Tréninkové prostory

Oj, to muselo bolet. dívala jsem se na to představení. ,, Takže, stačí jen počkat, až bude zase Hokage zase příčetná a můžeme vyrazit namisi? " podívala jsem se tázavě na senseie. Nemyslím si, že by byl překvapen chováním Hokage jako já. No, i když jsem to tak trochu tušila.
Takže, abych si to urovnala, k porážce senseie jsem přispěla ze všech nejmíň, jak se zdá. vzdychla jsem si. Jak se dalo očekávat. Vlastně mi to ani tak moc nevadilo, nebyla jsem na boj. Vadil mi a nikdy ho záměrně nevyvolávám. Je dobře, že naše mise začínají na nejnižších úrovních.

Poslouchala jsem Hokage a zrak z ní při odpovědi vrátila na Naa prohlédla jsem si ho a krátce si povzdechla.
S tým pakem v týmu? No tak to bude zajímavé..
"No, mě je to vcelku jedno, zařídím se podle vás.." Podotkla jsem potom a pokrčila rameny, načež jsem se zamračila na to jezero opodál. Tam bych byla hodně v háji.

Faito

Vešel jsem na cvičiště, kde byl naposledy viděn Shinji. Prohlédl jsem cvičiště a zahlédl hocha, který zkoumavým pohledem hleděl na ostatní. Tamten... naznačil jsem pohledem. Nějaký plán nebo to mám udělat po mém?

Kashike

Přátelsky podám Faitovi ruku. Když jí přijme, zjistí že drží v ruce flusačku. Uvnitř je jehla s paralitikem. Zasáhni ho a do 5ti minut je tuhej jako prkno. Mluvím tak aby mě opravdu nebylo slyšet.

Faito

Pět minut je dlouhá doba, ale ono to půjde... usmál jsem se. Vyklopil jsem šipku z flusačky a podíval se na ni. Hezká práce...Kvalitu jedu ocením za chvíli...
Vstal jsem a vyrazil jsem okolo cvičiště až za Shinjiho. Nabil jsem, přistoupil na patnáct kroků a celkem přesně jsem vystřelil. Pokud ho to zasáhne, tak do krku a v tom případě je do pěti minut v bezvědomí.

Všetkých na tréningovom poli som bedlivo sledoval, takže mi nemohlo újsť ani to, ako sa sem dotrepali ďaľší dvaja, avšak títo boli trocha iný ako ostatný. Mali úplne iné správanie. Všimol som si, že sa na mňa nejako zazerajú. Síce som sa snažil potlačiť úsmev a vypadať vážne, tak sa mi to nepodarilo, keďže som sa doširoka usmial. Vedel som, že niečo chystajú, alebo si iba na mňa dávajú väčší pozor. Síce som sa tváril, že o nich nejavím žiadny záujem, ale opak bol pravdou. Aj keď som ich sledoval iba kútikom oka, tak som presne vedel, kde sú a čo robia. Faito sa ku mne blížil, a ja som už medzitým zistil,čo to má v ruke. Vypadalo to...
Šípka preletela, keďže mi stačil len malý pohyb, aby som sa letiacej šípke vyhol. Žeby zistil, že som nukenin? Nie, to je šanca tak 500 000 ku 1, aby zistil, že práve ja som nukenin. Bude za tým niečo úplne iné... Každopádne... Pozrel som sa na Hokage a potom na Faita a Kashikeho. Tu bojovať nemôžme. Premýšľal som a potom som sa zo šutra postavil a pozrel som sa smerom na Faita. Potom som pomaly kráčal preč. Tváril som sa, akoby sa nič nestalo, ale bohvie, kam letela tá šípka a či nezasiahla niekoho iného. Avšak to mi bolo vskutku jedno. Pomaly som vošiel do lesa a stále som pozoroval tých dvoch... Dúfal som, že ma budú nasledovať, a ak áno, tak to bude jasné... V tom prípade asi vedia, že som nukenin. Avšak ja som sa len tešil. Aj napriek tomu, že som sem prišiel s úmyslom nikomu neublížiť. Tak to asi nedodržím, ale pokúsim sa, aby to prežili.

Faito

Uhnul... díval jsem se nevěřícně na toho chlápka a dedukoval, co asi tak může chtít. Sundal jsem s klidem kuši ze zad a zasadil do ní šipku se zpětnými háčky. Kývl jsem na Kashikeho a vešel za neznámým do lesa.

Kashike

Kývnu na Faita a vydám se za ním. Jdu tak abych viděl jen Faita, ne soupeře, a tudíž soupeř nemůže vidět mě. Potřu si čepel meče paralitikem a pokračuji do lesa.

Keď som zašiel hlbšie do lesa, tak som sa otočil a pozrel som sa na Faita, ktorý už v ruke držal kušu. Ja som chytil rukoväť meča a pomaly som ho vytiahol. Toto bude zaujímavé... Nevypadá ako amatér. Ani ten druhý tak nevypadá. Odhadol by som to na lovcov nukeninov, možno niečo ako ANBU jednotka, alebo nejaká skupina. Nebol som si istý, pri rozmýšľaní som sa pozeral na Faita a potom som si uvedomil, že ten druhý dakam zmizol. Buď na mňa majú stratégiu, alebo je taký naivný, že sa o mňa plánuje postarať sám. Tsche! Odfrkol som a potom som sa zhlboka nadýchol a vydýchol. Tak... čo odo mňa chcete? Spýtal som sa ho a kľakol som si a čakal som, čo urobí. Sledoval som ho, ale popri tom som si obzeral okolie. Je možné, že na mňa nastraží pascu, možno po mne iba vybehne... A taktiež Pomyslel som na šípku, ktorú po mne vystrelil. Určite budú mať nejaký jed, budem si musieť dávať pozor... Aj keď ma to nezabije, tak je možné, že ma to ochromí, alebo uspí. V hlave mi behalo toľko myšlienok, že som ich všetky ani nemohol vnímať. Avšak všetky podstatné informácie som si dával dokopy. Zatiaľ som toho o nich moc nevedel, avšak z tej malej chvíle som si mohol urobiť celkom dobrý, ale možno mylní obraz.

Faito

Postavil jsem se na 30kroků od SHinjiho a namířil na něj kuší. Přesněji na stehno. Zakázka, nic osobního. řeknu jen a vystřelím. Pokud neuhne, prošije mu šipka stehno a půjde velmi špatně vytáhnout.

Jednoducho som rýchlo urobil krok do boku, takže ma šípka minula. Kto? Spýtal som sa a stále som stál na mieste. Vypadalo to tak, ako by som vôbec nemal chuť do boja, čo bola vlastne pravda. Ja som vždy mal chuť bojovať, ale to, že na mňa niekto poslal nájomných vrahov ma dosť znechutilo. Prečo by na mňa niekto posielal nájomných vrahov? Ste iba úbohé bábky... Nechápem, čo vás napĺňa. Táto práca by ma nebavila už len preto, lebo by som musel poslúchať rozkazy úplne bezhlavo. Povedal som a na tvári som mal divný výraz - bolo to znechutenie. Vážne som nemal rád nájomných vrahov. Niekto by povedal, že je to pre mňa skvelá práca, že by sa to k mojej povahe hodilo. Nie... nikdy by som takúto prácu nevzal. Aj keď... bol som na tom dosť podobne v Akatsuki. Ale to bolo niečo úplne iné. Ten mi asi nepovie, kto ho poslal. Nevadí, ja si to nejak zistím. Ale je mi to viac menej jedno... Premýšľal som a potom sa mi na tvári objavil úsmev. Dá sa to považovať za lichotku, že vás niekto poslal. Tak poď, zabi ma... Povedal som a čakal som na jeho reakciu.

Faito

Znovu jsem nabil. Já tě nechci zabít. Člověk, co tě najal, tě chce živého. A věř mi, žoldáctví je celkem humorné řemeslo. Rozhodně se člověk nenudí. Udělal jsem pět kroků dopředu, opět jsem namířil a vystřelil. Tato šipka se ale po výstřelu rozdvojila, takže letěly dvě, přibližně patnáct stupňů od sebe.

Keď sa ku mne približoval, tak som uskakoval dozadu, každý krok jeden malý úskok a stále som udržoval rovnakú vzdialenosť. Keď vystrelil, tak som sa ohol dozadu, rukami som sa chytil zeme, aby som nespadol a potom, keď šípky preleteli ponad mňa, pomocou rúk som sa dostal pár centimetrov nad zem a ladne som znova dopadol na nohy. Rukou som siahol do batohu, v ktorom som mal kunaie. Hodil som jeden do stromu naľavo a ďalší som hodil do stromu na opačnej strane. Na kunaioch bolo natiahnuté lanko, jeden koniec lanka oblo priviazané o kunai a druhý koniec som držal v ruke. Lanko bolo dosť ťažko vidieť, takže aj Faito mal určite problém ho vidieť, ak ho teda videl, lanko som v ruke držal tak, aby nebolo vidieť, že vôbec niečo držím. Čakal som, čo urobí teraz.

Po nějakém čase, který jsem strávil na hlavě jsem se vydal do prostorů kde jsem jako malí trénoval. Viděl jsem spoustu mladých ninjů jak trénuje a někteří, kteří jen spí jak jsem to dělal asi aji já. Chvíli jsem se procházel a kousek dál od centra toho místa jsem zahlédl Shinjiho jak s někým bojuje, tak jsem ihned použil Katon: Karyuu Endan a Kage Bunshin a se svým pravým tělem jsem se řítil směrem k Shinjimu.

Faito

Soustředil jsem se na to, co dělá, ale házením kunaiů do stromů si mě moc nezíská. Opět jsem nabil zpětné háčky a namířil jsem. V poslední chvíli jsem zaregistroval přesvětlenou levou stranu a oheň blížící se na mě. Schoval jsem se za strom a oheň se převalil okolo. Oni jsou dva? Mně nikdo kšeft kazit nebude. Opět jsem vystřelil na Shinjiho a pak jsem hodil kuši na záda. Teď jen doufám, že to není léčka a Kashike je pořád někde v okolí...


// Jak mám vědět, že je ten katon na mě? Co když sis ho nechával do zásoby?

(tvůj příspěvek ignoruji pác ty si ignoroval můj katon)