Ulice Listové

Ze cvičiště jsem došel až na ulici. Marně jsem doufal že kočka tam bude jen tak stát a chytíme ji hned aby jsme tu misi, pokud se tomuhle dalo říkat mise, měli co nejrychleji z krku. Bohužel kočka nebyla nikde k nalezení. Vyčkával jsem tedy spolu se senseiem a Kagayami až se někde objeví nebo až ji ona sokolice najde. Jako obvykle jsem se nevyjadřoval tiše a pomalu i nehnutě jsem stál. Jelikož byla tato mise tak pod naší úrovní jak jen to šlo, jen lehce ji převyšovalo umývání záchodů, tak jsem ani nijak nepřispěl návrhy. Kdo by pro všechno na světě nedokázal chytit zpropadenou kočku ?

Jej. Další běh? zhrozila jsem se a celkem klidným poklusem jsem se za nimi vydala. Jak se zdá, tak tenhle tým bude celkem úsoěšnej, ale ještě se musíme zlepšit a to hodně. Moc se neznáme a utužovat naše přátelství nemůžeme jen na misích.
Nad vším jsem možná až moc přemýšlela, ale alespoň mi to pomáhalo zapomenout na "námahu", kterou jsem při běhu musela vyvinout. ,,Poběž." zavolala jsem ještě přes rameno na Mogena a pomalu, hodně pomalu se od něj vzdalovala.

Doběhla jsem za Killuniou a hned mi bylo jasné, kde ta spropadená kočka asi je. Došla jsem už pomalu k ní a zamyslela se. ,,Když se budu snažit, můžu po ní vyslat stín, aby se nemohla pokusit utéct a vy byste ji mohli chytit. Dokážete to za pět minut?" až blbě jsem se zeptala. Triviálnost mé otázky jsem si uvdomila až později, proto jsem dodala; ,,Myslím, že je to celkem zbytečná otázka, co?"
Ještě jsem se podívala na strom a poměřila si ho. Doufám, že mi za tu dobu, co po ní půjdu se stínem, neuteče. podrbala jsem se na hlavě a už si připravila pečeť.

Vždyď takhle uteče! vzdychla jsem si a stále nechávala ruce v pečeti. Pokud bude dost rychlý, tak by neměl být problém ji chytit. Když je dobrý přes taijutsu, tak to snad vyjde, aůe pro jistotu se připravím, kdyby měla ta čičina napáto opusitt naši příjemnou společnost.
Šrotovalo to ve mně, že snad bylo slyšet, jak mi pracuje mozek. No, nebyl to nějak moc velký problém, o kterým jsem musela nějak významně přemýšlet, spíš jsem jen tak ze zvyku přemýšlela nad zbytečnými věcmi, které by klidně mohly zůstat spát a dát pokoj mý hlavě.

A co já říkala? vzdychla jsem si a celkem rychle jsem se vydala za kočkou. Ne však tak rychle jako Killunia, které se ji povedlo chytit, ale jen na malou chvíli. Musela jsem se rozhodnout, vyléčit Killuniu, nebo se hnát za kočkou. Moje volba se odrážela od raciolnálního myšlení. Nejdřív jsem se rozeběhla za kočkou, přece jen na pár škrábanců se neumírá.
Zdálo se, že jsem zatím všechny předběhla, tedy kromě senseie, kterému se povedlo dostat kočku do slepé uličky a to byla má šance. Už cestou po střechách jsem si připravila pečeť a chakru na své Kagemane no Jutsu. Seskočila jsem dolů k nim. ,,Kagemane no Jutsu!" zvolala jsem možná až moc nahlas a ihned po zmítající se kočce vymrštila můj stín a chytila ji do něj.
,,Mám ji. Měli byste přidat, protože tahle má ďábla v těle." zavolala jsem na ostatní a čekala, kdy si kočku příjdou vyzvednout, protože se nezdálo, že by nám sensei chtěl nějak výnamně s jejím chycením pomoct.

Konečně jsem s úlevou mohla stínovou techniku zrušit. ,,Tak kočku bychom měli." usmála jsem se a došla ke Killunie, aniž bych reagovala na senseiova slova. ,,Pujč mi ty ruce, já se potřebuji procvičit víc než Hokage." popadla jsem její ruce, že to až vypadalo, že jí je chci utrhnout, ale ve skutečnosti jsem za ně zabrala velmi jemně a opatrně.
Nad její natažené paže jsem položila své ruce a z dlaní mi začala vycházet zelená záře. Už to je nějaká doba, co jsem to dělala naposled, takže jsem nebyla rychlá jako Hokage, ale snažila jsem se co nejvíc, abych ji vyléčila co nejdřív a co nejméně bolestivě.
Po chvíli už měla ruce zcela v pořádku, usmála jsem se na ni, že jsem ráda, že už nemá žádná zranění a mohla se vydat za senseiem. ,,Kočka už je na tobě."
(Přesun)

To je ale dneska hezký den. Pomyslel jsem si a procházel jsem po ulici rozhlížel jsem se po různých obchodech a ruchu co tady byl. Najednou mi zakručelo v břiše, naštěstí jsem poblíž cítil vůni Dango, takže jsem se vydal ''po čuchu''. Když jsem dorazil k skvěle vyhlížejícímu obchodu s Dango, posadil jsem se na jednu stoličku a okamžitě jsem si objednal. Když jsem dostal svou porci, tak jsem okamžitě uchopil špejli a začal jsem okusovat knedlíčky Dango.

Otočil jsem se na mluvícího ANBU a jen jsem ho pozoroval a přitom okusoval Dango. Takže k jižní bráně jo. A proč řekl jako zástupce Aburame? Pokrčil jsem rameny a už jsem jen viděl jak zmizel. Zajímavé. Dojedl jsem tedy svou porci Dango a zaplatil jsem. Vstal jsem a vyšel jsem na ulici. Chvíli jsem jen tak ještě bloumal po ulicích, ale pak jsem se vydal k jižní bráně.