Tréningové prostory

First topic message reminder :

Zde můžou týmy trénovat

Usmála jsem se. Myslím, že byste nám toho ukázali více oba...Ale vedla sis velmi dobře, Roko! Postavila jsem se. Je nejvyšší čas vyrazit. Tak, jak jsem přišla, jsem i zase odešla.

Vyplavala jsem na hladinu, tam jsem se postavila a usmála se na něj.Rozpustila jsem klony.
' Oba víme, že by jsi nejspíš vyhrál, takže to rozhodně neberu jako výhru,' sedla jsem si na hladinu a čekala jsem na reakci senseie, co se zatím ani nepředstavil. Vypadala jsem dost unaveně.

Jen jsem se usmál a seskočil na vodu a pomalu došel k ní. posadil jsem se hned na proti."To není pravda Roko...vážně teď nemám potřebnou specializaci, abych porazil jiný suiton a hlavně ne někoho z klanu Hoozuki. Mohl bych použít svou klanovou techniku, ale tou bych si asi ublížil a možná i tobě, ale myslím si, že by si to udržela do té doby, než by mě dostala." Podíval jsem se na nebe. Od kdy jsem tak mírný a souboje už neberu, tak jako předtím....na začátku velký řeči a pak jsem stejně bojoval z odstupem...měknu a slábnu...už nejsem to, co jsem býval...

Vstal jsem v promoklém oblečení
"ty nejsi shinobi, který se může stát Joninem ... pravý shinobi se nikdy nevzdává !"
podíval jsem se na Roku "a ty ... dobrá práce, zajímavé kuchiyose"

Podívala jsem se na senseie. ' Arigato,' pohledem jsem zabloudila k vodě a pak jsem trošku zavrtěla hlavou.
' Ale vy byste byl radši, kdyby jsme se navzájem zabili? ' řekla jsem o něco potišeji. Připadalo mi hloupé, aby Akihiro platil za to, že měl se mnou soucit.
(nějakou dobu tu nejspíš nebudu)

Podíval jsem se na senseie."Když myslíte..." Postavil jsem se a otočil se k němu zády."Shinobi se nevzdává, shinobi vždy splní svůj úkol, shinobi nesmím mít slitování...ano pamatuji si ty pravidla...Mám na vás otázku...Už jste se někdy díval do očí nevinných lidí, kteří věděli, že zemřou a nemohli s tím nic udělat? Pozoroval jste jak vaše ruka zabijí bezbrané děti a nikoho nenechá žít? A to byl jenom příkaz...příkaz,, který jsem musel splnit pro ochranu své rodiny...postavili se mi ninjové a chtěli mě zastavit...nevzdal jsem se...nenechal jsem ani jednoho žít...splnil jsem svůj úkol a co jsem z toho měl?...je rozdíl mezi bojem na oko a skutečným...až jednou prožijete to, co já, možná mě pochopíte..." Potom jsem jedním pohybem zmizel. Objevil jsem se až za nějakým stromem, kousek od nich. Chtěl jsem být sám. Musel jsem si pročistit hlavu. Už zase se mi vraceli vzpomínky, které bych chtěl navždy smazat ze své paměti...

Shinobi kódex ... akokeby som ho ja niekedy plnil dopodrobna .
Vždy som všetko robil tak ako som to cítil a verím že to tu Roka zvlánde .
Ale aj tamten si nepočínal zle .
Nezdá sa mi žeby bol zlý ani chovaním .
Z úsmevom som odtiaľto zmizol .

"Nikdo tu o zabíjení nemluví, shinobi dokáže ovlivnit sílu své techniky, dokáže zranit a donutit tím druhého k prohře .. a zranění já léčit dokážu, umím lékařské jutsu."
Schodil jsem ze sebe mokrý triko a hodil si ho přes rameno.
Poté jsem se posadil na strom opodál.
"a teď může přijít to vaše představování, já jsem Daisuke Utsushi a jak jste již určitě postřehli, budu váš sensei, udělám všechno pro to aby ses ty Roko, dostala na chuuninské zkoušky a ty postoupil na Jonina ... ale cesta bude trnitá a já se s váma rozhodně mazlit nebudu..." vytáhl jsem z batohu dvě flašky chlazené vody a hodil každému jednu.
"vím, že vody už máte nejspíš dost, ale pít něco musíte"

Podíval jsem se na Akihira než odešel
"a mimochodem, jsem ANBU ... tohle o čem mluvíš je u mě na denním pořádku"

Sedela som na vetve nejakého stromu už celkom peknú chvíľku.. pohojdávala som nohami a sledovala som ako sa Akihirovi vedie.. je mäkký.. to je naozaj taký .. uhm.. divoký len v posteli? zasmiala som sa pre seba no nikto to nepočul páč som tlmila všetky zvuky ktoré som vydávala svojím kg.. na tvári som mala taký veselý výraz.. spomínala som pri tom aké to bolo keď som bola chunin ja..

Pořád jsem ho slyšel. Ne chvíli jsem se otočil a chytil vodu. Potom jsem se na něj podíval."Já jsem Akihiro Kazuki a je jedno jestli jste ANBU nebo ne...až bude 4 letým dětem usekávat halvy, aby jste donesl důkaz o svém úspěchu, můžete se považovat za stejného jako je každý nukenin. Není to nic lehkého, ale nemá cenu si něco dokazovat na svých přátelích. Já vím, co umím a vím, že bych ji nezranil. A techniku, kterou používám jen v nouzi nebudu užívat na Roku." Posadil jsem se k jednomu stromu a napil se vody. Neměl jsem ve zvyku odporovat nadřízeným. Vždy jsem musel poslouchat a jestli ne, čekala mě jistá smrt."Možná jste si toho také hodně prožil, ale věřte, že pokud si nevyzkoušíte, co to obnáší být nukeninem, neuvěříte a nepochopíte, co takový lidi prožívají."

Usmála jsem se, když mi hodil flašku vody.
'Nic není lepší než voda,' odšroubovala jsem víčko a vypila skoro půl láhve na ex. Pak jsem poslouchala ten jejich rozhovor. Mírně jsem si pro sebe zavrtěla hlavou.
Občas mám pocit, že v tomhle světě snad neexistuje nikdo šťastný.

Dál už jsem to neřešil. Někde poblíž jsem pocítil velice známou čakru. Malinko jsem se pousmál a dopil svou vodu. Potom jsem zmizel a rázem se objevil vedle Lizz-chan."Tak už ses nám probrala?" Dal jsem ji pusu na tvář. Doufal jsem, že neslyšela to, co jsem říkal. Nechtěl jsem, aby si dělala starosti. Nerad jsem svou minulost vytahoval a problémy jsem si snažil řešit sám.

Myslí si, že je jedinej kdo musel zavraždit dítě .. nezažil válku .. neví co obnáší ..
"tak co .. představíš se mi taky Roko ? moc toho o tobě nevím, nerad čtu papíry"

Len som nastavila ruku proti jeho puse a tak zákerne som sa na neho usmiala.. mazaj trénovať !! zasmiala som sa a doslova som ho sotila zo stromu späť dole.. na tréningové priestranstvo..

Dopadl jsem tvrdě na zem, ale na nohy.Pff....nevděčnice... Ale i tak jsem se nenápadně usmál. Potom jsem se na ni podíval takovým uraženým pohledem. Herec jsem byl docela dobrý a nechtěl jsem ji udělat radost z nadřazenosti. Podíval jsem se směrem k Daisukemu. Určitě si myslí, že jsem toho tolik nezažil, ale on taky neví, co jsem já podstoupil. Nejsem o tolik mladší a tuto válku jsem také prožil a naplno... tak pokud si myslí, že nevím, co obnáší nebo jsem vůbec ve válce nebyl, tak se šeredně plete. Nukeninové jsou vždy v první linii.... Povzdychl jsem si. Došel jsem až k nim a zase se posadil. Začal jsem nad něčím přemýšlet.

'Hmm, určitě,' usmála jsem se. 'Takže, hmm, vyrůstala jsem tady v Kiri. Rodiče nemám nebo neznám. Postoupila jsem na genina těsně před přesunem Kiri do Konohy. Tam jsem potkala Naruta-sensei a o pár dní později jsme tam bojovali proti těm bílím potvorám, co tam zaútočili,' a Tornádo tam umřela. Měla jsem jí líp krýt, sakra! Nebo po ní prostě skočit, někam jí přivázat a nepustit jí tam. Chvíli jsem byla potichu, ale potom jsem jen potřásla hlavou.
'No a po válce mě Naruto-sensei přijal za studentku. Chodili jsme spolu po všech vesnicích a pomáhali s opravami, trénovali,seznamovali se s lidmi,' pokrčila jsem rameny. 'To by vám mělo stačit,ne?'
O Madarovi a Hirakovi mu rozhodně říkat nebudu.

"jestli to stačí musíš vědět jen ty .. upřímnost je nejdůležítější."
"mimochodem, ty jako člen klanu Hoozuki .. jaktože si nezdědila meč legendárního šermíře ? čekal bych, že bojovat s mečem bude tvá specialita" otázal jsem se

Zoskočila som zo stromu no ešte kým som dopadla na zem tak som "zmizla" v poryve vetru a objavila som sa pri Roke.. na to môžem sčasti odpovedať ja.. ešte sa pre ňu žiaden meč nevybral.. navyše nám stále chýba Kubiriki ktorý je v konohe u nunkenina z klanu Hoozuki.. a ani nevieme ako na tom Roka zo šermom je.. žee Roooka-chan. .zaškerila som sa na ňu a zamávala som jej na pozdrav..

Seděl jsem tam a tak na půl poslouchal a na půl zase přemýšlel o něčem jiném. Za ty 2 roky jsem Roku docela dobře už znal, ale stále jsem o ní spoustu věcí nevěděl.

Odfrkla jsem si. ' Moje máma zemřela při mém porodu a odmítala komukoliv říct, kdo je otcem. Asi chápete, že jsem nebyla zvlášť oblíbené dítě. O svém klanu vím v podstatě jen to, co jsem dokázala vyčíst ze svitků,' podrbala jsem se na hlavě a dopila jsem láhev.Pak jsem se usmála na Lizzy.
'Hai, hai.'

"dobře, dobře, jen jsem chtěl vědět čeho všeho dokážeš využít, jenomže jestli se zkoušky chuuninů nebudou konat v zemi, kde je nějaké jezero, či jiný zdroj vody, tvoje kuchiyose bude celkem k ničemu, což je škoda, protože vypadá velmi mocně a může ti pomoct v boji .. v tom případě tě budu muset naučit, jak si vytvořit podmínky pro boj .. ale s tréninkem začnem až později .. někdy během zítřka, kdy budeš chtít" pousmál jsem se
"Lizzy ty stále bydlíš u Himi, nebo máš něco vlastního ? jen kdybych tě potřeboval najít"

Hem? ja? uhm bývam už dva roky v obytnej časti.. s Akihirom.. pousmiala som sa na neho a len som strelila mierne prísny pohľad na Akihira.. hlavne ho nešetri !! zaškerila som sa na Daisukeho po čom som si len povzdychla.. rukou som potľapkala po rúčke jedného Kiba swordu a tak nenápadne som sa na Roku pozrela..

Moc jsem neposlouchal, ale toto mi neuniklo. Pfff...to mám za tu péči...však já ji to oplatím... Pořád jsem seděl a čekal, co se bude dít dál.Jestli nás už pustí a nebo bude ještě něco.

Rozhlédl jsem se kolem sebe, hledajíc ve tmě Akihira.
"Mimochodem, ty si dáš za trest 4 hodinový běh kolem vesnice, a já si tě ohlídám, žádné podvody" řekl jsem, když jsem ho ve tmě konečně našel.
Vytvořil jsem několik klonů, kteří se rozmístili všude kolem dědiny.
"neboj se, nebudu ho šetřit" podotkl jsem směrem k Lizzy

Podívala jsem se na senseie.
' No, vlastně už jsem o tom taky přemýšlela. Asi těžko se dá očekávat, že všude, kde budu bojovat bude voda, ' naklonila jsem hlavu na stranu.
' Boj s Yoko v Suně byl dobrým příkladem. '