Nemocnice

" Tak to je v pořádku... už jsem myslel že je to se mnou špatné... ale pokud je to jen naražené, tak by to mělo být v pořádku... " řekl jsem a počkal, až mi dováže nohu. " Jistě, děkuji vám slečno. Myslím že pokoj potřebovat nebudeme... máme zde pár známých, byli jsme domluvení na návštěvu, takže nás možná nechají přespat u nich... a když ne tak se vrátíme. " řekl jsem a pousmál se na ní. Byla by škoda jí zabít, protože někdo kdo léčí bez chakry by se v Kagetsu mohl vážně hodit. " Chvíli zde asi zůstaneme pokud to nevadí... pak se vydáme za těmi známými... " řekl jsem jí a doufal že odejde a nechá nás dva samotné v tom pokoji.

Když odešel Benjiro, chvíli jsem počkal, žena nakonec odešla a já zde zůstal sám. Zůstal jsem ležet, teda alespoň zatím. Po 3 minutách jsem vstal, udělal pár pečetí a uvnitř mého pokoje (i na dveře) jsem na každou stěnu dal 2 Raiton Fūin. To jen kdyby náhodou. Vyšel jsem z pokoje ven, a vydal se opravdu na toaletu, na rozdíl od Benjira, který měl vytvořit nějaký rozruch. Když jsem byl na toaletě, teprve tehdy jsem aktivoval pečetě v pokoji, takže kdokoliv projde dveřmi, projde ním také dost silný výboj. Zbývala asi minuta a já stále čekal. * Doufám že tě nechytí, Benjiro... to by bylo asi špatné.. * pomyslel jsem si a čekal, kdy to vlastně začne. Necelou minutu před tím, co to Benjiro odpálil, jsem vylezl ven oknem a připravil se na můj úkol.

"Co to?!" Popadalo pár spisů a papírů na zem, když jsem se prudce skrčila za stůl očekávajíc výbuch. Co to má znamenat?! Kde se to tu vzalo?! Hlavu jsem si chránila rukama, protože jsem silně pochybovala, že stůl výbuch nepoškodí.

Když jsem uslyšel výbuch, věděl jsem že to začalo. Zrušil jsem henge, a ještě v obláčku kouře jsem vytvořil pár pečetí." Raiton Ryuu " zašeptal jsem a v průběhu několika vteřin mě úplně obalila Blesková chakra, který na sebe vzala podobu draka. V této formě jsem začal třískat do budovy, s cílem jí poslat k zemi.

Uslyšel jsem výbuch někde v budově. Věděl jsem, že to přichází z místa, kde byla recepce, z místa, kde byla moje babička. Okamžitě jsem začal utíkat tím směrem, odkud jsem výbuch uslyšel, ale nebylo to až tak snadné. Budova se otřásala, skoro jako kdyby nastalo zemětřesení, a občas něco spadlo na zem. "Baa-chan!?" Zvolal jsem, když už jsem byl nedaleko, a nakonec i vběhl do místnosti s recepcí, ta tam ale už v podstatě nebyla. Byl tam spíš ohořelý stůl, a co hůř, nebyla tam babička, místo toho tam byl jeden z těch ninjů, které jsem už potkal. "Hej! Co jsi udělal s mojí babičkou!?" Křičel jsem na něho rozzuřeně a cenil na něj zuby jako divoké zvíře.

Už zdálky jsem viděla , že je problém budova nevypadala, že by to dlouho vydržela. První co mě napadlo bylo, okamžitě jí zpevnit krystalem. Ještě se mi neobnovila všechna chakra ale na to málo to bude stačit.
Vytvořila jsem techniku a krystal začal obalovat celou budovu zvenčí a zpevňvoat tak jejich strukturu.

Pozrel som na ňu prosebným pohľadom. Buď opatrná, nechcem o teba prísť. Keď som to hovoril v ruke sa mi objavila modrá karta a moje vlasy sa sfarbili na ešte tmavšie, skoro čierne s jemným modrastým nádychom a moje oči sa sfarbili do modra. Usmial som sa na ňu a pohladil ju po vlasoch, načo som si jej hlavu pritlačil čelom na hruď. Potom som ju pustil a vbehol do budovy s kapucňou na hlave.
Akoby odnikiaľ som sa objavil, za ním, za Benjirom a hodil modrú kartu priamo do neho. Ty budeš z Kagetsu, čo? Spýtal som sa a čakal odozvu na kartu, ktorá ho mohla nielen porezať. Bežný nukenini by to tu takto nezničili, tento chlap bol však iný.

Chtěla jsem říct, že se budu udržovat v odstupné vzdálenosti a udržovat tu budovu, ale jeho reakce mě hodně překvapila, že jsem málem ztratila kontrolu nad krystalem. S mírně otevřenou pusou dokořán jsem sledovala, jak běží dovnitř.
"Buď opatrný!" křikla jsem na poslední chvíli a modlila se, aby mu přišel někdo ještě na pomoc. Blesklo mi hlavou, abych povolala klony, které by se šli postarat o okamžitou evakuaci v budově, ale na to jsem už neměla dostatek chakry.

Vřelo to ve mě, vřelo to vzteky, myslela jsem, že ty dva zabilju sama! Odhodila ksem zbytky dřevěného stolu ignorujíc toho muže, který na mě ukazoval prstem jsem popadla Ichikawu a vrazila ho do náruče Saikorovi. "OKAMŽITĚ ODSUD VYPADNĚTE! TY I NORIKO A NEBUDU TO OPAKOVAT!" Zabodla jsem do něj přísný pohled a bylo na mé rozčilené tváři vidět, že si ani v nejmenším nedělám legraci. "Zabiju vás oba později sama!" Zuřila jsem, naše dlouholeté utajení bylo to tam, jen proto, že si chtěli hrát na hrdiny. Všechny nás to vaše povyražení bude stát život. "VYPADNĚTE ODSUD A SCHOVEJTE SE! UTEČTE PRYČ!" Navíc mě nenapadala žádná možnost, jak by z bunkru, ve kterém měli být, mohli slyšet tak malý výbuch. "Noriko!" Křikla jsem na ni s vražedným pohledem, aby věděla, že pro ni to platí stonásob. Vystrkala jsem totiž mezi svou "řečí" Saikora ven z budovy, nebo to bylo spíš řádné nakopnutí. Když už jsem byla venku, bylo mi naprosto jasné, že teď už se musím prozradit i já. Copak jsem jim to dostatečně neopakovala? Že si mají zachovat utajení?! Prolétlo mi hlavou a měla jsem sto chutí se otočit a na místě je zaškrtit. "Doton: Kengan no Jutsu!" Rozběhla jsem se proti muži, který se pokoušel zničit nemocnici a jednu mu vrazila. (Klidně se můžeš vyhnout ^^) Byla jsem Tsuchikage a abych ty dva ochránila, musela jsem se jim ukázat, už jsem neměla jinou možnost. Chtělo se mi brečet, když jsem si v hlavě promítla, jaké tohle bude mít důsledky pro vesnici a pro mě ... Henge se zrušilo.

Přestala jsem kontrolovat techniku krystalu a chovala se za nejbližší sutinu a vše sledovala odtamtud čekajíc, až přijde Saikoro. Naštěstí mě nemohli podle vzhledu poznat, když jsem měla svůj oblek s maskou.

V jednu chvíli jsem si všiml, jak se celá budova pokryla krystalem. * Zajímavé... takže někdo s Shōtonem je v Iwě... Další člověk který by se hodil... možná že kdybychom měli nějaké dobré důvody, proč by nám měl pomoct... * pomyslel jsem si a otočil hlavu, abych se podíval kdo to mohl být. Těch lidí tam bylo více. Nějaký muž a ještě jedna osoba. Ten muž vběhl dovnitř nemocnice, zřejmě chtěl dostat Benjira. * Fakt by mě zajímalo, jestli jsi tak dobrý v genjutsu jak jsi říkal... Benjiro-san... * pomyslel jsem si a ocasem se ohnal po osobě, která zůstala venku. Bohužel jsem na ní nedosáhl, takže jsem se soustředil na ničení budovy, nebo spíš Shōtonu, který jí obalil. Vypadalo to, jako by jeho uživatel neměl všechnu svou chakru, protože stačilo pár úderů a krystal začal praskat. Než jsem ho ale stihl zničit úplně, nějaká ženská vyběhla ven. Byla to ta žena, která mě ošetřovala. * Že by působila i jako ochranka? A nebo to není ten člověk za kterého se vydává?? * pomyslel jsem si a její Dotonovou pěst jsem zablokoval svou rukou. Pak se zrušilo její henge. " Oh... Samotná Tsuchikage... Cítím se poctěn... " ušklíbl jsem se a podíval se na lidi vybíhající z budovy. Tsuchikage také ještě někoho vystrčila pryč z budovy. Byl to ten muž, který tam před tím vbíhal. * Oni mají utéct... skvělé... 2 vs 1... bude to ještě velká zábava... * pomyslel jsem si a čekal, co Tsuchikage udělá, popřípadě co udělá Benjiro.

Chlapec mal smolu. Cez kapucňu mi nemohol vidieť do očí, keďže som ostal stáť v postoji pri ktorom okrem toho, že mu bránila vo výhľade kapucňa ešte som mal aj tvár na nižšej úrovni ako on, takže ma proste do genjutsu chytiť nemohol. To ako sa uhol karte však ukázalo, že nieje normálny shinobi. Každému by došlo, že je Uchiha alebo aspoň má sharingan. Dával som si teda pozor aby som sa mu do očí nepozrel.
Poskladal som pečate a chytil toho genina, odlahčiac nás oboch technikou Doton: Keijūgan no Jutsu. Rozbehol som sa preč aj s ním v rukách, presne ako mi ho Kiyoko strčila a ešte z otočky hodil do zeme kartu tak aby svojim rozsahom zasiahla len Benjira. Nemohol vedieť čo sa stane a karta mala dvojmetrový rozsah, ktorý po zásahu dal Kiyoko asi 3 sekundy času, zakiaľ bol Benjiro dezorientovaný. Mohol sa karte vyhnúť, nemohol však vedieť, že keď narazí bude mať aj tak rovnaký efekt.
Vybehol som von a očami hľadal Noriko, ktorú som našiel veľmi rýchlo. Dobehol som k nej a prenesúc techniku aj na ňu vzdialil som sa kúsok od nemocnice, dúfajúc, že ma bude nasledovať. Potreboval som sa pripraviť a dostať Miyora do bezpečia.

//To, že si Uchiha, neznamená, že sa ti niekto len tak ľahko nechá chytiť do genjutsu, navyše 70 kilového jounina, ktorý je vlastne cca na rovnakej úrovni ako ty nevykopneš len tak z okna bez toho aby ti aspoň chytil nohu a na šupu ti ju pre to prekvapenie zlomil. Mohol som to zariadiť aj krajšie keby si mal sťažnosti na to, že ti nevyšla aplikácia tvojej OP postavy A áno ten obrázok by mal byť dostačujúci

Saikoro napsal:Chlapec mal smolu. Cez kapucňu mi nemohol vidieť do očí, keďže som ostal stáť v postoji pri ktorom okrem toho, že mu bránila vo výhľade kapucňa ešte som mal aj tvár na nižšej úrovni ako on, takže ma proste do genjutsu chytiť nemohol. To ako sa uhol karte však ukázalo, že nieje normálny shinobi. Každému by došlo, že je Uchiha alebo aspoň má sharingan. Dával som si teda pozor aby som sa mu do očí nepozrel.
Poskladal som pečate a chytil toho genina, odlahčiac nás oboch technikou Doton: Keijūgan no Jutsu. Rozbehol som sa preč aj s ním v rukách, presne ako mi ho Kiyoko strčila a ešte z otočky hodil do zeme kartu tak aby svojim rozsahom zasiahla len Benjira. Nemohol vedieť čo sa stane a karta mala dvojmetrový rozsah, ktorý po zásahu dal Kiyoko asi 3 sekundy času, zakiaľ bol Benjiro dezorientovaný. Mohol sa karte vyhnúť, nemohol však vedieť, že keď narazí bude mať aj tak rovnaký efekt.
Vybehol som von a očami hľadal Noriko, ktorú som našiel veľmi rýchlo. Dobehol som k nej a prenesúc techniku aj na ňu vzdialil som sa kúsok od nemocnice, dúfajúc, že ma bude nasledovať. Potreboval som sa pripraviť a dostať Miyora do bezpečia.

//To, že si Uchiha, neznamená, že sa ti niekto len tak ľahko nechá chytiť do genjutsu, navyše 70 kilového jounina, ktorý je vlastne cca na rovnakej úrovni ako ty nevykopneš len tak z okna bez toho aby ti aspoň chytil nohu a na šupu ti ju pre to prekvapenie zlomil. Mohol som to zariadiť aj krajšie keby si mal sťažnosti na to, že ti nevyšla aplikácia tvojej OP postavy A áno ten obrázok by mal byť dostačujúci

(Jen jsem to chtěl urychlit, ale tvá možnost může být taky. A když mě zde poučuješ o genjutsu.. tak si vynech v tom postu, že jsi mi spatřil v očích sharingan.. jinak tak lehce z toho nevyklouzneš.. a k tomu nemusím byt ani OP)

Uchiha Benjiro napsal:
(Jen jsem to chtěl urychlit, ale tvá možnost může být taky. A když mě zde poučuješ o genjutsu.. tak si vynech v tom postu, že jsi mi spatřil v očích sharingan.. jinak tak lehce z toho nevyklouzneš.. a k tomu nemusím byt ani OP)

Prečítaj si to znovu a uvidíš, že tam nikde nieje napísané, že som ti sharingan v očiach uvidel a díky za spoluprácu.

"Hej! Hej! Pusť mě!" Okřikl jsem jounina a snažil jsem se mu znesnadit manipulaci se mnou natolik, aby mě pustil. "Někde tam uvnitř! Tam je moje babička!" Vztekal jsem se jako malé dítě, protože jsem ještě dítě byl. "Pusť mě dolů! Umím chodit sám!" Rozhodně jsem se nehodlal vzdát a nadále se vzpouzel. Rozhodně jsem tam nehodlal babičku nechat a rozhodně jsem se nechtěl nechat nosit od nějakého neznámého podivína.

Zablokoval můj útok a spolu s tím jsem dostala pořádnou pecku raitonem, chvilku mi trvalo, než jsem se vůbec zorientovala a když se mi to povedlo, z ruky mi technika zmizela. "Přestaň ničit tu budovu, říkám ti to po dobrém, nebo na tobě uplatním výrok: Prach jsi a v prach se obrátíš." Konečky prstů jsem k sobě výhružně přiložila, pravdou bylo, že na tuto techniku jsem teď neměla ani dostatek sil, ani dostatek chakry. Můj fyzický stav se na mě dost podepsal, ale to on vědět nemohl, doufala jsem, že to zabere.

" Dejme tomu, že mě bys jak sama říkáš "v prach obrátila"... ale stále... nezapomínej že zde nejsem sám... pochybuju že i kdybys mě tedy v prach obrátila... určitě by to sežralo chakru... a to celkem solidně dost... a pak je zde můj přítel... co bys udělala s ním? " řekl jsem jí. Do několika vteřin jsem byl zpět ve své lidské podobě. * No... teď si dávat 15 minut bacha na nepoužívání chakry... pak si teprve užijeme trochu srandy... * pomyslel jsem si a podíval se jí do očí. " Fajn... přestal jsem jí demolovat... " odpověděl jsem jí a ušklíbl se. Ačkoliv jsem měl masku, podle očí šlo poznat, že to nebude jen tak něco, a že se určitě k něčemu chystám.

Budova už byla na spadnutí, stačila by ještě jedna rána, zatím zraněné vynášeli ven a mezi nimi i Ichikawovu babičku. "Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše, ne? Ale máš pravdu." Svěsila jsem ruce. "Proč jste sem přišli? Co od nás chcete?"

" Ehmm... jen tak pro tvou informaci... v budově je ještě rozmístěných pár výbušných lístků... Stačilo by udělat jen jedno malé gesto... a celé tahle budova se zřítí... " řekl jsem a ruku si položil na rukojeť katany. " Co chceme? Nic přesného... jen jsme se rozhodli si zajít na návštěvu... my jsme takoví ekologové.. chceme srovnat tenhle terén a vybudovat tu nějaký krásný les, prostě odpočinkové místo, chápete ne? To mají rádi všichni. A víte... ta vaše nemocnice stojí přímo na místě fontány... " odpověděl jsem a usmál se. * 10 minut.. *

"Ať klidně spadne, uvnitř už nikdo není a stejně by se už nedala dál používat." Probodla jsem ho pohledem, bylo by nerozumné se v mém stavu pouštět do boje. "To vás musím sklamat, ale tady žádná fontána nebude. Obávám se, že si budete muset najít jiné místo. Odejděte!" Na poslední slovo jsem dala zvláštní důraz a udělala krok vpřed.

* Benjiro, doufám, že víš co máš dělat... já se pokusím postarat se o Tsuchikage... * pomyslel jsem si a ušklíbl se. Zvedl jsem svou ruku, ve které jsem držel katanu a namířili jsem jí na ní. " Co vy na to... boj bez použití chakry... ryzí síla... rychlost... a zbraně... " navrhl jsem jí a čekal na reakci.