Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Přiběhl jsem do nemocnice. Na jednom rameni Assasin a na druhém Tobiru. To se nám to pěkně rodinka sešla. Vrazil jsem do pokoje a položil jsem Assasina na lůžko. Viděl jsem, že vedle je ještě jedna postel volná, tak jsem na něho položil Tobira. Pak jsem klekl na nohy a z těžka se vydýchával. ,,Tý jo oni snad váží tunu."

Prudce jsem vydechla a poprosila jednu ze sester o nějaké pilulky na doplnění chakry. Jen co jsem se třemi nadopovala pustila jsem se do léčení. Když už všechno bylo otočila jsem se na jednu ze sestřiček.
"Já... Nejsem tak úplně medik... Zavolej... Alliiho..." víčka mi klesla ještě dřív než jsem se sesunula na zem a propadla do bezvědomí.

Chytl jsem Shijin dřív než dopadla tvrdě na zem. Hm nějak to odpadává. Díval jsem se kde je místo, tak jsem ji položil vedle Tobira na lůžko. Je malý, tu se vejde. ,,No vypadá to, že dneska asi hlídám taky." Řekl jsem tak do vzduchu, posadil se na židli a díval se po místnosti.

Procházela jsem se chodbami nemocnice a pohybovala se jako tupý robot.
"Sestři... jak je na tom Assasin-sama?"

Pak všechno kolem bylo takové vlnité a černé. Vyčerpání se projevilo naplno. Neměla jsem tušení, co se mnou doktoři dělají...

Po chvíli pozorování na židli mi taky klesly víčka dolů. Bylo toho moc Sklonil jsem hlavu a usnul...

Shizuku jsem položil do vlného pokoje a šel se podívat za Assasinem. Všichni zde spali, tak jsem si sedl na pohovku před pokojem a hlídal.
Proč, to sakra dělám? Asi protože jsem Hokage..

Otevřela jsem unavené oči.
Chmm... Někdo mě položil na postel...
Líně jsem se protáhla. Bolelo mne úplně všechno.
A někdo je vedle mě...
Otočila jsem hlavu, zatvářila jsem se jako bůh pomsty a tiše, abych Tobira nevzbudila jsem se posadila. Ani za tisíc Ryo bych dobrovolně nevstala, ale...

Můj pohled patřil Hokageho posteli. Na krku měl drobnou jizvu.
Ksó, copak Alliiho ta sestřička nezavolala? Asi bude někde mimo...
Vstala jsem, po špičkách došla k jeho posteli a nechala z rukou ještě chvíli proudit léčivou chakru. Jen pro jistotu....
Pak jsem se otočila a vyšla ze dveří.

Trochu zcuchané vlasy mi spadaly do obličeje a na oblečení jsem neměla čistý centimetr látky. Jedna sestřička s sebou dost cukla, když mě viděla vycházet.
Tak pozor, dámo, tak strašně zase nevypadám...
Kývnutím hlavy jsem pozdravila Danzoua a zrudla.
Zatraceně, divím se, že ještě nejsem zpátky na Akademii. Včera jsem dost vyváděla. A stejně jsem nemohla nic udělat...
Vyplížila jsem se z nemocnice.
Něco mi říkalo, že nejdřív bude lepší dát si v sídle studenou sprchu a vzít si čisté oblečení...

(Přesun)

První myšlenka v novém dni zněla - Au, moje hlava.

Co jsem dělala? Pamatuju si, jak jsem se ptala na zdravotní stav Assasina a pak už jen tmu, zvonečky a nic... velké černé nic. A teď kladívečka v lebeční dutině.

Vedle bolesti hlavy však neodmyslitelně patří i bolest očí. Mžourala jsem do světla, které bylo jako vždycky až příliš jasné. Nesnáším rána. Mnula jsem si spánky a nadávala, že zatím co ostatní mají podobné stavy z opilosti, já z boje. Pak mě zaujaly mé ruce. Byly ovázané, jako kdybych se pokusila podřezat si žíly. Zaujatě jsem na to hleděla, když v tom se otevřely dveře. Opět ten samý lékař, co mě vždycky napomínal. Začala jsem se pro jistotu tvářit načuřeně, jen co se objevil.

"Milá dámo, včera jste bojovala ne za dva, ale za tři. Dehydratace, podvýživa, totální vyčerpání, ani kapička čakry... nelokla jste si včera trochu nějakého jedu?" mlel ten sadista v bílém plášti a já si ho přeměřovala nedůvěřivým pohledem.

"Nebyl čas na jídlo a pití a pokud jsem nechtěla skončit o ulici dál (na hřbitově) tak jsem ze sebe musela vydat všechno. To s tím jedem je docela možné." zavrčela jsem a dál se zaobírala obvazy na rukou. Musí to jít sundat, ale jak...

"Mimochodem, nepokoušela jste se se včera vlastníma rukama rozmlátit kůlničku na dříví? Ty třísky jsme z vás dolovali dvě hodiny. Ale aspoň se sestry na noční směně nenudily, to víte, stavět pořád puzzle, to není ono." ušklíbl se pan sadista v bílém plášti. V duchu jsem si myslela něco jako - vlez mi na hrb. Probodla jsem ho pohledem, který jasně říkal - jen co budu fit, najdu si tě.

"Chci jít domů. Není mi nic vážného, stačilo se prospat a je mi skvěle." řekla jsem tónem, který nepřipouštěl pochybnosti.

"Nemocnice není holubník. Takže po obědě... možná. Ale musím si to rozmyslet." pravil sadista a zmizel. Povzdechla jsem si a klesla zpátky na lůžko. Zdrhnu a má po ptákách. Blbeček.

Hmm, už je ráno? Akutní nedostatek ninjů. Vstal jsem a trochu si protáhl své staré kosti.
Ještě že mám v sobě sílu Senju, jinak bych dopadl jako Hiruzen. Šel jsem do pokoje, kde ležela Mikomi. Zaťukal jsem a vstoupil.
"Tak jak? Jsi v pořádku?" podezřele jsem si ji prohlížel.

Načuřený výraz vystřídalo překvapení. Danzou-sama?
"Uhm. Hai, jsem v pořádku, jen toho bylo včera na mě trochu moc. Jak to vypadá s ostatními?" zeptala jsem se a doufala, že neuslyším nějakou nemilou zprávu.

"Zdá se, že je všechno v pořádku." zavřel jsem za sebou dveře.
"Co se tam stalo? Seito jenom ohlásil, že mise byla úspěšná."

Zapátrala jsem v paměti a oči upřela do stropu, jako kdyby tam byla odpověď. Hmmm... jak to vlastně bylo?
"Zjednodušeně by se dalo říct, že jsme přišli a následovala bitva, během které jsme zlikvidovali ochranku. Když jsme skončili a byl čas dostat se k feudálnímu pánovi, překvapili nás ještě dva dost silní muži. Jeden ovládal led a ten druhý jakési obří pěsti, které na nás posílal vzduchem. No, nesetkala jsem se s tím nikdy předtím. A pak se objevil sám feudální pán a jeho mluvící kočka." uzavřela jsem tok myšlenek a přemýšlela o tom, co s tou kočkou bude dělat Naomi.

"Hm." kývl jsem hlavou. Takže, vše šlo podle plánu. Konoha je zachráněna, ale nebezpečí, zdaleka nepominulo.

"A jeho generál? V tom případě, je ohnivá země bez vůdce, měl bych okamžitě odjet do hlavního města a postarat se o to, aby se jejich plán neuskutečnil. Nehledě na tom, pokud to zjistí ostatní země, nebezpečí bude ještě větší. V tom případě budu muset použít Sharingan. Dělám to nerad." dotkl jsem se obvazu, kterým jsem měl zakrytý sharingan.

Vybavila se mi další vzpomínka.
"Říkal, že ho zmanipuloval nějaký Zhao, mohl by to být on?" zapřemýšlela jsem. Zaujatě jsem sledovala, jak se dotkl obvazu. Ten jeho sharingan...

Znovu jsem přikývl.
"Tak Zhao, předpokládám, že je mrtvý." Asi je čas. Zvedl jsem ruku a přísně na ni namířil.
"Hyuuga Mikomi!"

Trochu jsem sebou trhla, nečekala jsem tohle gesto.
"Uhm... hai?" optala jsem se velice "inteligentně". Teď si to asi slíznu za tu Ashi... To mám z toho, že se snažím být na dvou místech naráz.

"Tímto, tě povyšuji na jounina!" věnoval jsem Mikomi menší, a pro mě velice vzácný, úsměv.
"Dobyli jsme Ohnivou zemi, teď jen, aby se to nějak vyřídilo úředně. Proto, budu potřebovat doprovod."

Tvářila jsem se nejspíš poněkud tupě, místy slabomyslně. Já... jounin? Ještě nedávno jsem byla genin, který neuměl počítat. Ale vypadá to, že si legraci nedělá. Nakonec jsem se pousmála taky.
"Děkuji za projevenou důvěru, nezklamu vás." pravila jsem a přemýšlela o tom, co si s tím počít.
"Úředně? Doprovod? Koho máte na mysli?" poškrábala jsem se na hlavě, ještě trochu přepadlá z toho povýšení.

"Chceš snad, aby ohnivá země padla do rukou šílence, který nás bude chtít opět vyhladit? Mě teď nikdo nenapadá, většina ninjů je mimo vesnici, po vás chtít nemůžu, abyste šli, protože jste vyčerpaní a někdo musí Konohu hlídat." podíval jsem se z okna.
Kéž by se už Assasin probudil.

Z těch "optimistických" vizí se mi dělalo poněkud šoufl.
"Ne, jistěže nic takového nechci. Co se týče mě, ještě dnes mě z nemocnice propustí. Nebylo to nic vážného. A zbytek týmu... Možná jsou na tom ještě líp." dodala jsem povzbudivě. Hlavně naše milá Naomi, posílená energetickými drinky a saké... neuvěřitelné...

"To je jedno, zatím budete odpočívat. Máte za sebou dvě S mise. Shizune se o vás postará." řekl jsem nekompromisně. Otočil jsem se a dotkl se kliky.
"Až odejdu, dám vám vědět." otevřel jsem dveře a odešel.
...
Došel jsem k místnosti, kde odpočívají doktoři a sestry..
"Shizune, dohlédni na ně." řekl jsem přísně a odešel z nemocnice.

Pokývala jsem hlavou na znamení smíření a rezignace. No, pravda že odpočinek potřebuju. A Konoha mi chybí. Jsem více na misích než v ní.

Znovu jsem se natáhla do postele, dívala se z okna a odpočívala. Cítila jsem se báječně.

Přikývla jsem na Danzouova slova a vešla do pokoje za Mikomi.
Tolik se toho změnilo, Tsunade-sama, Hokage-sama v bezvědomí, Danzou jako nový Hokage. Už i na mě je toho nějak moc.
Zavrtěla jsem hlavou a přišla blíž k Mikomi.
"Zdravím Mikomi, jsem Shizune a jelikož nemůžeme Uzumaki Alliiho prozatím sehnat, podívám se na tebe já. Myslím, že doktoři už ti něco o tom, že se máš šetřit říkali. A navíc, jak se cítíš teď? Kdyby tě cokoliv bolelo řekni" Dodala jsem a obmotala jí z rukou obvazy. Přiložila jsem na ně dlaně, které zazářili zelenou léčivou chakrou a přejížděla po menších modřinách. Když jsem skončila, ruce jsem jí zase obvázala.
"Žádné vážnější zranění nemáš, ale odpočinku se nevyhneš" Vyrovala jsem ji.

"Dobrý den přeju." pousmála jsem se a byla ráda, že mě tentokrát nebude léčit Allii. Jakmile však Shizune spustila obvyklou přednášku o tom, jak se mám šetřit, zatvářila jsem se zase normálně. Všichni jsou stejní.

"Děkuji, nic mě nebolí. Popravdě si ráda odpočinu, Konoha mi chyběla." pousmála jsem se.

"Dobře, to jsem ráda.." Odpověděla jsem jí s úsměvem a pak se odporoučela k odchodu. "Kdyby cokoliv, sestřičky jsou na chodbě, ale stejně si myslím, že ty je určitě volat nebudeš" Podotkla jsem, jelikož jsem si stačila všimnout, že k bílým stěnám a oblekům moc přívětivá není.
Pak jsem odešla z pokoje.
Měla bych ještě zkontrolovat Hokageho a ostatní. Jak jsem slyšela, jsou po misi. Tak Shizune, s chutí do práce!