Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

"T...T...Toro? Co u všech svatých...?"
Rudá růže?
Na mé tváři se objevil velice zvláštní výraz.

Otevřel jsem oči a ještě velice rozespale se porozhlédl po místnosti.
Sakra, to jsem spal vážně dlouho.
Všechny jsem pozdravil a můj pohled upřel na zvláštního Hyuugu s rudou růží za zády.
"Ehm... Zdravím.?"

Nad hlavou se mi vznášela obrovská modrá kapka.

"Eeeh... no co no, jak se mu vůbec daří?" zeptal jsem se a šupnul růži do vázičky na nočním stolku. Tvářil jsem se, jako by to byla ta nejběžnější věc pod sluncem a jako kdybych to dělal denně. Což vlastně téměř ano.

"Tohle není divadlo...zmizni" řekla jsem směrem na toru aniž bych se na něj podívala celou dobu jsem se dívala do obličeje Assasina "ty pako divím se že tolik lidí je smutných kvuli tvojí blbosti"

Celou tu situaci s růží a vlastně vůbec tu událost, jsem radši jakoby nezažil a odešel z pokoje. Se všemi se rozloučil a opět dal do prohlížení výsledků testů.

Tse. Nevím kdo je tu divadlo... Měl jsem chuť ji odpálkovat ale při pohledu na Assasina mě nálada přešla.

"Nejsi jediná kdo ho má rád. Také jsem ho přišel navštívit." pokrčil jsem rameny, jako by se nechumelilo. Někteří lidi dokáží být opravdu sobečtí.

Můj výraz se zase změnil, když jsem slyšela, co řekla Naomi. Na Toru jsem vrhla pohled, který říkal něco jako: Nerušit!

"My se snažíme HLÍDAT. Jestli si chceš vzít hlídku, tak vzbuď Mikomi nebo jeho." Kývla jsem k jednomu ze strážných. "Byli tu celou noc."
Čeho vlastně chci dosáhnout? Doufám, že teď bude v klidu. Tohle se prostě nehodí... Kdyby se něco stalo jen kvůli naší nepozornosti...
"Kdyby se něco stalo jen proto, že my se tu dohadujeme o růži, nikdy bych... Nikdy bychom si to přece nemohli odpustit."

"Tohle je pokoj Hokageho....zde má povolen vstup jen ochranka a rodinní příslušníci takže odejdi nebo budu nucena použít sílu"

"Naomi-sensei, prosím. Vím, že je toho hodně, ale rozhodně to tak nemyslel."
To říkáš proto, že chceš aby tebe a sestru naučil ještě ty dvě techniky, které vám slíbil? Ne, spíš pokus o loajalitu.

"Věřím, že kdyby si vzal hlídku, byl by nám jen ku prospěchu. Momentálně nemá kdo ty dva vystřídat." Kývla jsem ke spící Mikomi a jejímu "kolegovi."

Ironicky jsem se ušklíbl.

"Nojo porát, už se třesu. Jako člen Hyuuga klanu mám nárok tu být. Všichni jsme policií Konohy, ale pochybuju že o tom vůbec víš. Ale nechci se hádat. A navíc holky nemlátím." pousmál jsem se a naposledy se podíval na Assasina.

Asi je na čase vyrazit zase do světa, v Konoze jsem stejně přebytečný.

přesun.

"Já ho zabiju" na obličeji mi vyskočil vražedný pohled "jak si jen dovoluje tykat mi....já mu ukážu svou sílu" vztala jsem a šla pomalu za ním

"Ty zatracený pako!" zavrčela jsem tiše.
Proč ho obhajuji, když o to nestojí?
"Jestli o tom nevíš, tak to ona je hlavou našeho klanu."
Když za sebou prásknul dveřmi, uložila jsem si v hlavě dlouhou poznámku, jejíž smysl tkvěl v tom, že příště to nepřežije.

"Za chvíli jse mzpátky" otevřela jsem dveře a šla ven

"Naomi-sensei!" zavolala jsem za ní, ale můj hlas se jen odrazil od zabouchnutých dveří.

Proč zrovna když mám hlídku já? Doufám, že jsem tím řevem alespoň neprobudila Mikomi...

Probrala jsem se a líně protáhla.

"Hmmm zdravím Shijin, ahoj lidi..." pousmála jsem se zbylé osazenstvo.

"Nezlobte se, půjdu se trošku protáhnout a potrénovat. Kdyby se něco dělo, Hokoru ví kde mě hledat." pohladila jsem orla po hlavičce.

"Zatím se tu mějte, brzo přijdu." mávla jsem na rozloučenou a už byla fuč.

přesun.

Němě jsem otevřela ústa a jen jí mávla na pozdrav.
Ehmm... Nemají tu být čtyři stráže. Asi to beru moc vážně, ale...
"Kuchiyose no jutsu!" chakrovou jehlou jsem se řízla do prstu a přivolala Hiiko, svou malou vránu. Zatímco se mi usadila na rameni, vytáhla jsem z tašky pero a papír. Načmárala jsem krátký vzkaz, aby se tu ještě někdo z klanu objevil, a připevnila ho Hiiko k noze.

Vrhla jsem smířlivý pohled k posteli.
To vůbec nemá vypadat tak, jak to vypadá. Vůbec se tu neproducírují Hyuugové s růžemi, Naomi je nikdy neodchází zavraždit a ani náhodou se tu z toho nestává holubník nebo přestupní stanice.

Došla jsem k oknu, otevřela ho a poslala Hiiko domů.
Stačilo pár minut, když se vrátila s dalším Hyuugou. Omluvila jsem se za rušení a doufala, že teď už bude hlídka probíhat bez překvapení.

Opět jsem se vrátila do pokoje, kde ležel Hokage. Žádná změna. Čas od času někdo z těch co tu hlídal upřel zrak přímo na něj, jako kdyby ho prosil, ať se probudí. Zvláštní a smutná atmosféra. Proto jsem potřebovala na chvíli odejít.

Když útočili na Konohu, tak jste nás všechny chránil. Teď je řada na nás...

Posadila jsem se k oknu a dívala se na oblohu. Čas od času jsem aktivovala byakugan, abych se přesvědčila, že se nemocnící ani v jejím okolí, neplíží nikdo podezřelý. Bylo mi divně smutno i když jsem to nedávala znát.

Po tom ako som konecne kupil nejake kvety teda bola to kytica lalii no ale potom som dosiel k nemocnici lenze ako som citil tolko pachou hned mi doslo ze ked tam nabehnem z tou kvetinou za nejakou hyuugou budem tam za najvecieho trapka takze ma to hned odradilo
Co teraz ? no neviem preco ale prekvapuje ma hlupost ze som nepocital z tym ze v nemocnici niesu ludia no nehrabe mi ? ... hmm co teraz ... hmm najlepsie asi pockat kym jedna z nich nevyjde
nakoniec ako som dosiel k tomuto napadu ostal som pri nemocnici skor som bol zasity ale tak ze ja som videl na vchod no ale mna vidno nebolo

Moje pohledy směřovaly jednu chvíli k posteli, druhou k sestře a další čtvrt hodinu jsem hledala cokoli podezřelého. Povzdechla jsem. Celou noc vzhůru jsem nebyla už dlouho...

Vyměnila jsem si stráž a zmizela z pokoje.
Pak už jsem zvládla jen vyjít rychle ven, klesnout na lavičku a nechat oči, ať se mi zavřou. Propadla jsem se do hlubokého snu a byla za to ráda.
Ještě jsem si stačila všimnou někoho za rohem, to je ta výhoda byakuuganu. Nevýhoda byla, že po probdělé noci jsem usnula dříve, než jsem tu myšlenku stačila rozebrat.

Zrovna jsem měla volnou chvíli a tak jsem spala. V tom mě jeden Hyuuga vzbudil. Přišli tři noví, na střídání stráže. Opláchla jsem si obličej a snědla malou snídani, kterou nám soucitná sestřička připravila. Nic zvláštního, ale lepší než nic. Můj žaludek mi byl vděčný.

Rozhodla jsem se, že krátké volno využiju na menší procházku a možná i trénink. No, bylo mi jasné, že už si procházku do města neudělám, neboť nervy mám jen jedny. I když ti dva perverzáci se teoreticky můžou objevit kdykoliv a kdekoliv.

přesun.

Mna uz velmi nebavila cakat a kedze odisla Mikomi ktoru som poznal az z pohladu vadilo mi ze nigde nevidim Shijin tak som sa siel pozriet do nemocnice dnu kde som ju siel hladat

Zvedla jsem hlavu, až když jsem vedle sebe uslyšela kroky.
"Ahoj..." zamumlala jsem za Ryuujim a zvívla. Vzápětí jsem se zatvářila provinile.
Spím tu půl dne na lavičce... Musím vypadat příšerně...
Trochu nesvá jsem si ohrnula z očí pramen tmavých vlasů.
"Omlouvám se, musím vypadat příšerně. Celou noc jsem měla hlídku."

"Ale nie vyzeras dobre ... "
poviem no potom nanu pozriem viac uprene
"Noo a inak ty mas teraz cas ci ani nie ?"

Pousmála jsem se a posadila.
"Jistěže, hlídka mi začne až ráno."
Jakmile jsem se pokusila vstát zavrávorala jsem a ztratila rovnováhu.
Ah... To máš z toho tréninku a následné hlídky. Zjevně nemůžeš Byakuugan používat dvanáct hodin v kuse...
"Obávám se, že teď nejsem zrovna v použitelném stavu, ale když mne necháš ještě chvíli sedět, jsem ti k službám." pokusila jsem se o úsměv, ale zavíraly se mi oči.