Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

"Ale jedno upozornění....žádné chození v mém týmu joooo ?"

"Huh...?" zdálo se mi, že jí dost dobře nerozumím.
Žádné chození v jejím týmu? Snad si nemyslí...
"Naomi-sensei..." na mé tváři se objevil zvláštní výraz.

"Jak si vůbec můžete myslet, že bych... "
Automaticky jsem ji sjela pohledem, jestli nenarazím v její ruce na lahev saké.
Jak jí tohle napadlo? Navíc je o dva roky mladší... A i kdyby nebyl, tak už mám s tímhle dost nepříjemnou zkušenost.

"co nějakej problém ?" pohladila jsem Lízu po hřbetě
Líza:Hele...můžeš mě podrbat za uchem jestli chceš" kouhla se na SHinjin

"Ja, všechno v pořádku..." kysele jsem se ušklíbla a chvíli Lízu sledovala.
"No proč ne." pousmála jsem se.
Sklonila jsem se k ní a začala ji hladit.
Hezké... Ale jestli někdy uvidím Naomi, jak s ní v sídle hraje Shogi, asi mě trefí.

Po chvíli jsem vstala.
"Asi půjdu hlídat." ušklíbla jsem se.
Stejně mi to nedochází. Jak si mohla myslet, že...

Zamířila jsem zpět do nemocnice a tentokrát to vzala oknem.
Je to podstatně kratší cesta...
Zůstala jsem sedět na parapetu a sledovala Hokageho tělo s nečitelným výrazem.
Hokage-sama... Musíte to zvládnout...

Líza:Heléé počkeej nenechávej mě tu s níííí !
"Přestaň blbnout" škubla jsem vodítkem

Podívala jsem se z okna a musela jsem se usmát.
Miluji Konohu... A vždycky budu. Proto teď musím zesílit. Musím...
Občas jsem aktivovala Byakuugan nebo prohodila pár slov s dalšími třemi Hyuugy, kteří se mnou byli na hlídce. Jenže s tím rozdílem, že já se odsud narozdíl od nich nehodlala hnout.

Oblékla jsem se a opatrně vykoukla ven. Rozhlédla jsem se na obě strany a teprve pak se praštila do čela.

Baka! Ty máš byakugan!

Aktivovala jsem ho a rozhlížení nebylo třeba. Během chvilky jsem si vypočítala vhodnou trasu. Probíhala jsem chodbami, tu a tam se skryla v prázdném pokoji, nebo na toaletách a počkala, až přejdou všetečné sestřičky. Po špičkách jsem pokračovala dál, až ke kýženému východu z nemocnice. Konečně svoboda!

přesun.

Procházela jsem se chodbami a zamířila opět k pokoji Hokageho. Kývla jsem na hlídky a vešla dovnitř. Všimla jsem si dívky a jen jí přikývnutím pozdravila, pokud teda neusnula.
Došla jsem k Hokagemu, potřebovala jsem ho zase zkontrolovat. Chtěla jsem vidět změnu, ačkoliv nepatrnou, ale prostě něco. Ne jenom ten samý nehybný obličej, neměnný tep a tlak.
Rozsvítila jsem světlo a zamžourala na přístroje. Prozkoumala jsem kapačku, ale nic zvláštního, vše bylo v pořádku.
Dřepla jsem si na židli vedle postele a zamračila se. Ta operace, doufám, že Allii-san podal skvělý protijed. Určitě ho to Tsunade-sama dobře naučila. Jen mě zaráží, že nepřichází žádná změna, ale proč? Už by přece dávno přijít měla..

Přišel jsem do místnosti a pozdravil všechny přítomné. Pak jsem si sednul vedle Assasinova těla a položil si hlavu blízko jeho ruky. Už se probuď prosím! Začalo mi znít v hlavě.

Začal se mi pomalu zrychlovat tep. Oční víčka se párkrát pohnula a můj dech se zrychlil. Trhaně jsem zvedl ruku, rozcuchal Seitovi vlasy. Poté jsem otevřel oko.

"Zdravím...bratříčku..." Vydechl jsem a posadil jsem se.

,,He-e?!" Podíval jsem se na Assasina a hned se na něho vrhl. Pak jsem si uvědomil, že by to pro něho nemuselo být dobré, tak jsem ho po chvíli pustil. ,,Taky tě zdravím." Usmál jsem se a pořád se na něho díval a nemohl jsem věřit svým očím.

Vzhlédla jsem a překvapeně zamrkala. Postavila jsem se a rychle mrkla na přístroje. Puls i tlak byli zvýšené, ale stále v mezích.
"Hokage-sama? Jsem ráda, že jste zpět.." Usmála jsem se. "Jak se cítíte? Byl jste dlouhou dobu v kómatu, neměl by jste se přemáhat.." Říkala jsem vlídně a neustále kontrolovala spisy.
Doopravdy se probudil, ten protijed zabral. Změna přišla, Allii-san, budu vám muset pogratulovat!

Radostně jsem ho poplácal po zádech.
"Taky tě rád vidím, cože jsem byl? Jak dlouho jsem byl v kómatu?" usmál jsem se na všechny.
"No, mám hlad, musím doplnit čakru." vytrhl jsem si hadičky z těla.

"Hokage-sama, jak říkám, šetřete se. Vím, že je to těžké, ale aspoň tak dva dny ještě ležte! Prodělal jste před nedávnem velice důležitou operaci, která Vám zřejmě zachránila život. Byl jste v kómatu zhruba měsíc, nemůžete hned vstávat!" Reagovala jsem rychle.
Ještě se přetrhne, hadičky sice už nepotřebuje, ale na skotačení jeho stav momentálně taky není.
Houkla jsem na sestřičky na chodbě, ať přinesou něco k jídlu. A ta radostná zpráva o tom, že se Hokage probudil se šířila nemocnicí rychlostí kulového blesku.

Stála som v Henge pred nemocnicou a pozerala som na ňu.Stála som u jedného z tých kameňov opríta o čakala som na Reinu.

,,Tolik se toho změnilo. Musíme ti to všechno říct, ale je toho moc." Samehada se mi začala kroutit na zádech. ,,Jo, abych nezapomněl, to je můj suvenýrek z jedné mise. Poznáváš ji ne?"

"Shizune." podíval jsem se na ni přísně, jako se na ni dívala Tsunade.
"Víš přece o tom, že jsem Tsunade příbuzný a že mám její geny, takže tady vedeš prohranou bitvu." vyměnil jsem výraz za úsměvný a šťastný.
"Takže měsíc, a předpokládám, že Hokagem se stal Danzou. Výtečně, ale teď už mi vážně přineste něco k jídlu, jinak nikdy neobnovím svou čakru." podíval jsem se na Seita.
"To je..Samehada? Samehada z Kirigakure. Jsme ve spojenectví,měl bys ji vrátit."

"Vím, ale za pokus to stálo.." Pousmála jsem se a pak vešli do pokoje sestřičky. Před Hokageho postavili velkou misku ramenu a s úsměvem zase odešli.
"Dobře, ale jedno mi slibte. Ne, že mi Vás sem do týdne povezou znovu!"

"Nebfoj." řekl jsem už plnými ústy. Měl jsem úporný hlad. Hltal jsem a během pěti minut, byl už rámen snězený.
"Další.." podíval jsem se po přítomných.
"Potřebuju jíst, abych dočerpal čakru. Používám tolik sharinganů, je těžké to kontrolovat!"

,,Ve spojenectví? Aha to si zaspal taky. My už nejsme ve spojenectví, takže si ji nechávám prozatím." Pokýval jsem hlavou.

"Nejsme? Danzou udělal něco, co jsem tak dlouho odkládal.. Dobře, klidně si ji nech." kývl jsem hlavou a netrpělivě vyhlížel ke dveřím.

projekce se objevil apřed Kushinou


Ještě maličkost, zjisti, jestli Konoha již ví o smrti Neura a únosu Rukiho. A o všem mě informuj

(konec)

Utíkal jsem směrem k nemocnici. Venku jsem si všiml nějakého člověka, ale utíkal jsem dál. Pomalým krokem jsem šel k pokoji, udivilo mě, že jsem viděl tolik lidí.
On snad!? Napadali mě tolik věcí, nechtěl jsem na ně myslet! Otevřel jsem dveře, rozhodnutý, že uvidím nejhorší.
"TATI!!!" Skočil jsem tátovi do postele a pořádně ho zmáčkl. Neubránil jsem se slzám. Nešlo to.

Kopla som do kameňa čo bol pri mne.Do prdele už ma to nebaví pomyslela som si,a práve okolo mňa niekto išiel a som sa s ním rozprávala ako kamarátka.Prešlo asi pol hodina a o Neurovej smrti a Rukiho únose nebola ani zmienka.

Usmála jsem se a houkla znovu na sestřičky. Ochotně přinesli další a dvakrát tak velkou porci. "Děkuji.." Poděkovala jsem jim a ony se z pokoje opět vypařili. Hleděla jsem na ty radostné obličeje.
Tohle se nevidí každý den..
Pousmála jsem se a podala Hokagemu dvakrát tak velkou misku ramenu.
"Dobrou chuť, Hokage-sama, já Vás tu ponechám, myslím, že tihle všichni na Vás mají mnoho otázek. Tak přijdu Vás zkontrolovat zítra a žádné námitky" Pousmála jsem se a pak z pokoje odešla.