Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Probrala jsem se. Vylezla jsem z postele a zamířila si to ke skříni. Vytáhla jsem z tama oblečení a převlékla se. V zrcadle jsem zahlédla roští, co jsem měla na hlavě. Prsty jsem se snažila dát vlasy do původního stavu. Dala jsem si je do gumičky. Aspoň trochu to pomohlo.
Vyšla jsem z pokoje a vyplížila se z nemocnice.

Tak jsme dorazili do Konohy,u brány jsme se dlouho nezdrželi a já se vypravil do nemocnice.
S personálem jsme donesli mrtvolu do márnice a já neotálel a utíkal před kancelář.

"Dobrý den." pozdravila jsem na recepci.
"Máte základní lékařský balíček bylinek a léků?" s úsměvem jsem podala sestřičce seznam, co všechno bys asi tak potřeboala.
Sestřička se s úsměvem na mě podívá a podívá se do skladu. Chvíli hledá a příjde s malou taštičkou. "Je tam vše, Tsunade-sama,"
"Děkuji vám." poděkovala jsem a taštičku uschovala. Pomalu jsem se otočila na místě a chystala se odejít.

Vešla jsem do nemocnice a neomylně zamířila k recepci. Byla jsem zamyšlená, ale přesto jsem ji poznala. Usmála jsem se a rychle k recepci přiběhla.
"Tsu-Tsunade-sama?!" Řekla jsem překvapeně a koukala na ženu.

"SHIZUNE!" překvapeně jsem se otočila za velice povědomým hlasem.
Objala jsem svoji studentku a ohromeně ji řekla. "Tak ráda, tě vidím! Jak ses, To si Hokage, zase hrál co? Právě se chystám do Kiri, léčit nějakou těžkou horečku. Půjdeš semnou? Co vlastně tady hledáš ty?" vše jsem ze sebe vychrlila a odstoupila od ní.

"Ano, také vás ráda vidím.." Usmála jsem se. "Přišla jsem se poptat na nějaké jedy, ale to počká.." Řekla jsem a mávla nad tím rukou.
"Do Kiri? Jistě, mile ráda s vámi půjdu. Konoha se za tu dobu moc nezměnila, že?" Řekla jsem a i s Tsunade zamířila ven z nemonice.

"Ne nezměnila. Vše je tak krásné a skvělé jako kdysi. Tak dobře, půjdeme rychle!" Rozeběhla jsem se k bráně, rychle prošla branou.

Šla jsem rychle za ní. (Přesun)

Prišiel som do nemocnice kde som sa zvalil na zem
Doktory si ma všimli a rýchlo ma doviezli na operačnú sálu

doskákal jsem do nemocnice kde mi okamžitě přivezli vozík abych si sedl. následně mě odvezli doktoři na sál kde mě začali operovat.
(operace potrvá půl hodiny, následně budu hodinu a půl ležet na lůžku abych nabral zpět své síly - tedy dohromady 2 hodiny)

Operacia skončila bol som na barlach a snažil sa chodit.
Doktor: Môžete íst pomaly ale ešte sa nepremáhajte!!
JA:DAkujem doktor nebojte sa
(presun)

Vběhnu do nemocnice a nejbližší osoby se zeptám, jestli jsem dnes nedorazil nějaký shinobi v plášti.
Sestra: "Ano, před pár chvilkami se zde jeden dobelhal, okamžitě jsme ho vzali na sál. Teď už možná leží na lůžku"
Já: "Tak to jsem rád, řekněte prosím - Uzumaki Allii vzkazuje. Že jsi bojoval dobře a přeji mu brzké uzdravení a omlouvám se, že jsem se nemohl účastnit." *vypadá to, že bude v pořádku* usměju se.
Vydám se směrem do hokageho kanceláře. (Přesun)

ležel jsem na svém pokoji a koukal jsem se na svou nohu
''tak... teď půjdeme noho do kumo, ano ?''
mluvil jsem na ní a měl jsem na sobě pořád plášť...
pomalu jsem si na ní stoupl a celkem mě ještě bolela i když jsem měl prášky proti bolesti... otevřel jsem okno ze kterého jsem vyskočil dopadl jsem na zem a trochu se mi podlomily nohy ale ustál jsem to ... po té jsem se normální chůzí vydal pryč z konohy a přitom jsem se snažil moc nekulhat
- přesun

Priniesol som Mikomi k lekárom a odovzdal im ju. "Je v bezvedomí a má za sebou náročný boj, prosím postarajte sa o ňu." Ako som im ju podal, tak som sa na ňu pozrel. Prídem ťa pozrieť, čoskoro. Potom som z nemocnice odišiel.
(Presun)

Znovu ta stejná tma... tentokrát už vím, že to neznamená smrt. Vrací se mi smysly a s nimi i bolest. Otevřela jsem oči. Kristepane špitál... no to mi chybělo...

Nahmatala jsem svá zhmožděná žebra. Vyhrnula jsem si oblečení a obhlédla škody. Tmavofialověmodrá modřina... no kopanec to byl pořádný. Ale žádné obvazy, takže asi nic zlomeného. Ani jsem nepočítala všechny náplasti, kterými mě sadisti v bílých pláštích vyšňořili. V tom vešel jeden z nich.

"Takže slečno, gratuluju. Žádné zlomené kosti a vnitřní zranění. Jen jste pořádně potlučená." usmál se. Ale mě do smíchu nebylo. Ještě do mě něco hučel, ale neposlouchala jsem. Nestačila jsem těm lidem co mě zachránili ani poděkovat. To mě momentálně trápilo nejvíc. Když konečně odešel, oddechla jsem si a užívala si samoty. V tom mě vyděsil povědomý a skřehotavý hlas.

"Slečno, neviděla jste moji sestřenici? Nosí ravatu a kolem pasu rocas..."

Ježíšíkriste zase ta šílená baba!

Přisel jsem do nemocnice a zeptal jsem se, kde má pokoj Mikomi a jestli ji mohu navštívit. Jelikož jsem nedokázal, co jsem zač, nepustili mě k ní. Musel jsem se dostat do jejího pokoje jinudy.
...
Klepu na okno Mikomiina pokoje se slovy. "Mohu dál?" s úsměvem jsem si dovolil pomalu otevřít okno a vejít do pokoje.

Trochu jsem se pousmála.

"Jasně, pojď dál." kývla jsem na známého neznámého.

"Ještě se moc neznáme, mé jméno je Allii. Jsem z klanu Uzumaki a do služeb hokageho jsem přišel nedávno. Prakticky toto byla moje první mise, která měla být opravdu nebezpečná. Škoda a najednu stranu ,Díky bohu, že se tam objevil ten druhý Hyuuga.""Pořád si nemůžu vzpomenout, jak se jmenoval, " zamyslel jsem se a pokračoval. "A pomohl ti, těžko říct, jak by se to jinak vyvíjelo. Teď už dost ohledně této situace a mé minulosti" zašklebil jsem se. "Jak se cítíš, ty?"

"Já jsem Mikomi." pravila jsem a držela se za žebra. Kéž bych mohla nedýchat...

"Ten druhý Hyuuga se jmenuje Futoshi, a je můj sensei. No vytáhla jsem se před ním pěkně." ušklíbnu se ironicky.

"Měl jsi koukám štěstí... no taky jsem se na první misi ani neškrábla." pousmála jsem se.

"Zato teď jsi toho zažila" zasměju se. *chudák má toho za sebou hodně, lituji ji* zamyslím se.
"Á.. Futoshi, už si to snad zapamatuji" usměju se. "Buď v klidu, myslím si, že mu na tobě záleží. Sice nevím, co se přesně stalo, ale určitě tě nebude odsuzovat. Nemohla jsi nic udělat, byl to přeci jenom Jonin" mrknu.
*ta zranění vypadají ošklivě, ikdyž ne vážně* "A jak to vypadá se zraněními, budeš schopna se připojit k týmu?"

Smutně pokývu hlavou.
"Trénovala jsem tolik let, aby se nikdy podobná situace nestala. Chci jednou svůj klan chránit, a zatím jsem akorát na obtíž."

Stejně se pořád obávám, co mi k tomu Futoshi řekne...

"No hele, nemohla jsem se hýbat, protože jsem byla paralyzovaná a v boji jsem ze sebe vydala i poslední zbytek čakry. Nebylo to kvůli tomu, že bych měla zlámané kosti. Vnitřní krvácení mi taky nezjistili, akorát jsem ošklivě potlučená. Ale odpočinu si a hned budu moct pokračovat v tréninku." dodám se zamyšleným pohledem.

*Klan Hyuuga a jeho oddaní členové, kteří pro ochranu ostatních z nich udělají první, poslední, ačkoli je to třeba nemožné* od zamyšlení se odtrhnu a povídám
"Hmm.. nevím jaké to je, když máš jisté závazky ke klanu. Sice z něho pocházím, ale je nás málo a nejsme nijak úzce spojeni."
*to mi připomíná, že bych se časem měl podívat po nějakém dalším Uzumakim*
"To je dobře, jsem rád, že to není vážné." Usměju se

Oddaní... někteří jsou oddaní až za hrob díky pečeti na čele... Kéž by to tak nemuselo být. Hned však ty nepříjemné myšlenky zaplaším.

"Náš klan žije pospolu. Sice je nás dost, neznáme se mezi sebou všichni. Ale tak od vidění určitě. Jsme jako velká rodina. Na každém z těch lidí mi záleží." pravím s úsměvem.

"Uzumaki? Jednoho znám. Je celkem hlučný, upovídaný, ale myslím, že byste si mohli rozumět."

Poslouchám, co Mikomi říká o klanu, avšak nijak neodpovídám.
"I hokage mi o jednom říkal, měl by to být genin ve věku okolo 13-ti, možná myslíme toho stejného" usmál jsem se. "Mně zatím stačí vědět, že tu je. Hledám jednu konkrétní osobu, ale o tom bych se nerad bavil"
Pousměju se a kouknu z okna na svit měsíce "Je to nádhera." řeknu s úsměvem.

"Řekla bych, že určitě mluvíme o tom samém. Nejspíš ho najdeš na tréninkových prostorách. Bývá tam často. Kdyžtak ho pozdravuj. Má černé a takové rozčepýřené vlasy." uchechtnu se.

Taky chvíli pozoruju měsíc a padne na mě únava.