Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Zrazu som sa zobudil a nevedel som kde som co som ci som zivi alebo mrtvy ... dostal som stav uzkosti a paniki a tak som zacal kricat . sestricka vosla do izby a hovorila nech sa upokojim rychlo mi pichla do ruky injekciu na upokojenie a ja sa upokojim po chivli ... sestricka sa ma pita ze ci viem kto som a ja pokivem hlavou ze nie ... sestricka odide a ide za primarom a vravimu ze mame pacienta privezeneho z Kiri ktory si nanic nepameta , primar hovori nechame si ho pokial nevyzdravie a potom ho budeme musiet prepustit aj ked sa knemu nikto neprihlasi ...

Probudila jsem se v nemocnici. No, to jsem tomu zase dala. Vyšla jsem ven a snažila se příliš nepřekážet. S hrůzou jsem si uvědomila, co všechno musím zařídit. Byl nadlidský úkol najít volné prostranství před nemocnicí a tak mi nezbylo než vyskákat na jednu ze střech okolního domu.
"Kuchiyose no jutsu."
Můj orel Kizoku se tu objevil během okamžiku. Trochu do mě ďobnul zobákem, jelikož jsem se nějak nemohla odhodlat k letu.
"Tak pískle pohni. Nemám na tebe celý den. O co jde?"
"O jeden smutný úkol." pravila jsem a vyskočila na jeho hřbet. Za chvíli nás už nebylo.
Přesun.

Prolétávala jsem všechny pokoje a kontrolovala nemocné. Zároveň sháněla nová a nová lůžka, na které Shinobi společně s ANBU ukládali další nemocné.
Zastavila jsem se uprostřed haly. Páni, je toho moc, tak najednou..
Pak jsem se otočila a hnala se k dalším pokojům, ve kterých vězeli Shinobi z Kiri.
Vešla jsem do jednoho a spatřila jednu.dívku, jak drží za ruku červenovlásku ležící na pokoji. Přisedla jsem si k ní a zkontrolovala desky s údaji o zdravotním stavu Yuuki Kuran, která jak se zdálo momentálně spala. Na okamžik jsem se zamračila, ale pak se pousmála a ruka mi zazářila hřejivou zelenou chakrou. Otočila jsem se na blondýnku a zjistila jsem, že jsem ji viděla na chodbě.
Raději ji také vyšetřím..
"Vítám tě v Konoze, jsem Shizune, medic z Konohagakure. A ty?" Přiložila jsem blondýnce ruku s chakrou na čelo, kde jsem zjistila menší otřes mozku, pak jsem pokračovala na tváře a posléze i na hrudník a břicho, kde jsem zachytila i několik náhlých křečí, které hned nato pominuli.
"Prosím, tvůj stav nevypadá nejlépe, ale během dvou dní, možná i dneška budeš v pořádku. Prosím lehni si vedle, potřebuji tě ještě dovyšetřit.."
Pak se podívám na tu červenovlásku.

Zvedavo som sa zahľadela na Shizune a nijak som sebou nemykala keď ma liečila. Ja? hmm.. Lizzy, odpovedala som jej a na jej prosbu som pustila ruku Yuuki, pomaly som sa postavila z postele a tak opatrne som podišla na postel vedľa kde som si lahla a mierne som si povzdychla.. Arigato, etoo.. ako vám môžem hovoriť? ozvala som sa po chvíľke a hodila som taký zvedavý pohľad na Shizune.

"Shizune.." Odpověděla jsem jí mile a dál jí léčila čelo i břicho. "Tvůj stav není tak zlý, jak se zdá. Chodit můžeš. Myslím, že pokud dnes budeš odpočívat, zítra budeš schopná se jít připravovat na boj, na válku..." Doplnila jsem a chakra z mé ruky vyprchala. Byla jsem unavená, léčila jsem dnes už tolik zranění, ale teď to nesmím vzdát. Je tu ještě spoustu lidí, kteří čekají jen na mne.
"Buď opatrná, Lizzy.." Dodala jsem a přesunula se k dívce na posteli. Všimla jsem si jejich obvázaných rukou. Jemně jsem obvazy sundala a všimla si rozervaných rukou, pohmožděných kloubů a vyčerpání.
"Ale, ale..." Zamumlala jsem spíš pro sebe a znovu přiložila svou dlaň na její klouby. Rány se okamžitě začali zacelovat, klouby hojit. Zůstali tam jen drobné, skoro neviditelné jizvičky. Pak jsem jí přejela po čele, abych jí přidala energii. Otočila jsem se na Lizzy, evidentně měla o tu dívku strach.
"Dnes se z toho vyspí a zítra bude schopná tréninku i boje, nemá nic vážného.." Řekla jsem konejšivým hlasem a usmála se. Pak jsem si ještě na chvilku sedla na postel, abych se vydýchala a nabrala ztracenou sílu.

Aaarigatoo Shizune-san.. za obe, som rada že bude v poriadku.. usmiala som sa na Shizune a pohľad som mala uprený na Yuuki, či som už chcela alebo nie, nejak na mňa išli driemoty.. pár krát som zatvorila a otvorila oči, jemne som si zívla no po tom som to už vzdala, oči som zatvorila úplne a pomaly som sa nechala unášať mojimi snami.

Yuuki Kuran

Keď som sa zobudila vôbec som nemala tušenie kde to som,chcela som pohnúť rukami ale nemohla som s nimi hýbať a tak som spanikárila,vyskočila som z postele,ruky mi padli podel tela.Čo sa stalo?... pomyslela som si a pozrela som sa na svoje ruky a cítila som takú bolesť keď som chcela otvoriť dvere izby.

Yuuki.. nemala by si sa premáhať, zajtra už budeš v poriadku. ozvala som sa keď som si všimla že sa Yuuki chcela dostať von, ležala som na lôžku pri čom som už len oddychovala keďže som mala v podstate všetky zranenia vyliečené a s takým milým úsmevom som sa na Yuuki pozerala.

Ignorovala som ju.dvere som neotvorila a tak som do nich kopla,na tom som si hneď sadla na zem a vyhŕkli mi slze od bolesti.

Povzdychla som si po čom som sa len postavila z lôžka a podišla som ku Yuuki, čupla som si k nej a rukou som jej postrapatila vlasy.. Čo sa deje? odkedy .. som išla uhovoriť Hitomi aby ťa odpečatila.. si so mnou neprehovorila jediné slovo.. šepla som jej otázku pri čom som ju neprestala hladiť po hlave.

Jednou rukou som jej dala preč ruku z mojích vlasov a druhou som ju odstrčila ale nič som jej nehovorila,postavila som sa a prešla som k oknu kde som ho rozbila rukou,vyskočila som von a pri tom som sa trocha som sa poškriabala o sklo na tvár.Pozrela som sa na Lizzy ako na človeka ktorého nepozná a ktorý mi je úplne ľahostajný.Nakoniec som popreskakovala na par budov.

Yuu-chan.. šepla som nechápavo keď ma odstrčila, keď roztrepala okno neváhala som a ihneď som sa rozbehla za ňou, aj keď sa mi bežalo trocha ťažšie a v podstate som nemala moc chakry tak som ju následovala po budovách Konohy. V momente som sa pomocou shunshinu objavila asi tri metre pred ňou a zo slzami v očiach som sa na ňu pozrela.. Prečo sa so mnou nerozprávaš ! spravila som ti niečo? ublížila som ti nejak ?! alebo ma nenávidíš!? začala som na ňu kričať pri čom som sa musela vydýchať z môjho shunshinu.

v momente ako predo mnou začala utekať tak som išla za ňou (presun aj s Yuuki)

Doběhla jsem s Yuuki v náručí do nemocnice, kde se jí hned ujali doktoři. Vysvětlila jsem jim co se děje a Yuuki uložili do pokoje, kde ji každou chvíli někdo hlídal. Chvíli jsem u ní seděla i já sama, ale..musela jsem jít. Chtěla jsem ji nechat samotnou, aby si to sama srovnala. Nemůže mít za sebou neustále někoho, potřebuje rozhodovat a jednat sama. Ve válce se nikdo s nikým nemazlí. Předtím, než jsem odešla, jsem ji pohladila po tváři.
,,Zesílíš, slibuji.." bylo to jediné, co jsem jí řekla, pak už jsem opustila její pokoj a vydala se zpátky.

Chuunin 1 a Chuunin 2: Došli jsme se zraněným do nemocnice a nechali ho na pospas lékařům.

Mengele: Podíval jsem se na toho malého chlapce. První pomoc už proběhla, zdá se, že má více štěstí než rozumu. Bude v pořádku. Začal jsem hýbat jeho končetinami, ale jelikož příliš úpěl, nechal jsem toho. Asi má něco zlomeného.

O půl hodiny později jsme ho převezli na jeho pokoj. Byl celý zafačovaný, takže se nemohl téměř hýbat. Nařídil jsem nad ním zvýšený dozor.

Pouze jsem ležel v posteli a spal jsem.Nevěděl jsem,že mam něco zlomeného nebo tak ani jsem nevěděl,že jsem v nemocnici.

Medic

,,Myslim,že má něco se zádama.''

Mengele:
,,Ukažte.No opravdu ten se dlouho zřejmě nepostaví,ale co to je musíme na to přijít.''
řekl.

Probudil jsem se... a když jsem kouknul ven... tak jsem se hrozně naštval... vytrhal jsem si všechny hadičky a z ranek mi začala týct krev... vyskočil jsem oknem... na strom když tu na mě někdo začal volat...

Přiběhla jsem celá uřícená do nemocnice. Zastavila jsem se u recepce. Měla jsem neblahé tušení, proč mě chtěli do nemocnice.
,,Dob...dobrý več-er...Jsem.." zprudka jsem vydechla a pomalu nadechla, abych mohla srozumitelněji mluvit.
,,Jsem Schichidaime Mizukage...Prosím vás, nepřivezli sem dnes nějakého shinobi z Kirigakure?" vybalila jsem na drobnou sestřičku za velkým pultovním stolem. Žena pouze zamrkala a podívala se do databáze.
,,Hai, nějaký chlapec. Zlomené končetiny a další poranění. Leží na pokoji 206..a..."
,,Arigatou." zavolala jsem ni za běhu a vydala se hned hledat pokoj.
Konečně jsem pokoj našla. Uvnitř jsem doktorům vysvětlila, kdo jsem a oni mě k němu pustili.
,,Toshihiro, baka! Takové starosti." zašeptala jsem se přisedla jsem si k němu. Chytila jsem ho jemně za prsty, které mu vykukovaly z obvazů. Povzdychla jsem si a napůl si k němu přilehla, abych mu byla blí. Jakmile jsem pocítila měkkost postele, zavřela jsem oči a usnula.

Prstama jsem ji též chytil a trochu otevřel oči.

Prechádzal som sa pod nemocnicou, kde ležal Smortn.
To je Smortn tam na tom strome!?
"Zbláznil si sa!? Okamžite zlez z toho stromu! Pustili ťa už z nemocnice?"

Otočil jsem se... "No popravdě... chtěl jsem zdrhnout do Iwy... protože tady jiim nevěřím..." řekl jsem když jsem si konečně uvědomil,kdo na mě mluví...

Pomalu jsem otevřela oči. Cítila jsem stisknutí ruky, podívala jsem se na Toshihira. Mírně jsem se pousmála a zvedla se.
,,Musím jít, Toshihiro. Neměla bych tu být, ale ještě za tebou přijdu. Musíš to tu vydržet." povzdychla jsem si. Dala jsem mu malou pusu na čelo a vyběhla z nemocnice. Musím zesílit...Musím!

"Do Iwy? Teraz je Iwa tu."
Zamyslel som sa.
"Ale možno by som mal pre teba misiu v Iwe."

"Iwa tu? ... Co se stalo?..."
radši jsem si sedl na větev...
V hlavě: "Konožané a Iwa... tsss... to se mi nelíbí...."

"Na stretnutí Kage sa odhalilo spojenectvo Akatsuki s Kumo. Raikage sa pokúsil utiecť, ale nepodarilo sa mu to. Zachránila ho až Reina-dono. Kiri, Suna, Konoha a Iwa vytvorili Alianciu a na jej čele stojí Hokage-dono. Preto sme teraz v Konohe."
O plánovanom spojenectve Iwy a Akatsuki mu radšej hovoriť nebudem.
"Chceš tú misiu alebo nie?"