se v nemocnici a pomalým krokem zamířila k Hokageho pokoji.
Musím ještě zjistit, jak na tom jsou ostatní...
Přede dveřmi jsem uslyšela Tobirovu až příliš hlasitou řeč.
Otevřela jsem a vklouzla dovnitř.
"Prosím trochu tišeji..." pokusila jsem se o úsměv.
"A jsi tady, protože by tě měl ještě někdo zkontrolovat." zaváhala jsem.
"Jak ti teď je?"

"Jsem Senju!" vyskočil jsem z postele.
"Máme silné tělo, pevnou vůli a velkou fyzickou energii. Něco takového mě nezastaví, dattebane!" skočil jsem na parapet a chystal se vyskočit z okna.

šla jsem do nemocnice nejen za assasinem ale i za tobirem kočku jsem táhla s sebou na vodítku
Líza:Taháš mě jak psa !
"a ty se divíš ?....když neposloucháš nejde jinak" poté jsem si všimla tobira v okně "Co to ten debil dělá ?" kočku jsem nechala kočku a skočila jsem k oknu nic jsem neřekla a hned dala Tobirovy pěstí do nepopálené šásti těla tak aby vletěl do pokoje "Ty debile !"

"Huh...?"
Ten kluk je moje noční můra, no vážně...
Probleskla jsem se k němu ještě než stačil Naominou vinou dopadnou pěkně tvrdě na zeď a chytila ho za ruku.
Tentokrát jsem držela pevně, aby se mi nevytrhl.
"Kam tak rychle, mladý pane." sarkasticky jsem se ušklíbla.
"A tohle je výhoda těch, kteří už zvládli Shunshin."
Vážně ještě nemám dost chakry, abych tu mohla takhle bláznit...

"Tak zaprvé, včera tvého otce někdo málem unesl. A v tu dobu, kdy jsme ho hledali jsi ty měl být tady. Takže mě teď jen nech, ať se na to podívám, hai?" povzdechla jsem.

"A zadruhé, když se necháš vyšetřit, tak tě pak možná pustím.."

"Jau jau jau.." masíroval jsem si tvář.
"No tak, pusť mě ven nee-chi!" smutně se podívám na Shijin.
"Musím trénovat, abych zesílil! Já už jsem v pořádku!"

Pustila jsem ho,ale zanechala pod přísným dohledem Naomi-sensei, které jsem kývla na pozdrav.
Když jsem se vrátila sedla jsem si na volnou postel a přitáhla ho před sebe. Nastavila jsem mu před tvář zrcátko, které jsem si před chvílí půjčila od jedné ze sestřiček. Mohl tak vidět svou spálenou tvář.

"Pokud to neošetřím, tak ti to může zůstat. A mimo jiné se může stát, že tam spálená kůže zůstane, začne... No, to raději nebudu zmiňovat. Ale je možnost, že bys tu pak musel zůstat alespoň měsíc. " sladce jsem se usmála.
"Nebude lepší zůstat teď a vydržet pět minut?"

Zatvářil jsem se jako andílek.
Ou, to nevypadá dobře, ale i když..
"Hm, tak dobrá." uvolil jsem nakonec. Teta Naomi je vážně děsivá.

"čekej tu" skočila jsem z okna a chitila Lízu která byla na útěku "Nikam číčo" chitila jsem ji za vodítko a vlezla zpátky k TObirovi "Tak Tobiru...lehni "

Panebože díky, bez tebe by to nešlo.
Nad jeho výrazem jsem protočila oči nebo bych to udělala, pokud by to s Byakuuganem šlo.
Vstala jsem a došla pro pár mastí. Při cestě jsem vrátila zrcátko.
Pak už se mi v dlaních objevila smaragdová chakra, kterou jsem začala kontrolovat rozsah jeho zranění.
Chmmm... Možná jsem trochu přeháněla, ale prevence je prevence.
Nejhůře se ošetřovala spálená polovina tváře. Nakonec se mi to povedlo, ale obvazy jsem musela nechat i přes druhou tvář. Rozumějme, že nemohou končit v její polovině. Byla jsem ráda, že jsem zrcadlo odnesla, protože by mne teď asi moc nepochválil.
Alespoň si ale může být jistý, že to bude v pořádku.
Jistý v mezích možností.
V těch obvazech už zranění nevypadala tak vážně:

"Tse." uraženě jsem si založil ruce na hrudi.
"Tak..Díky Nee-chan! Naučíš mě konečně to Shunshin?"
Podíval jsem se na Shijin a mile se usmál.
"Prosííím."

Měla jsem co dělat, abych se neušklíbla.
"Dobře, ale musíš mi slíbit, že dobrovolně příjdeš i na kontrolu." rozhodla jsem se toho využít. Pak jsem se tiše rozesmála a mávla na něj ať jde se mnou před nemocnici.
Nejdříve jsem na kousek papíru v rychlosti napsala pečetě, dala mu ho a pak se postavila před něj...

...dala ruce k sobě a předvedla názornou ukázku, i když to nebylo příliš třeba.
Bezeslova jsem sledovala jeho první pokus.

"Děkuji." běžel jsem před nemocnici za Shijin.
"Umm..takhle?" udělal jsem pečeť a zavřel oči. Ale nic se nestalo.
"Umm."

Aktivovala jsem Byakuugan a sledovala jeho pokus.
Zatvářila jsem se trochu překvapeně, trochu smířeně. Nechápala jsem to.

"Baka, bez využití chakry to nepůjde."
Pomalu jsem začala vysvětlovat, co má dělat a začínala být zvědavá, co se stane příště. Jestli se něco stane.

"Hm hm!"
"Znovu!" udělal jsem pečeť a přidal čakru. Na okamžik jsem se cítil, vážně divně. objevil jsem se o kus dál, ale nestál jsem pevně. Ztratil jsem rovnováhu a spadl do trávy.

Probleskla jsem se k němu.
"Skvělé." zavrněla jsem a pomohla mu vstát.
"Ještě tak den-dva cvičení a bude to dokonalé."

"Jasně, že bude. Jsem přece syn nejskvělejšího Hokage. Dattebane!" Rozeběhl jsem se směrem na cvičiště.
"Sankyu nee-chi!" zamával jsem ji a už jsem byl z dohledu.

vyšla jsem s kočkou ven a sledovala je

Musela jsem se smát.
Mávla jsem za ním a přešla k Naomi-sensei.
"No... A co bude mít v plánu náš tým?" pousmála jsem se.

"náš tým...mimochodem..tobiru si v něm.....bude přijímat mise od Danza"

"Ah... " podívala jsem se za ním a ušklíbla se.
"Tak to už asi neslyšel. "
Takže on je s námi v týmu? Nevím, co si mám myslet. Ale ano, bude to zajímavé... Zábavné a milé...