Tréningové prostory

First topic message reminder :

Zde můžou týmy trénovat

Jo jasně není problém... Všechna suť se zvedla do vzduchu a poskládala se tak jak byla... pak se pod působením vysokého tlaku změnila na magma... Cely blok jsem nechal spojit se zbytkem stropu a zchladil futonem... Zamnul jsem si ruce... Hotovo... Tohle byla taková zívačka... Ještě jednou se omlouvám za ty potíže, proste mi kvůli tomu všemu co se děje ruply nervy... Rád bych si s tebou někdy promluvil o Yoko, byli jsme dobří přátelé, ale neznám ji tak asi tak dlouho jako ty... Proto bych se o ni rád něco nového dozvěděl... Teda pokud ti to nebude moc vadit... Roko, že ??? usmál jsem se na ni...

Jen jsem se na Taschera trochu pousmál a uznale kývl, že toto bylo docela dobré. Potom jsem se jen zase obrátil na Roku."Tak od tadyma zmizíme ne?" Projel jsem očima všechny přítomné.

Já se jen zvedl a pomalu došel k nim. Jen jsem se tak ostýchavě na ně pěkně usmál, ale dál jsem mlčel. Postavil jsem se blíže k Tascherovi.

Věř nebo ne, ale v tomhle mám díky Fujinovy praxi, že Fu ??? usmál jsem se

Opětovala jsem mu úsměv.
Hai, Roka Hoozuki, těší mě, snažila jsem se co nejvíc uvolnit, ikdyž potom, co jsem se dozvěděla to moc nešlo.
Budete se účastnit chuninských zkoušek?
vzpoměla jsem si, že se Yoko, když jsem s ní mluvila naposledy zmiňovala o svém týmu.

Jen jsem se tak z úsměvem počkrábal na temeni hlavy."Já...ehm...menší nehoda..." Vylezlo nakonec ze mě. Na Roki otázku jsem jen přikývl.

Já se jen trochu pousmál."Myslím, že vím o jakých nehodách mluvíš..." A trochu jsme zabrouzdil do svých vzpomínek.

Obrátila jsem se na Akihira.
A kam chceš vlastně jít?
Naklonila jsem hlavu na stranu.

Obrátila jsem se na Akihira.
A kam chceš vlastně jít?
Naklonila jsem hlavu na stranu.

Já jsem Tascher z Klanu Osferatu... Těší mě Ano já jsem byl v týmu 1. s Yoko, Shirem a Kalionem, ale povoleni mám od Yoko jen já a Shiro... Fu zatím bohužel nemá... Usmál jsem se... Je to hezká vzpomínka na Yoko ta zkouška co nám tehdy dala... No asi nevis, ale byla to legrace... řekl jsem směrem k Akimu... A jak ty se vlastně jmenuješ, pokud to smím vědět... usmál jsem se hřejivě...

Jen jsem se podíval na Roko."Když je teď Lizzy pryč, tak její byt, tedy níš byt připadl mě..." Zase jsem zesmutněl."Máme tam více pokojů, tak jestli chcete...můžete jít k ná...no...ke mě..." Pokusil jsem se o úsměv, ale zase jsem na ni myslel. Pak jsem se jen podíval na Taschera."Taky mě těší a já jsem Akihiro Kazuki s Klanu Kazuki..." Tentokrát už jsem úsměv vyloudil...Pak jsem se zadíval na toho druhého kluka."No a co ty?"

Já se jen víc přiblíýil k Tascherovi."No...j-já...já jsem Fuji Surashi z klanu Surashi..." Tak nejistě jsem se usmál a ještě dodal."Velmi mě těší..."

Zamyslela jsem se nad Akihirovou nabídkou.
No, já jsem bydlela se senseiem v domu klanu Yamada a ten je teď celý prázdný, dodala jsem a vzpoměla si na to hrobové ticho, které v domě panuje, když tam nikdo není.
Tam je místo pro několik rodin.
Pak jsem se obrátila na Tashera.
A jakou zkoušku, že vám to Yoko dala?

Jen jsem zapřemýšlel."Můžeme teda i tam...je to jen na vás..." Při té situaci jsem si vzpomněl na Niji a její krásný úsměv. Na to, jak ji Hitomi kolébala a vedle ní se nad ni nakláněl Dai. Bylo to opravdu těžké. Kéž by se nic z toho nestalo...

Já se jen podíval na Taschera a pak zase na ty dva. Raději jsem to nechal na něm.

Ale zkouška týmové práce... Spočívala v tom, že na mě a Shira poslala 2 chunniny a nám dala rozkaz získat jednu vzácnou rostlinu... Tehdy jsme je tam skoro zabili, ale nevěděli jsme, že to nejsou nukenini... Jednoduše pointa byla v tom, že byla jen jedna rostlina a my byli dva... Já ji rozpůlil a jednu část dal Shirovi... Tím jsme prošli zkoušku oba a ne jen já sám... Potom jsem ty zraněné eskortoval s Yoko do nemocnice a cestou... No to je už jiný příběh... usmál jsem se...

Zajímavé, usmála jsem se.
Já jsem musela bojovat tady s Akihirem, žejo? obrátila jsem se na Akihira a přitom, jak jsem to říkala jsem si vzpoměla na senseie.
S některými jeho názory jsem nemohla souhlasit, ale byl to dobrý člověk. A čestný shinobi. Povzdechla jsem si.
Tak kam teda půjdeme?

Zvednul jsem hlavu a podíval se na Taschera."To bylo od tebe pěkné...Tascher-kun..." Řekl jsem potichu a jen dál tam tak ostýchavě stál.

Jen jsem se jakoby najednou probral."Ehm...co?...jo, jo...museli jsme, ale Roko vyhrála..." Usmál jsem se."No a můžeme klidně jít. Jo a Taschere...udělal si správnou věc..." Taky jsem se na něj usmál.

Mě je to jedno, ať rozhodne tady dáma... mile jsem se na ni usmál Eh tak arigato, mě to přišlo jako samozřejmost...

Nó, podrbala jsem se na hlavě.
V domu klanu Yamada se rozhodně nebudeme mačkat a aspoň nebude tak bezútěšně prázdný. Povzbudivě jsem se na ně usmála.

Jen jsem teda přikývl."Tak můžeme vyrazit..." Usmál jsem se na všechny a pak mrkl na Fujina."A ty se neboj...nemusíš být tak odtažitý...nejsme žádní bohové, aby si musel být tak officiální..." Trochu jsem se zasmál.

Jen jsem přikývl a taky se pěkně usmál."Hai..." To už jsem řekl trochu jistěji, ale stále jsem radši zůstaval blízko u Taschera.

To zni jako plán... usmál jsem se Tak nás tedy veď, oba jsme v Kiri poprvé ikdyz mi tu patří nějaké nemovitosti... pronesl jsem charismaticky

Jen jsem přikývl a ukázal rukou roce, že dámy mají přednost. Pak jsem jen chytil bambusové berle a pořádně se zapřel. To dlouhé stání mě nedělalo dobře.