Tréninkové prostory

Když jsem zahlédla, že Nao se nemá ke zvedání, teda má, ale neustále padá na zadek, protože schytal fakt tvrdou ránu, jen jsem si povzdechla. V tomhle stavu mi bude na dvě věci.
"Obávám se, že Nao není schopen tréninku, tak já jen, pokud nevadí, odložila bych to.." Omluvně jsem se poklonila a pousmála. Potom jsem jen se podívala na Naa, který stál za nou a mě bylo jasné, co to pako úchylný vyvádí. Jen jsem si povzdechla a protočila očima. Rozhodla jsem se to ignorovat, kdybych to totiž nedělala, zabila bych ho.
Jen jsem ho vzala za rukáv a táhla z cvičiště pryč, zatímco jsem ještě mávla na Hokage.
"Pojď, zvu tě na rámen, dáme tě dokupy.." Široce jsem se na něj usmála a potom pomalu cvičiště opustila.

Kashike

Když se na Faita vyřítil druhý muž, právě jsem se blížil. Jintonem zalétnu do koruny stromu. Byl to pohyb výrazně rychlejší než nejrychlejší shunshin, takže si mě nikdo nemohl všimnout. Potichu vytasím meč a počkám si na nejvhodnější okamžik. Pak znovu skočím Jintonem na Shinjiho a za letu ho seknu přes záda. Pohyb je opět tak rychlý že ho nikdo okem nepostřehne.

// čepel je namočená v paralitiku, máš zhruba 5 minut boje a pak ochrneš... věřím že jsi čestný a uznáš to, ve tvých technikách jsem Hirashin nenašel takže mi stejně nemůžeš uhnout...

Viděl jsem další osobu jak se snaží na něj zaútočit a díky svému sharinganu jsem ihned zareagoval a jeden z mých klonů Kashikeho odkopl. Mé další 2 poslední klony se rozběhli na tuho druhého a já stál vedle Shinjiho " Co se to tu děje? Někoho si naštval nebo co ? " Stoupl jsem si do obranné pozice a stále měl zaplí sharingan.

Tentokrát som šíp z kuše vyblokoval mečom. Potom som si uvedomil, že mi Neuro zachránil chrbát. Je rýchli... Pomyslel som si a okamžite som hodil ďalší kunai s lankom, ale na tom lanku boli výbušné lístky, potom som hodil ďalšie dva, takže som okolo nás vytvoril kruh, z čoho boli 3 lanká ovešané lístkami. Niekoho určite, oni sú len bábky, nájomní vrahovia... Povedal som a zasmial som sa. Každopádne sa priprav na boj! Povedal som a usmial som sa.
(Ja síce čestný som (možno) , ale ako to ta vidím, tak ty nie, keďže na mňa zaútočíš zozadu a nedovolíš mi sa ani brániť, okej...)

Skvělé. Nenásilná mise, něco pro mě. zajásala jsem v duchu a rozhlédla jsem se kolem. Že si jich nikdo nevšiml? dívala jsem se na tu melu, co se tu děla za tu chvíli. Počkala jsem, až sensei i s Mogenem a Killuniou opustí cvičiště a doběhla k tomu místu, kde celý ten spor mezi těmi ninji, který mou pozornost tolik neupoutal tak, jako byla ta malá věc, která kolem něj prolétla. Vím, na takovou dálku to bylo dost špatně vidět, ale nebylo to naprosto neviditelné.
Chvilka chození v kruzích kolem místa činu a výsledek byl na světě. Malá šipka, která by sma o sobě nenatropila žádnou škodu. Proto jsem zpozorněla a radši na ni nešahala. Vyndala jsem pinzetu, opatrně do ní uchopila šipku a dala ji do malé skleněné lahvičky, kterou jsem pro všechny případy nosila u sebe.
Pak se na tě podívám. rozhlížejíc jsem si ji dala do kapsy a následovala ostatní pryč.

(Přesun)

Kashike

Za letu jsem dostal lehký kopanec který mě vychýlil a já minul. Proletím kolem a zastavím se vedle Faita. Z brašny mu dám rychle respirátor a zase zmizím pryč. Vezmu si na mušku jednoho klona a skokem pomocí jintonu ho rozseknu. To že mě díky Sharinganu vidí mu sice dává malou výhodu, ale jelikož bez Hirashinu mi neuhne dost rychle, nemá naději. Periferně si pak hlídám aby to na mě nezkusil někdo další.

// nepleť si čest hráče a čest postavy ;-) ... kdyby tě Neuro nezachránil tak bys s tím stejně nic nenadělal... leda se "náhodou otočit a náhodou udělat kryt do prázdna abys mě náhodou vykryl"

Faito

Zadívl jsem se na ty dva. Neuro Uchiha...tebe chci taky. řekl jsem jen. Je fajn, když se oběti sejdou na jednom místě. Ovšem rychlosti, s jakou bojovali, jsem se nemohl rovnat. Kashike je ryhclý, takhle rychlý shunshin jsem nikdy neviděl. Jich je pět. Zaměřím se na SHinjiho a oni se zatím vytřídí... Sáhl jsem za pas, kde jsem měl dýmovnice. Nasadil jsem brýle a jednou rukou jsem vytrhl tři pojistky. Rozházel jsem je do půlkruhu okolo. Po chvíli se začal vzduch plnit kouřem, ve kterém bylo opravdu špatně vidět. Nasadil jsem si respirátor od Kashikeho a jednou jsem se cvičně nadechl, než jsem se vnořil do dýmu. Díky noctovizi jsem viděl, kde jsou. Vytáhl jsem část vybavení a začal jsem pracovat. Různě pokládat věci na zem, spojovat různé drátky atd. Dával jsem si sice pozor, ale přeci jen jsem musel alespoň trohcu přemýšlet nad věcmi, co skládám, takže jsem se spíše spoléhal na dým.

Dým ? Neboj se " Svou levou rukou jsem se dotkl jeho ramena a mohl pocítit jak jeho tělo mizne, jakoby neexistovalo a rozložilo se na miliony kousků a kousek opodál od lesu těsně od tréningové místa jsme se opět vynořili. Pro něj to byl nejspíš opravdu zážívnej pocit, protože pochybuji že se mu již tohle někdy stalo. Když se mu tělo opět složilo tak jsem vystřelil tajný signál konoze že se něco děje. Byl to signál, který se kdysi používal a já si tady nechtěl hrát s nějakýma lovcema odměn. " Máme pár minut chceš si s něma pohrát nebo můžeme jít pryč?" Lehce jsem se pousmál a prohrábl se ve vlasech. Pro jistotu jsem si stále dával pozor pomocí sharinganu.

Zrazu som ucítil, ako som sa rozložil a potom zložil. Hneď, ako som si uvedomil, že sme odtiaľ preč, tak som urobil pečať a na celý les som zhúkol - Katsu!! A zrazu som začul ranu. Faito bol pravdepodobne v kruhu, ktorý som vytvoril, keďže dym sa rozložil pri nás... Usmial som sa a pozrel som sa na Neura. Pre mňa sú taký ľudia odpad a nič iné ako odpad! Povedal som a odfrkol som si. Poďme preč... A inak... to pred tým... čo to bolo? EŠTE!! Povedal som lačno po tom pocite, ktorý vyvolala technika Neura pri tom, ako ma premiestnil.

Faito

Když zmizeli, ještě jsem chvíli čekal ve střehu. Pak jsem posbíral šipky, dva kunaie, které byly stále zabodlé ve stromech a začal jsem opět rozebírat pasti. Musím uznat, že jste rychlý. Velmi rychlý. Ale očividně to bylo málo. A teď už o nás vědí. Zajímalo by mě, jak to teď uděláme. řekl jsem. Znělo to mrzutě, ale nebyl jsem naštvaný, spíš jsem přemýšlel, co dál.

Kashike

Objevím se vedle Faita, ale ne tak abych mu našlápl pasti. Samotná rychlost mi je k ničemu. Vůbec mi tenhle úkol nevyhovuje, jsem expert na zabíjení, ne na chytání živých. Takhle to opravdu nepůjde. Musíme si někde zajistit pevné zázemí a já pro ně připravím nějákou dobrotu...

Faito

Když budeme mít pevné zázemí, zvládnu je sám. Ale protože o nás vědí, pochybuji, že budou zůstávat v Konoze...Myslím, že už jsou někde pryč. Nebo čekají, až usnu... Při poslední větě jsem se pousmál.

Kashike

Sklep by byl ideální. A když budete mít zájem, něco vás můžu naučit... prohodím jen tak letmo.

Faito

Dobrá... Řekl jsem a vydal se pryč. Po cestě jsem slyšel nějakou ránu a uviděl jsem Hokage, jak "trénuje". Pak si lehla do trosek cvičiště a něco studovala. Odkašlal jsem si a přišel k ní. Potřebuji chytit Shinjiho Kutsuchi a Neura Uchihu. Pokud byste nám chtěla pomoct, například uvědoměním stráží, byl bych vám velmi vděčný. Pokud nám nepomůžete, chytím si je sám. řekl jsem jenom a odešel pryč.

Faito

Fajn... řekl jsem jen a odešel domů.

//přesun

Vojdem do tréningových priestorov s hlavou vyklonenou dohora a pozerám na mraky. Dnes je krásny deň. Má vôbec zmysel teraz trénovať? Obzerám sa okolo, či tu niekto nieje. Nikoho nevidím tak idem pomaly ďalej, až k dreveným stĺpom a začnem trénovať taijutsu...Po prvom kopnutí sa začnem potiť, ale neprestávam a trénujem ďalej. Dnes je strašne dusno, asi bude búrka.

Po nenáročnom tréningu si ľahnem na zem a premýšľam. Ten tréning nebol vôbec ťažký. Potrebujem učiteľa alebo aspoň nejaké zvitky. Takto sa to už fakt nedá. Chvíľu ešte ležím a venujem sa svojej obľúbenej záľube, plánovanie taktít pri boji. O pár minút sa posadím, vytiahnem si 6 shurikenov a nylonové lanko, ktoré so sebou pre istotu vždy nosím. Na každý shuriken si priviažem asi 8 metrov dlhý nylón a potom si ich vopchám naspäť do tašky. Rozhodnem sa ísť za hokagem, možno bude mať nejaký zvitok z ktorého by som sa niečo naučil, alebo mi aspoň môže dať misiu.

//presun//

Prichádzam na tréningovú plochu a už cestou otváram zvitok so Shunshin no jutsu. Začínam čítať a idem ďalej s nosom zaboreným do zvitku. Vyzerá to ťažko, ale myslím že to bude jednoduché. Konečne dôjdem do stredu cvičiska, sadnem si na zem a čítam.

Dočítam zvitok, znova ho zrolujem a v mysli si prechádzam všetky kroky, ktoré boli popísané vo zvitku. Nahromadiť čakru do chodidiel. Postavím sa, sústredím sa a hromadím čakru do nôh. Akonáhle ju nahromadím, tak ju okamžite vypustím a pár krát to opakujem. Keď si už konečne myslím, že hromadenie čakry je jednoduché, začnem s druhým krokom...