Orochimarova východní skrýš

First topic message reminder :

Spoustu cel, laboratoří a mrtvých pokusných morčat.

Ze skrýše byly vyňaty všechny informace a svitky ohledně orochimarových pokusů a plánů bude sloužit jako vězení a mučírna. Popřípadě ke koncentračnímu tréninku...

"Když se jen tak vrátíte, nebudou mít důvod vám věřit... Když přinesete zpět něco, co patří Kumo, mohli by..." v očích mi blesklo.
"Rin-sensei mne neučila jen fyzické síle, ale také taktice. Jsem tu kvůli jedné informaci a vám Reina věří. Využijte toho. Pokud zjistíte, kdo vlastní Banánový vějíř nebo jinak řečeno Bashosen, splníte tak mou misi jako shinobi z Kumogakure. Když mi pomůžete zpátky, nebudou vás moc zabít. Není třeba nechat se v Kumogakure zabít, ale být své vesnici prospěšný. Uvažujte. Vy sám možná dokážete Reinu přesvědčit, aby mne pustila a ještě zjistit tu informaci. Když pak na vás počkám, můžete se vrátit do Oblačné a já mohu říct, že jste mne zachránil. Což bude vlastně pravda. Nebudou vás moct zabít a vy budete zase doma."

"Když ne, tak ne. Jakmile mne bude mučit, bude mne muset pustit z krystalu a to bude příležitost utéct... Raikage-sama?" zvědavě jsem se na něj pousmála.
"Až se vrátíte do Kumo..." nervózně jsem se pousmála.
"Nechtěl byste... Mohl byste mě... Učit? Být můj sensei?"

Hovoríš príliš dopredu ešte ani nevieme či ostanem nažive (úsmev). Mali by sme nejako dať vediet Raikagemu že si v poriadku... Zo stola som zobral papier a pero tak čo mám písať opýtal som sa zvedavým hlasom.

"Ať do Otogakure za žádnou cenu nechodí a Reině nevěří. Že se co nevidět vrátím... A že je mise zatím úspěšná," zářivě jsem se pousmála.
"Nemyslím, že by vám ublížil. Ne, když jsme splnili misi."

Napísal som to na papier a vytvoril som vedla seba jeden klon.Pre klon: Toto odnes do Kumogakure ale musíš tu urobiť tak aby ta nikto nespoznal. Klon: Presun

Takže to by sme mali ešte by som mal s Reinou vyriešiť to tvoje prepustenie ale dobre ju poznám a viem že také lahké to nebude...

"Lehké nebude nic... Ale vy to zvládnete... Sensei..." tázavě jsem se na něj zadívala, jestli bude proti oslovení něco mít.

V hlave: Som tak populárni že ma chce každá za senseia ale čo už takže je to v pohode Snád máš pravdu pousmial som sa.

To by šlo... Věří mi...
Uklidnila jsem se a pustila bleskovou síť Už jsem ji neudržela. Nad zemí mne držel už jen Reinin krystal.

Dorazil jsem sem ještě jsem tu nebyl takže jsem se tu nevyznal ale šel jsem tam odkud jsem cítil tu cizí chakru.Uviděl jsem Everesta a nějakou dívku která byla uvězněna v Reinině krystalu."Co se to tady děje?".Z té dívky jsem cítil divnou chakru takovou jsem cítil jen když jsem byl v Kumo.

Zvedla jsem k němu pohled smutných, ale odhodlaných očí.
Byla jsem vyčerpaná. Chakry jsem měla dost, ale nebyla jsem v krystalu celá a nehybně jsem tam stála již hodiny.

Když nepřicházela odpověď podíval jsem se na ni."Ty jsi z Kumo že?"řekl jsem chladným hlasem bez jakéhokoli výrazu ve tváři.

Sarkasticky jsem se ušklíbla.
"Ano jsem..." dodala jsem.

"Co tady dělá člen té nechutné a zrádné vesnice?"stále jsem si držel výraz i tón hlasu.

"Nechutné a zrádné?" přimhouřila jsem oči.
"A to říká člen vesnice, která vraždí nevinné denně? Je to jednuduché. Když mě pustíš odejdu." rozesmála jsem se.

Po krátkej chvíľke som uvidel Tatsua:
Tatsuo Predstav si že tá nechutná a zradná dedina je mojim domovom povedal som nahnevane.

"Můj klan pochází z Kumogakure holčičko."výraz se mi změnil v menší úsměv ale ten nebyl vůbec příjemný."A mi nikoho nevraždíme pokud nás neohrozí to jen vy si myslíte že jsme špatní přitom ve vašich vesnicích je víc špíny než tady kdy bude.Já osobně jsem ještě nikoho nezabil.A pustit tě to ne ale možná tě využiji k něčemu jinému."

"Vám nepatřím, nemůžete mne využít." kdybych měla dost síly, uraženě bych pohodila vlasy.
Chtěla jsem se podívat na Everesta, ale nechtěla jsem, aby si někdo uvědomil, že už jsem s ním mluvila. To bylo důležité.

"Jenomže teď jsi tady a já se tě na to ptát nebudu prostě to udělám."Podíval jsem se na Everesta."Mohl by jsi na chvíli odejít chci s ní mluvit osamotě."

Prišiel som bližšie k Tatsuovi: Prepáč Tatsuo to žiaľ nepôjde Reina má s nou plány a je mojou úlohou postarat sa o to aby sa jej nikto ani len nedotkol (úsmev)

"Co mi chcete udělat?" zeptala jsem se klidným tónem.
Ovládat své emoce... Ovládej své emoce, Ikaros...

Pozrel som sa na Tatsua a čakal som jeho reakciu.

"Nic jí neudělám a nic takového že by si se o ni měl starat jsem od Reiny neslyšel takže mi tady lžeš."Nemohl vědět že jsem u Reiny ještě nebyl."Takže naposledy tě prosím odejdi ať s ní můžu mluvit o samotě."

Počkám vonku ale nechcem vidieť že jej akokoľvek ublížiš! Povedal som a kráčal som von z miestnosti.

Ještě ty mi zkus rozkazovat a vážně někoho zabiji.Jakmile odešel otočil jsem se k té holce."Takže řekni mi něco o sobě."
(Mimochodem Evereste vážně tě zabiju ti napíšu na skype a ty se zase odhlásíš )