Kancelář Hokage

"Co na to říct, asi stárnu.." pokrčil jsem rameny, ale pak se ušklíbl. "Co to kecám?!" strčil jsem ruce do kapes. "A ne jenom jednu... jenže tahle mě odmítá a víš jak nesnáším, když mi něco nejde." znal mou povahu, kdy jsem dostal cokoliv jsem chtěl a když se tak nestalo, byl jsem dost nas*anej! "Mimochodem... taky se divím... naštěstí měla většina z nich ninjutsu.. žádnou frajerku s taijutsu, co by mi naklepala pr*el jsem si nenabrnknul. To by fakt bylo o hubu." zašklebil jsem se.
Pak jsem ale zavrtěl hlavou. "Radši jdeme.. ledničku sice mám, jen nevím, jestli zrovna mě je k něčemu." pokrčil jsem rameny a vyšel pryč.
-Přesun-

Tato žádost Kaori však nebyla vyslyšena, protože jsem do budovy vešel já. Už je to dost dlouho co jsem neměl žádný tým a ani misi. Měl bych se na to konečně zeptat. Popojdu po schodech až k dveřím kanceláře a slušně zaklepu na dveře " Hokage-sama? Smím vstoupit? " Zeptal jsem se a čekal zda budu moct vejít nebo zrovna něco řeší.

Na vyzvání vejdu do místnosti a dveře za sebou zavřu. Kráčím si to ke stolu kde spatřím Hokage. Klidným hlasem a přátelsky se zeptám. " Hokage-sama. Mohl bych se zeptat do jakého týmu patřím? Nějak se během celého času nerozhodlo do kterého mě zařadíte a já nevím co mám dělat když je standartní tým tři genini a bud chunnin nebo jounin. " Na chvíly jsem se odmlčel a čekal jsem co mi na to řekne.

Byl jsem převážně zklamán, ale co se dalo dělat když není dostatek geninů že? Musel jsem tedy počkat než vybere schopné lidi ( doufám že aktivní ), kteří se vzájemně doplní. Nejlépe by se hodilo taijutsu, genjutsu a ninjutsu. Já ovládám taijutsu takže další dvě zaměření zbývají, ale nevadil by senzibil. S tím by se mise zvládala raz dva. " Tak tedy jo, snad to bude brzy " Po chvilce jsem si však ještě na něco vzpomněl když nemám co na práci " Máte pro mě nějakou misi nebo potřebujete s něčím pomoc? Moc lidí neznám a tak stejnak nevím kam bych šel. "

No sice se mi moc nechtělo na takovou misi, ale co se dalo dělat na mé úrovni mě nikam nepustěj. Pousměji se nad tím co mě pravé napadlo říct " Hm, a nechcete jít se mnou? Bude aspoň zábava když se ti psi rozutečou a mi za nimi budeme muset běhat. " Usměji se zase ale trochu hlasitěji, ale přeci jen s mírou a čekám co řekne.

Následoval jsem Hokage kam půjde, jelikož jsem netušil kde ta stará paní bydlí. Bude velice zajímavé být na misi se samotnout Hokage. Bude to velmi zajímavý den a kdo ví třeba se i zasmějeme. Pousmál jsem se a následoval ji pryč z kanceláře a následovně i z budovy. (přesun)

Vstúpim do najväčšej budovy v Konohe a idem po schodoch. Kažý dôvod ísť k Hokage je pre človeka utrpením. Pomyslím si a smerujem až do tej osudnej miestnosti, k najosudnejšej otázke...Zaklopem na dvere kancelárie, pre istotu trochu hlasnejšie a čakám. Prehrabem si vlasy rukou a dúfam, že niesom neupravený...

Přijdu do budovy spolu s hokage a míříme si to po dlouhých schodech až ke kanceláři kde jsem jakousi náhodou narazili na Gatse. Mezi tím co tam čekal jsem se je proplížil do kancelřáe kde jsem si sedl ke stolu a začal pomáhat hokage s papírováním jako vždy. Ani nevím proč, ale nepřišlo mi to nijak těžké tak jsem pomáhal docela rád. " Klidně se bavte já to tu jen dodělám " Dořekl jsem a dál jsem pracoval i když to nebylo účelem mise, ale takovej vedlejšák.

Dlhú dobu čakám pred dverami, začínam sa poriadne nudiť a premýšľam už o tom, že odídem. V tom príde Hokage s Katarom. Vojdu dovnútra a ja nasledujem Hokage, ktorá ma pozvala. Prečo boli spolu? Hm zaujímavé, skutočne zaujímavé. Zahrám sa na detektíva a v mysli sa smejem nad mojím uvažovaním. "Pravdepodobne tušíte, prečo som tu Hokage-sama. Už dlhšiu dobu som genin a stále nie som priradený k žiadnemu tímu. Rád by som mal senseia a plnil misie zo svojím tímom. Preto by som bol rád, ak by ste ma niekam zaradili."

"Aha. Tak ďakujem Hokage-sama. A ešte by som niečo mal...Mohli by ste mi prosím dať zvitok na techniku Kage Buyou?" Dopoviem a od prekvapenia, z toho čo robí Hokage zabudnem zatvoriť ústa a pozerám sa na ňu. Potom si to uvedomím a rýchlo ich zaklapnem, no spravím to až tak rýchlo, že ma z toho zabolí sánka. Chytím si prstami bradu a čakám na reakciu Hokage.

A opäť som tu. Som zvedavý či to tentokrát vyjde. Pomyslel som si a v duchu sa zasmial. Ale tentokrát nie som sám. Preblesklo mi hlavou, keď som si všimol Kagayami a Yoshia ktorý bol trochu vzadu. Čím bližšie som bol k budove Hokáge, tým viac som bol zvedavší ako to celé nakoniec dopadne. Keď sme boli pred budovou Hokáge, tak som sa pozrel na Yoshia za mnou a Kagayami vedľa mňa. Neviem ako vy, ale ja idem. Povedal som, a hneď nato som vbehol to tej obrovskej budovy a bral schody po troch. Tak a som tu. Povzdychol som si, keď som stál pred dverami kancelárie Hokáge. Vau, aké je to tu opravené. Vypadlo zo mňa, keď som si prezeral miesta kde chýbali pomaly celé kusy steny. Tak a teraz zaklopať. Zdvihol som ruku, pričom som neodhadol silu a zabúchal tak silno, že sa Hokáge musela pomaly zľaknúť. A teraz počkať na tých dvoch.

Šla jsem sice trochu pomaleji, ale na místo jsem dorazila vcelku stejně s těma dvěma. Narozdíl od Akimichiho jsem na nic nečekala a hned po výkřiku Hokage jsem vzala za kliku a vešla dovnitř. ,,Hokage, tvoří lidé Akimichi Chokuji, Yamada Yoshio a Nara Kagayami jeden tým?" Takhle přímo jsem se jí zeptala. No co? Rychle a diskrétně.

,,Hmm, jo tak, Díky." uklonila jsem se na rozloučenou a odešla jsem dřív, než stačili Yoshi s Chokujim vejít. ,,Takže je to teď jasné, že?" pousmála jsem se a považovala věc za hotovou. Nemělo smysl se tu dál zdržovat, tedy podle mého názoru.
,,No, myslím, že bude lepší jít trénovat" . . . zasekla jsem se uprostřed věty, protože jsem si vzpomněla na ještě jeden poměrně důležitej dotaz. ,,A sensei?" ještě jsem vstrčila Hokage hlavu do kanceláře s lehkým tázavým úsměvem.