Obytná část Kumogakure

Po tréningu som si chcel oddýchnuť a byť sám konečne sa uvolniť zašiel som do mesta a pozeral sa po roznych obchodoch čo kde maju.
Zbadal som celkom zaujmavé veci ktoré by som si aj kupil no bohužial nemal som peniaze.
Prechádzal som sa dalej a ludia sa na mna divne pozerali bolo to tým že som nela na sebe žiadne tričko a dokonca bola skupinka dievčat ktoré sa pozerali a niečo si našepkávali.
Pozrel som nan ne "Ehhh niekde po ceste som stratil šaty"usmieval som sa a červenal no radšej som sa otočil a šiel + pridal do kroku a pozeral sa dalej čo kde maju.Kedže som nič nenašiel a pohlad ludí bol divný išiel som kde to je najlepšie pri Raikage
(presun)

Došiel som k svojmu domčeku v ktorom som dlho nebol dosť dlho som si lovil kľúče po vreckách no nakoniec som ich našiel a odomkol som si "Ach ako dlho som tu nebol" nadýchol sa a dal si dole topánky a potom sa šiel osprchovať...Vošiel do kúpelne dal si dole šaty vošiel do sprchy a začal sa sprchovať no v sprche sa šmykol a spadol pri tom si udrel hlavu o stenu postavil sa a ďalej sa sprchoval umyl si vlasy potom celé telo a vyšiel z kúpelne už zo županom na sebe trochu si prešuchol mokré vlasy a ešte z nimi zatriasol aby sa zbavil viacerej vody z nich...Prišiel do spálne kde si ľahol do postele a začal rozmýšľaťČo vlastne Raikage-sama hovorila v jej kancelárii som bol úplne mimo ách ja chcem odísť z tejto vesnice a nájsť kľud usmial sa a pokúsil sa zaspať...

Zobudil som sa obliekol si šaty došiel som do kuchyne a najedol som sa potom som šiel vykonať rannú hygienu a šiel som ku kancelárii Raikage-sama...
(presun)

Od jazera som išiel preč pretože tam začínala byť zima a chcel som si trochu pospať.
Vošiel som do obytných častí a v jednom hotelčeku si objednal izbu.
Prišiel som do izbi nepozeral som sa ani na okolo len som si lahol do postele a klipali mi oči až kym som nezaspal.

Došiel som pred svoj domček otvoril ho a vošiel dnu... vyzul som sa trochu som sa ponaťahoval a siahol po môj batoh a začal som sa baliť najprv som si tam dal náhradné oblečenie potom pitie a jedlo zapol som si ho a neodolal som na chvíľku si ľahnúť na postel tak teda som is tam ľahol dal ruky pod hlavu a rozmýšľal nad všetkým čo sa tu deje a čo sa bude diať v Konohe...

"Odpočinku už bolo dosť" vyhupol sa z postele rovno na nohy zobral batoh zamkol dvere a odišiel do Konohy...

Prechádzal som ulicou
Je mi nejak divné sakra...!

Spadol som ku stene kde som naberal dych.
Určite je to kvôli tomu DNA musím si počkať kedy začne môj priateľ reagovať.

Musím odtiaľto okamžite vypadnúť!
Kráčal som smerom niekde preč, pritom som cítil obrovskú bolesť ktorú som prežíval... (Presun)
(Bunky v tele sa menili)

(xD)

(XD)

(Dve menšie pripomienky:
1.) https://nsgoon.forumczech.com/t741-tajna-miestnos Snáď si pochopil, že narážam na tvoj vstup do dediny.
2.) Schopnosť skryť svoju chakru dokáže iba senzibil. A v mange má túto schopnosť iba Karin.)

pomaly kráčam po meste kumon a niečo sami nezda , je tu disť mrtvo kde sa všetci pobrali ?? ...

Došel jsem i s Rukim do nějakého malého bytu.Potom jsem ho položil na postel a šel jsem si sednout na sedačku."asi tu chvilku zůstaneme."řekl jsem mu a zavřel oči že si odpočinu.

Jak jsem ležel na posteli,tak jsem se nehorázně potil"Jo to zvládnu tu chvíli zůstat,ale nechtěj po mě,abych tu zůstal dlouho."Lehce jsem se otočil na posteli na druhou stranu"A mám hlad skoč mi pro něco.

"A co s tebou je?"Potom jsem slyšel něco ve stylu rozkazu."A co sem abych ti pro něco skákal zvedni se a pro něco si dojdi určitě tady je lednička a v ní něco je."řekl jsem mu a dál jsem seděl na sedačce.

Nevím moje chakra je celá rozházená,ale nevím proč je mi z toho blbě.

Když jsem si ho prohlídl bylo mi ho trošku líto tak jsem se zvedl a šel jsem mu udělat ramen."Doufám že ted už budeš ticho."řekl jsem a usmál jsem se.

Když jsem mu dodělal Ramen tak jsem udělal pečeť a přivolal Miwu."Co si přeješ Tatsu?"řekla a usmála se na mě."Řekni Reině že tady nějakou dobu asi zůstaneme ale že jsme v pohodě takže ať nemá strach a zeptej se jestli se děje něco nového co by jsme měli vědět.A ještě dodej že ty čokolády chceme pořádně velký."Usmál jsem se na ni a vzápětí na to zmizela.Já jsem potom položil Rukimu Ramen k posteli a šel jsem si lehnout na sedačku.

Začal jsem jíst rámen"Hej díky Tatsu,že se o mě staráš si fakt kámoš,ale nechceš mě ještě krmit?"Lehce jsem se provokativně usmál a podíval do stropu,šlo vidět že je mi o dost líp jak první den co jsme přišli,ale furt to nebylo ono.

V pokoji se objevila Miwo a spustila."Paní Reina vám vzkazuje že nemáte spěchat že je nemocná a že po cestě máte přivést doktora ze Sora no Kuni nemáte zlobit a máte se chovat slušně a má pro vás nějakou misi.Jo a ještě ti mám Ruki vyřídit že je sní nějaký Everest.A to je všechno.Děkuji Miwo můžeš jít."jenom kývla hlavou a byla pryč."Ok takže máme ještě plno práce budeš se muset vzchopit Ruki."za chvíli jsem dodal"A kdo je ten Everest?"podíval jsem se směrem na Rukiho.

Bývalí Raikage a můj společník,taky mi dřív slíbil oddanost"Podíval jsem se na něj"A byl to taky ten,kterýho jsem odpálil pryč.

"Hned jsem si myslel že na tom boji a na tom že se pak znova jen tak objevil bylo něco divného.Proč si mi to neřekl?"Podíval jsem se na něj mírně naštvaným výrazem.

Nemusíš vědět všechno ne?Navíc mě o to sám poprosil a nezradím přítele"Pousmál jsem se kamarádsky,ale měl jsem lehké výčitky.

"To je hezké a co jsem tedy já?"Podíval jsem se na něj."Nejsem snad přítel co kdyby se něco stalo když jsi tam nebyl a já sem to nevěděl ?"

Já-Já nevím"Řekl jsem váhavě"To je prostě situace,kterou si nedokážu představit a ano jsi můj přítel jenže s Everestem jsem byl delší dobu znám ho líp jak tebe,navíc o tobě skoro nic nevím sice to bude nejspíš moje vina,ale mám to prostě takhle rád.