Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Znechuceně jsem Alliiho pustila ale dál ho měla na dosah.

"Jsi vážně odvážný, jít se prát s někým, kdo se bojovat teprve učí." pravila jsem se dvěma tunami ironie.

Odmítala jsem ho pustit a dál ho pevně držela.
V levé ruce se mi začala tvarovat chakra. Zvětšovala se až jsem v ní držela svou chakrovou katanu. Aniž bych ho pustila napřáhla jsem ji mezi ně.
"Jestli chce jít někdo ven tak jedině potom, co dostane tímhle." zavrčela jsem a Alliimu věnovala podobný pohled jako Mikomi.
"Už bys měl mít rozum." dodala jsem ještě směrem k němu.

"Nikdy se nevzdám! Ukážu vám všem, že není to o tom, že jsem Hokageho syn. Já nechci žádnou protekci! Dělej pojď ven!" vytrhl jsem se Shijin ze sevření.
Udělal jsem pečeť a kolem mě se začala objevovat krystalová mlha. Jako kdyby sněžilo.

"Děláte tu zbytečný scény a chudák tady Tobiru se ani nemůže ukázat, vidíte, že mi něco chce, tak byste se měly klidnit vy dvě."
Ať ho nechaj, snad si nemyslej, že bych ho vážně zranil...
Jakmile se Tobiru vytrhl, musel jsem dodat. "Vidíte, kdybyste ho nedržely..."

"To není protekce, baka, ale jestli s tebou mám jít na tu horu - protože samotného tě nepustím - tak koukej ať máš dost síly. To učení nebude žádná legrace."

Tleskla jsem dlaněmi a rychle vytvořila kolem Alliiho čakrovou síť. Nic tak nemůže dovnitř, ani ven.

"Juuken Nettowaku. Seznamte se." ušklíbla jsem se.

"To snad nemyslíte vážně, začít se prát tady." řekla jsem trochu smutnějším tónem.

"Tobiru, myslím, že by to tvého otce dost zklamalo. " zavrněla jsem.
Pak jsem se ohlédla na Mikomi.
Možná by bylo lepší už jít... A než se vrátíme, tak to Alliiho snad přejde.
"Tak jdeme nebo ne?" ušklíbla jsem se a zamířila k jednomu z členů hlídky aby zavolal někoho na mé místo.

"Proboha... Mikomi, je ti jasný, že takovýhle techniky jsou vážně fajn, ale provádět je v pokoji, kde leží Hokage na přístrojích..." řekl jsem s ironií v hlase.
"Stařenko, ty to vidíš," sepjal jsem ruce a podíval se směrem nahoru.

"Jo, vidíš, za co můžeš!" vykřikl jsem na Alliho.
"Pusťte nás, holky." zavrčel jsem.
Sakra, mají štěstí, že čakra zkrystalizovat nejde.

Trochu jsem si oddechla, i když jsem nevěděla zda oprávněně. Alliiho jsem stále držela v síti. Sáhne na to někdo a dostane takovej Juuken že se z toho....

"Pro mě za mě, se venku třeba přizabijte, ale mějte trochu pochopení..." hodila jsem hlavou k Assasinově posteli.

Ani bych se nedivila, kdyby ho ten kravál probudil.

"Ano, ty to vidíš." ušklíbla jsem se.
Teď mě zabije...
"Alík se utrhl ze řetězu." v mém hlase byla znát ironie, ale zároveň i omluvný tón.
To už je lepší, když bude naštvaný na mě než když přizabije někoho, kdo neumí ani Shunshin.

Mávla jsem mu chakrovou katanou před nosem.
"Buď půjdeme teď nebo tě tu přivážeme k židli a nepůjde se nikam."

"Nech ho tam jít samotnýho!" okřikl jsem Shijin.
"Nemůžeš na něj bejt tak milá, s takovýmhle přístupem z něj nebude nic," zavrtěl jsem hlavou a otočil se na Mikomi.
"Prosím."

"Jen se neboj, nebudu na něj milá až se začne učit. " přimhouřila jsem oči.
"Mimo to se mnou prosím nemluv tímhle tónem, nemáš na to už žádné právo." na slovo "už" jsem dala zvláštní důraz.

Sklopila jsem oči k zemi a spíš pro sebe zavrtěla hlavou. I když Allii si to mohl vyložit i jako znamení nesouhlasu.

"Ven."

Trochu překvapeně jsem se na ní podívala.
Ale... Nu tak dobrá, asi má pravdu.
Pustila jsem ho, ale nehodlala ani jednoho spustit z očí.

"Provazy mě neudrží. S tebou si to ještě vyřídím." nenávistně jsem se podíval na Alliiho.
vytáhl jsem svitek, který mi dala Mikomi a podíval se na ty pečetě.
"I ->Inu ->Tora ->Saru -> Hitsuji!! Jsem rád, že jsem vás potkal holky." Zamával jsem jim.
"Kuchiyose no jutsu!" Obalil mě oblak kouře a já zmizel.

"Huh?" Co to má znamenat?

"A co ta síť, Mikomi?" natáhl jsem ruku a zastavil se těsně před sítí, "tůdle."
"Nech ho jít samotnýho, Shijin," opakoval jsem se. "Aha, vidíte. Tak není potřeba, skvěle holky."

Tentokrát jsem si oddechla nahlas a zrušila čakrovou síť.

"Příště se perte radši na hřbitově. Tam to místním "pacientům" vadit nebude. A budete to mít kousek." pohodila jsem vlasama a kráčela směrem ke dveřím.

Sedla jsem si na židli a chakrová katana se mi v ruce rozpadla.
Beze slova jsem přemýšlela, který z těch dvou by si víc zasloužil smrt.

"Jdu se trochu projít." řekla jsem napůl pro Shijin, napůl pro sebe.

Bezcílně jsem bloumala chodbami nemocnice a cítila se všelijak. Assasin tu chybí čím dál víc a z těch věcí co podniká Danzou mám divný pocit...

Nepřítomně sem kývla a posadila se na okenní parapet.
Nevěděla jsem, co si myslet.
Je po vás, Hokage-sama. Má svoji hlavu a jednou z něj určitě bude skvělý ninja...

Vyšel jsem z pokoje a sedl si na lavičku. Hlava mi padla na ruce a musel jsem se zamýšlet.
Jsem na tebe zvědav Tobiru. Usmál jsem se a pak na chvíli zesmutněl.

Otevřela jsem dveře pokoje a opřela se o rám.
Chvíli jsem Alliiho jen sledovala, pak jsem povzdechla.
"Omlouvám se za toho Alíka..." ušklíbla jsem se. "Jsem ještě trochu vynervovaná z poslední mise. "

Přišel jsem do nemocnice a šel rovnou do pokoje Assasina. Přišel jsem před dveře a uviděl známé tváře. ,,Hoj. Něco nového? Neviděli jste tu někde Mikomi? Mám s ní řeč." Podíval jsem se na Alliiho a Shijin.