Ulice Listové

Faito

Vskutku...a není jediná... odvětil jsem s úsměvem a vydal se do restaurace.

Takže starý priateľ? Počul som už o povahe Uchihov veľa vecí... vždy im ide iba o dve veci. O moc a o pomstu. Tvoj prípad, nemýlim sa? Spýtal som sa ho s kamennou tvárou a čakal som na jeho reakciu. Je to jasné, typický Uchiha, nemám ich moc v láske, ale čo už, tohto snáď nejak znesiem, alebo sa ho zbavím.
Premýšľal som a popri tom som sa rozhliadal okolo. Potom som si nahlas vzdychol a pozrel som na Uchihu. V Konohe je veľa ľudí, a ak ho chceš zabiť, tak to zistia za chvíľu. Aj keď sú to väčšina negramotný ľudia, tak je ich dosť. Nechaj si to na potom, poďme na ten rámen. Povedal som a oblizol som si pery.

Ani o jednu " Pousmál jsem se " Je to můj starý kolega a chci si s ním popovídat, ale není to nutné. Tak?

Kolega? Spýtal som sa a pozrel som naňho. Tsche, neprišli sme sem predsa na to, aby sme sa šli porozprávať s nejakým tvojim kolegom... Povedal som trochu hlasnejšie, ale stále tak, aby to počul iba on. Ale vieš čo, je mi to jedno. No tak poďme, kde je? Čakal som, či pôjde, alebo tu bude stáť, alebo sa na to vykašle. Však predsa nemohol ani vedieť, či je živý, alebo nie. Síce som bol trochu naštvaný, že ma teraz bude vláčiť po jeho "kolegoch", ale taktiež som bol zvedaví, čo je ten jeho kolega zač a prečo si s ním chce pokecať. Ale vopred ti hovorím, že by si mu nemal nič hovoriť, myslím... však vieš, najlepšie by bolo, ak by vôbec nevedel, že si to ty.

To už by ale pak nešlo " Nevěděl totiž že je to Assasin a kdybych mu to řekl že se jedná o Hokageho, tak by s tím asi nesouhlasil, ale chtěl jsem se s ním setkat " Raději se půjdem najíst a pak si ho najdu, třeba ho potkáme tam ne? " Nechtěl jsem se s Assasínem setkam mezi 6 očima, věděl by že mi o něco jde, protože důvod proč jsem v Akatsuki je jen an chvíli se skrýt.

Som zvedavý, ako ten had zvládne rámen. Povedal som a zasmial som sa. Poďme teda, Konohu nepoznám, tak je to na tebe. Zájdeme na rámen a potom si hľadaj koho chceš a rob si čo chceš, ja si pôjdem svojou cestou, asi sa vrátim, alebo pôjdem pozrieť inam... Hovoril som, ale potom som stíchol. Nebola reč o to, že musíme byť stále spolu, pre prípad, že nie? Spýtal som sa ho, kedže som si nevedel spomenúť, či o tom bola reč.

ASi ne a kdyby něco tak bych si tě našel " Pomalu jsem odcházel směrem k Ichiraku a pootočil se na něj " Jdeš?

S normálnym úsmevom na tvári som šiel s ním. Idem, idem. Znova som si oblizol pery a už mi tiekli slinky na ten preslávený rámen z Konohy, aj keď som radšej preferoval dango, tak dobrým rámenom taktiež nepohrdnem.

Faito

Vyšel jsem do ulic. Hm...zajímalo by mě, jestli si vůbec uvědomila, kolikrát mě urazila... popřemýšlel jsem s úsměvem nad chováním Hokage a vyrazil nakupovat zásoby.

Kashike

Pokračoval jsem dál ulicemi a pozorně se rozhlížel po lidech okolo. Ne moc nápadně ale mé pozornosti by unikl jen ten kdo se o to snažil. A tak jsem si po několika minutách všimnl toho divného muže. Dobře ozbrojený, jako ninja, i když ne úplně standartně. A bez čelenky. Heuréka... Dojdu až úplně k němu a zastoupím mu cestu aby si mě všiml. Zdravím pane Faito. Mám pro vás dobře placenou práci...

Faito

Otočil jsem se na muže, který na sobě měl plnovou masku a jeho celkový zjev byl velmi nestandartní. Nicméně jsem nehnul ani brvou. Za kolik? zeptal jsem se jen a rukou mu pokynul k lavičce, která stála u cesty.

Kashike

Beze slova přejdu k lavičce a posadím se. Vytáhnu z kapsy pytlík a podám mu ho. To je polovina. Druhou polovinu dostanete od našeho zaměstnavatele až dokončíme práci.

Faito

Potěžkal jsem měšec a přikývl jsem. Koho? zeptal jsem se zase stroze.

Kashike

Ukážu mu na papíře napsaný jména, aby nás případně nikdo nevyslechl. Ale šéf je chce živý. Máme je jen dopravit do Otočené vesnice.

Faito

Máme? To jako jdete se mnou? zeptal jsem se. Neříkám, že mě to nezajímalo. Přeci jen, když za mnou přijde člověk, co cche mermomocí pomoct, moc se mi to nezdá. Co o nich víte?

Kashike

Přeměřím si Faita rychle pohledem. Je to profík, to se musí nechat... Ano, víte, my dva jsme vlastně kolegové. Můj zaměstnavatel si najal mě a já si hodlám najmout vás. Bohužel mě můj zaměstnavatel informacemi příliš dobře nevybavil, tudíž o cílech nevím nic.

Faito

V tom případě by vám měl šéf připlatit, ale nevadí. Zjistíme, kdo jsou zač a zpacifikujeme je... řeknu konečně nějakou obsáhlejší větu.

Kashike

Měli by tu být, tak snad budeme mít štěstí. Zvednu se z lavičky a vykročím směrem do centra. A mimochodem... jmenuji se Kashike

Faito

Ach ano, jistě... řekl jsem a šel sjem se podívat po strážných a lidech na návsi. Začal jsem se ptát, až jsem se nakonec dozvěděl, kde je viděli naposledy. Tudy... řekl jsem jen. Pokud potřebujete nějaké věci, vemte si je teď. dodám a vydám se za těmi dvěma.

Kashike


Jen následuji Faita. Nic nepotřebuju, všechno mám u sebe...

Dorazila jsem o chvilku dřív než ostatní. Já bych měla jiný nápad. pousmála jsem se, ale svoje potměšilý choutky teď nechám stranou. Senseiův plán byl lehký. ,,No, ale když nemáme vyplašit kočku a najdenou na vás zakřičím, tak si mě nejspíš všimne a uteče. Nebude vadit, když v případě akce budem improvizovat?"
Vím, moje námitky teď nebyly na místě, ale podle mě nebyly zas až tak blbý. No přece by ta kočka musela být hluchá, aby mě neslyšela. Napadlo mě pár dobrých plánů, které mohli vyjít, ale jen na jeden pokus. No, byla jsem moc líná je říct nahlas, proto jsem už radši mlčela a čekala na rozhodnutí senseie.