Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Došla jsem do domu a ještě stačila zaslechnout PiliKKu. Pousmála jsem se a Kisukeho pomocí písku hned přenesla do jednoho z volných pokojů. Pak jsem se otočila na Naruta.
"Nahoře jsou 3 volné pokoje, z toho je už jeden zabraný. Takže ty další dva jsou vám plně k dispozici.." Pak jsem se porozhlédla. "Napravo tady dole je koupelna a nalevo kuchyně. Uprostřed obývák. Cokoliv budete potřebovat obraťte se na mě nebo PiliKKu.." Dodala jsem s dalším přívětivým úsměvem.

Doufala jsem, že si nějak poradí sám, protože na mě ještě došla únava z včerejšího dne.
"Já si půjdu lehnout, ty už to tu nějak zvládneš.." Pousmála jsem se a potom zaplula nahoru, do svého pokoje.

"Dobre ... tak teda dobrú ."
Zvolal som a šiel som presunúť Roku do postele .
Šiel som potom ako hovorila zobrať prikrývky a Roku som prikril .
Pohladil som ju ešte a Chikako som dal niekde k jej náručiu .
Zobral som si perinu potom aj ja sám a zamieril som k poslednej izbe .
Položil som si na postel perinu a vyzliekol som si plašť , mikinu no proste do treniek aby sa mi lepšie spadlo .
Keď už som bol v posteli netrvalo dlho a ja sám som skoro zaspal .
(Prídem okolo 13 možno 14 teda budem sa snažiť možo to bude ale o hodinu skôr ale aj neskôr ^^.)

probral jsem se v posteli málej msej vyletěl z kůže...nic jsem si nepamatoval...jen to jak sem znudeně seděl u stolu v rámen baru "au..moje hlava....co se tam sarka stalo" zeptal jsem se jen tak protože mi to po chvíli došlo

Probudila jsem se a zamžourala na strop.
Spím v posteli? To je snad poprvé po dvou týdnech, obrátila jsem se na bok.
A zase není moje, povzdechla jsem si při pohledu na pokoj.
Opatrně jsem vylezla z postele, tak, abych neprobudila Chikako, která ještě spala. Potichu jsem vyšla z pokoje a plánovala jsem zjistit, komu jsem to zase zabrala postel.

Probrala jsem se a pousmála jsem se. I když byla Suna zbořená, můj nově postavený pokoj, vypadá úplně stejně! Arigato, Pili-chii..
Vstala jsem a šla se opláchnout, načež jsem se i převlékla. Pak jsem sešla po schodech dolů zjistit, kdo z návštěvníků už okupuje kuchyň a kupodivu tam zatím nebyl nikdo.
Mrkla jsem na hodiny a pak si vzpomněla, co nás dneska všechno čeká.
No, to by chtělo pořádně posilnit! Pak se jich zeptám, jestli něco nepotřebují..

pomalu jsem šel dolů...slyšel jsem kroky tak jsem si myslel že je to Pili a řekne mi co se včera stalo...no stála tam blondýna tak jsem si řekl že tohle opravdu není PiliKKa "he...Yoko-chan ?"

Otočila jsem se za známým hlasem, což mohl být jedině...
"Hai, Kisuke?" Pousmála jsem se. "Doufám, že tě hlava nebolí. No, netušila jsem, že po jedný láhvi Saké tam usneš! Ale varovala jsem tě.." Podotkla jsem. "Umm, nemáš hlad? Asi všem nachystám snídani, Pili si musela něco zařídit, takže jí dneska alespoň do večera nečekej.." Dodala jsem a jako vždy nezavřela pusu.

"promin Yoko...teď mě ta hlava bolí 2x více" došel jsem k lednici a z mražáku vytáhl zeleninu a dal si ji na hlavu "jedna láhev saké....já si spomínám že byli 2....no vidíš...a proč ste s Pili dělali klony ?...taky ste tam byly 2x"

Nakoukla jsem do jedněch dveří. Místnost za nimi vypadala jako kuchyň. Pohledem jsem se zastavila u člověka, který v ní stál. Po chvíli jsem v ní rozpoznala Yoko. Byl tam s ní i ten chlápek, co se včera trochu moc kamarádil se saké.
"Ehm, dobré ráno," podívala jsem se na ně a rozpačitě jsem se podrbala na hlavě.
" Komu jsem to obsadila postel tentokrát? " na tváři se mi objevil omluvný výraz. "Předem se tomu někomu omlouvám, měli jste mě dát na gauč."
Ani jsem si při tom omlouvání neuvědomila, že jsem se vůbec neupravila, když jsem vylezla z postela a tak mi teď doslova stály vlasy na hlavě.

"Dvakrát? Kisuke, Kisuke. Aspoň na týden, by před tebou měli všechny láhve Saké utíkat!" Zasmála jsem se a dloubla ho prstem do žeber. Pak jsem si všimla Roky a otočila jsem se na ní.
"Umm, dobré ráno i tobě Roko. Obsadila postel? Neboj, nikomu. Dům je velký, jsou tu tři volné pokoje a do jednoho tě pravděpodobně Naruto odnesl" Dodala jsem s úsměvem.
"A jak se ti spalo? Doufám, že dobře, dneska to bude náročný den. Což mi připomíná. Nemáš hlad? Řekni si, na co máš chuť a nechceš něco k pití?" Zasypávala jsem jí otázkami a nakonec jsem se jen pousmála.

"počkat něco jsem vyděl v lednici" přišel jsem k lednnici a oteřel ji...saké tam samozřejmě bylo tak jsem si ho provokativně vzal

Sledovala jsem Kisukeho a musela se tomu už prostě jen zasmát.
"Ty jsi jedním slovem - nepoučitelný!" Rezignovaně jsem rozhodila rukama. "Dělej si co chceš, jsi přece ten dospělý.." Dodala jsem a pak vyčkávala na odpověď Roky.

Z úst Yoko se na mě řítila doslova smršť otázek. Překvapeně jsem zamrkala. Bylo toho na mě po ránu trochu moc, takže jsem zůstala chvíli z ticha, nežli se mi to všechno v mozku urovnalo na svoje místo.
"To jsem ráda," odychla jsem si. " Spalo se mi dobře a byla bych vděčná, kdyby jste tady někde měli pitnou vodu a alespoň jednu sklenici."
Být závislá na vodě není zas tak nevýhodné. Rozhodně je dostupná víc než většina jiných věcí.

"pche" vrátil jsem jí do lednice "tak díky" sedl jsem si uraženě ke stolu se zmrzlou zeleninou na hlavě

Otočila jsem se překvapeně na Kisukeho. "Hodný chlapec!" Vyplázla jsem na něj jazyk, ale pak jen zavrtěla hlavou. "Dělej si co chceš, je to tvůj život.." Pousmála jsem se a pak vzala do ruky dvě skleničky a obě je napustila vodou. Pak jsem je odnesla k Roce.
"Jsem ráda, že se ti spalo dobře a opravdu nemáš hlad?" Zamířila jsem zpátky k ledničce a mrkla do ní. Kromě láhve od Saké se tu válelo jen.. "Umm, mám tu jen Rámen a Dango. Dáš si něco z toho?"
Kisukeho jsem se radši neptala, protože ten s tou zmrzlou zeleninou na hlavě vypadal, že by jídlo vyzvrátil do nejbližší záchodové mísy.

Vzala jsem si od ní skleničky a jednu jsem do sebe rovnou hodila. Pak jsem se na ní usmála.
"Opravdu ne, díky, ale ten včerejší rámen mi prozatím úplně stačil."
Hodila jsem do sebe i druhou skleničku a po krátkém přemýšlení jsem se vydala k vodovodu napustit si třetí.
Voda opravdu dokáže člověka probrat. A navíc, dneska mě čeká náročný den, tak bych se měla napít opravdu pořádně.

Jen jsem přikývla. Také moc nesnídám, ale pak toho taky odpoledne sním! Znovu jsem ty myšlenky nechala odplout, přitáhla si židličku blíže k ní a posadila se. "Koupelna je hned vedle, kdyby jsi cokoliv chtěla, stačí říct..." Na chvilku jsem se odmlčela.
"Ty jsi z Kiri, že? Soudím, podle čelenky. Jak se Kiri vůbec daří?" Chtěla jsem vědět, poté co jsem se vrátila do Suny jsem o ostatních vesnicích moc věcí nevěděla. "Promiň, občas jsem až moc upovídaná.." Dodala jsem s dalším úsměvem na rtech.

"sakra...ta hlava bolí jako by mi někdo tu hlavu rozbil...no a ještě mi z takovou zmrze mozek"

Usrkla jsem ze sklenice.
"To je v pohodě," usmála jsem se na ní a opřela se zády o linku. " Kiri je na tom teď už dost dobře, všechny budovy už jsou v podstatě dostavěné, teď už se pracuje jen na takových těch estetických úpravách," dopila jsem a chtěla jsem si rukou prohrábnout vlasy. Teprve teď mi došlo, jak musím vypadat. Začala jsem se snažit vlasy nějak dostat do normální polohy. Když se mi to ani po pěti minutách nepovedlo vzdala jsem to, spustila jsem ruce dolů a horní polovinu hlavy jsem si přeměnila na vodu. Když jsem jí zase navrátila do původního stavu, měla jsem na sobě svůj obvyklý ůčes.
Rychlé a účiné, problesklo mi hlavou. Pak jsem se na ní znovu obrátila.
"Vlastně jsme na tom dost dobře, s ohledem na to, že z vesnice po válce nezůstali ani trosky. Ale musím uznat, že Suna vypadá, jako by se tu naprosto nic nestalo," dodala jsem ještě při vzpomínce na ulice a domy, které jsem včera viděla.

"Jsem ráda, že Kiri se daří také dobře.." Pousmála jsem se a pak se zamyslela. "Ze Suny, když byla zničená nezůstalo také vůbec nic. Díky Pilice stojí tak rychle. Má loutku, která ovládá písek. Čímž Sunagakure stojí uprostřed pouště, sestavit domy tím pádem bylo v podstatě snadné. Obchody a ty maličkosti se zařídili později, jak jsem si stačila všimnout i já. Samozřejmě nějaké drobnosti se musí dopilovat. Jako vymalovat kancelář.." Při vzpomínce na včerejší rozhovor jsem se musela pousmát, ale dál pokračovala. "A také ta dnešní knihovna. Většinu svitků, se podařilo zachránit, ještě před zavalením podzemních chodeb, ale právě tam byli ty nejdůležitější. Máš zajímavou schopnost, jsem ráda, že nám s tím pomůžete.." Dodala jsem s dalším úsměvem.

To s tou loutkou ovládající písek znělo moc zajímavě. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale pak jsem zaslechla tu její poznámku o pomoci.
Usmála jsem se na ní. "No, já jsem zase ráda, že někde můžu konečně nějak pořádně pomoct. V Kiri jsem moc platná nebyla, jediné, co jsem mohla udělat, bylo pohlídat s Narutem jeden náš důl před bandity, ale jinak jsem se na obnově vesnice v podstatě nepodílela."
Otočila jsem se k vodovodu.
Měla bych si vzít nějakou vodu sebou. Všechnu kterou jsem si vzala z Kiri jsem dávno vypila.
Vytáhla jsem své dva kelímky a začala jsem do nich natáčet vodu.

"Já na obnově Suny taky ne.. Přišla jsem dá se říct.. Když už byla postavená, takže můj písek zde byl k ničemu. Počkáme, až se probudí Naruto a zavedu vás do té knihovny.." Usmála jsem se.
"Umm, ty máš hodně ráda vodu, co?" POusmála jsem se a zvědavě si jí prohlédla, když jsme ji viděla natáčet další dva kelímky.

otevřel jsem lednici a vytáhl to dango o kterém se zmiňovala "Hee Yoko te´d to mám dát do mikrovlnky nebo kam ?"

Všimla jsem si Kisukeho a otočila se směrem k němu.
"Ano. Ta mikrovlnka je hned naproti tobě. Chceš si to přece ohřát, ne?" Zeptala jsem se ho značně překvapená. "Ale hlavně se nepřejez. Pochybuju, že po tvém včerejším útoku na Saké to žaludek snese!" Pousmála jsem se. Stejně mě nebude poslouchat, no co. Že já se vůbec snažím.