Kancelář Hokage

Pousmál jsem se. "Myslím, že kdyby mě Hokage-sama potřebovala, řekla by mi to. Pravděpodobně nejsem ten pravý pro tenhle úkol. Neřekla mi ani plán, takže v klidu, prcku." ušklíbl jsem se. Dneska jsou už i děcka aktivní, bože kam jsem se to dostal! Zavrtěl jsemh lavou a ušklíbl se. Suki někde lítala mezi sutinami, takže ani na ní jsem se nemohl koukat a začínal jsem se vážně nudit!

Css..Další linej jounin, nikdy nepochopím jak se mohou líní lidé dostat na takové postavení.Pomyslel jsem vcelku naštvaně a odvrátil jsem od něj pohled.
Rezignovaně jsem povzdechl a narval ruce do kapes.Přešlapoval jsem chvíli na místě a přemýšlel co bych měl asi udělat.Pro někoho jako mě je těžké nehnout ani prstem, po těch zkušenostech z předchozí mise a z mise mých rodičů.

Usmál jsem se, viděl jsem, jak se ten kluk zatvářil a pokrčil rameny. "Chápu, že je pro tebe těžký držet svý síly na uzdě.. dobře nechápu, ke Konoze nemám žádný výrazný vztah, ale mysli na to, že kdyby každej hned běžel zachrańovat toho kluka, narvala by se tam celá Konoha.. jenže pak by tu nebyl nikdo, kdo by jí mohl ochránit." řekl jsem to, co bylo mím názorem. Jasně, ne že bych zase tak moc toužil zachrańovat lidi, ale na druhou stranu, když už jsem jednou ten ninja Konohy, něco bych dělat asi měl!

Zamyšleně jsem se na něj podíval a po chvilce pokýval na souhlas.Ještě jsem nějakou chvíli přecházel sem a tam, dokud jsem se neopřel pravou rukou o zeď.
Takže takhle asi těžko zjistím svůj nový tým, jestliže šla hokage s nimi...Pomyslel jsem trochu zklamaně a pomalu se sesunul do sedu.
Takže mi nezbývá nic jiného než tu být a čekat na to, jestli nás odpálí nebo ne...zase ta bezmoc jako vždy.Stiskl jsem ruku pevně v pěst a opřel se zády o kus zdiva, které tam doslova trčelo ze zěmě.
''Takže.. vy budete asi jounin?''Řekl jsem z nenadání a trochu se uvolnil.Chtěl jsem zase myslet na přítomnost a na budoucnost, nikoliv na minulost, proto jsem chtěl začít o něčem mluvit.

Chvíli jsem mlčel, až po chvíli pochopil, že mluví na mě. Člověk by si myslel, že ho tou srdceryvnou řečí uspokojí. Ušklíbl jsem se. "Měl bych, co se tak říká..." kývl jsem na souhlas a změřil si ho. "Ty budeš asi genin co?" nebo že by akademie..? Kdo se měl v těch děckách vyznat? Nebo spíš... koho to zajímalo. Ušklíbl jsem se po třetí. Bože, jsem to ale necita... a fakt mě to ne*ere!

Pomaly som začal vnímať svet okolo seba. Pripadal som si ako dieťa, ktoré sa prebúdza k svetu, i keď som to poznal iba z rozprávania. Postupne som začínal vnímať zvuky. Stále sa mi viac a viac zhlasňovali, až som ich úplne rozoznával. Počul som hlas Yoshia a čo sa mi zdalo zvláštne, počul som aj Hokage. Na hrudi som začal vnímať niečo teplé a príjemné. To niečo príjemné po chvíli zmizlo a nahradil ho zmetok, keď som si konečne začal uvedomovať čo sa stalo. Hlavu som mal preplnenú informáciami a pomaly som si ich dával dokopy. Tučný shinobi, ktorý vbehol k Hokage a vyvalil dvere. Asi to bol Akimichi. Potom Hokage niekam odbehla a zrazu niečo vybuchlo. Skutočne som si pamätal len veľmi málo a hrozne ma bolela hlava. Asi som dostal slabý otras mozgu. Pomyslím si. Zrazu začujem neznámeho ninju rozprávať niečo o klane Yamanaka a hneď nato sa prihovoril ku mne. Stále napoly omdletý som otvoril oči a posadil sa. Yoshio prosím ťa. Povedz mi čo sa to stalo skoro na nič sa nepamätám. A kde to sakra máme ísť? Cítim sa tak, že by som išiel akurát do postele. Dopoviem a čakám na odpoveď, pri čom mi dáva veľkú námahu sedieť a nespadnúť zas na chrbát.

Chokuchi Akimichi

Ako som kráčal k budove Hokáge, nič som si okolo seba nevnímal. Bolo to ako by som ignoroval celý svet. Keď som bol pred budovou Hokáge, tak som zrazu niečo zacítil. Akoby niečo horelo. Preblesklo mi hlavou., pričom som videl ešte malé plamene na úrovni kancelárie Hokágeho. Nezdalo sa mi to, tak som vytiahol svoju železnú tyč a vybehol do kancelárie Hokage. Potom ešte popreskakoval zopár padnutých dosiek. Nič som si okolo seba nevšímal a iba som zahučal, aby ma všetci počuli: Je tu všetko v poriadku?! A ešte pevnejšie som zovrel tyč.

Hokage je nešika z Katonem.. Bolo prvé čo ma napadlo keď som uvidek jej kanceláriu mierne zožehnutú. Vykráčal som po schodoch a prišiel som v čase kedy trochu guľatejšie dieťa niečo kričalo. Kľud....všetko je v pohode...v akej ti akutálne ide... dodal som a nezaujate som sa oprel o stenu. Celý čas som mal neprítomní pohľad. Neposlala po mňa takže nie som akutálne potrební... prešlo mi hlavou a tak som si vytiahol ceruzku a blok a začal som kresliť všetko naokolo vrátane osôb a zničenej kancelárie. Možno jej to dám...na pamiatku.. z mierním pousmiatím som pokračoval v kresbe.

Sústredene počúvam Yoshia a snažím sa zapamätať všetko čo mi hovorí. Pre moju čerstvo zobudenú myseľ je to ťažké, ale potom čo zistím, že bol unesený Hyuuga sa preberiem a postavím na nohy. Meno som nespoznával, ale informácie o tom, že to bol Hyuuga genin mi stačili na to, aby som vedel kto bol unesený. Ten chlapec, ktorého som stretal pri Hokage bol unesený? Nemožné. Vyzeral tak silne. Ale človek, ktorý odlákal Hokage a následne ako výstrahu nechal vybúchnuť jej kanceláriu, nieje obyčajný ninja.Poď Yashio. Máme ešte niečo na práci, a až sa vrátime, pôjdeme spolu ako nový tým trénovať. Poviem a usmejem sa naňho tým jeho klasickým úsmevom.

//presun//

Všechno jsem poslouchala, ale nijak se nevyjadřovala. Byla jsem jen chunnin, tohle jsem musela nechat silnějším a zkušenějším, bylo mi nad slunce jasný, že tohle je vážná situace.
Ta věc se přímo netýkala mě, ale spíš jsem měla starost o ostatní, o vesnici, o geniny a hlavně o jednoho, který mi na mysli vyvstanul jako první.
Kde tě ale najdu?
Musela jsem jednat rychle, tak jsem vyrazila z trosek pryč.
(Přesun.)

Chokuchi Akimichi

No dobre no... Skonštatoval som, pričom som si svoje Bō opäť zasunul za chrbát. Mimochodom som Chokuchi Akimichi. Som genin a dnes som si sem prišiel pozrieť svoj nový tým. Presdstavil som sa s úsmevom na tvári. Nenápadne som sa porozhliadal po okolí. Videl som iba ako zopár ľudí odchádza. Potom som si všimol ako si ten chlan, ktorý vyzerá ako chuunin alebo jounin, niečo začal čmárať. Prišiel som k nemu na vzdialenosť asi dva metre. Ako som sa naňho pozeral, tak som si čoraz viac všímal náš výškový rozdiel. Ty asi nevieš s kým som v týme, že? Spýtal som sa so zvedavým pohľadom na tvári.

Posadil jsem se na kousek zdiva a strčil si do pusy párátko. Bože, aktivnější geniny jsem neviděl! Zavrtěl jsem hlavou a díval se po lidech okolo. Neušlo mi, že Suki odešla, což mě mírně rozladilo, protože teď už opravdu nebylo na co koukat a poslouchat ty prcky se mi taky nechtělo. Na druhou stranu jsem stejně nevěděl, co bych dělal, tak jsem si tam dál spokojeně seděl a koukal do blba... no možná na nějakého toho blba..

Arogantní zmetek.Pomyslel jsem a dal ruce v kříž.
''Měl bych, co se tak říká...''Řekl jsem polohlasně a kysele se usmál.Zaměřil jsem se pohledem na odcházející shinobi, přičemž jsem zaslechl i o čem se bavili.
Dost by mě zajímalo, co chcou dělat s těma geninama... Problesklo mi hlavou při pohledu na mizející postavy.
''Tak se měj...Ty tu možná budeš nečinně sedět a vymlouvat se na ochranu vesnice, místo na svou lenost a namyšlenost.''Řekl jsem pevným a hlasitým hlasem, přičemž jsem pozvedl ruku na rozloučení, aniž bych se na něj podíval a zmizel. (přesun)

Pohlédl jsem na blonďáka zase se zpožděním, protože už jsem zase myslel, že mu můj výklad stačil, no evidentně měl potřebu se ke všemu vyjádřit, tak co, že?
Ušklíbl jsem se, když promluvil a rozešel jsem a přehodil jsem si párátko. Kápnul jsi na to, mladej, ty se v životě neztratíš! Ušklíbl jsem se zase, ale nakonec se pousmál. "Měj se, prcku!" odvětil jsem klidně. Prý výmluvy... kdo řekl, že tu nedřepím kvůli lenosti a namyšlenosti?! Ušklíbl jsem se.

Kto je zvedavý...bude brzo mŕtvy... napadlo mne když sem vyslech jejich rozhovor. Potom dom sa neutrálnim pohľadom pozrel na toho aktívneho kluka který se koukal na mne. Nevím...počkáš si tu dlho...a možno sa toho ani nedožijesm pokiaľ Hokage zlyhá... povedal som sucho a už som si ďalej kreslil.

Super! Mierne som zakričal. Zasa čakať. Hovoril som, pričom som pokračoval so stíšeným hlasom, čiže som si hundral. Bol som z toho hlboko sklamaný, ale nič nezmôžem. Potom sa za mňou objavil akýsi ANBU. Dosť ma to prekvapilo. Ale keď odovzdal správu, tak som bol prekvapený ešte viac. Čo? Prečo? Je to misia, či čo? Tieto moje otázky však ANBU nepočul. Chvíľu som iba stál a premýšlal čo mám spraviť. No tak asi budem musieť ísť. Pomyslel som si, pričom som sa ešte poškrabal na hlave. Tak sa maj... Skonštatoval som a vybral som sa smerom k schodom. To bude zaujímavé. (Presun)

Seděl jsem si na lavičce a zíral do nebe. Jasně, jedno z vysvětlení by mohlo být, že jsem byl děsnej romantik a zíral na hvězdičky. No ve skutečnosti jsem byl zkrátka moc líný na to, abych odešel!
Ušklíbl jsem se a strčil si do pusy tyčku, kterou jsem bůhví odkud vytáhl, ale měl jsem ji vždy u sebe.
Pozoroval jsem tiché okolí, když ho někdo narušil. Zaměřil jsem svůj pohled na toho jedince, co si dovolil rušit noční klid po desáté, protože jsem tušil nějaké vytrhnutí z nudy, a musím uznat, že mé instinkty opět nezklamali.
"Buď jsem moc hulil, nebo seš to fakt ty?!" vstal jsem a došel k blon´dákovi. "No fakt, stejně úchylný vlasy. Kámo!" natáhl jsem k němu zata´tou pěst.

"Nuda kámo, musíš poslouchat.. a tady v Konoze dokonce ženskou!" sarkasticky jsem se ušklíbl a strčil ruce do kapes. "Přemýšlím, že se zase půjdu někam projít, ale povím ti.. holku tu maj pěkný... kolem osmičky!" ušklíbl jsem se, věděl jsem, že zrovna on bude vědět, co myslím. Byl přece můj nejlepší kámoš!
"Jo kámo, kdyby tohle byla moje práce, ta Hokage, mimochodem dost hustá, by ze mě udělala guláš. Někdo napadl vesnici." říkal jsem to s klidem, jak kdybych mu vysvětloval cestu k nejbližšímu obcho´dáku. "Co tu děláš? Jsem myslel, že si jdeš udobřovat Sunu! Čekal jsem podpantofláka a ty se zatím couráš po světě a na starýho kámoše si ani nevzpomeneš. Nebo, že by mise?"

"Jo, s tou kapsou mi to povídej, jsem věčně na suchu. Ale Hokage tu není.. zachrańuje nějaký prcky." odmávl jsem to, jako nepodstatnou záležitost a ušklíbl se.
"Na kupu dětiček a ženění bych musel být víc než ožralej!" ušklíbl jsem se a kývl na něj. "Ženský jsou fajn, ale jen do tý doby, dokud mlčí a drží krok. Po první noci přijdou typický kecy typu: Miluju tě, proč odcházíš, já bezelstně odpovím, jak se jmenuje, páč to fakt nevím a je po srandě!" ušklíbl jsem se. "Taky jsem si tu jednu vyhlídl. Slušná a drzá, víš, jak jsem na tom." pousmál jsem se a udělal krok do strany. "Co takhle pivo a fotbálek? Koupil jsem si byt, to ču*íš co?!" pokrčil jsem rameny. "Na ženský moc nepůsobí heslo: Bude to romantika, sem tam tě kousne kobylka, ale jinak cajk. Krom toho, ten výhled.. to je tepve lákadlo! Pojď, pro starý kámoše mám byt vždycky připravenej!" zasmál jsem se a vydal se k sobě domů.