Orochimarova východní skrýš

First topic message reminder :

Spoustu cel, laboratoří a mrtvých pokusných morčat.

Ze skrýše byly vyňaty všechny informace a svitky ohledně orochimarových pokusů a plánů bude sloužit jako vězení a mučírna. Popřípadě ke koncentračnímu tréninku...

Hned jak vyrazili na nic jsem nečekal a použil jsem taky Kuchiyose vyvolal jsem si velkého vlka a vyrazil za nimi.(Přesun)

Faito

Díval jsem se za nimi a ruce jsem měl skřížené. Nemá cenu se do toho míchat...ale právě jsem asi umřel... pomyslel jsem si a odešel za Reinou.

Everestova technika narazila do krystalu.
V té chvíli se po lesklém povrchu rozběhly tisíce prasklinek jen proto, aby se vzápětí zastavily. Zničeně jsem vydechla. S 35% chakry techniku nezvládl a my tak zůstali uvěznění na místě.
Tohle není dobré...

Pohrávala jsem si se svojí bleskovou sítí.
Zavřená v krystalu jsem nevypotřebovávala svou chakru a tak jsem jí měla víc než dost. Mohla bych bojovat, utéct... Soustředila jsem se a rozšiřovala prasklinky. Mé Hijutsu bylo podobné Kekkei Genkai Hyuugů. Pokud jsem vypustila chakru z celého těla (A že jsem jí momentálně měla dost) bylo to však agresivnější. Pokud jsem pak využila Kuroi Kaminari jako S-rank, který jsem trénovala od narození... Krystal zlomený z osmdesáti procent Everestovou technikou, i když ne zcela vydařenou kvůli zásobě chakry, praskl. I tento. Svezla jsem se na zem. Zjišťovala jsem, že hýbat končetinami je neuvěřitelně těžké. Celé tělo jsem měla po dnech v jedné poloze rozbolavělé a neschopné pohybu. Úlomky krystalu na zemi mě tlačily do zad. S největším úsilím jsem se odplazila dál od nich. Ano, odplazila. Úroveň Kuroi Kaminari, kterou jsem musela použít, aby technika při vypuštění z celého těla krystal dorazila, byla větší než na jakou jsem se kdy odvážila a vyčerpala všechnu celé dny hromaděnou chakru. Stočila jsem se na podlaze do klubíčka a snažila se ignorovat bolest celého těla. I když... Vlastně jsem ho spíš necítila. Dlouhé užívání blesku mne zčásti paralyzovalo a na nějakou dobu znecitlivělo smysly.

Faito

Došel jsem se džbánem a kusem žvance do vězení a nevěřil svým očím. Někdo prolomil krystal Ikaros! rychle jsem očima těkal po místnosti, až jsem našel plazící se postavičku. Došel jsem k ní a opět jí podal jablko. Kdobos mi to jídlo neustále neplivala do obličeje, mohla jsi být už dávno plná sil a venku. pousmál jsem se.

Posadila jsem se a dívala jsem se mu do očí.
"Nevěřím vám..." šeptla jsem a nespokojeně jsem se zavrtěla.
Hypnotizujícím psím pohledem jsem sledovala jablko a když mi ho podal, dravě jsem po něm chňapla pustila se do jídla.
"Stejně vám nevěřím," zamumlala jsem uprostřed jídla.

Faito

Povzdechl jsem si. Nemám žádný zájem na tom, aby mi tu někdo zbytečně umíral. Otokage také ne. Nevím, co s vámi zamýšlí, ale pokud přislíbíš, že nic neprozradíš, nechá tě jít. Jsi jen genin, takže zabít tě by pro Otokage bylo jako orzmáznout mouchu. Ale bezdůvodně by to byla hloupost. Vodu? podal jsem jí džbán.

Přimhouřila jsem jantarové oči, ale nakonec jsem kývla a vodu jsem si vzala.
"Není co prozradit. Nic jsem neviděla a neslyšela. Jediná věc, pro kterou tu jsem je zjistit, kde je banánový vějíř."
Nakonec jsem jemně skousla spodní ret.
"Arigato," uznala jsem, že mi nic přinést nemusel a pokusila jsem se i o úsměv.

Faito

Nenamáhej se, počkám si, až bude ten úsměv upřímný... řekl jsem chladně a položil před ní džbán i kus pečiva. Komnata bude zapečetěna z druhé strany. Zkusím ti vyhádat svobodu pohybu u Reiny, abys nemusela zpátky do krystalu. řekl jsem a odešel.

Ja som sa pomalým krokom vrátil späť do cely. Pozrel som sa na svoje trasúce ruky. Ako je možné že som ho nedokázal zničiť? Som naozaj tak slabý?

Už som vôbec nevládal nedostatok chakry a nedostatok jedla ma privádzal k depresií...
Ruku som zovrel v päsť: Je naozaj koniec? Chystám sa zomrieť práve takto?

Faito

DOšel sjem do cely a prohlédl si ji očima, abych zaregistroval všechny přítomné. Pak jsem nahlas řekl: Evereste, Reina s tebou bude chtít během dneška mluvit. Budď na to připravený a odpočiň si. pak jsem pomylým krokem přišel k Ikaros a klekl jsem si před ni. Jak ti je? Přemluvil jsem Reinu, aby tě nezavírala zpět do krystalu. To, že jsi prolomila svou technikou tu její, nás velmi zaujalo. Máš ještě nějaká tajemství? mluvil jsem klidně, ale nesnažil jsem se o nějaký přátelský tón.

"Blesk prolomí krystal, není-liž pravda?" otázala jsem se a nadhodila jemný úsměv. Mírně sarkastický, ale upřímný.
"Pak tedy Kuroi Kaminari prolomí Kuroi Shoton. Není to tajemství, ale výhoda. Netajím to."
Není třeba jim tvrdit, že bych to bez praskliny nezvládla... To až budu silnější... Pak to zvládnu...

Faito

Dobře...dobře... zamumlal jsem si spíš pro sebe. A které techniky se hodláš učit? Možná bychom mohli začít od začátku. Mohl bych ti sehnat nějaké svitky...A procvičit je s tebou.

Pohodila jsem vlasy a prudce jsem se posadila.
Nakloněná jsem teď byla blíž k němu.
"Učit? Já?" nechápavým pohledem jsem ho sledovala a vskutku jsem v té chvíli netušila, co tím myslí. "Vy mne necháte učit se tady?"

Faito

S úsměvem jsem kývl. Víš...u vás jsi možná genin, ale tady si vážíme ninjů s talentem a silnými schopnostmi. Zrovna teď jsme přijali jednoho nadaného ninju, který předčasně dokončil akademii. U nás bys byla někdo. Byla bys silná, nebezpečná, dokázala bys, co bys chtěla... řekl jsem potichu, klidně, jako bych to nabízel každý den a jako bych po ní nechtěl rozhodnout se mezi její rodnou vesnicí a Otogakure. Přemýšlej. Necháme tě přemýšlet klidně pár dní. ALe v momentě, kdy se tě Reina rohodne pustit na svobodu, musíš říct, co od života chceš.

"Kumogakure je můj domov," zvedla jsem k němu pohled.
"Ale vím, co chci dokázat. Chci získat Banánový vějíř. A ovládnout ho. Pokud mi Otogakure umožní zesílit, abych ho mohla získat... A pokud nebudu muset bojovat proti své vesnici... Pak zůstanu a i kdybych potom odešla, nebudu bojovat proti Otogakure."

Takže hovoríš že Reina sa chce so mnou stretnúť povedal som mierne nahnevane. Zodvihol som sa prišiel som ku mrežiam. Kedy tam mám ísť?

Faito

Zavolám tě... řekl jsem Everestovi a pak jsem se otočil zpět a konečně se jednou usmál. Chytl jsem Ikaros za rameno a řekl jsem: Pokud slíbíš loajalitu Otogakure, pomůžu ti zesílit a najít banánový vějíř. Takže?

"Loajalitu k Otogakure už jsem jednou nabídla za samých podmínek jako teď. Když mne nebudete nutit, abych šla proti Oblačné, budu za Oto i bojovat," v očích mi pohrával odhodlaný pohled.
Že by se vše vrátilo k původnímu plánu? Zesílím možná zde, ale zesílím... Dokážu, že překonám i bratra... Získám ten vějíř... A pokud nebudu bojovat proti Kumogakure, bude to zároveň splněním mých snů...

"Plně s tím počítám," sarkasticky jsem se ušklíbla.
"A věřte mi, že nehodlám dělat chyby."

Bez slova som si išiel znovu sadnúť do kúta...

Faito

Spokojeně jsem se usmál a opřel jsem se o zeď. Co jsi vlastně dělala v Kumogakure? A kdo tě poslal sem? Jaké to vlastně je v jiných vesnicích?

"V Kumogakure jsem cvičila, plnila mise své úrovně," pokrčila jsem rameny.
"Jako každý Genin."
Nad další otázkou jsem se pousmála.
"Já sama jsem se sem dostala. Požádala jsem Raikageho, aby mi umožnil misi, jejímž úkolem by bylo hledání Bashosenu. A co se týče mé vesnice...Žije se tam dobře."

Faito

To se žije asi ve všech vesnicích, které nezdevastovala Reina. řekl jsem s neutrálním úsměvem. A co tě k té vesnici tak poutá? Myslíš, že bys někdy mohla přijmout za svou domovinu jinou vesnici? Konkrétně tuhle?