Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Cestou jsem se stavil v květinářství a koupil bílou růži.
Vešel jsem dovnitř nemocnice a ihned se zeptal nejbližší sestřičky, kde je Shijin Hyuuga.
"Chodbou doprava a třetí dveře po levé straně, Allii-san." prohlédla jsem si ho zkoumavým kukučem.
"Hai, Arigato." Odešel jsem směrem, jaký mi byl sdělen..
Pootevřel jsem dveře a vkročil. Ležela tam jen Shijin, druhé lůžko bylo nenarovnané.
Tady ležela asi Mikomi.. Růži jsem dal do vázy na stolku, u postele Shijin. Nahnul jsem se nad ni a políbil ji na čelo.
"Vypadáš, že budeš v pořádku," zašeptal jsem si pro sebe.
Sedl jsem si do křesla v pokoji, a po chvilce sledování jejího obvázaného těla, jsem usnul.

Lekári ma priniesli do izby a vyložili ma na lôžko. Stále sa mi tažko dýchalo a paralýza stále trochu pôsobila. Otrávene som hľadel do stropu a rozmýšlal som nad svojim súbojom. Premýšlal som nad mojimi chybami a ako som to mohol urobiť ešte lepšie. V hlave sa mi stále ukazoval ten okamih keď nás prebodli Youton senboni keďže som ich už kôli nedostatku chakry. Po nejakom čase premýšlania o súboji som zaspal.
O pár hodín som sa zobudil, paralýza už pominula. Pravú ruku som zaťal v päsť a posadil som sa. Nebudem tu len tak ležať! Padám odtialto! Vzal som si pohár vody a napil som sa. Pomaly som sa postavil a šiel som k umyvadlu. Umyl som si tvár a šiel som späť k posteli. Ustlal som ju a odišiel som z izby. Vyšiel som z nemocnice a šiel som niekam preč
(presun)

Byl jsem opřený o opěradlo a pomalu jsem po něm sklouzával dolů. "Kso," oklepal jsem se a vstal, jakmile jsem uviděl Shijin lehce jsem zrudl a přišel k ní.
"Jsi v pořádku, cítíš se lépe?" zasněně jsem se jí podíval do očí, "ještě, že to dopadlo takhle.." řekl jsem tišším hlasem, pohladil ji po vlasech a druhou rukou jsem ji jemně stiskl tu její..

"A jak to vlastně dopadlo?" zavrněla jsem jemně s náznakem otázky a propletla jsem jeho prsty s mými. Na chvíli jsem přivřela oči, abych se vrátila do reality. Když jsem je otevřela, musel v mém výrazu rozeznat i zvědavost. Byla jsem opravdu zvědavá, jak bojovali ostatní.

Povzdechla jsem.
"Mikomi byla jediný člověk, se kterým jsem opravdu nechtěla bojovat..." přesto, že mi v hlavě probíhaly myšlenky, které se mi ani trochu nelíbily, když jsem na ten zvláštní souboj myslela, měla jsem potřebu se vypovídat.

(Omlouvám se, řešil jsem ty Chuuninský zkoušky ^^)
"Ano, vím. I mě to zaskočilo."

"Nejspíš nerozhodně, zápas určitě. Obě jste padly vysílením, můžete být rády, že to dopadlo, takhle. Vážně jsem se o vás bál," povídal jsem a přitom hleděl do země, "kdyby se ti něco stalo, neodpustím si to." Sevřel jsem ji dlaň a pak jsem si všiml, že usla.. Políbil jsem ji, položil do postele a odešel pryč.

.Přesun.

Starší muž prišiel neďaleko nemocníce sadol som si neďaleko na lavičku kde som začal zas niečo zapisovať a zakreslovať. Tam budú určite nejaké informácie. Pomyslel som si a vybral sa dnu do nemocníce.

Keď som zistil niečo viac už som sa len v kľude vybral preč. (Presun Brána)

Chodím si zde a koukám na to jak je to tady hezké... a jak se starají o nemocné...

přesun hl.brána...

Prechádzala som sa po nemocnici, snáď Shizune nájdem. Bolo tam strašne veľa sestričiek, žeby som vošla do jej kancelárie. Pre istotu som si začala hmkať melódiu, Kiri no Uta.

Prišla som k automatu a spravila som si čokoládu, genjutsu som zrušila. Neoplatilo sa ho nadarmo používať. Mala som ale divný pocit. Vypila som čokoládu a šla som smerom na cintorín. (Presun)

Přiběhl jsem do nemocnice a ta položil děvče na linku za kterou seděla sestra.
"Rychle nějakého doktora!" Křikl jsem na ni.
"Co se tu děje?" přiběhl doktor a podíval se na ni.
"Je v bezvědomí... je to dcera feudálního pána Země Ohně." Prohlásil jsem.
Sestra mě vyvedla ven...
"Teď už se o ni postaráme my... běž domů.. je pozdě."
Řekla a vešla zpět do nemocnice.
Já si šel vlastní cestou.
(Přesun.)

Orel přistál kousek od nemocnice, tak tak že se vešel. Naštěstí uměl skvěle manévrovat. Mrtvé tělo odnesli dva lékaři, kteří si nás všimli. Byla jsem jenom ráda, že to nemusím udělat já. V duchu jsem se Tadashimu pořád omlouvala i když mi bylo jasné, že to nepomůže. Že jsem udělala chybu, která se odpustit nedá.

Se slzami v očích jsem se vydala domů.

přesun.

Kapitán ostrahy (Brána)

Rozrazil dveře do nemocnice a s Hokagem v náručí se dostal až k velkému pokoji. Rychle přiběhli medici a uložili tělo na nosítka, převezli jej do pokoje a začali zjišťovat jeho zdravotní stav.
"Snad..snad bude v pořádku." odešel jsem zpět na stanoviště.

Slyšel jsem, co se stalo Hokagemu. Okamžitě jsem přispěchal do místnosti, kde o něj pečovali sestry.
"Tak co?" Hokage je z cesty...
"Danzou-sama?" podívala se na mě jedna sestra. "Je otrávený, celý jeho čakrový systém je poničen, a nikde nemůžeme najít Alliiho, studenta Tsunade-sama."
okem jsem zahlédl jak mu zakrývá ruku se sharingany dekou.
Tak i on? Zajímavé..
"Jsme v pohotovosti, nemůžeme čekat, až se uzdraví." s tímto jsem odešel pryč.

Díky svým očím jsem se ani nemusel ptát kde Assasin leží. Jen co se ke mě donesla ta zpráva, pospíchal jsem do nemocnice. Sestry na mě koukaly poněkud divně, tak jsem jim nakecal, že je to můj vzdálený bratranec.

Vešel jsem do pokoje a podivoval se nad všemi možnými hadičkami a přístroji, na které ho ti sadisti připojili. Chvíli jsem přemýšlel, co by se stalo, kdybych tuhle toto odpojil, tady tohle zmáčknul ale pak jsem toho nechal. Posadil jsem se k jeho posteli a nebyl si jistý, jestli mě vůbec slyší.

"Hokage-sama, arigato za všechno, jste skutečný ochránce Listové." vyblekotal jsem ze sebe, vytáhl kapesník a hlasitě se vyfrkal. Na noční stolek jsem mu do vázy umístil rudou růži, ale záměrně jsem nenechal žádný vzkaz. To by tak chybělo...

"A koukej se brzo uzdravit, nemám koho šmírovat!" dodal jsem naschvál vyčítavým tónem. Bude v pořádku. Musí být...

Nakonec jsem odešel, abych nebudil příliš velké pozdvižení.

Přesun

Dobíhal jsem do nemocnice a v duchu přemýšlel o celém tomhle týdnu, jak jsem ho neuvěřitelným způsobem podělal. Ještě, že už je neděle večer a brzo začnu od znova.
Rozrazil jsem dveře a nakráčel dovnitř.
"Kde leží Hokage? Chci všechno info!" zařval jsem na celý personál.

Katsumi
Doběhla jsem k Alliimu. "Allii-sama," začla jsem udýchaně, "zdravím vás. Je na tom špatně velice špatně." Pokynula jsem, aby šel mým směrem a vydala se chodbou přímo k pokoji, kde ležel Assasin. Cestou jsem mu ukazovala papíry a spisy o tom útoku, jak se to vše přihodilo. To je dost, že přišel. Dlouho se tu neukázal a to si říká doktor...

Ai
Cupitala jsem za nimi a poupravila si brýle.
"Dobrý den Allii-sama," usmála jsem se.
V ruce lejstra, která jsem hned podala, jakmile byl čas. Byly tam informace o Assasinových testech, jako např. prohlídkách dutin, krevních testech a samotných zraněních. Je tak úžasnej... Sledovala jsem jeho styl chůze, mluvy a jeho obličej naprosto zasněným pohledem.

"Rozumím, teď už obě běžte. Já se na něj podívám, když tak dám opět vědět."
Převzal jsem několik papírů a začal si je pročítat. Ach bože... to nevypadá vůbec dobře. Jestli se z toho dostane, tak po hodně dlouhé době léčení.

Katsumi
"Hai Allii-sama." To je hovado. Už si snad uvědomuje své chyby.
Otočila jsem se, odkráčela a věnovala se opět normálnímu nemocničnímu provozu.

Ai
"Umm..." zamumlala jsem. Je tak úžasnej...
Vydala jsem se za Katsumi a pomáhala jí jako obvykle.

Otevřel jsem dveře do pokoje, kde ležel Assasin. Přístroje kolem něj, byl v kómatu. "Tak Hokage-sama, jen mi věřte. Nezklamu vás, už ne."
Dal jsem se do práce a začal v léčení, přizval jsem si ještě jednoho lékařského ninju, doktora, který se postaral o první diagnozu a začali jsme. Hmm.. ty dnešní metody jsou už velice zaostalé, zkusím je nějak zdokonalit, nebo vymyslet úplně nové, protože jsme přeci jenom o sto let dále. Na chvíli jsem se zamyslel a následně opět pokračoval.

Nakráčela jsem do nemocnice a za mnou šli ještě tři další Hyuugové. Trochu jsem se divila, že mě poslechli a neobvinili z toho, že si dělám legraci. Došli jsme až k pokoji našeho Hokage (tedy jaksi skoro Hokage) a potichu vešli dovnitř. Sestřičky nic nenamítaly, jsme přece policisté. Tichost jsme si mohli odpustit, protože momentálně by Assasina neprobral ani výbuch atomovky. Na nočním stolku se vyjímala rudá růže. Hmmm... Asi nějaká ctitelka. Pousmála jsem se.

"Tak dobře. Budeme se pro jistotu střídat celou noc v hlídce. Čas od času byakuganem prozkoumáme nemocnici, zda se tu neplíží někdo podezřelý," pravila jsem a tři páry bílých očí mě sledovaly. Kdybych na ně nebyla zvyklá, přišlo by mi to asi zvláštní.

Vytvořila jsem čakrovou jehlu, kterou jsem se poranila a přivolala malého orla Hokoru.
"Zdravím. Zůstaň sedět hezky u okna. Kdyby náhodou někdo zaútočil, seženeš posily. Ale snad to nebude třeba." řekla jsem spíš pološeptem.

"Spolehni se." krákl malý opelichaný orel.

Noční hlídka v nemocnici má mnohé výhody. Máte po ruce pohodlné lůžko, na které můžete ulehnout...

Po dlouhé práci bylo nutno si dopřát aspoň kratšího odpočinku. Vyšel jsem z laboratoře, dal pokyn tomu doktorovi, aby si dal taky na chvíli voraz.
Došel jsem k automatu na chodbě a koupil si kafe v plechovce, pak si sedl na lavičku a chvilku popíjel.
Hmm... měl bych se na něj jít podívat.
Zamířil jsem ke dveřím od Assasinova pokoje a pomalinku je otevřel. Vevnitř byli 4 hyuugové, bylo šero a neviděl jsem na ani jednoho. Jeden z nich mě pozdravil a já mu pozdrav oplatil, velice potichu. Sedl jsem si na židli a opřel se o ni. Chvíli jsem Assasina pozoroval a chvílemi hleděl z okna.
Pamatuju si, jak jsem tu seděl s Mikomi. To byl vlastně první člověk po Assasinovi, s kterým jsem se setkal. Dlouhá to doba. Byl jsem chuunin, který vlastně pořádně nevěděl, co s ním bude. A teď..? Jsem tu a vím, co je mou povinností. Dělám to rád a jsem kvůli tomu šťastný. Jediné, co mi na tom vadí je, že, i když to vůbec nedávám na jevo, vadí mi ošetřovat blízké.
Po nějaké době se mi začaly zavírat víčka a já sladce a tiše usnul.

Došla jsem do nemocnice s dalším příslušníkem klanu a vyměnili jsme si hlídku s dvěma ze strážných. Můj první pohled patřil lůžku, na kterém ležel náš Hokage.
Bože, jak se tohle mohla stát? Hokage-sama...
Tentokrát jsem si nedovolila zavřít oči a uniknout realitě.
Když mám hlídku já, tak se nic nestane.
Baka! NIC se nesmí stát ani kdybys ji neměla. Copak tohle nestačí?

Hyuugové se s námi rozloučili a my osaměli se spícím Alliim a Mikomi. U obou jsem se na chvíli zastavila pohledem, ale zároveň jsem se snažila zůstat klidná a vnímat. Stála jsem u dveří, tak, aby každý, kdo vejde dovnitř narazil nejdříve na mne a já abych viděla i z okna.

Chci mít přehled... I když stejně nebudu asi k ničemu... Jako vždy.
"Ksó..." šeptla jsem tiše a pak trhla hlavou a zase začala vnímat. Klouzala jsem pohledem po místnosti a na mé tváři se objevil jemný úsměv, když jsem pohledem narazila na červenou růži.

Určitě se probudí již brzy, ale do té doby musíme hlídat.
O téhle pravdivosti této myšlenky jsem se právě snažila přesvědčit sama sebe.

s kameným výrazem v obličeji jsem přišla do nemocnice a potom na pokoj Assasina...jen jsemse na něho podívala a pak si sedla vedle jeho postele...neprojevila jsem žádný cit který jsem v sobě měla

Když jsem spatřila Naomi-sensei ustoupila jsem ode dveří, aby mohla projít.
Jen jsem sneurčitým výrazem a smutnýma očima kývla na pozdrav a zůstala z ticha.
Naomi-sensei...
Trochu jsem se pootočila k oknu, aby to nevypadalo, že ji celou dobu sleduji a nechala tu nepříjemnou povinnost na dalším shinobi z hlídky. Ještě jednou jsem se koukla k posteli. Obdivuji, že tak skvěle dokáže blokovat city...

Sledovala jsem okenní parapet a hledala na něm cokoli, co by dokázalo v tu chvíli upoutat mou pozornost.

Vtrhnul jsem do Assasinova pokoje. Sebou jsem nesl další rudou růži a jelikož jsem věděl kde leží, nepotřeboval jsem byakugan. Díky tomu jsem si nevšiml, že u něho spí a hlídá početná část mého klanu. Vešel jsem dovnitř a ztuhnul. Růži jsem velice "nenápadně" schoval za záda a cítil rozpaky, když se na mě upřely zraky všech těch Hyuugů.

"Jejda, ahojky..." zazubil jsem se.

No miláčku a je to v pr**li...