Hlavní brána Listové

Sledovala jsem Naa, jak tu poplašeně pobíhá s docela dost překvapeným výrazem ve tváři.
No, zas takovouhle aktivitu jsem nečekala.
Podotkla jsem v duchu, když v tom Nao přišel ke mě, prohlédla jsem si ho od shora a dolů, výrazem, co po mě chce, když on se najednou otočil a urazil!
"Tse, tohle má bejt vděk? Yare, yare, kam tohle spěje" Zabrblala jsem si pod nos a zavrtěla hlavou. No omluvy se ode mě nedočká, neměla jsem se za co omlouvat.
"Vstávej, stejně uražený nejsi, protože ti to nikdy nevydrží a na tyhle blbosti není čas, zúčtuješ mi to později." Zaculila jsem se.
"Nechtěj totiž, abych ti tu důvěru vtloukla do hlavy násilím.." Podotkla jsem, i když, já lidi nikdy nemlátila. Jednoduše jsem brutální silou jako Hokage neoplývala a nějak, jsem si to spíš nechávala na nepřítele.
Pak se zjevil nějakej podivnej chlápek. Jeho slova jsem poslouchala tak napůl ucha a porozhlédla se po ostatních geninech, kterých se to "značkování" týkalo. Když jsem zaslechla, že se mají postavit do řady.
Jako prasata na porážku. Kam až jsou lidé z rady schopní zajít..
Zavrtěla jsem hlavou a pohled z muže krátce přesměrovala na Hokage, která doopravdy dost svůj slovník pozměnila, no já se jí nedivila, i když, šel z ní celkem strach. Hodně jsem toho o Radě slyšela od otce. Častokrát jsem ho slyšela nadávat, ale, že by byla schopná zajít tak daleko?
Nemůže mít neomezenou moc, hrát si s Kagy jako s pěšáky, některý lidi prostě nepochopím.
Zarazila jsem ruce do kapes a dál skenovala okolí, zajímalo mě, jak se tahle situace vyvine.

Za bránou jsem si tak nějak schrupnul, takže jsem nevnímal, co se tam dělo. Když jsem se probudil, vykouknul jsem za hlukem a zamžoural jsem očima. ,,Co je lidi?'' Uviděl jsem, že jim dává nějaké pečetě a tušil jsem, že tu budou asi ze stejného důvodu jako já. Jelikož jsem vlastně ještě vůbec netušil, co se děje, sundal jsem mikinu a pak i tričko. Došel jsem k němu a bez protestů jsem čekal.

Zamžoural jsem pohledem na toho shinobiho,pak na hokage a pak znovu na něj.
Zatracená rada..Pomyslel jsem a podíval se na Naa a Killunii. (sakra jak se to skloňuje xD)Trochu jsem se pousmál kvůli tomu že je tu někdo takový, kdo se brání, ale zároveň jsem byl natolik inteligentní, aby mi došlo že se tomu nevyhne ani jeden z nich.Pochyboval jsem že by něco udělala Hokage, i kdyby na to šel násilím...
Dělají si to zbytečně těžší a ještě to zhoršujou ostatním...Stejně se té pečeti nevyhnou, určitě ne na jejich ranku.Potiše sjem si povzdechl a sesunul se po chladné zdi, o kterou jsem byl opřen, na zem.Přitáhl jsem si rukama kolena a opřel si o ně čelo.Byla to taková moje 'přemýšlecí poloha', i když to spíš vypadalo jako bych depkařil.

Chcou jim tou pečetí zapečetit Kekkei genkai..?Nebo, co když je to jenom pečeť,která funguje jako časovaná bomba aby zneškodnila nepřítele, i toho je rada schopna.Každopádně mám takový podivný pocit že...
''Je nebude někdo schopen pronásledovat.S tím budou 'oni' počítat, někdo použije určitě nějakou techniku na přenesení, i když si to nedokážu vysvětlit.''Dokončil jsem své myšlenky nahlas, když mě někdo vyrušil, aniž bych si toho všimnul.S mírným zabručením jsem pozvednul hlavu a prohlédl si nově příchozího.
''Hmm..?''Poměrně překvapeně jsem zamrkal, jako bych viděl nějakéhý přízrak.Měl jsem takový podivný pocit když jsem se na něj díval, jako bych viděl někoho známého,nebo...
''Ano..Jsem'',řekl jsem potiše, ale zřetelně a povzbudivě se usmál.Chvíli jsem si ho prohlížel od hlavy k patě, zkoumal jeho postoj,oblečení a snažil se zjistit něco víc o něm samém.zatím jsem dokázal usoudit jen to, že je tak na úrovni jounina a že určitě není lhostejný vůči ostatním.Zkoumání lidí patřilo k mým oblíbeným aktivitám, vlastně jsem byl rád za každého nového známého, ale u mě byl menší problém a to ten, že jsem se nedokázal sám od sebe s nikým seznámit.

Ve chvíli, kdy jsem chtěl odpovědět Raikenovi, jsem cítil něčí ruku ve vlasech.Nechápavě jsem upřel svůj pohled na příchozího což nebylo moc dobré,jelikož jak se ke mě sehnula,odhalil se jí až moc výstřih.z ničeho nic jsem vyskočil na nohy a udeřil se hlavou o stěnu domu,který stál pár dentimetrů za mnou.
''C-o to?Já nejsem žádné malé děcko co si to o mě myslíte a vůbec takhle na mě sahat'',začal jsem řvát a mávat kolem sebe rukama, čímž jsem chtěl zamaskovat to, jak jsem se momentálně červenal.když už jsem se konečně uklidnil, zadíval jsem se na ní a ztuhl.
Ten obličej jsem někdy viděl..Že by..Hokageho monumenty?!Vyděšeně jsem si natáhl na hlavu kapuci a dělal že tam nejsem.Nikdy před tím jsem Hokage neviděl, jenom její vytesaný obličej na velké skále, ale hned jsem ji poznal, přece jen jsem měl větší paměť než většina ostatních.
''Ne..nejsem'',vydal jsem nakonec ze sebe pro Raikena.právě v tenhle moment jsem opravdu vypadal jako devíti leté děcko,ale stud mi nedával na vybranou.

Nech si ma neželá keď dostanem šancu mu niečo spraviť. Preblesklo mi hlavou keď som sa už načisto pozbieral z tej pečate. Chvíľu som pozoroval svoje okolie, pričom som zaznamenal aj monológ Hokage-sama, s ktorou som stopercentne súhlasil. Ďalej som videl ako náhle zakročili členovia ANBU proti tomu chlananovi s klonmi. V tom som si uvedomil, že tam ešte stojím od hlavy po pás nahý. Pomaly som si zdvihol oblečenie, pričom som si všimol, že vedľa odo mňa je ešte jeden blonďák. Tak som sa iba pozrel naňho a opýtal sa ho: Ja som Chokuchi z klanu Akimichi. Ty si z akého klanu?

Bylo fajn vidět někoho z našeho klanu, jak se chová tak nepřátelsky a arogantně. Znala jsem jen pár jedinců od nás, kteří takováí byli a na tohohle jsem měla docela přesnej typ. ,,S ním bude práce..." vzdychla jsem si a po chvíli si všimla, že se chystá hned takhle zrazu používá naše klanový techniky. Nechtěla jsem se prát se svými, takže jsem prostě došlak onomu jouninovi, který tak štědře rozdával bolestivé pečetě.
,,Tak do toho." sundala jsem si úplně triko a čekala, kdy na mě dá ten štempl, kterej mě nejspíš bude štvát do konce celý týhle šarády.

Stále ma prenasledoval ten hnusný pocit z tej pečate. Sledoval som, ako ten shinobi postupne prechádzal od jednoho gennina k druhému. Bol to hnusný pocit. Mal som chuť k nemu prísť a postupne mu zato vybiť zub po zube. A ešte to jeho chladné správanie, kombinové s tou aroganciu s ktorou sa rozprával s Hokage-sama. Z jeho prítomnosti som bol značne nervózny. Ale keď odišiel tak som sa ukľudnil. Aj som si ešte prebehol rukou po hrudi ale nijak to nepomohlo. Keď som sledoval Yoshia ako s tou pečaťou bojoval, tak mi to už proste nedalo a musel som mu pomôcť. Síce sa už zdvíhal bol na nohách, ale ešte nevyzeral v pohode. Tak som sa iba prikrčil, jeho ruku som si prehodil cez rameno. Viem, je to strašné. Ja sa tú svoju bolesť snažím zakrývať. Iba mi ukáž na prstoch ako veľmi ťa to ešte bolí. Povedal som a usmial som sa. Nemusíš sa ani snažiť usmievať, stačí, že sa z toho preberieš.

Keď som videl Yoshia ako so sebou trhol, tak som to odignoroval a aj tak som ho o mňa oprel. Potom mi ukázal päť prstov. Dobre. Tak ho to ešte asi solídne bolí. Nesmiem ho tu nechať trpieť. Tá pečať bola strašná. Cítil som sa s ňou, ako krava na farme. Nemáš sa za čo ospravedlňovať. A na tú chvíľu ťa podržím. Ľudia si musia pomáhať a navyše sme v tom teraz spolu. A ešte jedna vec. Na takéto veci si pri mne budeš musieť proste zvyknúť. Milo som mu povedal a usmial sa. Vôbec nebol pre mňa žiadny problém pri mojej sile. Veď je to aj moje zameranie. Ako sa pozerám ten arogantný shinobi už odišiel. Na to som sa porozhliadal po okolí a rozmýšlal čo ďalej. Takže, čo teraz? Túto otázku som naschvál povedal hlasnejšie aby ma počuli ľudia aj ďalej odo mňa.