Kancelář Hokage

Soshi

Trochu zklamaně jsem se pousmál a jen jsem odpověděl: Nic se neděje, děkuji za Vaši ochotu. Hezký den. Pak jsem se otočil a rozhodl jsem se jít podívat na cvičiště. Třeba tam bude pár silných ninjů, kteří o někom budou vědět.

V přiměřeném tempu jsem kráčel chodbou, která vedla ke kanceláří. Jakmile jsem k ní dorazil spatřil jsem dívku. "Zdra..." Nestačil jsem dopovědět a dívka stihla vejít do kanceláře a zavřít za sebou dveře. Nejspíš mi nezbývalo nic jiného, než vyčkat dokud příjde na mě řada.
Chvíli jsem tam jen tak postával přede dveřmi kanceláře a přemýšlel nad mým vstupem do ní. Poté mě trochu začalo, z toho pouhého stání, bolet koleno, takže abych si trochu zpříjemnil čekání opřel jsem se o nejbližší stěnu.

Arisu

Došla jsem ke kanceláři a tiše jsem zaklepala.

Přejel jsem pohledem na právě příchozí. "Zdravím" se zdvořilosti jsem pozdravil. Když jsem si všiml že zaklepala na dveře kanceláře, i hned jsem na to reagoval. "Uvnitř se již nachází shinobi, takže tě Hokage-sama ihned nevpustí a pokud jsis neuráčila všimnout, že je zde řada. Být tybou bych to raději napravil." Pronesl jsem a pomalou chúzí k ní zamířil.
Jakmile jsem se ocitl před ní, zastavil jsem se a přes mé černé brýle s kápi na hlavě se jí díval do očí.

Arisu

Ď- Děsíš mě! Šla jsem dozadu dokud mě nezastavila stěna. P-Pardon. Vykoktala jsem ještě ze sebe. Bylo vidět že se ho opravdu bojím. Bylo to až přehnané ale byla to pravda. Mé já se bálo skoro všeho. Byla jsem jen křehká panenka toužící po uznání. Zatím co mé Hysterické já by ho asi už dávno porcovalo. Rozklepali se mi kolena při myšlence na to co by mi všechno mohl udělat až jsem se sesunula na zem. Nic jsem ti neprovedla! Vyjekla jsem na něj.

Když se ta kunoichi chystala odejít, ustoupil jsem o dva kroky do zadu. Jakmile řekla, že je možno vejít. Usmál jsem se, ačkoliv to nebylo vidět. Můj smích nebyl jen kvůli tomu, že se na mne po dlouhé době dostala řada, ale s veklé částí z té kunoichi, kterou jsem napomenul. "Omlouvám se." Promluvil jsem k ní, abych ji uklidnil. Poté jsem vešel do kanceláře při čem jsem pomalu za sebou zavřel. "Dobrý den Hokage-sama .. rád bych vás požádal, o všem zdali by to bylo možné, o nějaké techniky .. popřípadě i o misí." Řekl jsem prohlížejíc si kancelář hokage, byla celkem slušně vybavena a to se mi líbilo.

Jakmile mě napomenula trochu jsem se styděl, a však svědomí jsem měl čisté.
Když mě oslovila jménem, kývl jsem na souhlas, že to není omyl. V myšlenkách jsem přemýšlel kolik těch spisů Konoha musí udržovat, dopisovat atd. Přece jen je v Konoze celkem dostatečné množství shinobi a o každém vést záznam je celkem namáhavé a obtížné. Na její větu, že by se pro mne nenašla zajímavá mise jsem nereagoval pesimisticky, ba spíše optimisticky. "No .. nevadí" Jakmile domluvil vyslechl si dále řeč Hokage, která jak se zdálo ještě neskončila mluvit a už ji do věty vpadl Goro. "Jedná se o techniky Bōsui no Jin, Mushi Kame no Jutsu, Hijutsu: Mushiyose ... je toho celkem hodně ..." Dále nedomluvil, protože se zadíval z okna na ptáky, které právě přelétaly okolo, při čem doslova zapomněl co chtěl říct.

Na nic jsem nečekal a jakmile mi Hokage podala techniky, opětoval jsem ruku, abych si je mohl vzít. Na výraz díku jsem se mírně uklonil, počem jsem promluvil. "Děkuji" Když Hokage zasedla do křesla, přešel jsem ke dveřím a poté je otevřel. "Můžeš a ještě jednou se omlouvám za to před tím." Řekl jsem té kunoichi, která čekala přede dveřmi. "Nashledanou" Těmito slovy jsem se rozloučil jak s Hokage tak s onou kunoichi. Dveře jsem zanechal otevřené, protože jsem očekával že ta kunoichi tam ihned vejde.

Arisu

Kývla jsem na Gora. Neměla jsem slov a nevěděla co říct. Hokage-sama. Uklonila jsem se jí po tom co jsem překročila práh místnosti. Mám na vás prosbu. Asi jako každej ale ty to nějak zvládneš. Radši jsem si na chvilku zakryla ústa abych neřekla něco co jsem nechtěla. Misi nebo tým.

Arisu

Děkuji. Poklonila jsem se a odešla jsem hledat svého nového mistra. (přesun)