Nemocnice

Saikoro přišel ke mě a pak ještě s prckem odešel dál. Doběhla jsem ho a myslela jsem, že ho přizabiju.
"Co to mělo být? Vyhlídkový let z okna?" narážela jsem na ten kopanec a vzala Ichikawu za ruku a podívala se na něj. "Jsi v pořádku? Vy oba?" podívala jsem se na oba a zadívala se na toho prcka a povytáhla pod maskou obočí jak se bránil.
"Můžeš se prosím uklidnit? Tvoje babička je už v bezpečí, zdravotníci se o ní postarají, tebe musíme dostat do bezpečí. Pak tě za babičkou klidně osobně dovedu." pohladím ho po tváři.
"A my by jsme se měli vrátit Tsuchikage to zvládne." podívala jsem se do modrých očí, co se mi tak líbili.

"Děláš si legraci? Prostě odejděte!" Můj tón hlasu začínal být poněkud nevrlý a v té chvíli sem přišel i jeho společník. "Tak už vás tu mám pěkně pohromadě." Povzdechla jsem si, ale dřív, než jsem stačila něco udělat, upoutalo mne skládání pečetí, které Benjiro prováděl, snažila jsem se odhadnout, co za techniku tak použije, ale řekl to dřív, než jsem si stihla probrat všechny možnosti. Takhle mi kazit překvapení ... Najednou se všude objevily papíry a můj obličej nabral odstín sytě rudé barvy, jak se mi krev valila do hlavy a žilka na čele mi silně pulzovala. "Já vás opravdu zabiju sama! Kolikrát vám to mám opakovat?! Zpátky! Máte se držet v utajení!" Klon odemě dostal pořádnou ránu do břicha, dost silnou na to, aby zmizel dřív, než si ti dva stihnou prohlédnout obličej Aitenn. Aspoň jsem doufala, že to je klon, snad jsem ji naučila tolik, aby se nevrhala do předem prohrané bitvy.

Na Bejnira jsem se podíval jen koutkem oka. Nevěděl jsem co to dělá za techniku, nebo jestli jí vlastně dělá, ale dalo mi to nádherný prostor k útoku, jelikož Kiyoko hleděla přímo na něj. Chtěl jsem zaútočit, ale v té chvíli se všude začaly objevovat papírky. Jak zničit papír. Napadly mě 2 možnosti. Buď kolem sebe začnu sekat jako šílenec, čímž bych se měl většiny papírků zbavit, a nebo je prostě spálím! Výhoda druhé možnosti byla ta, že jsem na to nepotřeboval ani příliš chakry. Rychle jsem udělal pár pečetí a přiložil ruku k zemi. " Kuchiyose no jutsu! " a v té chvíli se u mně objevil oblak bílého kouře, ve kterém stál černý pes.

" Akio, papírky! " tyto prostá dva slova mu stačily k tomu, aby pochopil co má udělat. Za necelých 10 vteřin z Akiových úst vylétal oheň, kterým zničil skoro všechny papírky, které byly kolem mně a Benjira. Pár jich možná zůstalo, ale nějak jsem je neřešil. Tedy až po chvíli ano. Dva z nich mi prolétly přímo kolem krku, čímž mi rozsekly můj plášť, a Tsuchikage si mohla všimnout ANBU tetování Konohy.

"A já se tě snažím chránit, jsi pro mě až příliš důležitá na to, abych si mohla dovolit tě ohrozit." Chtělo se mi brečet, ale tohle všechno bylo nutné, musela jsem se postarat o jejich bezpečí, to byla moje povinost. Po dvojici předemnou jsem hodila nenávistný pohled. Poskládala jsem pečetě. "Taoreta senshi!" Ze země se pomalu vynořil asi 4 metry vysoký samuraj, technika vypadala jako dotonová, ale nebyla to tak docela pravda. Samuraj pomalu vykročil směrem ke dvojici.

Když jsem pozoroval Kiyokinu reakci na mé skládáni pečetí, usmál jsem se.
Vše postupovalo tak ja má. "Magen: Kasegui no Jutsu."
Pomyslel jsem si. Najednou se tu však objevila nějaká kunoichi."Že by kladli odpor?" Otázal jsem se sám sebe v duchu. Dalo se čekat, že k něčemu takovému dojde. Tenhle incident byl a však již několikátý za dnešní den. Když Kiyoko domluvila, najednou se přemístila do jiné dimenze. V dimenzi byla přibita k obrovskému rezavému kolíku.
Náhle pocítila dopad na sebe obrovského stresu a nejistoty.
I hned po té kunoichi, která právě přišla vytvořila tornádo z papíru, které mi však, když jsem spatřil, že se tím zajmul Katashi, nedělalo starosti. Kunoichi vedle Kiyoko se však po krátke době rozpadla na částti papíru a odvlála někde pryč. "Je po všem." Promluvil jsem, míc pořád natažené ruce před sebou, i když jsem žádne pečetě už neskládal.
(když si se dívala na mé pečetě par postů výš tak si musela pozorovat i mé prsty a prsty se rovnají genjutsu)

S otevřenou pusou jsem hleděl na to 4-metrové monstrum pomalu se pohybující k nám. * A to je jakože co?! * pomyslel jsem si a chvíli tam jen stál a koukal na to monstrum než mi došlo, že to asi nebude nějaká primitivní technika jako klon. Pokud se nás chce zbavit - jakože chce - tak by určitě nepoužívala žádné primitivní techniky, ba na opak. Šla by na nás se svým nejsilnějším arzenálem. Budova nemocnice ještě stála, což se mi hodilo. Vyskočil jsem na střechu, doufaje že sem to její monstrum nevyleze a pozoroval jsem co s ní udělá Benjiro.

Moje mysl, jako by se otřásla v základech, tělem mi prostoupila neuvěřitelná bolest, lapala jsem po dechu a snažila se uklidnit. Samuraj samozřejmě zmizel, protože jsem techniku v tomto stavu nedokázala udržet. Vzhlédla jsem k tomu muži, který mě lapil do své techniky. "Uchiha...." Hlesla jsem vyčerpaně.

Samurai z ničeho nic zmizel, a já začal přemýšlet nad tím, čím to bylo způsobeno. Jestli to bylo tím že jí v Genjutsu k tomu donutil? Nebo snad proto, že se nemohla soustředit? Upřímně mi to bylo jedno, protože když byla lapena uvnitř, nemohla nic dělat tady, čehož jsem mohl využít já. Skočil jsem dolů, asi 2 metry za ní. Udělal jsem pár pečetí. "Raiton Ryuu (B)" a z rukou mi vyletěly 2 hlavy draků, které se obmotaly kolem jejích rukou, takže jí zabránily dělat pečetě. Plus jsem kdykoliv mohl přes hlavy draků do ní pustit větší či menší dávku raitonu.

Kashike

Celkem v poklidu dorazím k nemocnici ale zatím se vůbec neukazuju. Jen sleduji z bezpečné vzdálenosti situaci a snažím se získat co nejvíc informací. Celkem napočítám dva útočníky kterým čelí Kiyako samotná. Když se ocitne v zajetí bleků, nastane pro mě čas jednat. Přemístím se tak, abych pohodlně dohodil dovnitř. Z opasku sundám fosforový granát, odjistím ho a hodím ho za záda tomu bleskovému frajerovi (Katashi). Tím docílím zároveň ochrany Kiyoko, protože je před explozí krytá tělem nepřítele.

Keď som sa zbavil genina pomaly som kráčal späť k nemocnici, do čoho prišiel Kashike, vedel som, že Kiyoko dlho nevydrží, ale čo sa dalo robiť. Táto dvojica. Stačila malá chyba a bol by so mŕtvy, nedokázal som im čeliť sám s bezmocnou Kiyoko. Keď však prišiel Kashike vec sa zmenila. Ani nevedel ako stál som vedľa neho. "Uchiha a niaky ďalší čo využíva raiton. Obaja ANBU, zrejme z Kagetsu no Sato." Objasnil som situáciu Kashikemu a pripravil sa na obranu.

Všimla jsem si, že se k nám připojil Kashike, na jednu stranu se mi ulevilo na druhou jsem se bála, aby se taky něco nestalo Tsuchikage. Vzala jsem toho genina za ruku.
"Pojď odvedu tě do bezpečí drž se u mě ano?" šeptla jsem mu konejšivě, čekala jsem, až ty dva udělají akci, by jsme mohli nepozorovaně odejít, byla jsem už úplně bez chakry, ani bych toho malého neubránila

Pes za jakoukoliv cenu chrání svého majitele - to bylo heslo, kterým se Akio řídil od vždy, a teď to šlo vidět. Ve chvíli když Kashikeho granát vyletěl z jeho ruky, Akio zaběhl za má záda a granát ještě ve vzduchu vyrazil pryč packou. V té chvíli granát vybouchl. Většina střepů trefila jej, část z nich se dostala ke mně, a má vesta začala hořet. Rychle jsem jí ze sebe shodil, zatímco Akio zmizel v oblaku bílého kouře. Nějak jsem teď neřešil to že mi asi shoří vesta, protože tu bylo něco jiného na vyřízení a já si nemohl dovolit žádné rozptýlení nebo polevení v ostraze. Jednou rukou jsem potáhl, čímž jsem dostal Tsuchikage do těsné blízkosti u mně, druhou jsem v té chvíli vytáhl katanu a přiložil jí Tsuchikage přímo k hrdlu. Otočil jsem se na dva muže stojící za mnou. " Ty se mýlíš... ano sice jsem ANBU... ale z Konohy, ne z Kagetsu.... " řekl jsem směrem na Saikora. " Být vámi bych nás nechal jít, nebo to vaše Tsuchikage nemusí přežít... " řekl jsem bez jakýchkoliv náznaků citů, a aby mi to uvěřili, už teď jsem jí tam udělal menší říznou ránu, ale nic co by nešlo přežít.

"Ne, nemůžeme! Nesmíme!" Vzpouzel jsem se, když mě chtěla odvést, tentokráte nějaká dívčina s růžovými vlasy. S růžovými vlasy! No, byly to sice jen konečky, ale prostě byly růžové! Odstrčil jsem ji od sebe a držel jsem si odstup. "Musíme zachránit Tsuchikage! Žádné utíkání! Žádné skrývání! Nesmí ji odvést!" Vztekal jsem se a do očí se mi nahrnuly slzy. Byl jsem už docela rudý od toho, jak se všechno kolem mě měnilo, aniž bych na to měl sebemenší vliv. Není jediný způsob, jak ji zachránit? Opravdu ne!? Byl jsem jen genin, co já věděl, ale přeci jenom jsem nápad měl. "Mě si nevšímají... mě nechají jít... kdybyste udělali rozruch, mohli byste nás vyměnit... henge by i stačilo, ale chce je to rozptýlit a ten támhle na to má snad nějakou kouřovou bombu, ne? Co je jeden genin, když je v ohrožení tsuchikage? Co zmůže? Alespoň tohle!" Byl jsem v tuhle chvíli bezmocný, ale nehodlal jsem se vzdát toho, že chci pomoci za každou cenu i třeba vlastního života.

Kashike

Odveď to děcko! syknu na Noriko a vykročím směrem k tomu Anbu. V momentě kdy začne svou promluvu a řízne Tsuchikage do krku, tak vyrazím Jintonem vpřed. Tím že jí chtěl říznout, tak se musel částečně soustředit aby jí neublížil. To je vše co mi stačí. Rychlosti, s jakou jsem se přiblížil, se nemohl rovnat ani kdyby chtěl. Chytnu ho za zápěstí a pevně ho sevřu, aby nemohl Kiyoko ublížit. V druhé ruce se mi objeví dýka, kterou mu hodlám vrazit někam mezi žebra.

V tom momente ako sa Kashike rozbehol bolo mi jasné, kam mieri. Keďže Katashi zranil Kiyoko bolo to jasné. Moja práca bola taktiež jasná. Zasmestnať Uchihu. Rozbehol som sa k nemu a poskladal pečate. "Raiton Bushin no Jutsu!" Vykríkol som a vedľa mňa sa objavili dva klony, teda obláčik dymu som využil aby som sa vymenil s jedným z nich a ten teraz utekal viac vpredu. My dvaja, ja a klon sme hádzali po Uchihovi karty, zakiaľ čo jeden klon bežal priamo k nemu s trošku iným účelom.

"Poslyš, nemůžeme se do toho míchat já jsem bez chakry a co by mi na to řekla tvoje babička, kdyby o tebe přišla hm? Je mi líto oni to zvládnou, my jim musíme držet jen palce, jsou vycvičenější a vědí co dělají, byli by jsme jim jen na obtíž...." mluvila jsem na něj a po očku sledovala co se děje a jakmile ti dva vyrazili vpřed čapla jsem ho nekompromisně za ruku a silou proti jeho vůli táhla pryč směrem ke Kashikeho sídlu, co nejrychleji to šlo, aby nás nezmerčili.
(přesun Kashikeho pevnost)

Pôvodne som plánoval zabiť svojho klona sám a preto som hodil žltú kartu s tým, že ho prerazím a rozsah možno zasiahne Benjira. Mal som to šťastie, že ho zničil on a tak karta zasiahla priamo jeho. Vďaka výboju z klonu nemal šancu sa uhnúť ani so sharinganom. To samozrejme znamenalo totálnu dezorientáciu, na pár sekúnd. Sharingan by mu nepomohol keďže miesto doprava by možno skočil do zeme. To znamenalo, že môj ostávajúci klon poskladal pečate a vytvoril pod ním techniku Yomi Numa a tá ho začala pomaly vcucávať. Stále som bol veľmi opatrný, aby som sa mu nepozrel do očí.

V jedné chvíli se ten týpek, který na mně prvně hodil ten granát, prostě vypařil, zmizel někam pryč a mě se do hlavy hned dostalo pár možností. Buď na mně bude ty granáty házet dál, zaútočí nějakou technikou z dálky, nebo se dostane za mně a zaútočí na mně odtamtud. No ani jedno z toho se nestalo, protože on se objevil přímo přede mnou a snažil se mě dýkou zabodnout do žeber, přičemž mi jeho druhou rukou vyrazil katanu z ruky. Nezbývalo mi nic jiného než jí pustit a druhou rukou zablokovat nůž, přičemž jsem Kashikeho nakopl do břicha.

Kashike

Celkem pěkně mi zablokoval úder nožem, to se musí nechat a ta rána na břicho taky nebyla k zahození. Nemít taktickou vestu přecpanou vším možným, určitě by mi vyrazil dech, takhle jsem ale jen lehce otřesený. Když ztratil katanu, už Kage nehrozilo bezprostřední nebezpečí a tak jsem si mohl dovolit pořádnou odvetu. Volná ruka mu teď vede úder na ohryzek... a letí pěkně rychle.