Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Cloud

Bylo už pozdě večer a já končil s tréninkem,ale nebyl jsem nějak unavený,nevím co se to teď ve mě probudilo...Doběhl jsem k domu a vyskočil na střechu,udělal jsem nechtíc ránu,ale myslím že to moc lidí nepostřehlo...Natáhl jsem se na záda a díval se na hvězdy.Pořád mi vrtalo hlavou to o tom ANBU a Yoko...Tss,tohle takhle nejde,takhle neusnu,vyskočil jsem na nohy a šel se projít do vesnice...

Vrátil jsem se do domu.
"Musím se vrátit. A ty bys měl taky." hodil jsem hlavou k Alliimu.
"Ráno mám tajnou misi, možná půjdeš se mnou." vysvětlil jsem.
Nenechám Reinu na pokoji...Danzou se zbaví Everesta a já Reiny. A navíc Hanzou...Danzou-sama má pravdu, je načase něco dělat a ne sedět..

Přikývla jsem a otočila se ke dveřím. V jeho přítomnosti mi bylo dobře, chtěla jsem zaprotestovat, že nemůžu jít spát, když jsou venku, ale všimla jsem si Hokageho.
"Jen běž, já tě tady nechci držet. Mise a dobro vesnice jsou důležité a přednější. Já zítra také musím odejít.." Pousmála jsem se na Alliiho, čímž mi něco došlo.
"Hokage-sama? Vy nebudete na Setkání Kage?" Zeptala jsem se. Doufala jsem, že tam bude..

Otočil jsem hlavou směrem na Assasina.
"Hai, rozumím.. budu zase rád po vašem boku," usmál jsem se a pak objal Yo.
"Tak půjdeme, Hokage-sama?" Nemám rád loučení.

"Ne, Danzou-sama tam bude. On je starší a zkušenější než já." hořce jsem se pousmál.
Kývl jsem hlavou.
"Jen musíme najít toho kluka..kde se zase fláká." neunikl mi povzdech.

Pousmála jsem se a na Hokageho slova přikývla.
Danzou-sama, zajímalo by mě, jaký je.. Zajímalo by mě, jak se změnili ostatní Kage.. Zajímalo by mě.. Ne už radši nic.. Ty myšlenky jsem zahnala.
"Tak dávejte na sebe pozor, cestovat v noci pouští není zrovna lehké.." Dodala jsem.

Věnoval jsem Yoko poslední úsměv a poodešel od domu. Budu na tebe myslet...
Byl jsem připraven následovat Assasina.

Cloud

Sakra už nemám chakru!,stoupl jsem na nohy a opřel se o budovu
Vrátím se a podívám se co se děje.,procházka se zvrhla na trénink,a já byl zase unavený...Rozeběhl jsem se z posledních sil k domu.Cesta trvala asi 10 minut.Uviděl jsem dvě postavy před domem v jednom jsem poznal Senseie ale kdo je ten druhej?Přiblížil jsem se a zjistil že je to ten kluk co byl vevnitř.Jo ten je bezpečný.,skočil jsem před ně a ohlásil se že jsem zpět...''Sensei,mám nového přítele'',zakřenil jsem se a zpoza rukávu mi vylezl asi dvoumetrový had...

"Nebudeme cestovat. Já mám své metody cestování." usmál jsem se a podal ji svůj kunai.
"Použij ho, až budeš v nebezpečí." naposledy jsem se s ní objal a usmál se na Clouda.
"Skvělé, jen tak dál." rozcuchal jsem mu vlasy a oba chlapce pevně chytil za předloktí.
"Ahoj Yo!" všichni tři jsme zmizeli ve víru časoprostoru. xD

Zamávala jsem jim a pousmála se. Nehodlala jsem jít spát. Věděla jsem, že bych stejně neusnula. Vešla jsem před dům a zamkla za sebou. Pak jsem se vydala pryč. Na místo, kde přijdou na jiné myšlenky.
(Přesun)

Došla jsem až domů a odemkla. Ani jsem se neobtěžovala s rozsvicováním světel. Došla jsem až do obýváku a plácla sebou na pohovku. Tedy, předpokládala jsem, že to byla pohovka. Přetočila jsem se na záda a chvilku hypnotizovala bílý strop nade mnou, než mi samovolně klesly víčka a já se ponořila pryč. Někam do světa snů..

Probudila jsem se a vstala. Nohy mě samovolně vedly do koupelny. Po ranní hygieně, kdy jsem se vzchopila a po ranní sprše nabrala síly do nového dne, jsem sešla dolů do kuchyně. Napila jsem se vody a pak mrkla na hodiny.
Nejvyšší čas vyrazit, teď ale musím ještě do kanceláře.
Vzala jsem ze stolku klíče, zamkla dům za sebou a pojistila ho před případnými vetřelci. Pak jsem odešla pryč.
(Přesun)

Odemkla jsem a vpadla do setmělého bytu zejícího prázdnotou. Vešla jsem nahoru do pokoje, převlékla se a z brašničky vylovila svitek. Plácla jsem sebou do postele a v mdlém světle měsíce jsem si znovu dokola pročítala svitek. Nevydržela jsem to však příliš dlouho, padla na mě únava z celého sne. Rozečtený svitek se mi stočil k nohám, jak mi vyklouzl z ruky a já už se dávno brouzdala ve snech, v neprobádaných krajinách, jenž mi poskytovala ona sladká říše snů.

Probrala jsem se a protřela si oči. Pka se posadila a všimla si stočeného svitku u mých nohou. Vzala jsem ho do ruky a zastrčila do brašničky, které vězela na židli. Zašla jsem do koupelny, převlékla se a pak k sobě připevnila i zbraně i brašničku se svitky.
Je na čase pořádně trénovat, Yo..
Pousmála jsem se a došla dolů po schodech, neobtěžovala jsem se s pohledem na hodiny a vystřelila z domu. Zamkla jsem za sebou a a zadívala se do toho parného slunce a třpytivého písku, přede mnou. Pak jsem vyrazila pryč.
(Přesun)

Došla jsem před dům a všimla si Amayo. Pousmála jsem se a pohladila ji po vláskách. Na to, jak bylo u babičky jsem se ptát teď nechtěla. Tlačil mě čas a máme celou cestu.
Odemkla jsem a vešla do domu. Zamířila jsem nahoru do svého pokoje, sbalila pár svých věcí, Amayo mezitím udělala taktéž a pak jsem sešla dolů do kuchyně. Na papír jsem napsala stejný vzkaz, jaký jsem nechala i v kanceláři. Nevěděla jsem, kam PiliKka zamíří první, pokud přijde, ale jistota je jistota.

Spoiler:

Položila jsem vzkaz na stůl a pak vzala Amayo za ruku. Vyšla jsem před dům, zamkla a povzdechla si. Naposledy jsem se zahleděla na to místo, které bylo pro mě tak dlouho domovem. Vrátíš se Pili, vím to.. Vrátím se sem i já..
Zhluboka jsem se nadechla a společně s Amayo se vydala před bránu.
Už jenejvyšší čas vyrazit. Vesničané musejí být netrpěliví.

Otevřel jsem dveře pravou nohou a vešel dovnitř xD.''Promiň,nějak to ještě opravím'',šeptl jsem se položil ji na provizorní postel.Usmál jsem se a dlouze ji políbil...

"To je jedno!" usmála jsem se a poddala se polibku, přitáhla si ho blíž a stulila se k němu. "Asi umřu..." konstatovala jsem. "Necítím tělo... moment, cítím ho až moc!" zabručela jsem naštvaně.

''To bys mi neudělala..''Ušklíbl jsem se při její poslední větě a políbil ji na krku.Zajel jsem ji rukou pod plášť a začal ji na zádá kreslit prstem různé obrázky.

Přivřela jsem oči a mírně se v zádech prohnula. Bylo to tak příjemné! "Ještě..." zavrněla jsem do látky jeho trika, kde jsem se čelem opírala o jeho hruď. "Ummmm..." vyklouzlo mi a já oči úplně zavřela.

Usmál jsem se a druhou rukou ji objal.Hladil jsem ji stále na zádech a zavrtal se do jejích vlasů.Taktéž jsem zavřel oči a pevně ji přitlačil k sobě.Sklidnil jsem svůj dech,i tlukot mého srdce...

Přemýšlela jsem... co to vlastně dělám?! Zrovna já?!... na rtech se mi objevil úsměv. Definitivně jsem se zbláznila... ale do něj! Pousmála jsem se a rukala jsem se zachytila látky. Pomalu jsem začínala usínat. "Aki...?"zamumlala jsem tiše. "Asi jsem... zamilovaná!" pousmála jsem se jako puber´tačka a cítila, jak se červenám. Bylo to bláhové, bláznivé a totálně sladké^^... a bylo mi to fuk! xD

Při posledním slově jsem se musel usmát.''Nevím co na tohle..říci...asi jen děkuji...''Pohladil jsem ji po vlasech a sesunul se abych byl na obličejem na její úrovni..''Neopustím tě''Špitl jsem a políbil ji.Hladil jsem ji po zádech a opřel si hlavu o její čelo.Po pár minutách jsem dočista usnul ^^.

"Malé naivní dítě!" usmála jsem se a políbila ho na nos. Ještě chvíli jsem pozorovala, jak spí, než jsem i já zavřela oči, stočená k němu.

přišel jsem před dům PiliKKy...stál na tom místě jako před tím takže to nebylo těžké tka jsem zaklepal a pomalu vešel dnovtř a hledal PiliKKu po chvilce bloudění jsem jí našel to co jsem viděl mi sebralo usměv z tváře "no...nechám ji spát ....ale kde by to mohlo být" nechtěl jsem jí moc hrabat ve věcech tak jsem pomalu vy š el před dům a tam si sedl a čekal až se vbudí

Zamrkala jsem a protáhla se. Vymanila jsem se z Akiho sevření a vstala z postele. Znovu jsem se protáhla a celá polámaná vešla do prázdné kuchyně. Musím koupit nábytek... Napadlo mě při pohledu na holou místnost. Sebrala jsem se a rozešla se ven.
Před domem jsem viděla černovláska a mile jsem se usmála. "Kisu?"