Hlavní brána Listové

Čas uplýval celkem rychle a to jsme při tom nic nedělali jen čekali. I když je pravda že jsme na tom byli pořád líp než oni. Někteří z nich ani neví co je čeká a musí tu stát bez jakékoliv informace o stavu vesnice. Nebyl to vůbec dobrý pocit čekat na to až přijde ten únosce a vezme je. Nevím proč ale měl jsem strach z toho, že to nedopadne dobře. Co když je nezachráníme všechny. Určitě to nebude nic dobrého. Najednou se tu objevila nějaká dívka, ptala se po nějakém Naovi, nevěděl jsem kdo to je takže jsem mlčel a dále čekal. No tipoval jsem že to bude jeden z Geninů co mají jít. Najedou Hokage promluvila. Nemluvila nahlas, takže bylo možné že to měl být monolog, ale nevím proč, musel jsem na to odpovědět. Vypadala ustaraně, takže jsem doufal že jí tím zvednu náladu alespoň trochu.
" Vystačíme na to... uvidíte... jsem si jist že jsme toho schopní.... a že je zachráníme bez jakýchkoliv problémů... " řekl jsem a pousmál se pod maskou.

Pomalým krokem jsem se dostával k bráně. S rukama v kříži jsem se snažil přijít na co, co asi ty nukeninové plánují, jediné co jsem věděl bylo to, že jsem měl z toho vážně nepříjemný pocit.Když jsem byl konečně na dohled od brány, vyskočil jsem na jednu vysokou budovu a prohlédl si přítomné.
Takových vysokých ranků, dokonce včetně hokage...Je to tak vážné?Pomyslel jsem trochu ustrašeně,sle poté jsem se hned rychle oklepal a vzpomněl si na mou minulost a na to že jsem si slíbil , že už nikdy nebudu panikařit a budu jednat s čistou hlavou ať se děje cokoliv.Tímto jsem si dodal ztracenou kuráž a konečně seskočil z vysokého domu, počemž jsem s neutrálním výrazem dostavil prakticky až k bráně a nezůčastněně jsem se opřel o jednu z mnoha zdí.Cítil jsem jak mi po zádech přejíždí podivný mráz po zádech ale odejít jsem nemohl, určitě ne teď!

Sice jsem přeslechla, kde se máme seskupit k tomu velkýmu únosu, ale podle místa s největším šumem jako ze včelího úlu, jsem se zdárně došourala na místo. Rozhlížela jsem se kolem, ale moc známých tváří jsem v tom davu neviděla.
Snad tak toho kluka, který byl před kanceláří před tím výbuchem a samozřejmě další vysoce postavené ninji počínajé naší Hokage. Plánují nás zachránit? Chjoo, a já myslela, že to bude větší sranda. sedla jsem se si nezaujatě poblíž místa předání genninů a čakala, co si na nás únosci připraví.

Vidím, že Yoshia to prestáva baviť a je vystrašený. Je mu to doslova vidieť na tvári. Tak sa rozhodnem udržať konverzáciu a pokračujem v rozhovore. Trochu som premýšľal. Yoshio, čo myslíš, prečo chce len geninov? Príde mi to zvláštne. Toto je možnosť ako jednoducho odstrániť pár silnejších ninjov v Konohe. Je tu možnosť, že len nechce mať silných zajatcov, ale človek schopný nepozorovane nastražiť výbušné lístky po celej Konohe a vyhrážať sa, že ich spustí, by si neporadil s pár chuuninmi? To sa mi nezdá, bude v tom niečo iné. Len aby v tom nebola pasca a on čakal, že k nám pošlú záchrannú jednotku. Ak to bola pasca a bude pripravený bude mať dôvod zničiť Konohu. Len aby to v skutočnosti nebol plán na zničenie Konohy, ako plán získať Kekkei Genkai. A ak nad tým budeš rozmýšľať trochu dlhšie, určite by to bola hlúposť. Nechať ľuďom čas na prípravu, zatiaľ čo by z nich mohla vesnica spraviť smrtelné zbrane. Bol by to hlúpy krok. Všetko čo vezmem do úvahy dáva zmysel. Všetko čo sme zatiaľ spravili mohol bez problémov očakávať, a aj to, že za nami vyšlú záchranný tým. Ak vedel ako odlákať Hokage a tým poznal aj jej slabú stránku, bude vedieť predvídať jej ďalšie kroky. To čo v skutočnosti chce, nie sme mi. Chce to čo vďaka nám získa. Určite som si istý. Alebo je tu možnosť, že ho preceňujem a všetko čo sa mu doteraz podarilo bola iba náhoda.Vysvetlím zdĺhavo, ale čo najpochopitelnejšie Yoshiovy. Skôr to bolo také premýšľanie nahlas. Potreboval som sa s tým niekomu zdôveriť. Teraz aspoň nebude na mňa, ak by bola pravda to, čo si myslím...

Dorazili jsme společně s Naem konečně k bráně. Sice jsme nejspíš měli dost, doost velké zpoždění, ale já byla hlavně ráda, že konečně dostal svůj sen zpátky a že se ho Nao nehodlá vzdát. Že se nebojí toho, co se stane, přesně z toho důvodu jsem i za ním šla, kvůli povzbuzení! Zastavili jsme se u ostatních.
"Už to zvládneš?" Zeptala jsem se ho, mile se pousmála a sundala jeho ruku z mých ramen, když jsem ho podpírala.

Porozhlížela jse se kolem, bylo tu spoustu geninů, ale i Jouninů z nejjrůznějších klanů.
Tak už to začíná.
Napadlo mě, bylo to vážně zvláštní vidět takhle potomky klanů na jednom místě. Jenže pak mě vyrušila rána. Naskočila mi žilka na čele při pohledu na Naa a zavrtěla jsem hlavou, že já ho pouštěla!
"Když jsem myslela snažit se, nemyslela jsem plýtvat energií na zbytečnosti!" Naskočila mi žilka na čele.
"Pako.." Podotkla jsem potom.
"Šetři si síly na něco jiného, ne na teatrální přístup!" Podotkla jsem k němu s úsměvem a pomohla mu na nohy.

Z přemýšlení mě probudilo pár dialogů . . . no, spíš monologů lidí z okolí. Mno, že by jim šlo o Kekkei Genkai? Tse, a kvůli tomu dělat takovej povyk? Ne, to se mi nezdá. trochu jsem zapochybovlala nad jednou z vyslovených teorií, ale nahlas jsem se radši neprojevovala, nebylo zapotřebí.
Ten dotyčnej, kterej byl nejdřív na omdlení a teď byl zase plný optimismu, si to sem v pohodě nakráčí v takovym stavu. To mě dožralo. Prudce jsem vytáhla z kapsy ze skleněné lahvičky malou černou kuličku, dost rázným krokem k němu došla a s perfektně vystřihnutou otočkou, abych zvýšila efekt hodu, jsem ji Naovi částečně vhodila a částečně vecpala do pusy. ,,S takovou skončíš v nemocnici na dýl než jen týden." cukalo mi v obočí a napruženě jsem na něj koukala.
Vadilo mi, když jsem se o někoho musela bát. Takový lidi nenávidim, přemáhat se kvůli nějakejm pitomostem a na sebe a svoje zdravý ani nepomyslej. Prostě mě vytáčela už jen myšlenka na to, že by se tu někomu něco mohlo stát.
K doplnění: Ona pilulka je speciální energetická pilulka klanu Nara, jejíž složkou je též drť z jeleních parohů. Tato pilulka by měla začít účinkovat asi minutu po požití. Člověka to, jak se říká, nakopne.

,,Časy starých pilulek nejsou, jaké bývali. Nejsem jako můj děda, kterej je vyráběl se značnými nevýhodami." prohodila jsem jen tak mimoděk k jeho poznámce o pilulkách. Navíc, nebyla jsem jen takovej člen klanu Nara. Už od mala jsem zanal rizika, výrobu a použití pilulek, které jsem s sebou nosila atyhle, které jsem před chvílí použila byly rozhodně na jiné úrovni.
,,No, to's to vylepšil." propíchla jsem pohledem toho druhýho blázna. Nechtěla jsem plýtvat pilulkama, nebylo by mu to k doplnění chakry nic platnýho. navíc mě štvalo, že on už plně zvládal takovou náročnou techniku používanou samotnou Tsunade a já jsem nebyla schopná mu nijak pomoct. Kso. neodpustila jsem si alespoň pomyslet si to nádherně znějící slůvko.
Jako bych teď neměla nad čím přemýšlet, ještě tohle. Zároveň mi bylo trochu líto Naa. Musel si připadat jak nějakej pokusnej králík, když sme na něj oba použili podpůrný léčení. Teď bude mega hyperaktivní. Chjoo... zopakovala jsem si v mysli a rezignovaně si sedla.

Prechádzal som po rušnej ulici smerom k bráne. Je tu celkom dosť ľudí. Pomyslel som si a ďalej pohľadom prechádzal po tvárach ľudí. Boli taký rozdielny. Neskôr som si všimol, že ľudia na mňa dosť zvláštne pozerajú. To asi preto, že tak ,,mierne,, vyčnievam z davu. Popravde povedané, keď ste najvyšší z okolia tak ostatní ľudia vyzerajú dosť komicky. Keď ma už nebavilo prezerať ľudí, tak som začal intenzívne premýšlať. O čo ide? Prečo ma prišiel zavolať zrovna ANBU? Je to misia? To bol jemný výcuc mojich myšlienok. ÁÁÁ... Za chvíľu budem pri bráne. Uvažoval som a pridal ešte do kroku. Zopár minút na to, som si iba prezeral ľudí pri bráne. Aj oni sa tu majú stretnúť? Premýšlal som. Potom som si iba jemne nahmatal tyč na chrbte, skontroloval veci v kapse a utiahol pásku, ktorú som mal na čele. Určite tu všetci na niečo čakajú takže... Ahoj!

Zašilhal jsem očima na toho chlápak co přišel.Poslechnul jsem si jeho proslov a skousl si ret.
Takový tón..Bezcitný hajzl.Pomyslel jsem při pohledu na toho chlápka, který byl podle všeho poslán od Konožské rady.Udělal jsem několik desítek kroků směrem k bráně a tentokrát jsem se opřel o budovu, která k tomu dění byla opravdu nejblíže.
Obětovat geniny a omlouvat to záchranou celé vesnice..Copak se Konoha propadla až takhle hluboko, že to vážně chce udělat?Zaměřil jsem se na geniny, kteří tam doslova čekali jak na porážku a na chvíli mi prolétlo hlavou že mám štěstí, že nejsem členem žádného klanu a že bych možná měl odejít, ale tyto myšlenky jsem ihned zahnal.Dávno jsem si slíbil že nebudu takový bezcitný a že nebudu ten kdo se bude držet co nejdál od ohniska problémů.

Veľmi dobre nechápem čo sa to deje, kedže budeme mať záchranný tým. Možno nejaké opatrenie. Možno spôsob ako by nás mohli prenasledovať. Prestávam premýšľať nad našou situáciou a obzerám sa čo robia iný. Všetci nejako zvláštne pozerajú na toho shinobiho. Rozhodnem sa poslúchnuť jeho rozkazy, pretože v nich nevidím nič čo by mi malo navodiť strach. Rozipsujem si bundu, vyzlečiem si tričko a kráčam smerom k neznámemu. Dúfam, že to pomôže, i keď netuším v čom. Pomyslím si a v duchu sa zasmejem.

Rozhliadal som sa, keď v tom zrazu prišiel ten jounin a spustil svoj monológ. Zas tá naša ,,drahomilovaná,, rada. Pomyslel som si a nenápadne zovrel päste. Tak idem do toho nech to mám čo najsôr za sebou. S týmito slovami som sa išiel postaviť k tomu, podľa očí Hyuugovi a k tomu druhému chalanovi. Ako sme tam stáli, tak som si vyzliekol vrchnú časť oblečenia a položil ho na zem. Potom som sa ešte pozrel na tých ostatných geninov a čakal kto sa zabaví na mojom výzore. Kto by tak aj urobil, už ho bude čakať jedna dobre mierená rana.

Bože bože. Co mě tady ještě čeká? vzdychla jsem si a popošla kousek ke knci řady. Neměla jsem v úmyslu se sebou cokoli dělat a už jsem se připravovala, že kdyby se onen shinobi pokusil o něco divnýho, tak ho zadržým. Jak? To by hned zjistil.
Stála jsem za nějakým chlapíkem. Neviděla jsem mu do obličeje, taky čemu se divit, když byl tak nejmíň o půl metru vyšší než já, ale podle celkovýho zevnějšku typuju něco mezi 15 a 17, víc geninovi snad ani být nemůže. Taky podle pár věcí bylo jasný, z jakýho je asi klanu. Hm, zajímavý. . . potkat lidi, kteří jsou prapotomky přátel mého dědy, ne-li pradědy. narážela jsem tak na toho Yamanaka kluka a tady Akimichi kluka.
Chvíli jsem na něj do výšky mžourala, ale nakonec jsem to vzdala. Nebyla jsem dost aktivní ani příčetná k tomu, abych si trochu povyskočila a podívala se na tu jeho tvářičku z lepší perspektivy.
Jak se zdálo, začalo to tam vepředu pěkně vřít mezi tím shinobim a Hokage. Jen jim to nendej. škodolibě jsem jí držela palce.