Nemocnice

Kashike


Čert aby toho chlapa vzal. Je chytrej jak vopice, to se mu musí přiznat. Sbalím si své věci a ještě jednou ten sklad projdu. Skoro mi to připadá, jako že jdeme proti nám dvěma. Někdo, kdo se vyzná v pastech, jedech a kdo je taková svině aby odstřihl celou vesnici i s civilisty od zásob. 

Faito

Mám sto chutí začít hrát svoji hru... zavrčel jsem, když jsem odhodil panenku, která neřekla nic víc než měla. Otočil jsem se na Kashikeho. "Jmenuj nějakou významnou budovu, která bude pro vyšší dobro srovnaná se zemí..."

Kashike




Nejsem si jist zda tě úplně chápu. K čemu by to mělo být? optám se Faita. Moje myšlení se teď ubíralo trošku jiným směrem a tak jsem význam toho činu moc nepobíral.

Faito

Otočil jsem se na Kashikeho s pevným výrazem v očích. "Myslím, že už několik let náhradní plány nemáme..."

Kashike


Taky fakt... tak bacha od těch dveří. Hrábnu do tašky a vytáhnu flaštičku s kyselinou, kterou hodím na zámek. Po chvilce kopnu do dveří a ty by se měly rozlítnout.

Utekal som po ulici za ulicou a ledva lapal dych. Hlava sa mi točila a jed sa šíril po celom tele. Už som tam bol, len kúsok od nemocnice. Ani som nezaregistroval Kashikeho s Faitom. Proste som vbehol dnu a pristál vo vnúri na jednej z chodieb. Ležal som rozplácnutý na zemi v kóme. 

(uvidíme sa, keď sa vrátim z dovolenky...  ... ak by ste chceli, môžete ma presunúť do Kashikeho domu, alebo niekam so sebou... keď tak berte ohľad na čas uvedený v oznámení o neprítomnosti... veľa šťastia páni a dámy )

Faito

CHytl jsem prvního, kdo šel okolo a patřil k personálu nemocnice. "Kdo je tu ředitelem?" zavrčel jsem. Právě mě totiž něco napadlo.

Kashike


Vyjdu ven ze skladu a čekám co vypadne z toho muže, kterého Faito zastavil. Nevím k čemu to potřeboval vědět, ale snad ho napadlo něco co mě ne.

Faito

Otočil jsem se na toho chlapíka a na vteřinku zapřemýšlel, na kolik vteřin bych ho poslal do limbu jedním úderem. Nicméně pak jsem začal uvažovat konstruktivněji. Vypadal, že ho ten útok velmi rozhodil, nepřišlo mi, že by to hrál. "Jste ředitel nemocnice? Faito Dansaku, tohle je Kashike Gorin. Chci vědět, co se tu stalo a kdo všechno měl klíče od skladu, případně kde visely. A ještě...nebyli tu dnes ráno příslušníci ANBu?"
Nebyl jsem moc dobrý ve čtení řeči těla, ale snažil jsem se alespoň odhadnout, co si ředitel myslí, když nám odpovídá.

Kashike


Vyslechnu si Faitovi otázky a se zájmem se zadívám na ředitele. Přes masku není vidět kam se dívám, čehož využiji a zaměřím se na jeho oči. Na těch je nejsnazší poznat, zdali člověk lže nebo mluví pravdu. Pokud totiž člověk vzpomíná nebo přemýšlí, jeho pohled se zpravidla upíná někam doprava nahoru. Při lži však buď klopí zrak nebo hledí na druhou stranu.

Faito

Klonovací technika je tuším něco, co se učí na akademii. Jak vypadal ten ANBu, případně jeho maska a oblečení?
Pokračoval jsem. Nebyl jsem si jistý, zda je to správná stopa, ale určitě to bylo něco.

Kashike




Tohle už bylo divné. Dva klíče? I když, udělat si otisk klíče a jeho odlitek, to by třeba Faito nebo někdo kdo sestrojí panenku s plynem mohl zvládnout. Za 3 hodiny je to sice trošku hardcore ale určitě to bylo možné. Se zájmem sleduji jejich další debatu.

Faito

Když jsem uviděl Saikora, v duchu jsem zaklel. Nebyl jsem rád, když byli v nebezpečí mí přátelé. Když ten muž odcházel, zavrčel jsem: "Koukejte se snažit, tenhle je nepostradatelný..."
Pak jsem se otočil na Kashikeho a tázavě se na něj podíval.

Kashike


Na Faitův tázavý pohled vytáhnu z kapsy ten klíč co jsme našli ve skladu. Co myslíš? Když ho nosí pořád na krku, kde se vzal tenhle? Začíná v tom být čím dál větší zmatek.