Kancelář Hokage

Sundal jsem si tedy masku. Mou tvář zdobily červené oči a jizva přez levou stranu obličeje "Kisuke Uchiha jméno mé...a teď zpět k té věci prosím. Potřebuju informace o všech hledaných nukeninech..všech, mrtvých, živých to je jedno. A také bych byl rád kdyby ste mi poskytla seznam všech vám známých uchihů...to jsou mé požadavky za mé služby. Celkem stručně jsem jí to vysvětlil

"Myslíte i že jsem vám lhal že ? ..nedůvěřuje te mi....i když si to nepřipustíte nenávist mezi našimi klany tu je po staletí a ještě tu bude dlouho po tom co my dva umřeme. Chci sjednotit svůj klan a v tom potřebuju vaši pomoc vy jako kage máte jisté informace kderé se ke mě jen tak nedostanou." Nasadil jsem si opět svou masku "Ste první kdo viděl mou tvář..po dlouhé době ste první která ví že nejsem mrtvý..důvěřuji vám..teď je řada na vás.

Běh, který mi zadal Kami, se mi nezdál nijak těžký ani nic podobného. Byl jsem schopný běhat i celý den, takže 3 kolečka kolem Konohy, by pro mně nebyly žádný problém, takže jsem si to trochu ztížil a udělal jsem si jich dvojnásobek. Další úkol, který nám byl zadán, bylo sehnat si jednu techniku, a nejrozumnější se mi zdálo jít za Hokage a poprosit jí o ní, protože zrovna teď jsem neměl u sebe žádné peníze. Pak jsem měl ještě jednu techniku, o které jsem slyšel a celkem rád bych se jí naučil. Přišel jsem před dveře a chtěl zaklepat, jenže jsem uslyšel zevnitř hlasy, tak jsem se opřel o stěnu, po které jsem sjel až k zemi a hleděl jsem na dveře, čekajíc kdy budu moci vejít.

"Proč ? ...už mi čátečně důvěřujete..jsem tu u vás, ve vaší kanceláři s váma osamotě. A ..oklamal jsem vás ? jak ? ..nelhal jsem a nemám v oblibě lháře. Věděla ste o tom že si chci zajít pro katanu a nějaou osobní věc. Je to na vá zda mi budete věřit nebo ne. Otočil jsem se k ní zády s úmyslem vyjít z kanceláře, ještě jsem ale čekal co odpoví.

Hideo Jigoku..nevěděl jsem kdo to je ..potom co mi to řekl naše spolupráce zkončila. A ano..věčný mangekyou byl můj cíl..kdybych vám o něm řekl pustila by ste mě ? ..ne. Zneužili bys te tyhle oči na výzkumy či jiné věci, na vylepšení svých elitních vojáku či co, a já prostě nedoolím aby někdo takhle ještě zostudil můj klan a to musíte chápat vy....váš klan byl taky často zneužit..buňky prvního hokage...kdyby te měla takové buňky..nechtěla by ste je chránit ?, a jak jinak je ochránit než je dát tam kde je nikdo nedostane. Byla to jediná možnost, a ste sobcká když takhle mluvíte. Mým cílem bylo získat ho...ale nikdy, nikdy jsem ho nechtěl nijak zneužít, chci bratrovy oči ochránit když už nikomu nelze věřit. Otočil jsem se zpět na ní. Nemůžu teď odejít když nakousla tohle téma.

Vždy se najde člověk co by to chtěl využít..a já neměl jinou možnost..jistě víte i o tom co čeká majitele mangekyo sharinganu..a já opravdu nechtěl oslepnout. Uklonil jsem se na náznak rozloučení a vyšel z kanceláře. Popravdě čekal jsem že to bude snadnější, ale co už. Než se rozmyslí mám teď celkem dost času a to znamená další poflakování.

Celou dobu jsem seděl opřený o zeď a pohledem hypnotizoval dveře a čekal až návštěva vyjde ven. Podle té hlasitosti co jsem někdy slyšel, muselo jít o vážnou věc a kvůli ní se hádali. Nevěděl jsem oč jde, ale raději jsem to vědět asi ani nechtěl. Když muž vyšel ze dveří, vyskočil jsem na nohy, počkal až ustoupí od dveří, přišel jsem k nim a zaklepal.

Když jsem uslyšel ono zázračné slůvko, na které jsem čekal asi dva dny jsem vstoupil do kanceláře a před Hokage se uklonil. Byl jsem rád, že si to konečně můžu vyřídit. Nesmírně jsem se těšil na učení se nových technik. Těžko říci proč, ale měl jsem z toho dobrý pocit. " Dobrý večer Hokage-sama. Jmenuji se Kyoshi Fukashi, Genin... Přišel jsem vás poprosit, jestli by jste mi nepůjčila dvě techniky... jedna mi byla doporučena senseiem a o druhé jsme se učili na Akademii, a je dle mého názoru velice... zajímavá... " řekl jsem s takovým pozitivním nádechem. Sice vypadá že je v pořádku, ale podle toho co se zde včera dělo, jsem si tím nebyl příliš jistý.

Na chvíli jsem se zarazil. Začal jsem přemýšlet nad jménem té techniky, co nám doporučil Kami. * Sh... Shh... Shusin? Shuin? Shun... shun shun.... shunshin! * chvíli mi trvalo než jsem si vlastně vzpomenul, ale nakonec se mi to povedlo. " Shunshin no jutsu... a pak ještě.... Kuchiyose no jutsu... pokud se to tak jmenuje... " odpověděl jsem jí a mírně se pousmál.

Svitky jsem chytil a pousmál se. " Děkuji Vám Hokage-sama... " řekl jsem a mírně se uklonil. " Ne, to bude vše... děkuji za Váš čas Hokage-sama... na viděnou " řekl jsem, opět se uklonil a pak vyšel z kanceláře. Svitky jsem schoval do kapsy a pousmál se. Byl jsem šťastný, že mám tyhle techniky. Sice jsem o Shunshinu toho moc nevěděl, ale to se za nedlouho změní. Pak jsem vyrazil někam pryč.

- Přesun -

Přišel jsem zpět ke kanceláři doufajíc že už se rozhodla a že už se rozhodla v můj prospěch. Potřeboval sem ty informace takže em byl schopný hodně věcí, ale útočit jem zatím na nikoho nechtěl. DOufal sem tedy že mi dá jinou možnost. Zaklepal jsem tedy na dveře a slušně čekal na vyzvání

Procházel jsem dlouhou chodbou, která vedla ke kanceláři Hokage. "Zajímalo by mne, jestli Hokage-sama bude mít čas"..Prolétlo mi hlavou, trochu jsem se obával jestli Hokage-sama uvnitř vůbec bude. Jakmile jsem dorazil před dveře od kanceláře, spatřil jsem nějakého záhadného shinobi z maskou. Došlo mi, že nejspíš budu muset počkat a vejít do kanceláře až po něm, takže jsem se opřel o nejbližší stěnu, čekajíc "kdy na mě příjde řada"

Zamieril som smerom k budove hokageho. Šiel som docela pomaly a jediné v čo som dúfal je že nech tam nieje obrovská rada. No na moje neštastie ako som šiel ďalej smerom po schodoch a videl tam tých ľudí len som sa zastavil a oprel o stenu. Bože za čo?! Posťažoval som si v mysli a prezrel som si všetkých ktorý tu boli. Keby ich tu bolo o niečo menej ale kto vie jeden z nich by mohol byť možno buď mojím senseiiom či spolužiakom predsa len som sa prišiel popýtať že či budem pridelený do nejakého týmu. Už by to chcelo poriadny tréning a nejaké misie..

Sylšel jsem dále tak jsem neváhal a otevřel dveře."Zdravíčko" Prohodil jem takovým happy hláskem hned potom co jsem vešel a následně za sebou zařel dveře. "Jak se máte ? ...teda spíše..jak ste se rozhodla Hokage-sama ?" Můj hlas pomalu klesl na normál...takovej ten co jsem používal poslední dobou pořád.