Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Nesouhlasně zavrtím hlavou. Možná jsem příliš obezřetná, ale to neuškodí.
"Podle mě nás zradí, kdykoliv to pro něj bude užitečnější než spojenectví."
zavrčela jsem.

"no tak klid hraješ si na kočku ale bojíš se vytahnout drapky" usměji se na shinji "neboj kdybychtě tak už je konoha dávno v prachu" mavnu rukou

Jen jsem sledovala tu slovní přestřelku a z mého výrazu se opět nedalo vyčíst, co si o tom myslím. Potřebovala bych víc informací, abych mohla říct, kdo je lhář. Kdo je hodný a kdo zlý.

"Takeru-sensei, Shijin-chan... nechte se být prosím. Oba tady vyhrožujete nebo děláte dusno, ale teď jsou důležitější jiný věci." zavrčím.

Přimhouřím oči. Kdybych jen byla silnější... Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě jeho chakra neděsí...
"Byakuugan!" zavrčela jsem, aby ji znovu viděla. Opravdu... Neměla bych šanci.
"Ale..." ušklíbla jsem se. "Pročpak jste si ten krásný prstýnek schoval do kapsy, sotva se objevil Hokage?"

Když uslyším Mikomi trhnu sebou. Je to její věc, že se chce tahat s někým z Akatsuki. I kdyby to znamenalo být silnější...
Pokrčím rameny a Byakuugan zmizí.
Je to na ní. Když mu chce věřit, tak prosím.

"Bůhví kde ten prsten vzal. Tím neříkám, že není z Akatsuki, ale nevypadá, že se nás snaží zabít, nebo dokonce zlikvidovat Konohu. Ale moc důvěryhodný taky není."

Kristepane co je mi do něj?! Já chci vědět jak to bylo s Naomi...

"nechci aby si to hokage špatně vyložil" zazubím se na shinji "už by sme mohli jít ne" otažu se

Hokage kamsi odešel... možná zjistit stav Naomi...

"No, pravda. Nebudeme rušit nemocné." řeknu a opřu se o berle.

Já tomuhle bordelu přijdu na kloub. Za každou cenu. A až zjistím o co jde, tak někomu...

"Já jen, že z toho tvůj "opravdový" sensei asi nebude moc nadšený." zavrčím ještě, ale pak podezřívavý tón zmizí.

"Ohledně Naomi... Čekala jsem dopoledne na Hokageho a v té chvíli před jeho kancelář přiletěl krystalový drak. Schovala jsem se a sledovala byakuuganem, jak tam položil Naomino tělo. Už nedýchala..." polknu. Je to pro mě příliš těžké.
"Já jsem... Já..." do mého hlasu se už zase vkradl strach.
"Když jsem poznala, že nedýchá a mé léčebné techniky nezabírají zpanikařila jsem. Byla jsem v šoku a nedokázala jsem se hnout. " melu jedno přes druhé, ale příliš mě to nezajímá.
"Pak se naštěstí objevil Allii a... " raději vynechám část, kdy mě obejmul a donutil vrátit se do reality "...a donesli jsme ji do nemocnice."
Zakryju si rukama obličej a opřu se o stěnu. Mám toho dnes opravdu dost.

"Půjdu se vyspat. Měj se, neesan." dodám po chvíli a doslova uteču.

(přesouvá se)

"Můj opravdový sensei o tom nic neví a nevím proč by ho to mělo trápit." povzdechnu si.

"Ahoj... nee-chan." odpovím posmutněle. Jestli už nedýchala pak...

"co takhle si někam zajít"otážu se mikomi

Zajít... spíš doskákat vzhledem k mému stavu. Vzpomenu si, kdo mi to udělal a vrhnu na Takeru poněkud nemilý pohled.

"To je dobrý nápad."

"a co navrhuješ" otážu se "ja bych šel nejrqadši někam kde je klid" mile se podívám na mikomi

"Co takhle lesy před Konohou? Je to kousek a je velká šance, že nás tam nikdo nepotká."

Začala jsem si to ťukat směrem k východu z nemocnice.

"tak jo a nechceš mi jít radši na záda bude to rychlejší" otažuse a pomalu jdu za ní

Ježíšikriste znovu ne...

"Jdi si napřed klidně, ale já to zvládnu sama." zavrčím.

Ať si odpustí komentáře, mohl mi místo toho pořezat třeba ruce... koumák...

přesun.

"buď rada že žiješ *přesun*

Tak, je opravdu...mrtvá..
Dívám se na nehybné tělo Naomi.
Cítil jsem horké slzy, jak se mi derou z očí. Nezastavil jsem je hned, kapali na zem, po chvilce jsem zvednul pravou ruku, a rukávem otřel slzy.
"Shoutonová vůdkyně Akatsuki, za to mi jednou zaplatíš, to přísahám, před tělem své sestry!" rozhořčeně jsem se otočil, zavřel dveře a odešel.

Dobelhala jsem se do nemocnice a musela absolvovat další vyšetření. Jedna noha už je téměr v pořádku, druhá ještě naprosto nepoužitelná. Vyfasovala jsem pěknou hůl. Pořád lepší než berle.

Bezcílně jsem se toulala nemocnicí a ptala se po Naomi. Zase mi nikdo nic neřekl. Až jsem si všimla lékařského ninji s bílýma očima. On by snad mohl...

Zželelo se mu mojí poničené tělesné schránky, nebo snad stejných bílých očí. Nevím. Řekl, že mi Naomi ukáže. Málem to se mnou praštilo, když jsme došli před místnost s nápisem - Márnice. Měla jsem co dělat abych se udržela.

"Nechte mě s ní prosím o samotě. Nikoho za mnou nepouštějte." rychle jsem zamrkala.

Vešla jsem dovnitř a uviděla drobné, bezvládné tělo. Naomi byla bílá jak sníh, zle potlučená a vypadala droboučká jako malá panenka, se kterou si někdo zle pohrál. To už jsem slzy neudržela a brečela jak malá holka.

Přikulhala jsem k ní blíž a vzala ji za ruku. Byla studená a nedalo se s ní už vůbec pohnout. Naomi najednou vypadala neškodně. Tohle je opravdu ta, která se snažila zabít Futoshiho? Sakra... proč ji nezabil on? Bylo by to mnohem jednodušší. Pro mě...

"Promiň mi to Naomi, že jsem tě tak odsoudila." zašeptala jsem.

Každý žák jednou překoná svého mistra. Ta zatracená čubka Reina... Nenapadlo by mě, že poslední věc co Naomi udělá, bude souboj s leaderem Akatsuki. Zemřela jako správná kunoichi. Můžu jí jen závidět a doufat, že jednou budu mít to stejné štěstí.

"Škoda Naomi, že už mi nikdy nemůžeš vyprávět, co tě vedlo k tomu, že ses chovala jak ses chovala." vypravila jsem mezi vzlyky. Tohle už se asi nikdy nedozvím. Jsem sobec, měla bych být ráda, že ji nezabil Futoshi. Takhle umřela jako hrdina. Alespoň tímhle smazala všechny špatný věci co kdy napáchala.

Byla jsem neskutečně zdeptaná tím pocitem bezmoci. Stejným, jako když mě unesli, jako když mě Takeru poranil na hradě Kykyo, jako když bojovali dva nejsilnější Hyuugové jaké jsem kdy viděla.

"Nevím, jestli všechno nemohlo být jinak Naomi." řekla jsem poslední větu a setřela slzy. Věděla jsem jen to, že Reinu nemůžu porazit. Jediné čeho jsem schopná je zesílit a dělat všechno proti ní. Zabít ji? Nezaslouží si tak mírný trest. Zaslouží si dlouhý život plný trápení.

Tak a dost. Kunoichi by neměla brečet. V zrcátku jsem zkontrolovala jak vypadám, a když po pláči nezbyly v obličeji žádné stopy, šla jsem pryč. Nevěděla jsem kam, prostě pryč odtud.

přesun.

Vejdu do nemocnice a jdu k recepci nebo pultu nevim co je v nemocnici.. nikdy jsem tam nebyl xD
"Dobrý den. Mohla by jste mi přišít ruku?" Zeptám se.
"Přišít.. Ruku?!"
"No.. Hokage-sama řekl, že mi můžete přišít ruku."
"Hokage-sama? Aha, rozumím." Odpověděla sestřička.
"Pojďte za mnou." Ukázala gesto a já šel za ní.
Dorazili jsme do operačního sálu, kde mi umrtvili ruku a nevim prostě mi dávali tu ruku xDDD

Operace byla dokončena a já dostal svůj pokoj. Po chvilce doktoři odešli a já si zkoušel novou ruku xD. Měla na mě dohlížet sestřička a tak jsem slušne ležel v posteli. Po chvíli jsem udělal kawarimi a v posteli ležel místo mě dřevěný panák. Odešel jsem pryč.

Jakmile jsem došla, připravili mi vozík.
Zavrčela jsem na sestřičku, že nejsem z cukru.
Dojdu sama.

I s Yuniiku byl problém, ale slíbili, že se o ní postarají.
Neměla jsem sílu odporovat.
Krvácela jsem z několika drobných, samostatně neškodných ran, ale byla jsem opravdu vyčerpaná.

Hned po vyšetření, kdy mi doporučili odpočinek, jsem se dobelhala do pokoje, který mi přidělili a okamžitě usnula.

Jen chvíli potom, co jsem se probudila, jsem na sebe naházela své oblečení a vyběhla z nemocnice. Yuniiku na mě čekala v zahradě.
Má společnice vypadala ještě trochu zničeně, ale oči se jí leskly.
A mě také. Až na to, že jsme nevypadali zrovna svěže, jsme se předvedli, myslím, dobře.
Klekla jsem k ní a zabořila jí obličej do srsti.
Na těle jsem měla ještě pár odřenin, ale ty mi nevadily. Hlavně, že Yuniiku byla v pořádku. Její odchod bych nesnesla.

Pomalu jsem se zvedla a s rukou pořád v její srsti se vydala z nemocnice.
Šikovně jsem se vyhnula sestřičkám. Dalo se říct, že jsem trochu utekla, ale já si připadala naprosto v pořáku. Jen proto jsem tam zůstala déle, než jsem původně chtěla.

Neměli byjsme se přepínat...
To byla poslední myšlenka, která mi bleskla hlavou, než jsem se se svou společnicí rozběhla pryč.
Tak krásný den je škoda jen proležet v posteli...

(přesouvá se)

Probrala jsem se na nemocničním pokoji. Ten pach dezinfekce je nezaměnitelný. V ústech jsem pořád cítila chuť krve... inu to se dá čekat, když dostanete juukenem do břicha. Při vzpomínce na sestru jsem se zhrozila. Okamžitě jsem se posadila ale zamotala se mi hlava a uvnitř břišní dutiny mě to podezřele píchlo. Navíc jsem byla celá oklovaná a poškrábaná od vran...

Naštěstí mě za chvíli přišla zkontrolovat jedna sestřička. Okamžitě jsem ji zavalila vlnou otázek. Její odpověď mě uklidnila. Shijin bude v pořádku. Díky bohu... Ještě že do ní můj orel nenarazil. Nechtěla jsem jí ublížit a přesto...

Smutně jsem se podívala z okna. Škoda že neuvidím další boje. Ale jsem ráda, že mám ty nervy za sebou. Možná bych se mohla podívat byakuganem, ale už v sobě nemám ani kapku čakry. Povzdechla jsem si a klidně ležela.

Místo hlavy jsem měla střepy. Znepokojeně jsem zavrčela a rukama si zakryla oči. Bože...

S největším úsilím jsem se otočila na bok a zadívala se na Mikomi.
No, alespoň že jsme na jednom pokoji.

"Ehmm..." vlastní hlas mi zněl trochu divně. Nechtěla jsem vidět, jak vypadám, ale jisté bylo, že mám snad všude obvazy. "Jak to vlastně dopadlo?"

zeptala jsem se, ale než jsem se dočkala odpovědi ztěžkla mi víčka a já se propadla do hlubokého spánku.

Pousmála jsem se a opatrně vstala. Zajímalo by mě, jak dlouho jsem byla mimo... Cítila jsem, že mám celý trup ofačovaný a má chůze musí vypadat, jako kdybych snad spolkla pravítko. Hmmm asi mám zaděláno na žaludeční vředy. Přišla jsem ke spící Shijin a pohladila ji po vlasech. Nic jí není... bude v pořádku... To jsem ráda.

Hodila jsem na sebe bundu a vyrazila zpět do arény. Sice na mě budou lidi divně koukat, ale nevadí. Musím jí přece potom vyprávět, co se tam všechno dělo.

Kulhající opouštím nemocnici.

přesun.