Ulice Listové

Dorazil jsem společně s Kaori k domu oné staré paní která nás tu uvítala, hlavně hokage uvítala s radostí a mě si prohlížela. Přívětivě jsem se usmál a prohlídl jsem si tu stařenku svými bílíma očima. Snad se mě nelekne kvůli očím. Vypadám tak jako tělo bez duše když nemám barevné sítnice. Následně jsem si vzal od ní obojek a vodítko a připevnil je bílému psovi na krk. Ten však škubl a tahal mě po zahradě před domem a já jsem se ho snažil zastavit a zároveň jsem odpověděl hokage. " Jo klidně můžem jakmile ho zastavííím " Poslední slovo bylo trochu delší protože bylo obtížné toho psa zastavit nakonec jsem to dokázal když se zastavil pro pití. " Konečně to vzdal. Můžeme jít "

Pes mě stále tahal za sebou a bylo velmi obtížné ho zastavit. Po nějaké době však v nedalekém křoví vykonal svou potřebu a zřejmě měl dost a nutil mě se vrátit k domu. " Kam mě to zase taháš? " Když jsme došli k domu lehl si k rohožce před dveřma a čekali jsme na hokage až se vrátí s tím druhým psem.

Chvíly jsem rozmýšlel co budeme dělat teď, ale psi se už zřejmě těšili domů když vrtěli šťastně ocasy a tak jsem řekl " Tak tu to teda končí " Zaklepal jsem na dveře a čekal jsem na tu starou paní až nám otevře a my mohli konečně pustit její psy domů z procházky. Každopádně jí to trochu déle trvalo tak jsme se celkem načekali.

Ve dveřích se po kratší době objevila stará paní s dvěma hrnečky s ještě teplým čajem a podala nám je na důkaz vděku. " To jste si nemusela dělat takovou škodu, ale děkuji mnohokrát " Věnoval jsem potom Kaori i staré paní svůj úsměv a vypil čaj. Jakmile jsem ho vypil tak jsem prázdný hrneček podal staré paní, která potom zašla dovnitř. Zbyli jsme tu jen já a Kaori a nejspíše byl čas vyrazit " No nejspíš ano, čeká nás ještě to šílené papírování za tuhle misi. To je bohužel ta horší a nudná část mise. Někdo ji však dělat musí, klidně vám pomůžu "

Společně s Kaori jsem se vydal zpět do její kanceláře kde nás čekalo pravděpodobně další papírování. Nechtěl jsem však aby to dělala sama a tak jsem jí následoval abych ji s tím mohl pomoc. Přece jen já si vyžádal misi po které přibyla hora papírů, které musí podepsat, orazítkovat a zarchivovat. Už jsme pomalu ani neviděli dům staré paní a byly u kanceláře. (přesun)

Kráčel jsem si to hned za Raikenem u kterého jsem zahlídl jak si čte svitek Hm, zřejmě se snaží přijít na kloub technice Shiki Fuujin. Dost nebezpečná technika a pokus je jen jeden. Po ukončení techniky uživatel zemře. Škoda že nikdo nevylepšil techniku tím, že by prodloužil limit používání na více času. Mohlo by se to nakonec vyvinout na hodiny, dny a kdo ví možná víc, ale musel by to být hodně silný chlap, aby to vydržel. Každopádně kde je ta ulice? Tohle jsou normální ulice konohy.

Len chvíľku na to, čo sem priši tí dvaja, som sa tu objavila aj ja. Ruky som stále držala za sebou a nervózne som sa pozerala na všetky svetové strany aj nestrany. Nakoniec som pristúpila k Raikenovi trocha bližšie, než u mňa bolo zvykom. Nemienila som sa ho pustiť až kým táto misia nebude za nami.

Pokračoval jsem směrem za Raikenem a pomalu jsme se přibližovali k té ulici kam jsme měli od počátku namířeno, akorát Killunia se asi někde zapomněla, že tu stále ještě není. Však ona dojde v ten pravý čas, no aspoň doufám. " V pohodě, jdeme na to " Odfrkl jsem si a trochu prohlížel budovy svým byakuganem a sledoval jsem všelijakého pohybu kromě nás.

Kráčala som s nimi. Nič som však nehovorila. Nereagovala som na slová ani jedného z nich a len som sa v ruke nervózne hrala s bleskovým kunaiom, ktorý mi na narodeniny daroval Raiken. Naučila som sa s ním celkom dobre narábať no nikdy som ho nehodila, tento som si šetrila na boj na blízko. Síce bol trocha inak vyvážený a mal iný tvar. Prišiel mi ako slušná zbraň. Rozhodne sa mi páčil viac ako normálny kunai. Trocha ma ukľudňovalo pohadzovanie si s ním a pretáčanie ho na prstoch.