Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

"Ty to nevíš?" neskrývala jsem překvapení.
"I když pravda, já se to také dozvěděla až díky sestře."
Zamyšlený pohled směřoval k oknu pokoje, kde jsme hlídali.

"Náš Hokage bojoval se členem Akatsuki a teď... " polkla jsem. Sama jsem nechápala, jak se to mohlo stát. " není jisté jestli se vůbec probudí." otočila jsem se zase k němu.

"Hlídá ho několik členů našeho klanu, takže je snad v bezpečí." šeptla jsem, snad abych přesvědčila sama sebe. "A naším novým Hokagem je teď Danzou-sama."

Tentokrát jsem se usmála. Časem se určitě všechno vrátí do normálu a do té doby je snad vesnice v dobrých rukou.
"No, ale... Co jsi potřeboval?"

"Počkej, už jsi s tím začal." rozesmála jsem se jemným, zvonivým smíchem.

"No taak "
vytiahol som kyticu a podal som jej ju
"Chcel som ta , poprosit ze keby si mala cas ci mi nepomozes z treningom fuutonu "
ked som to hovoril vobec som na nic nemyslel lebo by som sa potom najradsej odstrelil

Překvapeně jsem zamrkala a prohrábla si praou rukou vlasy.
"Ryuuji... "zavrněla jsem tiše a ještě pořád to nějak nepochopila.
"No... Arigato." Věnovala jsem mu zářivý úsměv a vzala si květiny. Vdechla jsem jejich vůni a znovu se usmála.
"Krásně mi provoní pokoj. A ano, to je přece samozřejmé. Popravdě poslední dobou jsem se Fuutonu příliš nevěnovala, tak to alespoň napravím."

"Dobre no a dakujem "
povedal som z miernym usmevon
Ale myslim si ze iba to prosim by stacilo tsss
"No , ale inak ty si tu teraz na strazi non stop ? "

"Střídáme se. Ono dvanáct hodin udělá s přesností Byakuuganu své." sarkasticky jsem se ušklíbla.

"Proto jsem také usnula tady."

"Ale... Myslela jsem, že máš Katon." nadhodila jsem, co mi vrtalo hlavou.

"Ah tak... " zamyšleně jsem ho pozorovala.
"Věřím, že z toho vzniknou zajímavé kombinace. Myslím, že k tomu bych se i já mohla naučit něco nového... "

Na chvíli jsem sledovala noční nebe a těch pár hvězd, co vyšly.
"Například Fuuton: Atsugai." pokračovala jsem tiše. "Podle všeho by se s Katonem dal spojit lehce a účinně."

Po dlouhodobém shromažďování výsledků se dostalo konečného výsledku. Šlo o velmi silný jed, ze kterého se dokáže zotavit pouze drtivá menšina obětí. Navíc na vytvoření protilátky je potřeba několik vzácných ingrediencí, které tady v Konoze rozhodně nenaleznu. Jediné štěstí je, že nejde zrovna o čas, spíše o štěstí.

Se zvláštním pocitem jsem vyšel z laboratoře a ještě před konečným odchodem, šel navštívit pokoj Assasina. Jen jsem nakoukl, pozdravil stráže a- Na chvíli mi zrak spočinul na Shijin a nějakém klukovi, zarazilo mě to, ale hned jsem cuknul pohledem pryč a sledoval Hokageho.
Dveře jsem zavřel, když v tom ke mně přiběhla Ai.

Ai
Běžela jsem chodbou a všimla si Alliiho.
"Allii-san!" těsně před ním jsem drkla a flákla sebou o zem, následně se mi podařilo vstát. Místo tváře rajče, ale dělala jsem jakoby nic, "tak jak to vypadá s Hokage-sama?" culila jsem se na něj, jak to jen šlo.

S údivem jsem sledoval celé to představení přede mnou, pokusil jsem se jí pomoct vstát, ale seběhlo se to tak rychle, že to i jen zaregistrovat bylo těžké.
"Zjistil jsem jak na tom Hokage je, budu muset nutně odejít a získat potřebné ingredience, abych mohl vyrobit protijed a balzám," dostával jsem ze sebe a postupně procházel až k recepci.
"Jo a Ai... spolu s Katsumi a hlavními doktory to tu máte teď na starost, myslím tedy hlavně záležitost s Hokagem," mírně jsem se na ni usmál a přikývl.

Ai
"Ummm... Hai, rozumím."
Také jsem kývla s mírným úsměvem. "Zvládněte to, Allii-sama."

"Ano, díky."
Až zády jsem zamával, otevřel dveře a zmizel do ulic.

Ai
S neutrálním výrazem jsem pozorovala jeho odchod a pak se dala do obvyklé práce.

.Přesun.

"Můj sensei je Naomi, vůdce našeho klanu, a v týmu jsem jen se sestrou. " pousmála jsem se. "Proč?"

Šla jsem po chodbě a zamávala na Shijin. Tomu chlapci, se kterým se bavila jsem nevěnovala příliš pozornosti a šla rovnou do pokoje kde ležel Assasin.

Žádná změna zdá se. Kéž by se už probudil.

Můj orel Hokoru pospával na okenním parapetě a já se posadila blízko něj. Dívala jsem se do ulic. Tušila jsem, že to nejhorší nás teprve čeká.

"Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. I když na druhou stranu jsme všichni ninjové skvěle využitelní pro pátrací mise." Zamyslela jsem se.
"Nejlepší by bylo zajít za Hokagem. Jestli na mě počkáš do večera, šla bych s tebou a mohli bysme si půjčit nějaké svitky k Fuutonu."


Zamávala jsem na Mikomi.
"Uhmm... Za chvíli mi začne hlídka, takže budu muset jít."

"To by bylo skvělé. Už dlouho jsem přemýšlela, že do kanceláře zajdu, ale potom co..." pohled na dveře pokoje našeho bývalého Hokageho byl více než výmluvný.
"Vlastně mi připadá zvláštní, že bych měla Danzoua-sama oslovovat Hokage. Zvláštní..."

Sklonila jsem hlavu a hledala cokoliv zajímavého na zemi.
"Hai... " na mém hlase muselo být poznat, že příliš naděje nevidím.
Pak jsem povzdechla.

"Je to skvělý ninja, nevěřím, že by tenhle boj vzdal."

"Možná..." zavrněla jsem a pokusila se o jemný úsměv.
"Ne nadarmo byl zvolen Hokagem, měli bysme mu věřit, že se přes tuhle situaci dostane."

Jen jsem kývla.
"Vždycky jsem raději žila ve svém vlastním světě. Mezi sny a verši mi bylo dobře."
sarkasmus v mém hlase byl jasně vidět.
"Ale teď... Všechno je jinak, můj přítel se se mnou rozešel, Hokage tu jen bezmocně leží a našlo by se toho ještě hodně. Nedokážu se přes to všechno najednou přenést."

Rozesmála jsem se.
"Arigato. To je asi to, co jsem potřebovala slyšet."

"Přátelé. Nevím už, komu mám věřit. Je tu nee-san, Naomi-sensei, Ashi-san, ty... Spousta lidí, mezi kterými vyrůstám. Nu ale... Jako správná kunoichi to zvládnout musím, že?" Poslední otázka byla spíše řečnická.