Tréninkové prostory

Nestačila jsem se ani nadechnout a byli jste tady, na cvičišti! Prudce jsem se otočila na Raikena.
"Huh?! Co to bylo? Heej, to co bylo?!" Zeptala jsem se ho s úsměvem a pořád jsem nedokázala uvěřit tomu, co tu děláme tak rychle.
"Nějaký kouzlo nebo.. Bylo to jen mrknutí oka!" Asi jsem se moc koukala na pohádky, ale tohle bylo fakt extra rychlý! Podezřívavě jsem si ho prohlédla, jako kdyby za chvíli mohl snad vytáhnotu králíka z klobouku. No potom jsem se porozhlédla kolem sebe, vypadalo to, že ten chlapec tu ještě není, pfuu, co tu potom budu dělat? I když byl tu Raiken, povídat si moct budu. Ta myšlenka mě donutila k širokému úsměvu.

Dorazil sem tedy na tréningové polia a hned ako som uvidel blondatu hlavu siel som za nou. No boli tu dve hlavy...samozrejme som šiel za tým dievčaťom. Hned ako som k nim prišiel tak som spustil. Etooo...tak som tu no...ale..ako neviem...preco...naco....ako to..a tak....takžé? nahodil priamo, cesta z ramenu sem z neho vyprchala nesmelosť zrejme aj kvôli dobrému prístupu tej blondatej slečny.

Sednul sem si vedle ní a vyslech sem si jí. Já se jmenuji Kirito Beater a ne nejsem to cos te řeklá...ale...ale..znam nekoho kto ním je.. ušklíbl se ale při lhaní se tvářil dost neprirozene takže to určite šlo poznat. Co už lhát neumnel ale predsa to nemohl říkat kde komu.

Arisu

Uprostřed cvičiště jsem se schoulela do klubíčka na zemi a čekala jsem až se zde oběví ten muž co mi ho ukazovala hokage. Určitě by se tu měl oběvit, sem chodí všichni. Smutný a vyděšený výraz jsem směrovala k rozhovoru několika lidí co pak zmizeli. Cítila jsem se osaměle jako vždy. Bolelo to ale na to už jsem byla tak nějak zvyklá. Možná jednou.... Potichu jsem si pro sebe řekla když jsem pozorovala trávu na které jsem seděla. Proč i ty můžeš být milována jen já ne? Mé myšlenky směřovali zrovna k té trávě na které jsem seděla. Bylo to až žalostné co ze mě udělali roky samoty v blázinci.

Procházel jsem cvičištěm a hledal místo, kde bych mohl v klidu bez vyrušení cvičit nové techniky, které jsem si pučil od Hokage. No jak se zdálo pořád jsem nemohl najít poklidné místo. Důkladně jsem si prohlížel všechny dostupné tréninkové komplexy, a však nenašel jsem žádný vhodný pro mé potřeby. Po pár minutách mi to již lezlo krkem. Zatal jsem pravou pěst a udeřil se do břicha, abych nabral trochu víc "sebevědomí."
"Musím se víc snažit hledat a né se jen zde toulat. Někde přece jen musí být vhodné místo pro genína jako jsem já." Řekl jsem si sám pro sebe. Náhle jsem spatřil kunoichi (Arisu), kterou jsem viděl před Hokage kanceláří a zamyslel se. Po chvíli jsem přišel na nápad, že by mohla vědět o nějakem poklidném místě na cvičení, kde nechodí moc lidí.
Přišel jsem k ní a pozdravil. "Zdravím" řekl jsem prohlížejíc si ji. Vypadala trochu sklamaně, však neměl jsem chut se jí ptát co jí trápí, takže jsem přešel rovnou k věci. "Nevíš o nějakém poklidném místě, kde nechodí moc lidi?" Zeptal jsem se a dál si jí prohlížel přes mé černé brýle s kápi na hlavě.

Arisu

Smutně jsem narovnala hlavu a podívalas se na Gora. Netuším. Člověk který je sám nepozná takovédle místo. Pro něj sou taková místa všechny. Vzpoměla jsem si že mě i pozdravil. Nejdříve jsem nevěděla jak zareagovat ale pak jsem sebrala odvahu. Také zdravím. A prosím tě. Nevíš kdo je nějaký Yamanaka? Má to být jeden můj mistr a druhý můj spolupracovník. Pak tu byl ještě jeden Aburame. Prý máme tvořit tým.

Vyslechl jsem si ji a poté povzdechl nad její odpovědí, že nezná žádné poklidné, nezalidněné místa. "No nevadí" Řekl jsem a za vzpomínal, jestli neznám nějakého shinobi z klanu Yamanaka. "Je mi líto žádneho shinobi z klanu Yamanaka neznám a ohledně toho chlápka z klanu Aburame. Jméno ... charakter, nebo vzhled by nezaškodil, protože shinobi z klanu Aburame je docela široký pojem" Odpověděl jsem přemýšlejíc koho by z mého klanu měla na mysli.

Arisu

Ryuuzaki Yamanaka, Shinjirou a Goro Aburame. Tichým tónem jsem mu odvětila. Snad na mě nebudou zlý.

Když mi odpověděla, zamyslel jsem se co jí mám říct. Nakonec jsem vzal upravil si kápi na hlavě a promluvil k ní. "Ty dva první neznám ... co se týče toho třetího, právě před tebou stojí" Domluvil jsem a vzpomněl si, že jsem se jí nepředstavil, však je již možná pozdě, ale přece jsem chtěl napravit to co jsem neudělal. "Omlouvám se, že jsem se vám nepředstavil" řekl jsem a natáhl k ní pravou ruku. "Těší mne Goro Aburame".
Jakmile jsem to dořekl a podal jí ruku na uvítání, tiše jsem doufal, že nebudu litovat toho že jsem s ní v týmu. Přece jen jsem jí neznal.

Arisu

Sunula jsem se pozemi dozadu. Měla jsem z něj strach. A-Arisu Otoginokuni. Pískla jsem schovaná za stromem.

Díval jsem se na ni nechápavě. "Takže ... neměli by jsme je začít hledat?" Otázal jsem se jí. Nevěděl jsem co ji přesně Hokage řekla, ale podle mne by jsme nejspíš neměli jen tak stát a čekat, i když je pravda že by sensei se svými dovednostmi byl schopen nás najít, a však já nebyl ochoten jen sedět a nic nedělat. No, ale kdyby nebylo jiného východiska, byl bych schopen přijmout fakt i pouhého čekání.

Arisu

Nevyznám se tu. Pískala jsem za stromem a dělala suchou větev.

Jakmile mi odpověděla, i hned jsem na to zareagoval."No ... já jsem špatný průvodčí, takže bych dal radši přednost čekání." Řekl jsem a posadil se vedle ní. "Doufám, že ti nevadí má společnost?.. Podle mne bude lepší, když se budem držet po hromadě, aby sensei nás našel docela snadno."

Arisu

Dobrá. Přiblížila jsem se k němu a sedla si na zem. Na mích zkrvavených šatech jsem si hrála s mím nožem jako vždy.

Zahlédl jsem její chování, které jak se zdálo nejspíš nebylo docela v pořádku, a však lidi se nemá soudit na první pohled, takže jsem se to snažil přehlédnout. Pravou rukou jsem si podepřel hlavu a promluvil k Arisu. "Takže takhle ty "zabijíš" nudu?" Otázal jsem se jí.

Arisu

Jiná děvčátka mají medvídka. Já mám todle. Ukázala jsem na nůž. Je to žalostné jako já.

Na její větu jsem reagoval následovně."Možná by se k tobě hodil medvídek s nožem." Nad touhle větou jsem se mírně pousmál, však přes mou kápi to nebylo vidět. "Měla bys si nejspíš vyprat šaty." Řekl jsem ji zrovna, když jsem zahlédl krev na jejich šatech.

Arisu

To bych musela mít peníze. A šaty takhle zůstali od dob než mě zavřeli do blázince. Sestra pro mne jiné neměla. Postavila jsem se. Chtěla bych krev neviných aby stékala z mích rukou. Promluvila druhá stránka. Nestihla jsem jí zadržet. Naštěstí to bylo to jediné co udělala.

"Ty ses nějak rozjela." Řekl jsem jí, i hned jakmile řekla žeby chtěla, aby krev nevinných stékala jejima rukama. "No, a když uvážiš fakt, že ses stala kunoichi a nyní dostávaš určitou mzdu za mise, takže již nebudeš muset delší dobu chodit v nevypraných šatech." Promluvil jsem k ní chtíc ji přesvědčit, aby se na svět dívala i s té lepší stránky.

Arisu

P-pardon. Oplívám nechvalně známím kekei genkai zvaným Hysteria. Mění to mou povahu. A při aktivaci je to něco orpavdu zlého. Pak nemám spojence. Poklonila jsem se mu. Myslím si že zkrvavené šaty jsou asi moje momentální image.