Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Překvapeně jsem hleděla za sestrou.
Chápala jsem jí. Muselo se jí to dotknout víc než všech okolo.
Sayuri a pak tohle. A bylo to vlastně jen kolem ní. Já se tomu vždycky nějak vyhnula. Pokrčila jsem rameny a znovu se otočila na Tobira.
"Co dělala housenka v polévce?" zeptala jsem se nechápavě, když jsem si uvědomila o čem mluvil.

"Asi si mě nepochopila. Ta polévka byla z housenek a podobného sajrajtu." znovu jsem se otřásl. Opravdu nesnáším hmyz.

"N...Nande?" znechuceně jsem se otřásla, když jsemn si to představila.
A on to jedl?
Prohrábla jsem si dlouhé vlasy.
"No... Určitě se tam zase těšíš..." něco jsem ještě rychle zamumlala o tom, že půjdu hlídat, pokusila se mu rozcuchat vlasy podobně jako Seito a pak už raději zmizela v Hokageho pokoji. Posadila jsem se na parapet a ještě jednou zavrtěla hlavou.
Z housenek...

"Těším, ale ne na ty housenky." nechal jsem vlasy splihnout a pak jsem si znovu zpevnil cop.
Nechte moje vlasy na pokoji! Rozeběhl jsem se do tréninkových místností.
Počkej, Tati. Až se probudíš, budeš na mě pyšný!

Probral jsem se, sakra to jsem tu usnul?
Rozvalil jsem se na sedačce a chvíli koukal do blba.

Vstal jsem a ze všech momentálních myšlenek se snažil dostat.
"Jdeme na to," zamumlal jsem do prázdna a ukázal na doktory.
Hned přiběhli a Assasina začali odvážet na sál.

Došel jsem do laboratoře, kde se mi po nějaké době podařilo správně namíchat extrakt z bylin, které jsem ukořistil v Suně.
Sundal jsem si plášť a nasadil doktorský, přes obličej jsem si nechal od Ai nasadit roušku a odkráčel na operační sál spolu s Ai za zády a jedním dalším doktorem.

V místnosti ležel Assasin, už napojený na přístrojích. Ostatní dva doktoři, kteří byli připraveni, kdyby nastali komplikace stáli u něho a sledovali přistroje a Assasinovi životní funkce.
Pootočil jsem krkem, až mi křuplo, opakoval jsem to na druhou stranu.
Tak...
Přistoupil jsem ke stolu, na ležícím skalpelu na stole se po nastavení světla objevil odraz. Uchopil jsem ho a byl připraven se dát do operace.
"Nejdřív půjde o extrakci jedu z těla a následně operování chakrových obvodů. Bude to na celou noc," oznámil jsem přítomným a skalpelem zajel do těla.

Nebylo proč tam zůstávat, zbytek stráže ocenil možnost jít se prospat a až teď se po pomalu utíkající noci loudali zpět. Vlastně nevím, co jsem tam dělala. Jen jsem seděla na okně a přemýšlela s pohledem upřeným kamsi do prázdna. Hnula jsem se až když se otevřeli dveře sálu.

Po úspěšné operaci jsem vyšel ze dveří operačního sálu, sundal si plášť, který si ode mě vzala Ai.
"Arigato," řekl jsem jí s úsměvem.
Ai
"Umm...hai, hai," odešla jsem pryč. Ještě pár takových operací a Hokage bude v pořádku, věřím tomu.
Usedl jsem na lavičku jako včera a prohlížel si chodbu, ruch jako obvykle, každý dělal, co umí. Nějaká sestřička se zamotala a spadla na zem, následně jí nějaký chlapík vzal a společně odešli k automatu na kafe.
"Uff..." promnul jsem si oči, "pálí mě, ale nejsem ani nijak unavený. To se dost divím," řekl jsem si pro sebe tichým hlasem a podrbal se na hlavě.
Hmm... za chvíli asi půjdu.

Zamířila jsem blíž k němu.
"Tak... Jak je na tom?" zeptala jsem se a tiše doufala, že to dopadlo dobře.

"Je na tom stále stejně, takových operací bude muset ještě podstoupit více," pověděl jsem velice nepřítomně a ukázal vedle sebe, jestli se chce Shijin posadit. Hlavu jsem měl založenou a podepíral ji rukama.

Sedla jsem si a pohodlně se opřela.
"Už aby to bylo za námi..." zavrněla jsem tiše a smutnýma očima hypnotizovala zeď jako kdybych na ní viděla něco vyjímečného. Nebo to byl výraz nepodobný tomu, kterému jsem kdysi říkala "zasněný." Jenže na to již nebyl čas a spousta věcí se příliš změnila.

"Dostane se z toho určitě, dávám na to svoje slovo."
Hlavu jsem zvedl a opřel se o lavičku.
"Včera jste to teda pěkně vymyslely s Mikomi," řekl jsem neutrálním hlasem a lehce se ušklíbl.

"Ehmm... " mírně jsem zrudla a sklopila pohled.
"Omlouvám se za toho Alíka a..." zavrněla jsem tiše, ale vzápětí jsem musela pootočit hlavu na stranu, aby si nevšiml, jak mi cukají koutky.
"...No dobře, musím uznat, že jsi jeden z nejlepších lékařských ninjů, které tu teď máme."

"Jeden z nejlepších?!" otočil jsem se na ni s hrozivým výrazem a na slovo jeden dal obzvláště důraz.
Asi radši budu dělat, že jsem to neslyšel.
"A Allík..." výraz na tváři se neměnil.

Přišel do nemocnice a hledal Shijin. Po chvíli jsem ji našel jak seděla vedla Alliiho na lavičce. ,,Doufám, že nějak neruším." Usmál jsem se na ně a pak se podíval na Shijin. ,,Máme misi buď okolo 18:00hod. u brány. Tam ti řeknu podrobnosti."

"Uhm..." nevěděla jsem, jak se mám tvářit. "Dobře, dobře... Tak nejlepší... "
V očích mi šibalsky zajiskřilo.
"Alíku."

Trhla jsem hlavou, když jsem uslyšela kroky.
"Nerušíš a hai, budu tam." zpytovala jsem ho pohledem.
Jen ať to není ta mise, která myslím, že to je...

,,Dobrá, tak tedy tam." Zamával jsem na ně a pomalu odešel.(přesun)

"Tse.." odfrkl jsem a vstal z lavičky. "Musím jít, měj se. Dávej na sebe na misi pozor."
Rozloučil jsem se a bez jakéhokoliv očního kontaktu odešel pryč.
.Přesun.

"Hai." odpověděla jsem pořád zamyšleně Seitovi.
Pokud má Mikomi pravdu, čímž jsem si jistá, pak jsme předem mrtví.
"Jo ty taky." zvedla jsem oči k Alliimu a pak mi to došlo.
Baka, když se za něco omluvíš, nedělej to znovu.
Jenže... Skryla jsem potutelný úsměv a vstala. Už tu nemám co dělat...
Pokud se vrátím, budu tu stejně trávit hodně času už kvůli hlídkám...

(Přesun)

Přede dveřmi jsem se několikrát prudce nadechla a zadržela dech, abych vypadala zadýchaně. Pak jsem rozrazila dveře a všimla si nudících se tváří.
"Ko...Konohu někdo napadl. Máte tam jít, můj student už také bojuje." chytila jsem se za břicho a svezla se na zem.
"Já... Ho tu pohlídám zatímco mě ošetří."
Sledovala jsem, jak všichni stráže zmizeli z nemocničního pokoje a s šíleným úsměvem se postavila. Vytrhla jsem hadičky od všech přístrojů, které byly kolem Hokageho a vzala jeho tělo. Připoutala jsem ho ke hřbetu Yuniiku a opatrně vyhlédla z chodby. Nikdo nikde.
Plížila jsem se ven a před nemocnicí se dala do běhu.
Yuniiku nesla Hokageho tělo na svých zádech za mnou.

(Přesun)

Spozoroval som situáciu. Niečo sa mi na tom nezdalo.
Kam ho nesie v takomto stave? Rozbehol som sa za ňou.
presun

Co to má znamenat!? Vtrhl jsem do Assasinova pokoje.
"Kde je?!" odhodil jsem hůl a rozeběhl jsem se pryč, vytáhl z kimona i svou druhou ruku a v běhu sundával pečetě.

Vběhla jsem do otevřených dveří.
Členové mého klanu tam seděli jako hromádky neštěstí a nic nedělali.
Zablesklo se mi v očích.
Zabiješ je pak... Teď se musíš postarat o Hokageho.
"Zavolejte, ksó, někdo Alliho, ale rychle!" vykřikla jsem a čekala na Seita.