Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Zvedla jsem hlavu.
"Zdravím a ano, někde by tu měla být."
Pak jsem se pousmála.
"Malý moment..." Aktivovala jsem Byakuugan a rozhlížela se. Nějakou dobu jsem se rozhlížela po pokojích a chodbách, i když pro ostatní to vypadalo, jako kdybych sledovala zeď. Znovu jsem se usmála a najdřív ukázala přímo na zeď. Když mi došla nesmyslnost mého jednání opravila jsem se a ukázala do chodby.

"Touhle chodbou třetí odbočka vlevo, pak druhá v pravo a v té chodbě by měla být." ušklíbla jsem se. Netušila jsem, že je nemocnice tak prostorná...
"Jinak řekla bych žádná změna." otočila jsem se na Alliiho. Na tohle byl větší odborník než já.

,,Díky. Tak jestli budou nějaké změny, tak mi dejte vědet." Usmál jsem se na ně a šel po chodbě za Mikomi.

Po chvíli jsem jí našel, jak se prochází po chodbě. ,,Zdravím. Máš chvíli čas?"

Rozplácl jsem se před tatínkovou postelí.
"Au Au." podíval jsem se k oknu, když jsem vstával.
"Sakra."

Otočila jsem se za povědomým hlasem. Seito?

"Uhm... ahoj, jo mám čas, co potřebuješ?" zeptala jsem se a posadila na jednu sedačku která byla poblíž. Začala jsem listovat jedním časopisem, který se válel na stole před mojí sedačkou ale nevnímala jsem jeho obsah. Bylo to spíš čistě ze zvyku.

Uslyšela jsem náraz. Zatrnulo mi, v dlani se objevil Juuken a já prudce vtrhla do pokoje. Když jsem na zemi uviděla rozpláclého syna Hokageho můj výraz musel stát za to. Chvíli jsem nevěděla co říct, a pak jsem se neovladatelně rozesmála.

,,Půjdu rovnou k věci." Začal jsem hrabat v kapse a našel kartu, která mi ještě zbyla. Podal jsem jí kartu. ,,Tsuyoshi Rena. Ty jsi s ním bojoval. Kde?"

"Promiň Shijin, teď musím jít na záchod." vyřítil jsem se tryskem z pokoje a hledal záchod. Porazil jsem Seita na zem a vtrhl do slastné místnosti. Tam jsem šel k pisoáru, rozepl kalhoty a vykonal potřebu.
"ááách.." slastně jsem schoval pinďíka a zip dal do původního stavu. Umyl jsem si ruce a šel blíž k Seitovi.
"Strýčku Seito, promiň, neviděl jsem tě."

Mlčky jsem sledovala kartu. Achjo, to se tu všechno musí hned rozkecat i když nikdy nikomu nic neřeknu?


Kolem proletělo nějaké menší tornádo a srazilo Seita. Znuděně jsem zírala na kartu dál a nevěnovala tomu pozornost.

"Bojovala jsem s ním na hřbitově poblíž vesnice Suiren Hana. Ale silně pochybuju že ho tam teď najdeš. Každou chvíli se fláká jinde." dodala jsem s úsměvem.

"Nejdeš doufám udělat to co si myslím?" hodila jsem na něj ten nejtázavější pohled.

Hmmm... strýček...

Vyběhla jsem ze dveří a pak pomohla Seitovi vstát.
Když se ta "příšera" s roztomilým výrazem vyřítila ze záchodu raději jsem uhnula, abych taky neskončila na zemi.
Pak mi začaly znovu cukat koutky úst.
Musela jsem se opřít o stěnu a neovladatelně se rozesmála.

Podíval jsem na Tobira. ,,Jako vždy rozjetý." Usmál jsem se na něho a rozcuchal mu vlasy. Pak jsem se podíval zpátky na Mikomi. ,,Půjdu to tam omrknout, ale ještě musím něco zařídit tu ve vesnici." To mi připomíná, že bych měl jít za Hokagem.

"Moje vlasy!" skryl jsem si je před jeho rukou.
"Chci jít s tebou."

Povzdedchla jsem a podívala se na Seita.
"Nikdy nebude klid, že?" ušklíbla jsem se.
"Nevrátil ses právě z té žabí hory či co to mělo být?"

Tragicky jsem si povzdechla.

"Všichni se ptají kde ho najít, ale nikdo se neptá na to podstatné. Co umí. Neviděla jsem nikoho rychlejšího. Pohybuje se tak rychle, že není vidět. Zároveň bych řekla, že je to nejlepší šermíř jakého jsem potkala." zapátrala jsem v paměti.

"Na jeho likvidaci by byl třeba tým minimálně takový, jako na Kakuzu... Jen můj odhad, ale to co moje oči viděly, nebylo vůbec pěkné."

"Jen neříkejte, že se to bude opakovat, i když v tomto případě bych se přidala více než ráda." zavrněla jsem přemýšlivým tónem.

"Jo, byl jsem na Myoboku-zan. Děda sennin mi nabídl polívku." při té představě se mi udělalo špatně.
"A podepsal jsem smlouvu se žábama." o těch dvou svitcích jsem se radši nezmiňoval.

,,Promiň Tobiru někdy příště. Tam kde se chystám to nebude tak jednoduché. Ale to bude až za pár dní." Usmál jsem se na něho a podíval jsem se na Mikomi. ,,Jo jenže on nemá to co já." Poklepal jsem si na čelenku, která mi skrývala sharingan. A Samehada slastně zabručela na mých zádech.

"Ne, já chci taky pomstít tátu.." tipl jsem si, o čem se asi tak baví.
"Achjo." povzdechl jsem si.

Ironicky jsem se ušklíbla.

"On má jiné věci. Nezapomeň, že Assasin-sama je také ohromně silný. Nerada bych, aby to dopadlo podobně, nebo dokonce hůře."

Šťastní ti blázni, co si nic neuvědomují...

"Polévku?" překvapeně jsem zvedla jedno obočí a ušklíbla se.
Pak jsem se s vážným výrazem podívala na Seita.
"Stejně je nebezpečné chodit tam sám..."

,,V pohodě Mikomi a Shijin. Jak to tak znám, tak stejnak asi nepůjdu sám." Usmál jsem se na ně. ,,Teď jestli mě omluvíte musím do kanceláře." Podíval jsem se na Tobira. ,,A ty tady moc nelítej." Ani jsem nečekal na odpovědi a vydal se svižným krokem pryč.(přesun)

Hokage-sama, prosím... Kéž byste už byl vzhůru. Nejsem si jistá, jestli by Danzou-sama nebyl schopný ho tam samotného poslat...
Povzdechla jsem a podívala se na Tobira.
"Tak co bude s tm učením?"

"Tse.." zakroutil jsem hlavou a chystal se rozběhnout do tréninkových místností.
"Jo polívku, teda, on tomu tak říkal. Vím jen jedno, pokud tam budu chodit často, tak si budu brát svačinu. Protože...jedna housenka se mi snažila utéct z talíře." ušklíbl jsem se.

Myslela jsem, že jsem se přeslechla.
"Housenka?" zamumlala jsem nevěřícně.

"Nevím co na něm chce ten pošuk vidět. S Tadashim jsme ho také šli jen sledovat... a jak to dopadlo..." zavrčela jsem vztekle a vypadla odtud pryč dřív, než se kdokoliv stačil na něco zeptat.

přesun.

"Jo, asi to byla housenka. Nevím, co to přesně byl za druh. Co je s ní?" zakroutil jsem hlavou.