Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

"Nespi." natáhl jsem se pro polštář a hodil ho po Seitovi.
"Děda sennin? Počkat, ty jsi byl na Myoboku-zan? Mluvíš to o Fukasaku-sama?" ohromeně jsem sledoval střídavě Shijin a Tobira.

Ještě trošku rozespalá jsem se objevila poblíž toho ukecaného hloučku.

"Hmm... dobré ráno, kdo je v jakém týmu?"

"JO." hrdě jsem vypjal hruď.
"Děda sennin mi poskytl smlouvu na kuchiyose a naučil dvě další techniky. Chci se učit Senjutsu." podíval sem se ke dveří-
"Dobré Mikomi."

"Tak to je super." překvapeně jsem se na něj podíval.
"No, Naomi přiřadila Tobira do vašeho týmu."

Vzal jsem polštář a dal si ho na hlavu. ,,Dám si ještě chvíli spánku a pak pudu spát znovu." Usmál jsem se pod polštářem. A snažil se zavřít oči.

"Koukej tati!" kousl jsem se do prstu.
"Kuchiyose no jutsu!" v oblaku kouři jsem očekával velkou žábu, která klidně rozdrtí pokoj.
-> žáby Gamaushi a gamajitsu

"Ahooj!"

"Heh.." sledoval jsem sledoval jsem ty dvě žáby.
"Hm, zkoušej to dál, určitě to brzo zvládneš!" povzbudil jsem Tobira.

Slyšel jsem ten hluk, který mě opět vytrhl ze spánku a pak ten oblak kouře. ,,Tobirůů!" Seskočil jsem z postele a šel směrem k němu.

"Ano tati! Zvládnu to!"

žáby: Já jsem Gamaushi, a tohle je Gamajitsu-niichan." řekl přikřáplým hlasem.

"Ja-jasně..vraťe se domů." poslal jsem je pryč a už jsem to radši nezkoušel. spadl jsem na zem, když jsem viděl strýčkův výraz. Rychle jsem přeskočil postel a utekl k tátovi.
"A-ano?"

Sledovala jsem ten bordel a cítila, jak mi tiká v pravém oku. No... jestli tohle bude v našem týmu... tenhle zmatkář... Roztomilejší spolek by jeden opravdu pohledal.

"Eh... já... musím asi jít. Mějte se." zamumlala jsem a šla se procházet po chodbách nemocnice. Mířila jsem k východu a brblala si pro sebe nesrozumitelná slova. Občas dokonce i úryvek z nějaké modlitby.

,,Ty-y jeden." Díval jsem se na něho přes postel s vražedným výrazem. ,,Tss." Hodil jsem hlavou a přešel jsem si sednout na židli.

Usmál jsem se a vypadal jako andílek.

Pobaveně jsem sledoval celou situaci.
"Měli byste mi donést normální oblečení." řekl jsem sestřičce, která donesla oběd a přišla mi zkontrolovat tep, teplotu a tlak.

,,Hele už budu muset jít." Vstal jsem ze židle a podíval se na ně. ,,Šak my se zase brzo potkáme." Usmál jsem se a zamával jsem jim na odchod. Pak jsem vyběhl z nemocnice pryč.(přesun)

"Hmm." usmál jsem se, když mi sestřička donesla čisté oblečení a reverz na podepsání.
"heh." podepsal jsem reverz a šel se obléknout. Za chvíli jsem byl připravený, umytý a převléknutý.
"Děkuji za všechno." uklonil jsem se sestřičce a šel ke dveřím.
"Tobiru?"

"Jojo." usmál jsem se a byl připraven k odchodu.

"Jdeme, mějte se!" na všechny jsem mával a na všechny jsem se usmíval. Odešel jsem společně s Tobiru z nemocnice. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu a doufal, že už mě tam nikdo nikdy neuvidí jako pacienta.

Povzdechla jsem.
Ta nostalgie... Vypadá to, že odtud budu muset jít...
I přes tyhle myšlenky jsem se zvedla až nějakou dobu po jejich odchodu.
Čas na trénink... A na to, abych konečně zesílila.

(Přesun)

líza se rozeběhla za ní...já musela teda taky

Dotáhla jsem ho do nemocnice.
Pousmála jsem se na sestřičky a byla ráda, že se nikdo neptá, jak se nám to stalo.
Ach, je to jenom moje neopatrnost.
Nechala jsem se ošetřit a pak vyšla ven.
Chtěla jsem na něj počkat. Sedla jsem si na jednu z laviček před ambulancí.
Uvnitř budovy bylo příjemně. Tak, že se mi za chvíli začaly zavírat oči a během pár minut jsem usnula.

Ked osetrili aj mna vysiel som von ako som siel Shijin uz spala no ale nechcel som ju tu tak nechat , tak som ju odtialto opatrne zobral na ruky no a niesol som ju odtialto zranenie uz neboli az tak ze som sa nemohol hybat tak to slo , lebo mi to v nemocnici dobre osetrily .
(presun)

S druhým plukem z Iwakagure jsme přišli až před nemocnici. Zdá se, že tady mé povinnosti budou pomaličku končit. Sice je nemocnice mým nejméně oblíbeným místem, ale i tak jsem ráda, že to tu vidím. Po tak dlouhé době. Dohlížela jsem na to, aby všichni pacienti v pořádku dorazili do nemocnice. No tedy tak jak jsem dohlédnout mohla. Stejně bych se lékařům spíš motala pod nohama. Zamyšleně jsem se posadila opodál. Radost z toho že jsem doma mi vydržela jen chvíli, když jsem si uvědomila, co nás teď nejspíš čeká...

Došel jsem s ANBU a nemocnými, či zraněnými lidmy do nemocnice, ke které jsem se popravdě neradě vracel. Tvrdnul jsem tam měsíc, nehezké vzpomínky..
Ušklíbl jsem se a houkl na sestičku poblíž. Jakmile nás spatřila šla informovat někoho dalšího a do pár minut kolem nás bylo spoustu sestřiček, které se postarali o ostatní. Tak jsem zvědavý, jak je sem nasáčkujeme. No, nějak snad ano..

Všechny, jež to potřebovali, jsme donesli do nemocnice. Někteří mohli chodit sami, což byla jediná výhoda. Tolik lidí bychom nepobrali. V nemocnici panoval neuvěřitelný chaos.
Anbu 1
,,Takže ostatní vesnice už jsou tu." prohodil jsem ke svému společníku, ten mi to odkývnul a zraněné, nemocné jsme předali do péče doktorů.

Ráno som sa zobudila pri takej miernejšej bolesti hlavy, chytila som si ju jednou rukou a v momente som si uvedomila že je niečo inak, porozhliadala som sa naokolo a najprv trocha vyplašene som sa strhla na jednu aj druhú stranu.. po tom mi to však doplo, bola som v Konohe a aj keď som si nepamätala ako som sa sem dostala vedela som že musím nájsť Yuuki.. sestrička ma oboznámila že okrem už starších zranení mám otras mozgu aj keď nie zrovna veľký na čo som len prikývla a pomaly som sa postavila, na sebe som mala nemocničné oblečenie pri čom som si len povzdychla pretože som mala nemocníc plné zuby.. po tom som začala hľadať Yuuki až som ju našla v inej miestnosti, sadla som si k nej na postel pri čom som sa pozrela na jej spiacu tvár a milo som sa na ňu usmiala.. pohladila som ju po tvári a dúfala som že sa čoskoro preberie.