Hranice Rýžové země

First topic message reminder :

Hranice rýžové země

Na hranicích rýžové země je po dvou metrech ukryt kurai shotonový krystal, který zaznamenává pomocí vibrací u Reiny příchod cizince.

Otočila jsem se a hřbetem ruky setřela krev stékající od koutku úst. Přimhouřila jsem oči. "Váš pán má zvláštní způsob hledání spojenců!" zamračila jsem se, ale hned jsem se opět tvářila vyrovnaně. Věděla jsem, že potřebuji silného spojence, moje vesnice oporu.. "Kdo je váš pán?"

Amayo
Pokračovala som namiesto Kasumiho.
"Niekto, kto sa vďaka svojim schopnostiam zapísal do dejín. Ten, ktorý s hŕstkou armády prekonal útok ozbrojenej konohagakure a vymenoval troch zostávajúcich ľudí na pokraji vyčerpania za sanninov. Nehovorím o nikom inom, než o mužovi so všeobecne známym menom Salamandr Hanzou."

Zamyslela jsem se. "Předpokládám, že má požadavky, nebo alespoň podmínky při spojenectví...?" modrá chakra začínala pomalu mizet.

Kasumi
"Tentokrát to budete vy, kto vyrazí k nám na návštevu. Druhá časť nášho menšieho testovania spočíva v tom, že nájdete a prekĺznete do Amegakure, neberte to osobne, patrí to k požiadavkám. Tam sa už budete môcť dohodnúť osobne."

Amayo
"Do zajtrajšej polnoci kdekoľvek v Amegakure, nájde si vás. A ešte jedna maličkosť, ochranku nechajte doma. To je jeho tretia požiadavka, overuje si tak vaše ninjovské kvality, nemajte nám to za zlé."

Amayo a Kasumiho obklopili papierové lístky. Následne obaja zmizli.

Dívala jsem se jak oba zmizeli.
Jsi si jistá, že je to moudré?
Spojence potřebujeme,... kromě toho s tebou v těle nemám problém... jsem bůh nového světa!
Nemáš strach? Co když tě tam zabijí? Konec konců, zas tak dobře spojeni nejsme, aby jsi porazila celou vesnici sama...
Pousmála jsem se. Strach? Nebuď naivní! Vzala jsem si svůj plášť. Kromě toho zapomínáš, že já nemám jen tvou sílu, ale také své kekei genkai!
Co když ten Salamandr Hanzou není tak silný, aby byl tvým spojencem? Budeš se obtěžovat do Ame zbytečně?
Pokud je silný jak by mě, bude výhodným spojencem pro Otogakure... pokud ne, nemá smysl, aby Ame existovala... můžeme vyrazit!

Procházel jsem se znuděně místní krajinou. Pomocí ultrazvuku jsem si přivolal jednoho netopýra. Lezl mi po dlani a já ho prstem lehce hladil po hřbetíčku.

"No jo ty můj miláčku... jak se máme?" spokojeně jsem se usmíval. Kousek dál byly jeskyně těchto rozkošných tvorečků plné. Vždycky mě fascinovali... bylo mým koníčkem je pozorovat a pomocí zvukových vln je ovládat. Nechal jsem netopýra viset na mém plášti a procházel se dál. Co já vím, třeba právě dnes objevím nějaký vzácný druh netopýra... Hmmm... nebo bych měl zapřemýšlet jak zvuk ještě lépe využít v boji?

V Hirukovi jsem šel do Otogakure. Vzal jsem to cestou přes hranice.
Tak, Orochimaru, co jsi tady zanechal? V dálce jsem uviděl nějakého ninju z otogakure. Vyzkouším si ho?
Otevřel jsem ústa a vyplivl tři jedovaté senbony.

Cože? Netopýři kteří byli v okolí najednou zneklidněli a díky nim jsem poznal, že se něco děje. Instinktivně jsem hodil kunai a tak jsem odrazil dva senbony. Jeden mě škrábnul do ramene ale nic vážného přece... o jedu jsem neměl ponětí.

"Kdo sakra jste? Co tu chcete?" zavrčel jsem podrážděně. Okamžitě jsem aktivoval zbraň ve své ruce. Pozná zač je toho Kyōmeisen! Zvukové vlny se okamžitě začaly šířit k tomu cizinci.

Tak a je to on. Přesně ten, koho jsem myslel. Ocas Hiruka jsem dal před sebe. Zvuková vlna se rozdrnčela o ocas.
"Ty se mi budeš hodit hochu. Za chvíli spadneš na zem a budeš prosit o smrt."Vrhl jsem na něj ocas Hiruka a omotal ho okolo něj.

Co se děje sakra? I kdyby měl špunty v uších tak ho zvuk dostane, protože tělo je tvořeno ze 70% z vody! Už dávno měl ztratit rovnováhu! Cítil jsem, že mě zasažené rameno začíná brnět... ale nechci se jen tak vzdát. Začal jsem se vzpouzet, ale moc mi to nepomohlo. Vyslal jsem další ultrazvukové vlny a dal hejnu netopýrů pokyn, aby se na mého nepřítele sesypali.

Odhodill jsem ho na zem a obtočil ocas okolo sebe.
Točil se a netopýry odehnal.
"Líbiš se mi, čím dál víc! Za chvíli tě jed dorazí, nebudeš moci používat čakru a do tří dnů zemřeš." S pobavením jsem ho sledoval, jak trpí.

Celá ruka už mě brněla. Co je tohle za monstrum? Sebral jsem poslední zbytky sil a vyslal na něj obrovskou zvučnou vlnu.
"Zankūkyokuha!"

Ani jsem nesledoval jak to dopadlo a padl jsem na záda. Těžce jsem dýchal. Víc ze sebe asi nevymáčknu tak snad to zabralo... Obrátil jsem se na břicho.

Milimetr po milimetru jsem se plazil směrem k vesnici... potřebuju lékaře! Dřív než se přestanu hýbat úplně.

Použil jsem shunshin a objevil se před ninjou. "Půjdeš semnou."
Ocasem jsem ho probodl a pak omotal. Takhle jsem ho vzal se sebou do skrýše. Tak, uvidíme, co teď budeš dělat.

Tělem mi projela ostrá bolest a svět kolem mě zčernal. Hlavou mi probleskla poslední myšlenka.

Tohle je konec toho, kdo se chtěl stát mistrem v ovládání zvuku?

dorazila jsem s kápí přes hlavu na hranice rýžové země a odhodlaně vyšla dál najít Tsukiko (přesun)

drak sletěl k zemi
"Díky Tsukiko, máš to u mě ještě se za tebou stavím." usměju se na ní
(Přesun)

Seskočila jsem z draka a usmála se.
,,Jak jsem řekla, vyberu si to." zamávala jsem jí a lehkou procházkou se vydala do kanceláře.

Přišel jsem k hranicím a směřoval do centra vesnice.

Myslím že na tomto mieste nájdem svoj domov.

Kráčal som na miesto ktoré je nazývané Otogakure.
Z vrecka som vytiahol nejaký kúsok kovu.
To je divné nikdy som ho ešťe nevidel.

Pozrel som sa a v diaľke som uvidel Otogakure.

"To je pravé miesto pre mňa tento skazení svet sa mi stane domovom."

Presiel som hranice ryzovej zeme.

(presun)

(Nepiš když nemáš schválenou postavu )

Presiel som hranice ryzovej zeme a isiel sa pokukat.

(presun do zbytek sveta)

Presiel som hranice.