Hokage monumenty

pro Shijin Hyuuga Thu 13 Sep - 20:31

Ze skal nad Konohou je výhled na celou vesnici.
Ráno je vše ještě zakryté stíny, ale jakmile se vše začne probouzet, vybízí výhled k úsměvu.
V noci je odtud vidět, jak se postupně rozsvěcí či zhasínají světla. Jako tisíc světlušek.

pro **Raiken Namikaze** Sat 22 Sep - 9:51

Postava v bielom plášti sa objavila na hlave Yondaime Hokageho. Ta postava patrila mne. Zahľadel som sa na krásny výhľad, na celú Konohu, a len tak som skúsil nájsť svoj dom, a to sa aj podarilo. Hokage, aký asi bude? Poviem si popod nos, a posadím sa, jednu ruku si opierajúc lakťom o koleno, a druhou som sa voľne opieral o zem. Pofukoval tiež aj vetrík, ktorý mi vial vlasy do tváre. Preto som pri vetre privrel oči, a po ňom ich zase otvoril. A takto som sa pustil do oddychového pozorovania.
...

To však dlho nevydrží, pretože sa opäť zodvihnem, a zoskočím z hlavy padajúc na jednu z budov, ktoré sa nachádzali pod monumentami. Keď som dopadol, vybral som sa pokojnou chôdzou do ulíc.
Presun

pro **Daiki Ayme** Sat 22 Sep - 15:35

Dobehol som plný energie až na monumenty, kde som sa postavil na hlavu Uzumaki Naruta s kýbľom farby v jedej ruke a štetcom v druhej ruke. Nikto nevedel však aj môj plán B, keby tento plán A nevyšiel. Usmieval som sa ako slniečko na hnoji.
"Teraz Konoha, teraz sa pozeraj, ako sa zmení svet! Stanem sa Hokágem!" Zreval som na celú Konohu, a namočil štetec do kýbľa.

pro **Raiken Namikaze** Sat 22 Sep - 15:43

V čase keď namočil štetec do kýbľa, som ja dorazil k monumentom. Ako som videl, chystal sa maľovať, v čom som mu chcel zabrániť. A tak som vyšprintoval až k nemu, kedy som zastavil. Ostal som stáť vedľa neho, otočený k nemu. Pravou rukou som ho držal za zápästie ruky, v ktorej držal štetec. Výraz som mal teraz bez emócie, možno jemný závan zamračenosti. Nao, neurob niečo, čo budeš ľutovať. Ozval som sa, a druhú ruku som vystrel k nemu, čakajúc že mi odovzdá svoju maliarskú výbavu.

pro **Daiki Ayme** Sat 22 Sep - 15:57

Sklamane som sa obzrel napravo, kde stál Raiken držiac moje zápästie. Pustil som štetec, ktorý dopadol na dlažbu a začal pomaly ale isto padať k cez hlavu k zemi. Nato som zvesil hlavu a pustil aj kýbeľ, ktorý sa skutúľal pričom robil nepeknú čiaru na hlave Naruta Uzumakiho. No veľa toho nenarobilo a aj ono spadlo do ulíc niekomu na hlavu. Akoby som sa vzdal, a keďže ma on nepoznal možno tomu aj veril. Ale ja som sa ešte nikdy nevzdal! Mal som plán B. Nadvihol som nohu, tak to vyzeralo že vykročím s ním aj k Hokágemu, alebo kde ma chcel zaviesť, keď som sa uškrnul.
"Stanem sa lepším.." šepol som a dupol nohou... "Hokágem!" To som už zreval, pretože sa ozvalo pípnutie, naťahovanie lanka ktoré som pretrhol nohou a z úst Hokágov, ale aj z nosa katdého z nich, ucha a podobne začali tiecť hektolitre farby, ktoré stekali do Konohy a začali ju farbiť.
"Moje dielo.. Je dokončené!" Zasmial som sa, keď som konečne dokázal, že som predbehol aj Naruta!

pro **Raiken Namikaze** Sat 22 Sep - 16:13

To, čo sa udialo po Naovom dupnutí mi vyrazilo dych. Pristúpil som na samí kraj hlavy Naruta, a z nej som sa rozhliadol po ostatných hlavách. Sánka mi ostala voľne padnutá. Toto je len sen... Musí to byť len sen! Pretrel som si oči a dlaňami som si prešiel po tvári. Následne som ruky voľne pustil k telu, a pozrel sa pred seba. Farby boli stále na hlavách, čo ma upresnilo že to sen nebude. Otočil som sa na Naa, v očiach som mal iskru zlosti, čo sa u mňa často nevidí, keďže som pokojný človek.

pro Shijin Hyuuga Sat 22 Sep - 16:52

Stála jsem zrovna v ulicích pod monumenty, když vedle mě na zem dopadla kapka modré barvy. Zvedla jsem hlavu a oněměla. Jouninka, která mi právě oznámila, koho mám v týmu, se raději rychle otočila a zmizela mi z očí. Teprve v té chvíli jsem pochopila, co mi říkala předtím. Na monumentech se nacházely dvě postavy, jedna větší než druhá.
Problémy..?
I po mě v té chvíli pod monumenty zbylo jen trochu rozvířeného prachu, který se pomalu snášel zpět na zem.

Na monumentech jsem se ocitla asi o minutu déle.
Už jsem nespěchala, prohlížela jsem si obě postavy. Staršímu, jehož tvář jsem znala ze několika setkání Jouninů, právě klesla natažená ruka k tělu, ale i tak jeho postoj nevyjadřoval nic dobrého. Mladší, kterého jsem zřejmě měla mít v týmu, před ním vypadal asi jako kotě před rozzuřeným pitbulem.
Mírně jsem sklonila hlavu na pozdrav a beze slov se naklonila přes okraj.
"Hmm..." nějak jsem se nemohla rozhodnout, co říct.
"Někteří lidé mají velmi kontroverzní představy o umění, že?"
Nasadila jsem lehký, konverzační tón a natáhla k Jouninu ruku.
"Hyuuga Shijin," představila jsem se a čekala, jaký bude mít stisk. U toho jsem se samozřejmě snažila tvářit, že se nic neděje.
"Myslím, že se o to postarám. Sice ho už teď nemám ráda, ale před pěti minutami jsem se dozvěděla, že ho mám učit."
Na chlapce jsem se zatím sotva podívala, ale nemyslela jsem si, že by byl po vražedném pohledu druhého Jounina ještě schopný pohybu.

pro **Daiki Ayme** Sat 22 Sep - 17:03

Nevnímal som Raikena, môj pohľad smeroval do ulíc, keď som zistil že som nedal dostatok farby, keďže toho veľa nezafarbilo. Až na Monumetny, ktoré boli teraz na nerozoznanie. Napriek situácií, napriek tomu všetkému čo sa deje, a napriek tomu že za mnou stáli dvaja Jouninovia, ktorý ma v túto chvíľu nemali vôbec v láske a nič im nebránilo ma zhodiť z Monumentov, som sa začal smiať. Nahlas a zreteľne.
"Sláávna... Konoha.. Je mi če-česť predstaviť vám vaších slávnych Hokágov, ktorý len žijú .. v mojom tieni!" Držal som si bok, pretože pohľad ako každý s Kágov soplí z nosa zelenú farbu bolo na nezaplatenie. Vtedy som sa otočil a pozrel na Shijin a Raikena.. Hlavne na Shijin, na ktorej tvári sa tkvel pekný modrý fľak. Pocítil som ako sa mi lámu rebrá od potláčaného smiechu, ktorý prišiel v dosť nevhodnej chvíli. Presne ako sa predstavila, som vybuchol smiechom, švacol sa o zem, a váľal sa od smiechu v prachu.

pro **Raiken Namikaze** Sat 22 Sep - 17:06

Do výhľadu k Naovi mi vbehla ďalšia osoba, na ktorú som sa už pozrel v celkom pokojnom výraze. Namikaze Raiken. Pousmial som sa, vystrel som k nej tiež ruku, a pri podaní som jej ju normálne stisol. Ani nie silno, ani slabo, tak akurát. Keď povedala niečo toho zmyslu že ho nemá rada, v duchu som sa málinko zamračil. Ale to asi len kvôli mojej povahe. Pohľad mi nakoniec aj tak skončil na Naovi, ktorého som bez komentára začal sledovať.

pro Shijin Hyuuga Sat 22 Sep - 17:13

Nechápala jsem, proč se chlapec směje.
Zřejmě už měl mžitky před očima, protože jsem na tváři žádnou barvu neměla. Předtím dopadlo pár kapek těsně vedle mě. Pozvedla jsem obočí a znovu jsem se otočila ke staršímu. Chvíli jsem hodnotila jeho stisk. Normální, přímý...
Zajímavý člověk.
"Postarám se o to," zopakovala jsem, když na má slova nijak nereagoval.
A kdyby ten chlapec zlobil...
Na malou chvíli mi rty cukly do úsměvu.

pro **Daiki Ayme** Sat 22 Sep - 17:21

A už sa aj zistilo prečo som mal vidiny. Kvapka, ktorá bola na Shijin, bola totiž maličká kvapka v mojom oku, ktorá teraz opadla vďaka smiechu, ktorý vyvolal doslova plač, a tak to pekne stieklo. No naďalej som sa rehlil na tom, ako sa Monumenty topia vo farbe. Pri spomienke, ako Sandaimemu tiekla z nosa farba, prišiel ďalší nával smiechu, ktorý po chvíli prešiel, a ja som konečne spozoroval čo sa tu deje. Pohľad sa mi stočil na Shijin, na Hyuugu. Už som raz od Hyuugu dostal ich Juukenom do brucha, ďalšiu nechcem. Preto keď sa pozerala na Raikena, som sa len uškrnul, postavil na špičky a potichu sa pokúšal dostať preč..

pro **Raiken Namikaze** Sat 22 Sep - 17:28

Prikývol som, keď zopakovala ešte raz vetu. Som zvedavý ako ho zvládne, tento chalan sa nebude dať ovládať slovami. Pomyslím si, a piatimi krokmi sa presuniem z Naruto-hlavy na pevnú zem, stále upierajúc zrak na Naa. Prešiel som k Naovi bližšie, a vtedy sa pozriem krátko na Shijin. Zaujímalo ma, ako to chcela riešiť. Tak či tak, presunul som sa na hlavu Yondaimeho. Pred pár hodinami som tu ešte posedával, a Yondaime sa aj podobal do tváre, zatiaľ čo teraz z neho bola len komická, farebná hlava, na ktorú sa mohli dívať všetci v Konohe.

pro Shijin Hyuuga Sun 23 Sep - 6:49

"Nao."
Vyslovila jsem jeho jméno klidně nebo jsem se o to alespoň snažila.
"Než odejdeš, budeš vše muset umýt..."
Naklonila jsem hlavu mírně na stranu. Zamyšlená.
Neudělá to dobrovolně, potřebuju něco...
"...a když to do večera zvládneš, pozvu tě na ramen, kde mi o sobě něco povíš. Přece jen jsi můj žák."
Nadhodila jsem menší úsměv.
"Ale samozřejmě chápu, že každý druhý výtržník by neměl dostatek síly to dát dolů do večera. Přece jen je to spousta práce, skoro jako pro ninju vyšší kategorie než máš ty a určitě tě to brzy unaví."

pro **Daiki Ayme** Sun 23 Sep - 7:58

"Nehovorte.." Bolo jediné čo zo mňa vyšlo, vo chvíli keď mi udelila trest za moje "ulemeclé dielo". V tú chvíľu som bol od nej trochu ďalej než sa zdalo a ja som pomýšľal na útek, preto som sa na jednej päte otočil, založil ruky za hlavu a pomaly odchádzal preč, keď ma pozvala na rámen. Zasekol som sa, a ostal stáť ako socha na mieste, čakajúc čo príde ďalej, pretože perfektne trafila klinec po hlavičke, keď povedala že by som to nikdy nedokázal. Na tváti sa mi objavil jemný náznak zamračenia. Nastalo hlboké ticho, preručované ranným vtáctvom, až som ho narušil svojím pevne rozhodnutým hlasom.
"Nestihnem?.. Tak sa.. Pozerajté!" Zreval som, načo som v jednej sekunde zmizol, nato som sa v druhej sekunde objavil znova na monumentoch s kýbľom čistej vody a obyčajnou metlou. V tej chvíli by ste sa mi krvi nedorezali, taký som bol doslova nabudený.. Vrhol som sa na monumenty ako týždeň hladný šakal na ubohú obeť.. A farba mizla neuveriteľným tempom.. Výdrže som mal možno aj viac, ako Shijin.

pro Shijin Hyuuga Sun 23 Sep - 8:56

Snažila jsem se neusmát.
Přesně tohle jsem měla na mysli...
Posadila jsem se na monumenty a čekala. Barva šla dolů opravdu rychle a předpokládala jsem, že to za pár hodin bude. Stále jsem ho ale sledovala ostřížím pohledem bílých očí, kdyby si to náhodou rozmyslel a chtěl utéct.
Nakonec to s ním nebude tak špatné. Výdrž má rozhodně dobrou.

pro **Daiki Ayme** Sun 23 Sep - 9:34

Práce boli takmer hotové, začo som vďačil svojej výdrži a hlavne myšlienke, že čím skôr to skončím, tým skôr pôjdeme na rámen. Už ostávala len jedna hlava, a malý prúd ktorý stekal z Shodaimeho do ulíc, keď ma to prestalo baviť. Pozrel som sa hore, no Shijin som nevidel, takže nemohla ani ona mňa! Hrubo som podcenil Byakugan.
"Pff.. Si o sebe moc myslí! Ja som Nao, budúci Hokáge!" Uškrnul som sa a prestal s pracovaním, vytvoril klon, ktorý sa postavil a hral že maká, zatiaľ čo ja som sa posadil do tieňa sochy, zavrel oči a ...

pro Shijin Hyuuga Sun 23 Sep - 9:41

...a já jsem ho nakloněná dolů sledovala, jak dělal pečetě.
"Už nemůžeš?" pozvedla jsem obočí. "Škoda, skoro jsem si začínala myslet, že máš výdrž, se kterou by se dalo při tréninku pracovat."
Předstírala jsem, že si nevšímám, jak se snaží zdrhnout a natočila jsem si na prst pramen vlasů.
"Ale samozřejmě můžeš chvíli pod mým dohledem odpočívat místo Ramenu - nikdo ti tu únavu nevyčítá, už jsem říkala, že něco takového by naráz zvládli jen shinobi s vyšší hodností - a potom můžeš pokračovat až do večera."

pro **Daiki Ayme** Sun 23 Sep - 9:49

Pootvoril som jedno oko, nechcene, no nútene. Bola to fuška, ešte pred nedávnom som bojoval, čo zračily rany a modriny po tele, čo si istotne musela všimnúť, a tak malý oddych nikomu neškodil. Za hlavou sa mi objavila anime kvapka.
"Podceňuje ma? To si myslí.. Oníí-san! Nemám ťa rád, sakra, narobil si tu riadny bordel.." Pomyslel som pri pohľade na oblaky, ktoré sa pomaly preháňali po oblohe, načo som sa zdvihol a zrušil klon.
"Ach.. do práce.." Neznelo to vôbec tak isto ako na začiatku, aj keď sa zdalo že energiu mám, skôr som nemal náladu.. Handrou som pritlačil na Shodaimeho ksicht a ďalej mu zmýval to čo som natropil.. Bol obed, a odo mňa zaznelo krásne škvŕkanie v bruchu, no to už bol o chvíľu koniec, čakal ma rámen a to jediné ma tu držalo aby som nezdrhol.

pro Shijin Hyuuga Sun 23 Sep - 10:00

"Šikula," tvář mi rozzářil úsměv.
"Myslím, že už mám také hlad, pojďme."
Doufám, že po cestě k Ichiraku nic nezbourá...
Postavila jsem se a naznačila, aby šel první. Pro jistotu jsem ho chtěla mít na očích.

pro **Daiki Ayme** Sun 23 Sep - 10:08

"Diktátor.." Odvetil som jej s ešte sladším a krajším úsmevom... Odhodil som handru z monumentov, ktorá istotne pristála nejakému dedkovy na hlave, podľa výkrikov, a z veľkou nevôľou som sa vyškriabal hore, keď sa dostala reč na obed. Oči mi zažiarili, do tela sa vliala nová energia, a nato že som bol zmlátený, k tomu umyl celé monumetny, som sa rozbehol k Ichiraku rýchlosťou svetla, so slovami..
"Platíte..."

~presun~

pro Shijin Hyuuga Sun 23 Sep - 10:12

"To jsem slíbila," rozesmála jsem se.
Ještě jsem kývla Jouninu na znamení rozloučení a zmizela jsem za ním.
Hmm... Budu ho ještě muset naučit zdravit...

(Přesun)

pro **Raiken Namikaze** Sun 23 Sep - 11:05

Ešte som kývol Naovi aj Shijin, a chvíľu som ticho postával. Mal by som tam tiež ísť, už len kvôli zaplateniu. Príde mi na um, a znova zoskočím strmhlav do ulice, kde tesne pred pádom stihnem otočiť telo a dopadnem na nohy.
Presun

pro **Killunia** Sun 23 Sep - 17:58

Pomalu jsem vystoupala až nahoru k hlavám. Cestou jsem utrousila několik neslušných poznámek o tom, proč to musí být tak do kopce. Když jsem se úspěšně vyškrábala až k vrcholu, začala jsem s vydýcháváním. Pak jsem si šla sednout na hlavu Godaime Hokage, Tsunade. Zatím jediná žena, která měla tento post. Výborná léčitelka. Nemohla jsem si pomoct, ale měla jsem ji radši než všechny ostatní Hokage.
Kousla jsem se do prstu, složila jsem pečetě a přivolala jsem Yuki, svou malou sokolí společnici. Byla poměrně malá, ale mně to nevadilo. Ani já moc nevyrostla (a pochybuji, že ještě vyrostu) a měla jsem ji ráda. Zatím byla jediná, kterou jsem dokázala přivolat.
"Co zase chceš, Killu?" otázala se mě otráveně.
"Musíme si vyzkoušet průzkum," odpověděla jsem a mezitím si sedla na mé nastavené levé předloktí. "Vyšlu tě nad Konohu a ty mi pak povíš nějakou zajímavou informaci, ano? Třeba kdo je dnes na hlídce u brány. Nebo co dělá ségra s kočkama doma. Anebo se podíváš na Hokage, co dělá. Můžeš si vybrat..." Yuki přikývla. "Až se vrátíš, dostaneš ode mě odměnu, jo?" Znovu kývla a já ji pak vyslala. Vznesla se do vzduchu a začala plachtit nad vesnicí. Zůstala jsem tu sama, takže jsem se rozhlédla po vesnici, pak jsem si lehla a zavřela jsem oči. Odpočinek... ano, to jsem potřebovala. Pokoušet se získat zlatý plamen bylo na mě až moc náročné. Musím trochu relaxovat.
A tady je tak krásný klid... Žádný vesnický ruch, žádná hyperaktivní mladší sestra, žádný příliš mazlivý kocour. Jenom já a příroda...

pro Katashi Aokawa Sun 23 Sep - 18:37

Pomalým krokem jsem dorazil až na Monumenty bývalých Kagů. Tuto cestu jsem znal už velmi dobře, protože jsem sem chodil velice často. Zde totiž bylo nejlepší místo na studování. Vždy zde byl klid, občas se zde objevila nějaká osoba, ale ta respektovala klid této oblasti a nebyla ani hlučná. A dnes tomu nebylo jinak. Na hlavě Godaime-sama někdo leže. Na tu dálku šlo poznat že jde o dívku. * Ach ten klid... jsem tak rád že v Konoze existuje tohle místo... člověk tu může strávit celý den a stále tu bude ten stejný klid.... * pomyslel jsem si a mírně se pod maskou pousmál. Pomalým a hlavně tichým krokem jsem došel až na Assasinovu hlavu, na kterou jsem si sedl to tureckého sedu. Udělal jsem pečeť Tygra a tím to skončilo. Při této "pozici" se mi nejlépe odpočívalo. Tedy hned po ležení, ale to bych pak zase nevstal.

pro **Killunia** Sun 23 Sep - 21:15

Bylo tu takové ticho a já byla tak unavená, že jsem pomalu začínala podřimovat. Ani jsem si nevšimla, že sem přišel někdo další, vlastně mi to bylo jedno a já pomalu začínala upadat do tvrdého spánku. Teď už mě nedokázal probudit nikdo. I kdyby na mě spadla skála, spala bych dál. Pak ale přišel sen, který mě vyděsil.

Běžela jsem prázdnou ulicí Konohy. Všude hořelo. Ale nebyl to obyčejný druh ohně, byl to zelený oheň. Nejprve jsem nevěděla, jak se sem dostal, avšak po chvíli jsem si všimla, že oheň vychází z mých rukou, očí, nohou, vlasů. Neměla jsem žádné hlasivky. Rozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila jsem svou mladší sestru, jak pláče. Rozeběhla jsem se k ní a ona zvedla hlavu. Všimla si mě a najednou z ničeho nic začala křičet.
"Ne! Nepřibližuj se ke mně, zrůdo!!" Zvedla se a začala utíkat. Zastavila jsem se a jako bych zamrzla. Kdybych nebyla plamenem, asi bych začala brečet. Mé slzy ale dávno vyschly.
Najednou ulicí začali procházet lidé. Obyčejní vesničané začali zmateně pobíhat mezi hořícími budovami. Cítila jsem z nich strach, zděšení. Chtěli se odsud co nejrychleji dostat. Rozeběhla jsem se dál ulicí, snažila jsem se najít místo, kde bych mohla své tělo uhasit a stát se tak opět normálním člověkem. Náhle se z vedlejší ulice vynořilo několik ninjů. Nastavili před sebe dlaně a hromadně na mě vyslali obří vlnu, která mě smetla a donesla až k budově Hokageho. Když jsem se zvedla, prohlédla jsem si své tělo a zjistila jsem, že jsem opět normální. Už jsem si myslela, že je po všem, když vtom mě někdo chytil za vlasy a táhl mě za ně po zemi až na střechu budovy Hokageho.
"Byla jsi moc zlá dívka, Killunio..." řekl mužský hlas, který jsem neznala. Pak jsem jen ucítila, jak byla do mého srdce vražena katana a hned poté mě zahalila tma.

Trhnutím jsem se probudila. Když jsem se ujistila, že mi nic není, otevřela jsem oči a ihned jsem je musela zavřít, protože mě oslepilo denní světlo. Opatrně jsem to zkusila znovu, tentokrát s úspěchem. Všimla jsem si, že se Yuki vrátila a ve své sokolí tváři měla starostlivý výraz.
"Měla jsi noční můru?" otázala se.
"Hai," přikývla jsem tiše. Rozhodla jsem se změnit téma. "Jak šel průzkum?"
"Byla jsem u brány. Nehlídal nikdo zajímavý, ale přišli tam dva cizinci. První byl Faito Dansaku, lovec hlav. A pak ještě nějaký blonďák, kterého jsem nezaslechla se představit. No, a to je vlastně všechno." Pousmála jsem se a pohladila jsem ji po peří na hrudi. Přelétla na mé předloktí a rozhlédla se kolem sebe. "Jo, a tamhle na hlavě Assasina Senju sedí nějaký ninja s maskou a vypadá, že se na něco soustředí. Takže bychom neměli být příliš hlučné." Ohlédla jsem se, abych se ujistila, že nás neslyší.
"Myslím, že se to nám dvěma nepodaří," opáčila jsem tiše a usmála jsem se. "Někdy bych chtěla mít křídla jako ty. Abych se mohla svobodně vznášet nad krajinou. Aby mě nic nesvazovalo tady na zemi. No, aspoň mám tebe, Haukku a Shima, abyste mi to trochu přiblížili." Yuki opatrně slétla na zem a obě jsme namířili pohled na vesnici. Jak jsem si teď přála skočit dolů, roztáhnout křídla a letět. Někam daleko, pryč z Konohy, poznat svět a ostatní vesnice. Celý svůj život jsem prakticky strávila v Konoze a nikdy jsem neměla možnost podívat se někam jinam.
Povzdechla jsem si, zavřela jsem oči a nadechla jsem se čerstvého vzduchu.

pro Sponsored content

Hokage monumenty

Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty

Re: Hokage monumenty